RANČEŘI OSEDLALI DOTACE

05. listopadu 2012, 00:00 - Táňa Králová
05. listopadu 2012, 00:00

Hodně trávy, něco málo krav a štědré podpory. Velkofarmáři si užívají blahobytu na horách, ten ale může skončit

Říká se jim rančeři. V českých podmínkách se jim daří mimořádně dobře – skoro bez práce dostávají největší koláče. Díky čemu? Mají stovky, a nejlépe tisíce hektarů luk v kopcovitém pohraničí, na pastvinách od jara do zimy nezbytně nutné minimum dobytka, který se nedojí, ale chová pro maso. Na práci si majitelé takových farem najímají pár lidí, ostatní zvládne výkonná technika. Většinu pozemků, nesoucích každoroční dávky dotací, nakoupili rančeři od státu.

Mnohdy za pakatel a na splátky rozložené až na třicet let.

Byznys na loukách a pastvinách zdejších hor a podhůří vyrostl díky rozdávačné unijní zemědělské politice. O to, aby dotační polštář byl stále pěkně nadýchaný, se už dobrovolně postarala Česká republika. Systém podpor doladila tak, že přeje hlavně největším farmám ve vyšších nadmořských výškách, orientovaným na extrémní extenzitu. Mnohem méně pomáhá malým rodinným hospodářstvím, na která přitom dotační politika Evropské unie myslí.

Na obrovskou nevyváženost podpor v takzvaných méně příznivých oblastech (LFA – less favoured areas), které v Česku zabírají přes polovinu území, upozorňuje studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Dá se čekat, že aktéři věčného boje „hory versus nížiny“, ve kterém si kvůli rozdělování dotací vyčítají kdeco, použijí tento materiál při dalších přestřelkách.

Přepálené dávky „Systém podpor bude nutné revidovat. Sazby plateb by se měly více diferencovat, a to jak podle závažnosti přírodních podmínek, tak podle velikosti farem,“ doporučuje hlavní autorka analýzy Marie Štolbová. Oblastem LFA se dlouhodobě věnuje a dobře zná i situaci v evropských zemích. Předpokládá, že rozsah LFA a balík peněz, které půjdou do znevýhodněných oblastí v dalších letech, budou zhruba stejné jako dosud. Platby by se ale měly rozložit rovnoměrněji.

„Není možné, aby existovaly strmé rozdíly v podpoře jednotlivých farem, když přitom hospodaří ve srovnatelných podmínkách. Řada podniků dostává kompenzační platby v neúměrné výši, zatímco životaschopnost jiných je v ohrožení,“ poukazuje Štolbová.

Špatně vyladěný dotační systém, zahrnující vedle příspěvků za ztížené podmínky také významné platby na takzvanou údržbu krajiny a ekologické zemědělství, může ilustrovat na těchto příkladech: velké extenJak zivní farmy v horské oblasti s minimem zvířat na pastvinách získaly v průměru 1,3 milionu korun provozních dotací na pracovníka ročně. Naproti tomu velké farmy, které ve stejné oblasti produkují mléko, dostaly jen 290 tisíc korun. První skupina jednoznačně vyhrává, i pokud se dotace přepočtou na hektar zemědělské půdy. U farem s více než 500 hektary a extenzivní živočišnou výrobou dosahují v průměru 14,5 tisíce korun na hektar, zatímco stejně velké farmy s chovem dojnic, daleko náročnějším na lidskou práci, berou na hektar necelých deset tisíc korun.

Dotace pro život Česká republika patří mezi země EU s nejvyšší závislostí zemědělců na dotacích. „Podíl dotací na zemědělském důchodu představuje asi 75 procent a je téměř dvojnásobný oproti evropskému průměru,“ vyčísluje Štolbová. Připomíná ovšem, že díky unijním dotacím stoupla životaschopnost farem měřená čistou přidanou hodnotou na pracovníka ve všech oblastech, tedy horských, podhorských i v nížinách. „V některých letech přitom farmy na horách v tomto ukazateli v průměru předčily farmy v úrodných nížinách,“ porovnává Štolbová.

Kromě základních agrárních dotací přidělovaných na hektar, které mají zemědělci v Polabí i na Šumavě stejné, jdou do méně příznivých oblastí platby navíc z takzvaného Programu rozvoje venkova financovaného hlavně z unijních zdrojů. Přes polovinu peněz pro venkov směřuje právě na podporu hospodaření v LFA. Za to nemůže Brusel, toky dotací si takto nastavila sama ČR. Přestože s celkovým rozsahem méně příznivých oblastí je naše země až osmnáctá v evropské sedmadvacítce, po vstupu do EU nasměrovala do tohoto území výrazně větší finanční podíl z vymezeného budgetu než například Francie a Německo, které mají obdobný podíl LFA. A Česko vydává dokonce víc než Rakousko či Polsko, kde je podíl znevýhodněných oblastí vyšší.

V českém zemědělství převažují velké podniky, které by měly těžit z výhod velikosti.

Dotace ovšem tuto logiku pozoruhodně deformují, ukazuje srovnání ve studii agrárních ekonomů. Udržení jednoho pracovníka v zemědělství v horské oblasti přišlo na dotacích od 283 tisíc korun u malé farmy až po 664 tisíc korun u velkých farem, v obou případech extenzivně orientovaných.

Údržbu horské krajiny zajišťovaly velké farmy za 425 tisíc korun na pracovníka, zatímco malé farmy tyto služby poskytovaly za 128 tisíc korun, porovnává analýza. Její autoři se domnívají, že farmám nad padesát, popřípadě sto hektarů by se v budoucnu měly příplatky za znevýhodněné podmínky krátit. „Životaschopnost menších farem v LFA je totiž mnohem víc ohrožena než u větších farem,“ vysvětluje Štolbová.

Hory versus nížiny Vystudovaný ekonom Petr Krogman z Prahy nestojí o to, být symbolem lukrativního farmaření v LFA. Spolu se svými kolegy z podnikání ho ovšem umí úspěšně obhajovat, pokud jde o dotace. Na nich také staví farmy rozptýlené po pěti okresech na severu a západě Čech, a přitom soustředěné pod firmu Spojené farmy. Dohromady podle Krogmana obdělávají asi 16 tisíc hektarů. Více než dvě desítky „spolupracujících“ farem, které Krogman majetkově kontroluje, získaly od roku 2005 na dotacích zhruba 1,8 miliardy korun, dá se vyčíst z přehledu o příjemcích dotací zveřejňovaného Státním zemědělským intervenčním fondem.

Zemědělský podnikatel odmítá, že by byly podpory mířící do hor a podhůří přepálené.

„Nejvíc peněz do zemědělství plyne přes regulované ceny. Stát nařizuje používání biopaliv, a díky tomu jsou vysoké ceny řepky,“ oponuje Krogman. Názorově se střetává s Agrární komorou, která brojí proti příliš výživné podpoře „trávy“ a část peněz chce přesunout do posílení produkce, konkrétně třeba vepřového. „Kdyby tráva byla tak výnosná, byla by republika zatravněná. Proč se tedy všude oře?“ namítá Krogman. Zdatný lobbista se představuje jako ekologický zemědělec a říká: „Chci pít vodu, ve které nejsou pesticidy a dusičnany.

Když se ale pěstuje řepka na bionaftu, nedbá se tolik na rezidua, někam se přitom musejí spláchnout.“

Masný skot, ovce a kuřata z ekologických farem, které Krogman ovládá spolu s několika přáteli, porážejí na vlastních jatkách. „Děláme biohovězí, biojehněčí, biosýry i biomléko. Snažíme se, aby tady bylo také kvalitnější mléko podobně jako v Rakousku a Švýcarsku, nejen mléko od krav krmených jenom siláží, které není nejlepší pro kvalitu sýrů. Jenže pro biomléko tady není odbyt, proto se vozí do Německa,“ říká šéf Spojených farem.

Pryč od trávy Boj o rozdělení agrárního dotačního balíku, který pošle Brusel do Česka na léta 2014 až 2020, nabírá na síle. „Přímé platby na nejvíce ziskové komodity, jako je řepka a kukuřice, jsou neudržitelné a kontraproduktivní,“ míní Svaz marginálních oblastí, který Krogman spoluzakládal a působí v jeho vedení. Pro příští roky chce svaz víc peněz pro své „ekologické pěstitele trávy“. Při jejím kosení ale narazí na kámen úrazu, kterým je chystaná změna v příspěvcích pro LFA. Nepůjdou totiž už jen na trávu, ale také na pole, stejně jako jinde v Unii. Dotace na hektar pro znevýhodněné oblasti se tím k nelibosti travařů značně rozmělní.

„Evropskou unii nezajímá, že tady máme široce vymezené oblasti LFA a vejde se do nich třeba Vysočina, kde jsou výnosy obilí vyšší než na jižní Moravě,“ říká Krogman. Nepovažuje za spravedlivé, aby na úkor úrodných oblastí byli kráceni farmáři z hor a podhůří.

Rybíz na horách „Mně je lhostejné, jestli jsou dotace, nebo ne.

Kdyby nebyly, dva tři roky by byly krušné, potraviny by hodně zdražily, a pak by se už nic nedělo,“ myslí si Tomáš Svoboda, bývalý poslanec za Křesťansko-demokratickou stranu a později profesí lobbista. Dnes se živí zemědělstvím na kopcovitém Šumpersku. Na pastvinách chová dobytek a jeho hlavním produktem je hovězí, které se slušně prodává. U dotací vidí kromě luxusně nastavené podpory rančerů i další nesmyslné tituly, třeba bohaté dotování ekologických sadů. „Za pár korun si koupíte keříky rybízu, které zasadíte na horách. A berete dotace na ekologický sad a k tomu příspěvek na LFA, což vám zaplatí pozemky nakoupené od státu. O rybíz vůbec nejde,“ upozorňuje Svoboda na zajímavý obchod.

O peníze z budoucího Programu rozvoje venkova, který nyní přeje hlavně travařům, se už předem přihlásily obce. V současném rozpočtovém období toho na ně moc nezbylo. Pro příště si proto řekly o polovinu z balíku, ve kterém bude na další sedmiletku zatím neupřesněný počet miliard, rozhodně několik desítek. „Jestli tato země chce na venkově jen pole a louky a žádné lidi, ať jde zase většina peněz z venkovského programu na zemědělství,“ prohlašuje předseda Spolku pro obnovu venkova Eduard Kavala.

Čechů, kteří se živí zemědělstvím, neustále ubývá. Smyslem programu financovaného převážně Unií je přitom udržet lidi a zaměstnanost na venkově. A to se nedaří, přes bohatou podporu farem v méně příhodných oblastech tam lidé přicházejí o práci podobně jako v celém českém zemědělství. Jak říká Kavala, většina zdejšího agrárního průmyslu je řízena z měst, o lidi z venkova tady nejde. l

Graf

Nejvíc pro největší Provozní dotace pro farmy v horských oblastech v přepočtu na jednoho pracovníka za rok (v tis. Kč)

Vítězí největší Zisk horských farem v přepočtu na jednoho pracovníka za rok (v tis. Kč)

pramen: studie ÚZEI, data za období 2007–2009

Dotačně příznivé oblasti • Více než polovina peněz na rozvoj venkova z celkových zhruba 90 miliard na léta 2007 až 2013 se spotřebuje na platby pro méně příznivé oblasti • 30 procent farem v horských oblastech dostává přes 4000 korun na hektar jako kompenzaci za to, že hospodaří ve ztížených podmínkách (platba LFA) • Velké farmy v horských oblastech s extenzivní orientací berou v průměru 14 500 korun dotací na jeden hektar • Udržení jednoho pracovníka na velkých farmách v horské oblasti stálo na dotacích v průměru 664 tisíc korun

O autorovi| Táňa Králová• kralova@ mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče