Rovnostáři a ti úspěšní

05. května 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
05. května 2014, 00:00

Na zemi existovaly jenom dva totalitní rovnostářské státy s masovou motorizací. Jeden s trabantem a druhý se škodovkou. Oba se přiklonily ke kapitalismu

Nic neštěpí politiku tak spolehlivě jako debata o příčinách a řešeních rostoucí příjmové nerovnosti. A to i v zemích, kde rozdíly nejsou zdaleka tak výrazné jako v USA, Rusku nebo Latinské Americe. Pro nás to je – již z historických důvodů – něco, co musí každého z podstaty zajímat. Koneckonců na téhle planetě byly v dějinách lidstva jenom dvě doopravdy rovnostářské, formálně samostatné totalitní země s tuhou „socializací výrobních prostředků“, které zároveň dokázaly zajistit určitý materiální standard, včetně běžně rozšířeného osobního vlastnictví automobilu. Obě se nakonec přiklonily k demokratickému kapitalismu, obě se snažily odstátnit kapitál („produktivní aktiva“) a je zcela lhostejné, jakou formou to udělaly.

Přinejmenším ve dvou klíčových oblastech jsme ovšem vysokou míru sociální solidarity zachovali. Ve zdravotnictví se o to postaral „odštěp z mezd“, který máme jeden z nejvyšších v Evropě. V penzích zase již mnoho let bojujeme proti chudobě minimální zásluhovostí a připusťme si, že moc opravdu chudých důchodců nemáme jenom za cenu „odrbávání“ příjmově vydatně přispívajících zaměstnaneckých skupin.

Existuje ještě jedna země, která na debaklu reálného socialismu dokázala vybudovat sociální stát s mimořádně nízkými hodnotami Giniho koefi cientu, který se běžně používá jako základní ukazatel měření příjmových rozdílů: Slovinsko. Dodnes nejbohatší země hovořící slovanským jazykem, momentálně zabředlá do problémů s „bankovním socialismem“, který jsme ostatně sami důkladně poznali už v 90. letech minulého století. Jim ale ty iluze vydržely déle, takže budou o to více platit.

ROVNOSTÁŘI JAKO ZE ŠVÉDSKA Česko má Giniho koefi cient podle posledních dat Eurostatu za rok 2012 s hodnotou 0,249 po Švédsku, Islandu, Slovinsku a Norsku pátý nejnižší v Evropské unii. Je velký rozdíl mezi hodnotami Giniho koefi cientu před zdaněním a dávkami a po nich, jinak řečeno o mírnění příjmové nerovnosti se stará redistribuce prostřednictvím daňového a sociálního systému.

Zajímavé ale je, že zatímco v USA a v Británii najdeme i ve statistice stopu „pravicové revoluce“ vlád Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové, kdy příjmová nerovnost po zdanění a transferech viditelně vzrostla, v Česku najdeme jen nevyhnutelný skok mezi začátkem a polovinou 90. let, daný systémovou změnou. Od té doby jsou hodnoty Giniho koefi cientu v Česku již dvacet let zhruba stejné, a to jak před zdaněním a transfery, tak i po nich. Po nějaké údajné „pravicové asociální revoluci“ není v Česku statisticky ani stopa.

S příjmovými daněmi se v Česku hrálo hodně, ale v sociálních a zdravotních daních, které mají podstatně větší makroekonomickou váhu, se neodehrálo nic, jsou nadále velmi redistributivní a spolu s nastavením sociálních dávek zároveň poskytují vysvětlení, proč v Česku máme sociální stát srovnatelný se Skandinávií (a se Slovinskem).

Jestliže se s něčím nepohnulo čtvrt století a každý malý úhyb stranou byl řádně politicky vytrestán, pak to také znamená, že má cenu hýbat s vnitřní efektivností sociálního systému jako takového, nikoli s jeho podstatou. Ostatně ani Maggie nezrušila Národní zdravotní službu (NHS), a to se toho v Británii změnilo hodně.

TITULY VEN Kapitalismus plodí nerovnost, má to ostatně v genech. Socialismus má jako ideál sociální rovnost. Všechny demograficky zdravé země, které aspirují na vůdčí roli, mají Giniho koeficient nesrovnatelně vyšší než evropské země a zároveň mají podstatně vyšší růstový potenciál.

Dovedou alokovat peníze do produktivních investic a ještě dlouho nebudou čelit problémům s jejich nízkou návratností na úrovni Evropy. Kde je náš evropský socialistický ideál? Jsou-li to mozky, jsme na tom dobře. Jsou-li to sociální dávky, dřív nebo později poznáme, že to nepůjde.

Ovšem prvním signálem, že je něco opravdu špatně, je spousta Čechů, kteří vyjeli ven a teď necítí potřebu se vracet. Jakmile vysledujete dva významné proudy – „tituly ven“ a „soc dovnitř“ –, musí vám být jasné, že něco děláte nesprávně. Malá a otevřená ekonomika vždy pozná svůj problém brzy. Rozdíl mezi malými úspěšnými a neúspěšnými ekonomikami spočívá v tom, že ty úspěšné umějí rychle reagovat.

ROVNOSTÁŘSKÉ ČESKO

Česká republika patří mezi nejrovnostářštější země na světě

Zdroj: Světová banka, OECD, Eurostat

70 000

Norsko

60 000

Spojené státy

50 000

Švédsko

40 000

Velká Británie

Eesko 30 000

Rusko

20 000

Brazílie Jižní Afrika

Čína 10 000

Indie

2013) rok dolarech, mezinárodních v (CAPITA PER HDP

Perpetuum mobile příjmové nerovnosti

Bohatí udělají produktivní investice – v to doufáme, neboť to je jediná skutečná obhajoba kapitalismu – v této situaci stoupá zaměstnanost i celkový HDP – ale suma produktivních investic je omezená, návratnost klesá – je nutná svoboda kapitálu (nízká regulace vstupu do odvětví)

HDP v uzavřené ekonomice v podmínkách rostoucí příjmové nerovnosti

Roste spotřeba bohatých + Rostou investice bohatých

Roste celková spotřeba bohatých + Rostou celkové úspory bohatých

Bohatí zvyšují úspory a spotřebovávají méně

Bohatí nemění sklon k úsporám, spotřebovávají stejně – sociální odstup se zvětšuje

Chudí se buď zadlužují a snižují úspory, aby udrželi spotřebu, nebo klesá jejich spotřeba

Neroste-li zadlužování chudých, roste nezaměstnanost a klesá HDP

Zadlužování má své limity, pokud příjmy chudých nevzrostou

Bohatí udělají neproduktivní investice – bohatí zchudnou – chudí nejprve zbohatnou a zvyšují spotřebu, ex post ovšem výrazně zchudnou – základní problém dnešních úvah o kapitalismu (chybná alokace)

Česká republika nyní kombinuje život na dluh chudých s rostoucími úsporami bohatých

Roste zadlužení, klesá HDP

Roste nezaměstnanost a poptávka po větší redistribuci – stát přebírá poptávku a zvyšuje zaměstnanost – stát se zadlužuje a nedokáže získávat úspory

Nastupuje nějaká forma totalitního zřízení

Je-li totalita unavená, vše se opakuje a ve stárnoucí společnosti je sice totalita možná, ale velmi chudá, protože kdo mohl, utekl

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče