Rupie na krunýři indické želvy

09. září 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
09. září 2013, 00:00

Pád indické měny poškozuje domácí ekonomiku. Ze země odcházejí i zahraniční investoři

Před pár týdny v srpnu si indický premiér Manmóhan Singh svolal ráno do svého úřadu v Dillí všechny ekonomické poradce. „Situace je vážná,“ konstatoval.

Aniž by specifikoval problém, všichni přítomní věděli, na jaký problém ministerský předseda třetí největší asijské ekonomiky naráží.

Od letošního května spadla indická rupie vůči dolaru přibližně o 23 procent a před dvěma týdny se dokonce dostala na nejnižší úroveň za posledních 20 let. Všem zasvěceným je jasné, že slabá rupie indickou ekonomiku poškozuje. Ta je totiž závislá na dovozu značného množství pohonných hmot a také potravin a neduživá domácí měna tento import prodražuje.

„Je jisté, že musíme omezit náš apetit po zlatu, šetřit spotřebu naftových produktů a provést kroky ke zvýšení exportu,“ uvedl Singh.

Indie letos zdvojnásobila daň na dovoz zlata a také zpřísnila pravidla pro jeho nákup v zahraničí s cílem snížit domácí poptávku.

„Máme v plánu omezit import zlata v letošním roce na méně než 766,5 tuny,“ uvedl koncem července Palaniappan Chidambaram, indický ministr financí.

Za pádem rupie však podle předsedy vlády stojí i externí faktory. Singh v této souvislosti zdůraznil dopad vývoje ve Spojených státech, kde se ekonomika zlepšuje a představitelé tamní centrální banky Fed začínají hovořit o snižování stimulačních opatření.

„Ve více odpovědném světovém pořádku je jedině správně, aby rozvinuté země při uskutečňování svých fiskálních a měnových politik braly v úvahu implikace pro ekonomiky rozvíjejících se zemí,“ prohlásil Singh koncem srpna.

V květnu totiž americká centrální banka Fed naznačila, že brzy začne omezovat své rozsáhlé nákupy státních obligací. S tím, jak se globální investoři přizpůsobili světu bez ultralevných peněz, začalo velké odsávání fondů z rozvíjejících se trhů. Měny a akcie padaly, a to od Brazílie až po Indonésii.

Ovšem Indii to zasáhlo zvlášť silně.

Hbitější čínský drak Přitom tomu není ještě tak dávno, kdy byla Indie oslavována jako ekonomický zázrak.

V roce 2008 ten samý předseda vlády řekl, že růst ve výši osmi až devíti procent bude „novou průměrnou rychlostí Indie“. Dokonce předpovídal konec „chronické bídy, ignorantství a nemocí“, což je osudem mnoha milionů Indů. Dnes premiér Singh přiznává, že „nejbližší výhled je složitý“.

Nejnovější data týkající se indické ekonomiky skutečně nejsou nijak povzbudivá.

Hrubý domácí produkt rostl od dubna do května (fiskální rok končí v Indii v březnu) o pět procent, což je nejslabší výkon za posledních deset let. Tytam jsou časy, kdy se Indie mohla chlubit růstem ve výši sedmi procent a více. Celkový růst HDP v roce 2012 dosáhl hodnoty 5,1 procenta, a i když se jedná například ve srovnání se zeměmi Evropské unie o velmi slušný ekonomický růst, čísla mluví jasnou řečí. Výkonnost indické ekonomiky v posledních dvou letech klesá a je horší, než tomu bylo v době globální krize mezi lety 2008 až 2009.

Mezi lety 2002 až 2008 průmyslová výroba v Indii trvale rostla a dosahovala úctyhodných přírůstků. V té době budilo pozornost i soupeření dvou asijských obrů, Indie a Číny. Tehdy se našli dokonce i ekonomové, kteří předpovídali Indii lepší vyhlídky, než někdejší říši středu. Indie se sice pohybovala ve srovnání s čínským růstem „želvím“ tempem, nicméně na rozdíl od Číny se mohla pochlubit demokracií, fungujícím právním systémem a svobodou slova. Mělo jít o záruky, které slouží jako tlumiče šoků a činí hospodářské vyhlídky trvalejšími. Autoritářská Čína se sice dostala jako „zajíc“ rychlým ekonomickým vývojem z původních nástrah, ovšem stále čelí nebezpečí, že systém může kvůli vnitřnímu pnutí zkolabovat. Nicméně předpovědi o tom, že Indie jednoho dne Čínu předstihne, se prozatím nenaplnily.

V roce 1991, kdy byly spuštěny indické reformy, byl indický HDP na osobu přibližně stejný jako v Číně. Dnes už je to stěží polovina: HDP Číny na jednoho obyvatele dosáhl v roce 2012 výše 9162 dolarů, v případě Indie to bylo 3830 dolarů. Rozdíl, jak postoupila ve vývoji Čína a jak situace v Indii naopak stagnuje, je viditelný při návštěvě země na první pohled. Zatímco v různých čínských provinciích vyrostla v průběhu posledních let moderní města, byla vybudována letiště, nové několikaproudové dálnice a mosty, indická železnice a mnohé tamní silnice stále připomínají koloniální dobu.

Co horšího, vláda v Dillí není ani dnes schopna vyřešit situaci nejchudších mas.

Podle údajů OSN žije zhruba čtvrtina z celosvětového počtu hladovějících právě v Indii. Podle UNICEF umírá denně v Indii na následky průjmových onemocnění způsobených nekvalitní vodou, špatnou stravou a nakonec i katastrofálními hygienickými podmínkami přibližně 400 malých dětí.

Koncem srpna schválil indický parlament program rozsáhlé potravinové pomoci, která má zajistit dvěma třetinám tamních obyvatel levné jídlo. Kolem 800 milionů Indů z celkového počtu 1,2 miliardy má nově nárok na pět kilogramů rýže a obilnin na měsíc za subvencované ceny. Program, který vyjde státní pokladnu na 24 miliard dolarů, má však i své odpůrce. Kritici upozorňují na jeho chaotičnost a nedokonalost, kvůli čemuž se levné jídlo k potřebným mnohdy ani nedostane.

ÚPrk inVEstOrŮ Indický motor se zadrhl kvůli poklesu průmyslové výroby. Ten začal již v roce 2010. Je pravdou, že Indie zčásti doplatila na pokles zahraniční poptávky, podobně, jako tomu bylo v případě Číny, nicméně pro indickou ekonomiku je rozhodující poptávka na jejím vnitřním trhu. Export se na tvorbě indického HDP podílí pouze 22 procenty. Důvodem poklesu výroby mohou být omezené výdaje státu a soukromého sektoru v oblasti investic a zřejmě také omezení investic do průmyslové výroby přicházející ze zahraničí.

K dalším faktorům patří již zmiňovaná chybějící, nedostatečná, případně zastaralá infrastruktura, energetická nesoběstačnost země a také nerovnoměrné rozložení růstu jednotlivých svazových států Indie. Zčásti se nepochybně jedná o historické dědictví, nicméně velký podíl na této situaci má také vláda, která nebyla prozatím schopna prosadit důležité finanční a ekonomické reformy.

Vliv na snížení tempa růstu indické ekonomiky mají rovněž vysoko nastavené úrokové sazby, jejichž cílem je snížení inflace.

V souvislosti s ekonomickým vývojem Indie obavy vyvolává také narůstající defi cit běžného účtu platební bilance, a to nejen v absolutních číslech. V loňském roce vzrostl na rekordních 6,7 procenta k HDP. Důvodem jeho zvyšování je nárůst defi citu zahraničního obchodu země. Ten dosáhl od dubna do prosince 2012 hodnoty 147,17 miliardy dolarů, což představovalo ve srovnání s rokem 2011 zvýšení o 7,2 procenta.

Situaci v Indii komplikuje navíc fakt, že řada zahraničních investorů stahuje své peníze ze země. Od počátku června to představovalo přibližně odliv 12 miliard dolarů. Momentálně mezi zahraničními byznysmeny převládá skepse. Obávají se, že ani nová vláda, která vzejde z voleb, jež se mají uskutečnit na jaře příštího roku, nebude mít mandát a dostatečnou podporu na to, aby mohla realizovat hluboké ekonomické reformy. Je však nutno dodat, že poslední úprk zahraničních investorů z Indie nezapříčinil pouze slábnoucí výkon indické ekonomiky. Dalším důvodem je zlepšující se situace v USA.

OZVěna kriZE Z rOkU 1991 V případě globální finanční krize odehrávající se mezi lety 2008 až 2009 si svět připomněl velkou depresi zahájenou v roce 1929. Nedávné potíže Řecka byly přirovnávány k situaci v Argentině roku 2001. Indie má však vlastní vzpomínky. Nejnovější vývoj v Indii evokuje paralelu s domácí krizí roku 1991. Odborníci se však domnívají, že Indie na tom dnes není až tak špatně jako tehdy. Rozdílů se nabízí hned několik.

Až do roku 1991 podléhala rupie režimu fixního směnného kurzu. Kvůli němu je obecně ekonomika mnohem méně adaptabilní a v momentě, kdy přijdou potíže, funguje jako špunt, přes který se indické hospodářství nemohlo nadýchnout. Kvůli vývoji makroekonomické nestability a zhoršujícím se ukazatelům likvidity klesal před lety i rating země. Mezinárodními agenturami Moody’s a Standard & Poor’s byla Indie klasifikována jako velice riziková pro investice. Zahraniční banky jí už nechtěly poskytovat půjčky a docházelo také k odlivu kapitálu tvořeného zejména speciálními bankovními vklady nerezidentů. V červnu roku 1991 se devizové rezervy ztenčily na minimum. Došly tak prostředky na financování deficitů běžného účtu i plnění dalších závazků. Indická centrální banka prodala velkou část svých zlatých rezerv a následně požádala o pomoc Mezinárodní měnový fond.

Tehdejší situaci ovlivňovaly i události ve světě. Konkrétně válka v Perském zálivu, kvůli které musela Indie nakupovat drahou ropu, a také rozpad Sovětského svazu. Indický vývoz směrovaný do východního bloku dosahoval v roce 1980 více než 22 procent z celkového exportu. Mezi lety 1991 až 1992 tento podíl klesl na 11 procent.

Dnes má Indie k dispozici devizové rezervy na téměř sedm měsíců podpory importu, zatímco zásoby v roce 1991 by vystačily všehovšudy na 15 dní. Není však pochyb o tom, že do budoucna bude muset vláda investovat obrovské částky do zkvalitnění infrastruktury, vzdělání a také například zdravotnictví.

Měla by také zredukovat státní byrokracii, zjednodušit množství zákonů, zlepšit podmínky pro zahraniční byznysmeny a nakonec se pokusit urovnat napětí s Pákistánem.

Co by Indii opravdu pomohlo, je dotažení ambiciózních liberálních reforem. Jedná se především o zvýšení kontroly nad dluhovou spirálou veřejných financí, liberalizaci výroby distribuce energie, která je při regulovaných spotřebitelských cenách zcela závislá na rozhodnutí úřadů o tom, kdo získá přístup k levnému domácímu uhlí, případně dotacím na importované uhlí. A zahraniční investoři by například jistě uvítali zjednodušení pravidel pro přímé zahraniční investice, zjednodušení systému daní a nákupu půdy.

Existují však obavy, že křehká vládní koalice není žádných radikálních reforem v letošním předvolebním roce již schopna. Není tedy vyloučeno, že rupii čekají ještě další kotrmelce.

srpna schválil indický parlament program rozsáhlé potravinové pomoci, která má zajistit dvěma třetinám tamních obyvatel levné jídlo.

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče