Rozviklaný pilíř

25. února 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
25. února 2013, 00:00

Zájem klientů o penzijní reformu je zatím minimální. Fondy jsou ale optimistické

Dlouho připravovaná penzijní reforma odstartovala začátkem letošního roku, a i když se dosud setkává jen s minimálním zájmem obyvatel, její první etapa probíhá poměrně hladce. Penzijní fondy, které se pustily do poskytování druhého pilíře reformy, si ovšem na slabou účast klientů nestěžují. Jejich příliv podle nich ještě přijde.

Prolomit bariéru „Začátek měsíce byl přesně podle očekávání vlažnější, ale postupně se počet uzavřených smluv zvyšuje stále rychleji,“ říká Karel Svoboda, prezident Asociace penzijních fondů ČR a zároveň ředitel ČSOB Penzijní společnosti. V podobně pozitivním duchu se prozatím vyjadřují také ostatní šéfové fondů a penzijních společností. Prolomí skutečně Češi bariéru nedůvěry a odhodlají se participovat na druhém pilíři, nebo se z reformy stane jen drahá přehlídka finančního sektoru?

Reálná data první možnosti příliš mnoho nepřejí. Když počátkem ledna začaly platit nové zákonné úpravy a lidé tak získali možnost vyvést ze státního sociálního pojištění část úspor a střádat takzvaně na „vlastní triko“, k přepážkám penzijních společností přišly řádově pouhé desítky lidí. Během dalších týdnů se ministerstvo práce a sociálních věcí pustilo do intenzivnější osvěty a zprovoznilo například informační linku. Veřejnost podrobněji oslovily také samotné fondy a k druhému pilíři se rázem podařilo přilákat o něco větší počet lidí.

„Klienti si především zjišťují informace a snaží se v problematice orientovat. Předpokládáme, že ve druhém čtvrtletí se jejich zájem výrazně zvýší a v červnu pak bude kulminovat zájem o vstup u klientů nad 35 let,“ domnívá se Aleš Poklop, šéf penzijní společnosti České spořitelny. Větší nápor střadatelů ve věku nad 35 let očekávají i zbylé fondy, v této věkové kategorii totiž koncem června nadobro končí možnost se do druhého pilíře zapojit. Právě proto hráči na trhu odhadují, že se do reformy do té doby zapojí půl milionu obyvatel, ty nejoptimističtější počítají dokonce s milionem.

Čísla za leden však hovoří jen o zhruba pětitisícovce podepsaných smluv a sociologické agentury také nezaznamenaly velké nadšení ve společnosti. Například agentura Ipsos ve svém prosincovém průzkumu uvedla, že vstup do druhého pilíře plánuje pouhých 13 procent obyvatel. „I když se rozbíhají reklamní kampaně, pořád chybí větší angažovanost ministerstva práce a sociálních věcí i ministerstva financí. Je to v první řadě stát, který by měl zajistit dostatečnou osvětovou kampaň,“ tvrdí Aleš Poklop. Už žádné drahé reklamy Nejde jen o snahu převést náklady na marketing na daňové poplatníky. Vláda naštěstí do zákona implementovala poměrně přísné omezení nákladů penzijních fondů na reklamu. V některých zemích totiž jejich výdaje na marketing byly tak vysoké, že ukrajovaly podstatný díl z potenciálních výnosů střadatelů. Celkově tak každý penzijní fond zapojený do druhého pilíře smí do reklamy investovat pouze 70 milionů korun. I když tento předpis není nemožné obejít (například reklamou na penzijní připojištění, takzvaný třetí pilíř, kde výdaje nejsou omezeny vůbec), předpokládá se, že fondy se do žádné masivní marketingové akce hrnout nebudou. Samy tak těžko větší participaci obyvatel na druhém pilíři reformy ovlivní.

A proč je vlastně důležité, aby se do nového systému penzí zapojilo více lidí? S lehkou ironií se dá říct, že to až tak bezprecedentně podstatné není. K vysvětlení se ovšem vraťme zpátky k samotným důvodům toho, proč se nějaká zákonná úprava sociálního pojištění vůbec přijímala. Česko, stejně jako ostatní evropské země, se nevyhne nepříznivému demografickému vývoji. V současnosti připadá na jednoho důchodce pět lidí v produktivním věku, což zahrnuje i studenty, nezaměstnané, ženy na mateřské a další skupiny ekonomicky neaktivních obyvatel. V roce 2030 na každého penzistu připadnou pouze tři osoby s ekonomickým potenciálem. Stručně řečeno, na důchodce bude vydělávat stále méně lidí.

Kritické to může být pro současný důchodový systém, který je financován průběžně (takzvanou formou pay-as-you-go). Příspěvky od aktivních účastníků se totiž okamžitě rozdělí a vyplatí současným penzistům.

Vzhledem k tomu, že těch aktivních bude stále méně a penzistů stále více, logicky by za současných podmínek musely důchody dramaticky klesnout. Anebo by bylo třeba výrazně zvýšit výběr sociálního pojištění. Této jednoduché rovnice si byly vědomy takřka všechny vlády od konce 90. let, proto ostatně vznikla první a druhá Bezděkova komise, jež měly přípravu reformy na starost. Alarmující začínal být také schodek důchodového účtu. Jen za tři první čtvrtletí loňského roku se dostal do minusu ve výši 35 miliard korun.

Důchody tempu nestačí „Jednoduchým výpočtem dojdeme k tomu, o kolik by musely být současné důchody nižší, aby schodek nebyl: je to 1160 korun měsíčně na jednoho důchodce, aby byl účet v rovnováze. Již teď jsou vlastně penze vypláceny na dluh,“ upozorňuje Petr Brousil, tiskový mluvčí Penzijního fondu České pojišťovny. Důvod pro reformu byl tedy jasný. Často se ale zapomíná, že už od podzimu 2011 platí takzvaná malá důchodová reforma, kterou vláda výrazně zvýšila věk odchodu do důchodu až do 73 let pro nejmladší generaci. Byť to nikdo ze zúčastněných odborníků nechce vyslovit nahlas, už toto opatření významně napomohlo udržitelnosti důchodového systému pro státní rozpočet.

Jenže – i když si stát zřejmě dokáže bez úspěšného druhého pilíře poradit, nebude tak docela schopný zajistit důchodcům důstojné podmínky. Většina prognóz pracuje s tím, že průměrné mzdy budou růst v průměru o tři procenta ročně. Podobným tempem poroste i cenová hladina (tedy inflace), a důchody toto tempo jen stěží doženou.

Nynější průměrná penze činí necelých 11 000 korun a její výše se vzhledem k platům stále snižuje. „Představitelé státu by měli na rovinu sdělit, jaké důchody má očekávat generace současných dvacátníků až čtyřicátníků.

A to důchody založené na makroekonomické výkonnosti ekonomiky, a hlavně demografických faktorech. Pak nebude potřeba žádná mediální kampaň a lidé budou houfně vyhledávat spořicí produkty a mezi nimi i druhý pilíř,“ domnívá se Karel Svoboda z Asociace penzijních fondů.

V cestě za výběrem ideálního modelu druhého pilíře stálo mnoho návrhů. Jeden předkládala i vládní rada NERV. Kromě jiného se vyznačoval tím, že vyvedení části úspor z průběžného systému by bylo pro každého občana povinné. Vláda však nakonec přistoupila k principu dobrovolnosti. Každý si tak může vybrat, zda si zřídí účet u penzijního fondu, na který mu stát bude z jeho příspěvků na sociální pojištění odvádět tři procenta a další dvě procenta si bude přispívat sám.

Reforma na odstřel?

Proč vlastně mají Češi, Moravané či Slezané k penzijní reformě averzi? Vysvětlení je několik. To nejbanálnější zní: investiční zkušenost obyvatelstva není kvůli 90. letům a kuponové privatizaci zrovna valná a ve spojení s nedostatečnou informovaností v poměrně složitém systému vede k logickému nezájmu.

Transparentnost a férovost jednotlivých fondů budou v tomto ohledu naprosto klíčové.

Dosud nebyl zaznamenán žádný případ jakéhokoli nekalého jednání a šéfové penzijních společností se shodují, že je jen v jejich zájmu, aby k tomu ani nedošlo. „Stejně jako ostatní penzijní společnosti máme zájem na úspěchu reformy, tudíž průhlednost a otevřenost hospodaření jsou pro nás samozřejmostí,“ říká Josef Malíř, ředitel obchodu Raiffeisen penzijní společnosti.

Zároveň se objevila řada pochyb o tom, komu se doopravdy vyvedení penzí do druhého pilíře nakonec vyplatí. „Naše studie ukazuje, že za poměrně konzervativních předpokladů by se přestup do nového systému mohl vyplatit až 50 procentům mužů a 30 procentům žen. Nicméně přínos by to byl poměrně nízký a pohyboval by se na úrovni jedné poloviny ročního příjmu,“ píše se v dnes již dobře známé studii think tanku IDEA založeného ekonomem Janem Švejnarem.

Stále více ale vzrůstá i riziko spojené s politickými proměnami v naší zemi. Ačkoli vláda zvolila dobrovolný systém zejména kvůli přijatelnosti návrhu pro opozici, ta reformu jednoznačně odmítla. Vadí jí, že je výhodná hlavně pro vyšší příjmové skupiny, což není tak docela neplatný argument. Také podle České národní banky se penzijní reforma vyplatí výrazně až od hranice dvojnásobku průměrné mzdy. Opozice ovšem zaujala mnohem tvrdší postoj: pokud sociální demokracie zvítězí v příštích parlamentních volbách, velmi pravděpodobně celou reformu i s druhým pilířem zruší. Koncem loňského roku dokonce předseda ČSSD Bohuslav Sobotka obeslal penzijní společnosti dopisem, ve kterém varoval před tímto plánovaným krokem. „Premiér není schopen garantovat, že tu druhý pilíř zůstane ještě v roce 2015. My jsme deklarovali náš zájem zrušit ho,“ uvedl Sobotka.

Účinný kolotoč Případné zrušení druhého pilíře by se mohlo odehrát mnoha způsoby a pro potenciální zájemce o spoření vcelku logicky funguje jako hrozba. A právě o to zřejmě opozici jde. Rušit se bude mnohem snáz, pokud se ho zúčastní jen desítky tisíc lidí. Jak už ale týdeník Euro upozornil (Sázka na Sobotku, číslo 47/2012), pro případného střadatele by takový krok byl v podstatě výhodný. Sociální demokracie totiž garantovala, že lidé ani v případě zrušení reformy o své úspory nepřijdou. Do druhého pilíře si každý jeho účastník vyvádí výše zmíněná tři procenta ze mzdy a dvě procenta navíc. Částka, kterou za tu dobu uspoří, pro něj bude vítaným příjmem, který by normálně (reforma nereforma) připadl státu. V podstatě by šlo o velmi efektivní daňovou optimalizaci. Takový přístup je tak trochu cynický. Výrazně by tratil zejména stát a pro blahobyt českých penzistů by také nebyl nijak šťastným koncem. Budou-li dnešní dvacátníci a třicátníci chtít v důchodu žít důstojným životem, budou si na něj muset zkrátka výrazně přispívat během produktivního věku. Druhý pilíř – bude-li úspěšný – může být jedním ze způsobů, jak na to.

Naštěstí ale není ani zdaleka způsobem jediným. Současná reforma s sebou přinesla záslužnou úpravu třetího pilíře, tedy takzvaného penzijního připojištění. To existuje již od roku 1994 a za tu dobu si mezi občany našlo výraznou oblibu. Na stáří se připojišťuje pravidelně 4,5 milionu lidí, přičemž fondy mají ve správě dohromady 250 miliard korun. Přesto byl systém připojištění velmi neefektivní. Fondy směly investovat prakticky jen do státních dluhopisů a jejich výnosy tak stěží pokryly inflaci. Nyní si jejich účastníci budou moci vybrat mezi čtyřmi druhy investičních strategií (stejně jako ve druhém pilíři) a lze očekávat, že se celý systém postupně rozhýbe. Zatím si většina obyvatel spíše ponechala fondy podle starých pravidel, čemuž napovídá i zvýšený zájem o založení penzijního připojištění do konce loňského roku.

„V roce 2012 jsme uzavřeli zhruba 140 tisíc nových smluv penzijního připojištění. Zájem byl obrovský,“ připomíná Pavel Jirák, šéf penzijního fondu Komerční banky. Také podle něj ale zejména mladí lidé začnou pomalu přicházet na to, že nová pravidla připojištění pro ně mohou být velmi výhodná. Pokud se alespoň takovým způsobem průměrný Čech naučí spořit na stáří – ať už s druhým pilířem nebo bez něj – bude celý kolotoč okolo penzijní reformy stát za to. l

Předpokládá se, že ve druhém čtvrtletí se zájem o druhý pilíř výrazně zvýší. V červnu pak bude kulminovat u klientů nad 35 let ČSSD garantovala, že lidé ani v případě zrušení reformy o své úspory nepřijdou

O autorovi| Tomáš Plhoň» plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče