Roboti že vezmou lidem práci?

06. října 2014, 00:00 -
06. října 2014, 00:00

Stroje se prosadí, ale až tehdy, kdy se to investorům vyplatí Tohle je úžasné téma na pokraji sci-fi a je dobře, že si tu otázku Brad DeLong (spolu s mnoha jinými) pokládá. Protože dopad „disruptivních technologií“, které obracejí zavedená produkční a pracovní schémata na hlavu, lidstvo už zaměstnává hodně dlouho. Koneckonců perský učenec Muhammad ibn Ismáil al-Buchárí někdy v devátém století ve slavném hadísu (záznamu o Prorokových skutcích a výrocích) připsal Mohamedovi větu, že „každá inovace je bludná cesta a každá bludná cesta vede do pekel“, avšak zda je možné ji vykládat extenzivně - ve vztahu k technologické změně, to bych raději ponechal na znalcích islámu. Na každý pád je zřejmé, že technologie byly a jsou schopny nahrazovat ohromné množství manuální lidské práce. A je velmi dobré si rozebrat, zda tato náhrada může někdy v budoucnu znamenat pro lidstvo hrozbu, když v dějinách způsobila ohromné zvýšení úrovně lidského rozvoje a postupně se promítla do všech koutů téhle planety. Zcela nesporně za sebou nechala také ohromný objem lidské mizerie -těch, kteří se nedokázali adaptovat a často ani nemohli.

BAVLNĚNÝ OBLOUK Technologie nejdou vždy úplně ruku v ruce s globalizací: Britové byli mnohem horší v textilu než Indové, a to i poté, co ovládli Indii. V roce 1721 dokonce britský parlament pod tlakem nekonkurenceschopné „bavlněné lobby“ zakázal dovoz indického bavlněného textilu. V témže roce bylo největšími městy světa japonské Edo (dnešní Tokio) a čínský Peking, následované Istanbulem a teprve poté Londýnem. To by vydrželo dost dlouho, kdyby se zároveň na jihovýchodě dnešních Spojených států (tehdy britských kolonií) neukázaly vynikající podmínky pro pěstování bavlníku díky klimatu, ale také díky otrocké práci otroků dovezených ze západního pobřeží Afriky. Obchod v trojúhelníku mezi Anglií (průmyslové zboží a látky), Afrikou (otroci za zboží) a Amerikou (otroci a průmyslové zboží za bavlnu) byl nesmírně výhodný.

Amerika se sice odtrhla v roce 1776, ale zakrátko se obchod obnovil. To by ještě pořád nic nebylo, kdyby Britové nepřišli s vynálezy, jež uměly fantasticky efektivně nahradit lidskou práci včetně využití energií dodaných nikoli vodou, ale párou z uhlím poháněných parních strojů. Export bavlněných látek z Británie stoupl v letech 1760 až 1815 stonásobně, a podíl bavlnářství na HDP stoupl z nuly na bezmála jednu dvanáctinu. Někdejší staletá eminentní konkurenční výhoda jižní Asie v bavlněných látkách byla na nějakých sto osmdesát let ztracena. Teprve dnes dokončila oblouk a vrací se zpátky do rodného hnízda.

Česká průmyslová historie je s textilním průmyslem svázána stejně jako ta britská.

Brno a Liberec byly centry textilní výroby, byť nasazení parních strojů se opozdilo za Anglií nejméně o padesát let. Johann Liebig dokázal na Liberecku během několika desetiletí z ničeho postavit převážně textilní koncern, který v padesátých letech minulého století zaměstnával 12 tisíc lidí. Dnešní Šluknovský výběžek měl nejvyšší podíl obyvatelstva v průmyslu v celém Rakousku-Uhersku a města jako Rumburk, Varnsdorf, Krásná Lípa nebo Dolní Poustevna vyvolávala zcela jiné asociace než dnes.

Když ale Rakousko v roce 1869 povolilo volný obchod s Anglií, přišel ukrutný výprask v podobě úpadku v podstatě všech malých producentů, ale i větších továren, takže koketování s liberalismem mu tehdy vydrželo jen necelých deset let a po velkých protestech i těch nejsilnějších podnikatelů se opět vrátilo k protekcionismu.

Němečtí průmyslníci, kteří ještě v polovině 19. století posílali svoje syny na zkušenou do Anglie, o pár desítek let později neomylně zachytili přesun gravitačního centra inovací a růstu do Spojených států - hledání inspirace jinde by bylo ztrátou času. Británie nejpozději po první světové válce přepustila svoje postavení nejsilnější mocnosti, Spojeným státům.

DISRUPTIVNÍ VLNA Tenhle historický exkurz nemá říct nic jiného, než že „disruptivní inovace“ zatím vždy s sebou přinesly nejen mizerii pro ty, kteří přišli o dosavadní práci, ale také obrovský ekonomický vzestup, který nakonec „jako příliv zvedl všechny čluny“, jak říkával John F. Kennedy, blahé paměti.

Proč by to mělo být tentokrát jinak, když -a to je pěkný postřeh - roboti nestávkují, nedostávají výplatu a konzumují jenom elektřinu. Tovární dělníci v textilkách od Manchesteru až po Liebigovy fabriky na Liberecku byli sice placeni lépe než samostatní tkalci, oproti nimž měli díky strojům nesrovnatelně vyšší produktivitu, ale jejich mzdy nestačily pokrýt životní náklady, takže musely pracovat i ženy a děti, za polovic, respektive za čtvrtinu.

Práce v „satanských průmyslových mlýnech“ byla pořád lepší než alternativy, které vesměs platily ještě méně.

S vytěsňováním nejen repetitivní manuální, ale i duševní práce v čím dál širším spektru oborů roboty to bude stejné jako s nasazováním parních strojů. Ty se také prosadily teprve tehdy, když byly investiční a provozní náklady nižší než náklady na zaměstnávání stovek levných dělníků, a každý investor do toho šel teprve tehdy, když se mu to vyplácelo.

Spousta prací v sektoru služeb je dosud spojena s nízkými mzdami a nízkou produktivitou a nahradit je počítačovými systémy a roboty bude možné, jakmile se to vyplatí.

Ani o minutu dříve, ani o minutu později, v Japonsku a v USA mnohem dříve než v Bangladéši nebo Indii. A co Česko? Život se prozatím vždycky ukázal snesitelnější v zemích, kde byla produktivita vysoká a rostla. A prozatím také vždycky platilo, že si ji nikdo nekoupil tím, že se bál investovat do budoucnosti a ze všeho nejradši by zachraňoval „bukolickou“ minulost. Č

1785 Parní stroj - začátek průmyslové revoluce - ohromný nárůst instalovaného výkonu pro pohon strojů v továrnách vzdálených od vodních toků

1822 První elektromotor (Británie)

1825 Železnice - první veřejná železnice; spojení pacifického pobřeží s Atlantikem v USA 1869, trať Bombaj-Allahabád-Kalkata 1870 (investice do výstavby železnic v Indii dosáhly v přepočtu na dnešní libry šterlinků ekvivalentu 120 miliard -do roku 1880 postaveno 14 500 kilometrů tratí)

1860 Telefon (USA; Antonio Meucci)

1838 První telegrafy (Británie a USA)

O autorovi| zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče