Rozhodci pod drobnohledem

13. srpna 2012, 00:00 - Jan Urbanec
13. srpna 2012, 00:00

Nová úprava rozhodčího řízení se spotřebiteli relativizuje jeho výhody. Může být zatlačeno do pozice předběžného procesu

Rozhodčí řízení patří k často využívané formě řešení sporů mezi podnikateli a spotřebiteli. Od 1. dubna 2012 došlo k novelizaci zákona o rozhodčím řízení, která pro tento typ sporů přinesla řadu nových pravidel – jak pro uzavírání rozhodčích smluv tak i pro rozhodčí řízení jako takové. S podobou těchto pravidel je však spojena řada otázek, včetně té, zda rozhodčí řízení ve své nové podobě bude i nadále vhodnou variantou pro řešení spotřebitelských sporů oproti řízení před obecným soudem.

Pouhý předvoj k soudu?

V dosavadní soudní praxi bylo poměrně jasné, že kontrolní funkce soudů nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu (rozpor s hmotným právem), neboť by se tím z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stávalo kvaziodvolací řízení. Kontrola rozhodčích nálezů ze strany soudů se proto dosud zaměřovala zásadně jen na posouzení stěžejních otázek procesní povahy.

Jak se zdá, novela zákona o rozhodčím řízení se nyní u spotřebitelských sporů vydala opačným směrem. Účastníkům těchto řízení bylo totiž přiznáno právo podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu i v případě, že by rozhodci rozhodovali spor v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy (případně v rozporu s veřejným pořádkem).

Z dosavadních zkušeností lze předpokládat, že spotřebitelé, kteří v rozhodčím řízení neuspějí, budou tuto možnost hojně využívat, ať již oprávněně či účelově.

Tato zdánlivě drobná změna ve vztahu rozhodců a obecných soudů přináší mimo jiné situaci, kdy se soudy ve spotřebitelských sporech de facto dostávají do role odvolacího orgánu ve vztahu k rozhodcům. V rámci legislativního procesu bylo sice avizováno, že věcná správnost rozhodčích nálezů by měla být zkoumána pouze z hlediska zmíněných předpisů na ochranu spotřebitele, resp. jejich souladu s dobrými mravy, a nikoliv obecně. Zůstává však otázkou, jak tomu bude v soudní praxi, která bude muset také definovat, co vše lze považovat za předpisy na ochranu spotřebitele a jak významný musí být rozpor rozhodčího nálezu s těmito předpisy, aby to založilo zákonný důvod pro jeho zrušení. Lze proto říci, že jakkoli je minimálně ve spotřebitelských vztazích taková možnost žádoucí, přesnou podobu vztahu rozhodců a soudů a vymezení jejich pravomoci rušit rozhodčí nálezy ve spotřebitelských sporech reálně určí až státní soudy svojí judikaturou.

Otazníky nad smysluplností V dosavadní soudní praxi bylo v této souvislosti rovněž argumentováno, že pokud by soudy měly přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, pozbyla by právní úprava rozhodčího řízení smysl. Tím je poskytnout rychlou, zásadně jednoinstanční, méně nákladnou a méně formální variantu konečného vyřešení určitého právního sporu. Nová úprava rozhodčího řízení se spotřebiteli však tyto jeho výhody do značné míry relativizuje, poněvadž právo soudu přezkoumat rozhodčí nález po stránce věcné může vést k tomu, že rozhodčí řízení nebude konečným vyřešením konkrétního právního sporu jako doposud, nýbrž bude zatlačeno do pozice jakéhosi předběžného procesu ve vztahu k řízení soudnímu. Řešení sporu by v takovém případě nemuselo být ani rychlé, poněvadž žalobu na zrušení rozhodčího nálezu budou projednávat nejen soudy prvního stupně, ale i jim nadřízené soudy v rámci opravných prostředků. Pokud by soud navíc rozhodčí nález pro rozpor s předpisy na ochranu spotřebitele či dobrými mravy skutečně zrušil, věc by podle

dikce zákona již zásadně nemohla být znovu projednána v rozhodčím řízení a musel by o ní rozhodnout příslušný soud.

Ať již judikatura v budoucnu zvolí jakýkoli výklad rozsahu oprávnění soudů rušit rozhodčí nálezy ve spotřebitelských sporech, bude zapotřebí si položit otázku, zda je vedení takového rozhodčího řízení smysluplné.

Tuto otázku si budou muset položit především podnikatelé při koncipování smluvní dokumentace se svými zákazníky a ujasnit si, co od rozhodčí smlouvy v ní obsažené vůbec očekávají. Jak z hlediska časového, tak i finančního totiž není zcela vyloučena situace, kdy namísto jednoho konečného rozhodčího řízení jako dosud budou vedena řízení dvě, respektive dokonce tři – tedy řízení před rozhodci, soudní řízení o zrušení rozhodčího nálezu a nové rozhodování soudu po případném zrušení rozhodčího nálezu. Praxe ukáže, zda bude tato varianta pro podnikatele i nadále zajímavá.

Podnikatelé si budou muset položit otázku, zda je pro ně rozhodčí řízení smysluplné

O autorovi| Jan Urbanec • advokát, Weil, Gotshal & Manges

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče