Rozhlas chce miliardu

30. března 2015, 00:00 - Václav Drchal
30. března 2015, 00:00

Soudní dvůr Evropské unie rozhodne, zda bude muset Česko vrátit Českému rozhlasu miliardu korun na vratkách DPH za koncesionářské poplatky

K Soudnímu dvoru Evropské unie zamířil z Česka miliardový spor. Jde v něm o to, jestli Česká republika zaplatí, či nezaplatí Českému rozhlasu více než miliardu korun na vratkách DPH za koncesionářské poplatky vybírané od roku 2004 dodneška.

V naprosto stejném postavení jako rozhlas je i Česká televize. Účet pro stát by proto mohl být ještě mnohem vyšší.

Průlom Na Soudní dvůr EU se obrátil český Nejvyšší správní soud v prosinci, přičemž oznámení zveřejnil minulý týden. Přiměly ho k tomu zmatené evropské i české daňové zákony a nejednotná praxe v jednotlivých zemích Unie.

Jde v zásadě o velmi jednoduchou záležitost, ovšem obestírá ji neproniknutelné mračno nedokonalých paragrafů a vzájemně si protiřečících evropských judikátů. Aktuálně se má věc takto: veřejnoprávní rozhlas a televize platí – dosti zjednodušeně řečeno – z vybraných koncesionářských poplatků DPH, ovšem odpočet (vratku) daně si nemohou po státu nárokovat zpět. Rozhlas i televize se vehementně snaží tento stav změnit. Ředitelé obou institucí téma opakovaně medializovali, lobbovali v Poslanecké sněmovně a rozhlas navíc vede vleklý soudní spor s Odvolacím finančním ředitelstvím (OFŘ).

Až donedávna Městský soud v Praze veškeré nároky rozhlasu zamítal, loni v červnu ale přišel průlom. Městský soud zrušil rozhodnutí, kterým OFŘ nepřiznalo rozhlasu nárok na odpočet daně za březen až prosinec roku 2006 v celkové výši 72,8 milionu korun, když dal rozhlasu de facto za pravdu. Nadto rozhodl, že daňové zákony jsou v této oblasti nejasné a tato nejasnost se musí vykládat ve prospěch rozhlasu.

Čeští šalamouni OFŘ má nyní o věci rozhodnout znovu, ovšem v mezidobí si podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten ale rozhodl „šalamounsky“, když se obrátil – jak je zmíněno výše – k Soudnímu dvoru EU. Aktuálně jde sice „jen“ o zhruba 70 milionů, ovšem evropský rozsudek bude precedentem, podle kterého by české soudy měly rozhodnout i všechny ostatní podobné žaloby. Rozhlas přitom požaduje vratky DPH od roku 2004 (od vstupu České republiky do EU). Za roky 2004 až 2013 jde podle mluvčího rozhlasu Jiřího Hošny o 845 milionů korun, přičemž úroky z prodlení zvednou tuto částku na více než miliardu. „Pokud by tuto částku Český rozhlas skutečně dostal, použili bychom ji na rozvoj Českého rozhlasu, rozvoj programu a především rozvoj digitalizace,“ vypočítává Hošna.

Soudní dvůr EU však může rozhodovat delší dobu. Pokud se věcí začne zabývat, bude to trvat třeba půldruhého roku.

Historie poplatku Platit za poslouchání rádia začali Češi v roce 1923. Každý, kdo si pořídil rozhlasový přístroj, musel tehdy za udělení koncese (odtud koncesionářský poplatek) k přijímání vysílání platit měsíčně sto korun, což byl v tehdejších poměrech luxus. Jak ale počet posluchačů rostl (na začátku roku 1924 jich bylo pouze 219, kdežto v roce 1925 již 14 542), klesala i výše poplatku – až na deset korun. Povinnost získat povolení k užívání rozhlasových a televizních přijímačů byla zrušena až v roce 1964. Poplatek však přetrval dál. Dnes platí Češi za poslouchání rozhlasu 45 korun měsíčně.

Ovoce – zelenina Samotná předběžná otázka, s níž se Nejvyšší správní soud obrátil na Soudní dvůr EU, se samozřejmě vratky DPH pro rozhlas přímo netýká (to by bylo moc jednoduché), ale je položena v obecné rovině. Toto je její základ: Lze vysílání veřejnoprávního rozhlasu, které je placeno koncesionářskými poplatky, považovat za „poskytování služby za protiplnění“, či ne? OFŘ tvrdí, že ano, a vyvozuje z toho, že vratky DPH nelze požadovat, rozhlas namítá opak. Zákony na tuto kruciální otázku neodpovídají, a právníci se proto museli ponořit do protiřečící si evropské judikatury. Za všechny jmenujme dva evropské rozsudky, kterými zástupce rozhlasu Petr Orct (z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík) dokázal dosud jasnou věc u českých soudů zvrátit. Prvním je rozsudek Soudního dvora EU v případě britské Rady pro rovoj pěstování jablek a hrušek (Apple and Pear Development Council) a druhým v případě nizozemského Družstevního bramborového skladiště (Coöperatieve Aardappelenbewaarplaats).

Až donedávna Městský soud v Praze veškeré nároky rozhlasu zamítal, teď ale přišel průlom.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče