Rádio Guth­Jarkovský

05. ledna 2015, 00:00 - (red)
05. ledna 2015, 00:00

Poté, co zásluhou sprosťáren Miloše Zemana Český rozhlas poněkud zhrubl, rozhodl se, že bude v novém roce za slušňáka. Prezident se sám uklidil ke konkurenční stanici a veřejnoprávní rozhlasáci dostanou povinné uniformy. Při vstupu do všech redakcí budou hosty vítat recepční v kostýmcích a šátky s logem ČRo, pánové pak obléknou sako s firemní kravatou. Polobotky mají mít „antišokovou absorpci“ a pro svetřík pod sako zase tendr předepisuje „nekousavý materiál“. Palubní deník přeje kolegům z rozhlasu, aby podobně jako jejich vrátní vstřebávali šoky. A na rozdíl od svetříků dokázali sem tam kousnout.

JIŘÍ Č. PŘEJE DO NOVÉHO ROKU Když nepřijde zaměstnanec do práce, je to obvykle průšvih. Málokdo se tím chlubí.

Natož aby se tím chlubil zaměstnavatel.

Tohle tabu teď zlomili lidovci. Když pořádali focení svého senátorského klubu, aby mohli fotku poslat jako novoroční přání, tři senátoři nepřišli. Vedle Jiřího Carbola a Františka Bradáče to byl také bývalý vicepremiér a staronový starosta Vsetína Jiří Čunek. Ono už se za jeho ministrování říkalo, že té práci moc nedá, ale vyfotit se tenkrát nechával. Lidovci tak svoje novoroční PF rozeslali bez chybějících členů a pojali ho jako kvíz, že prý kdo na obrázku chybí. Palubní deník KDU?ČSL přeje, aby se strana už dál nerozpadala a také aby se fantom Jiří Čunek občas v Senátu ukázal. Tedy pokud nešlo ze strany lidovců o promyšlený manévr, že by ty méně schopné kolegy začali schovávat záměrně.

TOXICKÉ PŘEDPISY Pražské stavební předpisy se stávají nekonečným příběhem. Nejprve vyvolaly konflikt Hudečkova vedení Prahy s reklamní společností BigBoard, protože zavádějí faktický monopol na outdoorovou reklamu pro konkurenční společnost JCDecaux. Pak je pozastavilo ministerstvo pro místní rozvoj, protože neprošly příslušným procesem v Bruselu, a kvůli řadě chyb, které obsahují. Nové vedení města slíbilo nápravu, která se neuskutečnila, a tak měly být předpisy definitivně zrušeny. Ale nový pražský radní Matěj Stropnický ví, že slibem nezarmoutí, tak sliboval zase a rozhodnutí se opět oddálilo. Proslýchá se, že jedním z důvodů jsou výhrůžky některých velkých developerů, že budou žalovat město za ztráty vzniklé přípravou projektů podle nových a nyní rušených předpisů o desítky milionů. Je samozřejmě otázkou, jak mohly tyto firmy investovat desítky milionů do přípravy projektů podle pravidel existujících pár týdnů. Dost možná ale, že jejich znění znaly mnohem dříve, než začaly platit. Možná i proto se některé orgány nyní zajímají o faktury, které architekti působící v Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ve velmi nedávné minulosti těmto developerům vystavovali, a co bylo skutečným předmětem plnění. Přitom nebýt té války o billboardy, nikdo by si podobných souvislostí nevšímal.

NENÍ LEV JAKO LEV K malé radosti ředitele pražské zoo Miroslava Bobka nedržely indické Timesy jazyk za zuby a vyzradily hlavní překvapení letošní sezony, a sice příjezd tria indických lvů, samce a dvou samic, ze zoo Sakkarbaug v Džúnágadhu v indickém státě Gudžarát. Není úplně pravda, že by se lvi z Indie do Evropy nedostali více než dvacet let, jak proběhlo tiskem. Jenže lev z Indie není indický lev: před necelými třemi roky získala výměnou za gepardy jeden pár zoo ve Dvoře Králové. Ale ti byli ze zoo v Hajdarábádu v Ándhrapradéši, a jak se posléze ukázalo, do jejich rodokmenu se kdysi zapletli afričtí příbuzní z nějakého kočovného cirkusu. Dovézt po letech příprav a velkých diplomatických obřadech křížence by byla blamáž, jíž se pražská zoo chtěla vyhnout sázkou na jistotu, tedy na dovoz lvů ze Sakkarbaugu, kde mají prokazatelně čistokrevné jedince z národního parku Girský les. Zkrátka není lev jako lev a gudžarátská vláda si těch „svých“ lvů cení natolik, že dodnes není ochotna respektovat usnesení indického nejvyššího soudu, aby umožnila vznik druhé záložní populace transferem části lvů z Girského lesa do rezervace Kuno ve státě Madhjapradéš, což je projekt starý deset let. Co za tím stojí, že spíš budou lvi v zoo v české Praze než ve volné přírodě v sousedním indickém státě? Co jiného než neochota přepustit část potenciálních příjmů z rychle rostoucího domácího cestovního ruchu sousedům. Ti se přece o záchranu lvů nijak nezasloužili, protože všichni vědí, že to byla práce nebohého navába z Džúnágadhu, který léta Páně 1907 pro poslední lvy soukromou rezervaci v Giru vytvořil. Svoje tygry si málem nechali vypytlačit a teď by pomocí našich lvů chtěli inkasovat turistické rupie? Ta Indie, to musí být snadno řiditelná země. Jejím ministerským předsedou není nikdo jiný než Naréndra Módí, který jako gudžarátský premiér ještě nedávno transfer lvů do Kuna tak zkušeně sabotoval.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče