Ruská plynová úzkost

08. června 2015, 00:00 - Alexandra Malachovská
08. června 2015, 00:00

Moskva varuje před „plynovou kocovinou“ a hrozí Evropě zastavením dodávek

Z pozice monopolního exportéra si Moskva ještě nedávno mohla být jistá tím, že se Evropa bez ruského plynu neobejde. Proti závislosti sice každou chvíli někdo brojil, avšak plynárenský gigant Gazprom

to nechávalo v klidu. Po anexi Krymu a ruském angažmá v konfliktu na Ukrajině se nelibost Evropy vůči Rusku jenom vystupňovala. A Rusům to začíná vadit.

Šéf Gazpromu Alexej Miller se letos na konferenci o energetické bezpečnosti v Berlíně překvapivě tvrdě ohradil proti snahám blokovat výstavbu plynovodu Turkish Stream, který by za čtyři roky měl podle ruských představ nahradit tranzit přes Ukrajinu. Evropské unii pohrozil, že má nástroje, jak se tlaku bránit.

„Upozorňuji vás, že naše konkurenční výhoda je v tom, že si můžeme dovolit pauzu, když nás k tomu přimějí. Bude-li to nutné, můžeme vydržet dost dlouho,“ řekl na setkání, které pravidelně pořádá prokremelský klub Valdaj.

Miller tvrdí, že se EU snaží ruského exportéra přimět k zachování dodávek plynu přes Ukrajinu. Podobnou strategii podle něj zaujala už k projektu South Stream, jehož výstavbu Rusko loni překvapivě zrušilo. „Když si někdo myslí, že zablokováním projektu Turkish Stream dosáhne svého cíle, je na velkém omylu,“ prohlásil.

Monopolní plynový exportér tedy poprvé otevřeně pohrozil Evropě zastavením dodávek. Miller sice neupřesnil, kterých zemí by se jeho varování mohlo týkat, avšak ruská média to tipují na „obránce ukrajinského tranzitu“. Deník Kommersant k tomu poznamenal, že podobná rétorika se v rusko-evropských plynárenských vztazích dosud nepraktikovala. Přinejmenším oficiální ruští představitelé si zakládali na ujišťování partnerů o „spolehlivosti dodávek“ a slibovali, že závazky „svévolně neporuší“.

Nebezpečná závislost Podle bývalého předsedy Rady Českého plynárenského svazu Miloslava Zaura jsou obavy ze zastavení dodávek zatím zbytečné. „Pokud Evropa nezatlačí Rusko do kouta, budou Rusové plnit své závazky,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Euro. „Celková spotřeba zemního plynu členských států EU klesá již třetí rok po sobě. Česko i další země výrazně diverzifikovaly své zdroje a zvýšila se i kapacita plynových zásobníků,“ uvedl. Spolehlivost dodávek do Česka zajišťuje zejména vysokokapacitní plynovod Nord Stream, který přivádí ruský plyn do Evropy mimo území Ukrajiny. Zaur nicméně připouští, že Evropa zatím nemá dostatečnou kapacitu, která by umožnila zcela změnit dodavatele. „Nejsou terminály, kde by se přebíral zkapalněný zemní plyn, a je to i otázka ceny. Bez ruského plynu by Evropa jen těžko mohla konkurovat svými produkty. Měla by problém, který neumí řešit,“ dodává.

Šéf Gazpromu tvrdí, že se stávající model spolupráce s Evropou hroutí. Založení Evropské energetické unie ruští představitelé označují za „protiruské spiknutí“ a tvrdí, že je to politické rozhodnutí, jehož cílem je blokování kontraktů Gazpormu v Evropě a maření dosavadní 40leté praxe. Své zájmy nicméně koncern hodlá prosazovat i za cenu potenciálních škod. Výstavbu plynovodu Turkish Stream, který by měl přepravovat více než 60 miliard kubíků plynu, ruský koncern v květnu zahájil, ačkoli nemá jistotu, že se přes něj plyn do Evropy vůbec dostane.

Gazprom přitom čelí vyšetřování Evropské komise kvůli porušování antimonopolního zákona. Pokud mu to komise dokáže, ztratil by svá privilegia a možnost „třídit“ klienty a nabízet jim ceny podle politické loajality.

Některé země už nyní vystupují proti ruskému exportérovi. Naposledy se například vzepřela Makedonie, která výstavbu „tureckého plynovodu“ přes své území podmínila „urovnáním vztahů mezi Moskvou a EU“. Také tradiční ruský spojenec Srbsko dal najevo, že si raději vezme plyn z Ázerbájdžánu, pokud Rusko přestane dodávat přes Ukrajinu.

Ruský prezident Vladimir Putin před rokem označil evropské plány na snižování závislosti na ruském plynu za „absolutní hloupost“. Experti však již dlouho upozorňují, že v energetických vztazích mezi Moskvou a Evropou vládne největší napětí od sovětských časů. „Dokonce i v dobách studené války a největší konfrontace mezi USA a SSSR se Evropě dařilo navazovat pragmatickou spolupráci,“ uvedl v listu Kommersant Stanislav Pritčin z Ústavu východních studií. Podle něj „vztahy v poslední době provázejí spory, konflikty a energetické vydírání“.

Rozruch v Rusku vyvolává možnost, že Evropa začne brát plyn z Íránu. „Evropa je připravena výměnou za energetickou nezávislost na Rusku povolit Íránu jadernou bombu,“ tvrdí analytik Konstantin Simonov z Fondu národní energetické bezpečnosti. Podle listu Vedomosti ovšem skutečné obavy plynou zejména z toho, že konkurence s Íránem, který má největší zásoby plynu na světě, by na evropském plynovém trhu mohla ruskou pozici vážně ohrozit. Do roku 2030 by prý íránský plyn mohl z Evropy ruskou surovinu zcela vytlačit. „EU se snaží snížit závislost na Rusku a Írán by jí v tom mohl výrazně prospět,“ napsal.

Odvykací kúra Gazprom dodává Evropě zhruba třetinu plynu a nehodlá vyklízet pozice. Podle ruského ministra energetiky Alexandra Novaka se „evropská závislost“ na dovozu ruského plynu může ještě zvýšit. Do roku 2025 by prý dodávky mohly stoupnout až na 300 miliard metrů krychlových. Pokud ovšem do té doby ruský plyn nenahradí v Evropě plyn z Íránu, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu či USA, o který se poslední dobou hraje.

Místopředseda Evropské komise odpovědný za energetickou unii Maroš Šefčovič ujišťuje, že „Evropa nechce s Ruskem bojovat“.

V rozhovoru pro Kommersant slovenský zástupce v eurokomisi uvedl, že Evropská unie usiluje o to, aby se vztahy budovaly na „transparentním a poctivém základu a bez politického tlaku“. „Usilujeme o standardní, normální a pochopitelný byznys,“ zdůraznil. Evropa je podle něj unavena tím, „že každé léto musí řešit, jak zvládnout nadcházející zimu“.

Kvůli obavám ze zneužití monopolního postavení ruského dodavatele přitom Evropa neustále hledá nové zdroje a diverzifikuje dodávky. „Staví se nová propojení a plynovody umožňují reverzní chod plynu. Dopravu zkapalněného zemního plynu do Evropy mají zajistit tankery s jednotkami na zpětné zplynění přímo na palubě,“ upozornil Zaur. Uvedl zároveň, že pro Česko by bylo výhodnější, kdyby plyn dál proudil do Evropy přes Ukrajinu. „Pokud budeme uvažovat strategicky a dlouhodobě, máme určitě zájem, aby přes Ukrajinu tekl plyn do Evropy co nejdéle. Dokud tomu tak bude, můžeme mít vyšší příjem za tranzitní poplatky. Naše systémy pro tranzit zemního plynu jsou obrovské a ne zcela využité,“ dodal.

„Odvykání“ ruskému plynu nicméně naráží na cenová rizika. Podle Františka Komárka ze společnosti Kovosvit MAS, který v minulosti řídil Moravské naftové doly v holdingu KKCG a působil také v Rusku, mohou snahy zbavit se závislosti na ruském plynu vyznít kontraproduktivně. „Pokud chce někdo diverzifikovat a eliminovat riziko, musí si uvědomit, že nový dodavatel bude stát spoustu peněz.

Musejí se totiž vystavět nové plynovody z nových nalezišť, ať už to bude Ázerbájdžán, Turkmenistán, nebo jiné zdroje,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Euro. A budování nových kapacit si vyžádá velké náklady. „Další plynovody by výrazně zdražily cenu plynu,“ říká Komárek. Ovšem pokud by se cena plynu díky novým dodavatelům do Evropy snížila, energetický trh by to oživilo.

Evropská strategie Energetické perspektivy spojuje Rusko stále víc s Čínou. Už na podzim by se měl stavět plynovod Síla Sibiře, který pojme 60 miliard

kubických metrů plynu ročně a dodávky by se pak měly zvýšit až na sto miliard.

Čína by se navíc mohla dostat i přímo k těžbě na ruském území, což Rusko pro evropské odběratele vylučuje. Předseda Ruského plynárenského svazu Sergej Čižov připouští, že orientace na Východ je součástí energetické strategie. Svůj podíl v Evropě by si však Gazprom

přesto chtěl zachovat. Evropa je totiž pro firmu stále nejdůležitějším trhem a zajišťuje jí polovinu příjmů. Proto naléhá, aby si evropští partneři pospíšili a do čtyř let postavili potrubí k odběru dodávek z tureckých a řeckých hranic. Pokud se této možnosti Evropa vzdá, pak ji podle předpovědí ruských expertů čeká místo závislosti „plynová kocovina“. Po nedávných mocenských excesech Moskvy však možná budou mít Rusové co dělat, aby Evropu přesvědčili o svých přednostech.

Pokud chce někdo diverzifikovat a eliminovat riziko, musí si uvědomit, že nový dodavatel bude stát spoustu peněz. Upozorňuji vás, že naše konkurenční výhoda je v tom, že si můžeme dovolit pauzu, když nás k tomu přimějí. Bude-li to nutné, můžeme vydržet dost dlouho, řekl šéf Gazpromu

O autorovi| Alexandra Malachovská, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče