Putinova kriminální loterie

10. března 2014, 00:00 - Daniel Deyl
10. března 2014, 00:00

Ekonomických sankcí Západu se ruský prezident v geopolitickém boji o Ukrajinu bát nemusí. Vážnější hrozbu pro něj mohou znamenat mezinárodní trhy

Ruští vojáci se na Krymu minulý týden ještě ani nezabydleli v základnách, z nichž vyhnali příslušníky ukrajinské armády, a mezi špičkami evropské politiky již bylo neformálně rozhodnuto. Ekonomické a diplomatické sankce vůči Rusku, jejichž hrozba do té doby visela ve vzduchu, nepřicházejí v úvahu.

Z narychlo svolané schůzky ministrů zahraničí Evropské unie v pondělí 3. března přitom vyšlo diplomatické ultimátum Moskvě: Buď Rusové začnou do čtvrtka (na nějž shodou okolností připadlo výročí smrti Josifa Stalina) jednat s novou ukrajinskou vládou o uklidnění situace na Krymu, nebo…

A to je ten problém. Nebo co? Kancléřka Merkelová řekla jasně, že chce s Rusy jednat v rámci své „kontaktní skupiny“ a že ekonomické sankce nejsou ten nejlepší nápad. Italská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová sice podepsala prohlášení o případném bojkotu připravovaného červnového summitu G8 v Soči, ale vzápětí řekla, že schůzku bojkotovat vlastně nechce. Britský ministerský předseda David Cameron mluvil nahlas o tom, že „Putin se krutě zmýlil“, když nařídil obsazení Krymu; ještě týž den však kdosi vyfotografoval dokument v rukou jednoho z premiérových poradců, jenž Brity od jakýchkoli ekonomických sankcí jednoznačně odrazoval.

A tak to šlo dál. Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius Rusům pohrozil sankcemi, avšak vyloučil, že by Francouzi mohli přestat Moskvě dodávat plavidla pro válečné námořnictvo. Český ministr obrany Martin Stropnický nahlédl, že Rusové by coby dodavatelé jaderného paliva pro elektrárnu v Temelíně byli rizikovým partnerem. Premiér Sobotka jej však vzápětí uzemnil pragmatickým výrokem, že „přece nezastavíme veškerý obchod s Ruskem“.

Tvrdší Američané Zpoza Atlantiku přicházely minulý týden na východ Evropy zvuky přece jen odhodlanější.

Americký prezident Barack Obama mluvil s Vladimirem Putinem po telefonu hodinu a půl a „důrazně jej varoval“ před vojenskou akcí na Ukrajině. Obamův ministr zahraničí John Kerry řekl, že Rusko může přijít o status člena G8. Jeho předchůdkyně Hillary Clintonová se nechala slyšet, že Putin jedná jako Hitler. Kongres začal připravovat zákon na zmrazení ruských peněz v USA. Refrén byl neměnný: Rusko obsazením Krymu hrubě porušuje mezinárodní právo.

Moskva nezůstávala nijak pozadu. Putinův poradce Sergej Glazjov – jehož role obvykle spočívá ve formulování nejtvrdších postojů Moskvy, z nichž pak Putin milostivě sleví – řekl, že v případě amerických ekonomických sankcí vůči Rusku by následoval podobný krok ze strany Moskvy. (Státní duma již na takovém zákonu začala pracovat.) Plus, Rusové by prodali veškeré americké dluhopisy, které vlastní, poohlédli by se po jiné rezervní měně, než je americký dolar, a ještě by odmítli splácet půjčky, které u amerických bank mají, vypočítával Glazjov. Ať už však byl diplomatický hřmot spuštěn naplno, nebo zněl jen komorně, na základní skutečnosti to neměnilo nic: Západ nemá dostatečné páky, aby Moskvu od anektování (přinejmenším) Krymu odradil, pokud na tom Putinovi bude skutečně záležet. A všichni účastníci krize to dobře vědí. Jaké donucovací prostředky tedy Američanům a Evropanům zbývají?

Zaprvé je tady možnost diplomatického gesta v podobě bojkotu zmiňovaného summitu G8. Putin na to už reagoval: „Kdo do Soči jezdit nechce, nemusí.“ Logicky zní i námitka německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera, že je škoda přijít o jediný kanál, jímž Západ může s Rusy oficiálně pravidelně jednat.

O něco bolestivější by mohl být zákaz cestování vybraných Rusů; Američané jej již vyzkoušeli v případě kliky ukrajinského prezidenta Janukovyče. Takový tah by jistě nešel Putinovi pod vousy, ale těžko si představit, že by se kvůli němu Krymu vzdal.

Zmrazení aktiv bohatých Rusů, zamezení ruským státním bankám v přístupu na evropský trh a zákaz kotování ruských firem na evropských burzách by již byla silnější káva. Jak napsal list Financial Times, bylo by to i relativně snadno proveditelné. Protože však ruské subjekty drží miliardy eur, znamenalo by to zároveň ohrožení evropských ekonomických zájmů; a domácí košile je evropským politikům pochopitelně blíž než krymský kabát.

Radikálně vypadá na první pohled také možnost uvalení obchodního embarga na vybraná odvětví. Naneštěstí i to má háček: obvyklé embargo by postrádalo smysl, protože Rusové vyrábějí sami drtivou většinu z toho, co na Ukrajině potřebují. Hodnota takového kroku by byla spíš symbolická.

Mravní izolace Britský ministr zahraničí William Hague volá mimo jiné po „mravní izolaci“, jež by měla přivést Rusy k mírumilovnějším geopolitickým postupům. Hrozit mravní izolací zkušenému kágébákovi s multimiliardovým dolarovým kontem a snem o velké ruské říši však je asi podobně marné jako snažit se proniknout do pravidel kriketu.

A pak je tu samozřejmě „nukleární“ varianta: zastavit dodávky ruské ropy a plynu, nebo se pustit do Gazpromu soudně kvůli zneužívání dominantního postavení na trhu. Ani to nevypadá realisticky: Evropa dováží z Ruska zhruba třetinu své spotřeby ropy a plynu. Evropská komise navíc sice cenotvorbu Gazpromu v současné době vyšetřuje, ale nejeví známky ochoty dodat jí otevřeně přiznaný politický rozměr.

Ohrožený druh Nejpádnějším argumentem proti sankcím však je – kromě kardinálního problému jménem plyn a ropa – fakt, že momentem jejich vyhlášení by hrozilo bezprostřední nebezpečí těm zemím a firmám, které jsou v Rusku exponovány. Již dnes na krizi doplácejí firmy působící na Ukrajině, především finanční instituce. Například Raiffeisenbank, která má v Rusku a na Ukrajině celkem 15 procent svých aktiv (v podobě 18 miliard eur úvěrů), při otřesu na burzách ztratila minulý týden osm procent ze své tržní hodnoty a její vedení se rozhodlo pozastavit prodej ukrajinské pobočky. Citelné ztráty okolo pěti procent zaznamenaly i francouzská Société Générale, vlastník české Komerční banky, a italská UniCredit. Ještě hůře jsou na tom ruské finanční domy Sberbank a VTB, které přišly o 16, respektive 18 procent své hodnoty. Protirusky namířené sankce by však samy o sobě ohrozily daleko větší počet hráčů, i kdyby Rusové nakonec své výhrůžky nesplnili. Trpěly by firmy od automobilek po potravinářský průmysl.

První na ráně je logicky energetika. Investoři se minulý týden začali obávat o osud finské firmy Fortum, jež provozuje elektrárny na celém území Ruska. Podle Deutsche Bank má firma napřesrok v Rusku generovat čtvrtinu svých tržeb; u německé společnosti E. ON a italského Enelu činí tento údaj deset, respektive tři procenta. Důvody k obavám mají i ropné firmy BP (vlastní dvacetiprocentní podíl v ruské Rosněfti, jenž loni vygeneroval tržby 2,2 miliardy dolarů) a Royal Dutch Shell (má rozjeté velké projekty na Sachalinu a na Sibiři). Americký ExxonMobil společně s Rosněftí provádí výzkum polí v hodnotě přesahující 500 miliard dolarů. Postiženy by mohly být i firmy angažované nepřímo; například Glencore Xstrata, švýcarská firma obchodující s komoditami, má s Rosněftí dohodnutý obchod ve výši pěti miliard eur.

Velké potíže by pocítily automobilky. Americký Ford loni v Rusku prodal 105 tisíc vozů, a ovládá tak téměř čtyři procenta ruského trhu s novými vozy (druhého největšího v Evropě). Automobilka vlastní polovinu firmy Sollers, jež má v Rusku tři výrobní závody a letos chce otevřít další; Ford do nich chce přesunout část výroby z továren, jež letos zavře v Belgii a Británii. Konkurent General Motors prodal loni v Rusku 258 tisíc vozů (tržní podíl činí 9,1 procenta). V továrně poblíž Petrohradu plánuje napřesrok rozšíření výroby z 98 tisíc na 230 tisíc vozů ročně. Nejde jen o Američany. Rusko je třetím největším trhem pro francouzský Renault; ten se navíc zavázal letos převzít podíl ve výši 67,5 procenta v ruském AvtoVAZu. Finský výrobce pneumatik Nokian Renkaat v Rusku získává dokonce plnou třetinu tržeb.

Dalším potenciálně zasaženým odvětvím je potravinářství. Dánský pivovar Carlsberg, jenž vyrábí v Rusku nejoblíbenější pivo Baltika, chce letos na tamním trhu přijít k 40 procentům svých celkových tržeb a kromě toho je dvojkou na ukrajinském trhu. Pro francouzského výrobce jogurtů Danone je Rusko s deseti procenty tržeb největším trhem. Německý retailový řetězec Metro již odložil plánovaný vstup své ruské pobočky na burzu, jímž doufá získat miliardu eur.

Všechny tyto společnosti (a mnoho dalších, od Boeingu po Citigroup) by byly sankcemi ohroženy. Pomáhá to vysvětlit, proč se do sankcí proti Rusku západním politikům nechce. Neznamená to však zdaleka, že pro Putina je krymská operace – a nikde není psáno, že u ní zůstane – bez rizika.

Ztráty jako po Lehmanech Daleko silnější hrozbou než sankce jsou dnes pro ruského prezidenta a jeho ukrajinskou politiku mezinárodní finanční trhy. Všechny politicky motivované ekonomické sankce mají ten nechtěný efekt, že utuží moc režimu, proti němuž jsou namířeny. U negativního pohybu na trzích se takový psychologický efekt neprojevuje – a jeho dopady umějí být velmi rychlé.

První takový dopad pocítili Putin a spol.

hned v pondělí 3. března, dva dny po obsazení Krymu. Během jediného dne ztratila moskevská burza jedenáct procent své hodnoty a vymazala tak z ruské ekonomiky 58 miliard dolarů (o 20 procent více, než kolik Putin nechal vyhodit za olympijské hry v Soči). Propad akciového trhu se zastavil zhruba na hodnotě, jakou měla týden po pádu společnost Lehman Brothers v roce 2008.

Zároveň s akciemi padala hodnota rublu, jenž klesl na historické minimum vůči dolaru. K tomu došlo i přes masivní intervenci centrální banky, která okamžitě zvedla úrokové sazby o 1,5 procentního bodu. Vzápětí na podporu rublu vydala 11 miliard dolarů a hektickým tempem zvýšila na čtyřnásobek povolený limit, jejž smí na podporu své měny vydat.

To je drahá legrace. Za 12 měsíců následujících po pádu Lehman Brothers takto přišlo Rusko o 165 miliard dolarů; dnes by to znamenalo ztrátu 40 procent veškerých devizových rezerv. To vše ve chvíli, kdy ruská ekonomika stagnuje a podle pesimističtějších předpovědí ji letos čeká dokonce mírný propad.

Na tiskové konferenci druhý den po pondělním tržním fiasku zvolil Putin relativně smířlivý tón. Účel to splnilo, trhy se uklidnily. Ale je zjevné, že ani ruský prezident si nemůže dělat, co chce.

Putinova moc – bezprecedentní od Stalinových dob – stojí na kombinaci loajality silových složek státu a relativní prosperity. Pokud by se rozhodl pod tlakem okolností v krymské krizi tak či onak ustoupit, jeho postavení mezi „siloviky“ tím silně utrpí. Pokud neustoupí, vydává se na milost a nemilost trhům, jež jeho moci nepodléhají a snadno mohou jeho zemi zbavit současné míry prosperity. To by připravilo jeho vládnutí o značnou část legitimity – a tím patrně uspíšilo Putinův konec, jakkoli to dnes zní absurdně.

NEJVĚTŠÍ OBCHODNÍ PARTNEŘI RUSKA

(za rok 2012)

KAM MÍŘÍ RUSKÝ EXPORT…

Pořadí Země Podíl v %

1 Nizozemsko 8,7

2 Čína 7,0

3 Německo 6,3

4 Ukrajina 5,7

5 Spojené státy 5,2

6 Itálie 4,9

7 Bělorusko 4,5

8 Polsko 4,2

9 Japonsko 3,3

10 Kazachstán 3,1

11 Francie 3,1

12 Finsko 2,9

13 Turecko 2,6

14 Jižní Korea 2,4

15 Británie 2,2

… A ODKUD RUSOVÉ DOVÁŽEJÍ

Pořadí Země Podíl v %

1 Čína 8,5

2 Nizozemsko 7,7

3 Německo 7,1

4 Bělorusko 6,8

5 Itálie 6,6

6 Ukrajina 6,5

7 Kazachstán 6,2

8 Francie 4,4

9 Japonsko 4,0

10 Belgie–Lucembursko 3,5

11 Finsko 3,0

12 Jižní Korea 2,8

13 Polsko 2,3

14 Česká republika 1,8

15 Spojené státy 1,7

Zdroj: Macro Connections, Observatory of Economic Complexity

JAK EVROPSKÁ UNIE OBCHODUJE S RUSKEM

Údaje jsou za rok 2012; „podíl“ vyjadřuje podíl na celkovém objemu vzájemného obchodu EU a Ruska; „mimo EU“ vyjadřuje

podíl na celkovém vnějším obchodu EU; „změna“ vyjadřuje hodnotu růstu objemu obchodu ve srovnání s rokem 2011

Import (z Ruska do EU)

Zboží Celkem Podíl Mimo EU

mil. eur % %

PRIMÁRNÍ PRODUKTY 173 532 81,5 23,0

Zemědělské produkty, 4197 2,0 3,1

suroviny

• Potraviny 2033 1,0 1,8

• Suroviny 2164 1,0 8,9

Těžební produkty 169 335 79,5 27,3

• Rudy a minerály 1702 0,8 4,4

• Paliva 162 448 76,3 29,8

• Neželezné kovy 5186 2,4 14,4

VÝROBKY 17 096 8,0 1,8

Železo a ocel 4393 2,1 16,2

Chemikálie 6276 3,0 3,9

• Farmaceutika 34 0,0 0,1

Jiné 3898 1,8 4,6

Strojírenství a doprava 1970 0,9 0,4

• Telekomunikace 102 0,1 0,1

• Telekomunikační 59 0,0 0,1

vybavení

• Integrované obvody 18 0,0 0,1

a elektronické

součástky

Dopravní vybavení 742 0,4 0,7

• Automobilový průmysl 66 0,0 0,2

• Jiné strojírenské 1125 0,5 0,7

výrobky

• Energetické 592 0,3 1,8

strojírenství

• Neelektrické 253 0,1 0,4

strojírenství

• Elektrické strojírenství 280 0,1 0,4

Textilní výrobky 47 0,0 0,2

• Oděvy 22 0,0 0,0

Ostatní výrobky 491 0,2 0,3

• Vědecké přístroje 172 0,1 0,5

OSTATNÍ PRODUKTY 5922 2,8 8,0

CELKEM 212 882 100,0 11,9

Změna Celkem

% mil. eur

6,0 14 032

-42,8 11 694

51,6 10 489

-4,0 1205

5,8 2339

-9,0 453

6,7 1395

-13,8 491

-40,6 107 261

-13,4 1620

9,8 19 412

78,9 7806

2,5 9490

16,9 61 035

15,1 8169

63,7 3941

-38,5 341

37,8 23 434

-7,9 17 548

-2,8 29 270

2,8 1777

-4,2 20 273

-11,8 7220

-20,8 1088

25,6 3410

22,1 11 177

54,1 3198

56,6 1095

6,5 123 016

Export

Podíl Mimo EU Změna

% % %

11,4 4,7 11,2

9,5 9,2 2,2

8,5 10,0 8,5

1,0 5,3 16,8

1,9 1,4 22,3

0,4 2,3 22,8

1,1 1,1 30,6

0,4 2,0 3,2

87,2 8,0 12,6

1,3 3,8 -25,1

15,8 7,0 8,9

6,4 6,9 8,8

7,7 8,0 15,0

49,6 8,6 16,9

6,6 10,2 7,1

3,2 10,3 -3,0

0,3 2,2 3,3

19,1 8,6 25,4

14,3 10,2 22,3

23,8 8,4 0,0

1,4 3,4 -60,3

16,5 9,3 12,8

5,9 9,1 5,9

0,9 6,2 13,1

2,8 15,3 10,9

9,1 7,4 14,7

2,6 6,3 26,1

0,9 2,1 17,5

100,0 7,3 13,5

Zdroj: Eurostat Comext (Trade flows by SITC product grouping 2012 - Statistical regime 4)

Dopady na Česko Může současná situace na Ukrajině přímo ovlivnit českou ekonomiku? Může. Takové jsou závěry analýzy poradenské společnosti Bisnode. Z jejích databází vyplývá: • 10 801 českých firem má ukrajinské vlastníky, jednoznačně převažují fyzické osoby • majetkový podíl v českých společnostech má zhruba 53 tisíc ukrajinských subjektů • ukrajinští majitelé českých firem upsali v tuzemských společnostech základní kapitál v celkové výši 2,43 miliardy korun • v Česku podniká 38 105 ukrajinských živnostníků • stovky českých firem mají dceřiné společnosti na Ukrajině (např. ČEZ, Hamé, ALTA Invest, Phoenix-Zeppelin, RD Rýmařov, ČKD Elektrotechnika) • počet českých firem, které exportují na Ukrajinu, se pohybuje v řádech jednotek tisíc • rating Ukrajiny je podle Dun & Bradstreet, která je strategickým partnerem firmy Bisnode v Evropě, na úrovni DB6b, tedy velmi vysokého rizika návratnosti investice • největší počet pracujících cizinců v ČR je ukrajinského původu Zdroj: Bisnode Západ nemá dostatečné páky, aby Moskvu od anektování Krymu odradil, pokud na tom Putinovi bude skutečně záležet. A všichni účastníci krize to dobře vědí.

O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče