Pumpy nám nestačí

26. května 2014, 00:00 - Tomáš Pergler
26. května 2014, 00:00

Šéf Slovnaftu a vlivný člen představenstva MOL chce zkřížit plány PKN na úplné ovládnutí českých rafinerií

Maďarský koncern MOL se po akvizici čerpacích stanic Agip stal druhým nejsilnějším prodejcem pohonných hmot v Česku. A pravděpodobně nezůstane jen u toho. MOL se uchází také o zhruba 32procentní podíl italské společnosti Eni v České rafinérské a dlouhodobě pošilhává po akciích Čepra. V čele novodobého maďarského nájezdu do českých zemí stojí právník Oszkár Világi. Patriot z Dunajské Stredy je díky letitým kontaktům s českými politiky i byznysmeny nepochybně vážným konkurentem pro PKN Orlen, jenž prostřednictvím Unipetrolu soupeří s maďarskou skupinou o stejná sousta.

* Po nákupu zhruba 124 čerpacích stanic Agip od Eni už máte v Česku téměř 300 pump a jste dvojkou na trhu s pohonnými hmotami za Benzinou. Vypadá to ale, že přeskupování na něm nekončí. Jaký je cílový stav?

Už když jsme kupovali síť čerpacích stanic Pap Oil, řekl jsem, že naším cílem je mít v České republice 15 procent retailu. Myslím tím počet stanic i množství prodaných pohonných hmot. Akvizice pump od Agipu je výrazný krok, ale náš cíl se nezměnil. Rafinerský a petrochemický byznys se za posledních pět šest let výrazně změnil. Hlavně se zúžily marže. Já tedy tvrdím, že už je pouze jedna marže – ta, kterou rafinerie vyprodukuje z toho, co vyrobí a zároveň prodá konečnému spotřebiteli. Chceme mít takovou pozici, abychom co největší část našich produktů mohli prodat ve vlastní síti. Česká republika má pro nás samozřejmě ještě historické specifikum. Je to náš přirozený trh, vnímám ho stejně jako slovenský. Nemůžeme tam vystupovat pouze jako velkoobchod.

* Aktuálně se mluví o tom, že by své pumpy v Česku mohl prodat Shell. Při dřívějších úvahách o spolupráci s Čeprem se hovořilo o pronájmu jeho sítě EuroOil. Kterou cestou se chcete vydat?

Tam jsou dva směry. První je akviziční – když budeme mít možnost, budeme se ucházet. Existuje ale ještě jiná cesta. Česká republika je v Evropě výjimečná vysokou hustotou čerpacích stanic. V tom převyšuje Slovensko, ale i Německo nebo Rakousko. Předpokládám, že až se trh očistí od falešných hráčů a konkurence nebude ovlivněná daňovými úniky, část čerpacích stanic přirozeným vývojem skončí. A to může také znamenat zvýšení našeho tržního podílu.

* Jakou značku budou mít pumpy, které jste převzali od Agipu? Připomínám, že PKN si zatím plánovaný rebranding značky Benzina rozmyslel. Ve vašem případě to bude MOL, Slovnaft, nebo snad něco nového?

Máme představu, ale bohužel to ještě nemohu prozradit. V každém případě to nebude Agip, takže bude nový název. Nebo názvy.

* A co podíly v rafineriích? Uzavřeli jste s firmou Eni předběžnou dohodu, ale předkupní právo má Unipetrol, většinový vlastník České rafinérské. Jaká je šance, že budete úspěšní vy?

První možnost samozřejmě je, že Unipetrol uplatní předkupní právo. Tím by se vyjasnila situace v České rafinérské. Měla by jednoho vlastníka, který by se mohl sám rozhodovat. Předpokládám, že by se to odrazilo v pružnějším rozhodování o investicích a zaměření na zvyšování efektivity. Vedle toho je tu varianta, že podíl Eni získáme my. V takovém případě bychom si chtěli sednout s PKN a popovídat si, jestli bude pokračovat stejný model jako dosud. Chtěli bychom se seznámit s investičními a obchodními záměry. Hospodářské výsledky České rafinérské nejsou nejlepší a my nechceme být akcionářem ztrátové společnosti.

* Unipetrol se před časem vrátil k myšlence holdingu, v němž by se spojily rafinerie se státem vlastněnými podniky Čepro a Mero. Vy jste už v minulosti projevili zájem o vstup do Čepra. Propojení s produktovody samozřejmě dává z pohledu rafinerií i koncového prodeje smysl. Zapojujete se nějak do jednání mezi státem a PKN o holdingu?

Taková jednání nevedeme. Rád bych ale připomněl, že s myšlenkou na propojení s Čeprem jsme původně přišli my. Čepro má výhodu, že má logistické trasy, ale nemá vlastní produkt. My bychom v Čepru koupili podíl, nebo se může část akcií vyměnit se Slovnaftem. Český stát by mohl nabýt podíl v moderní rafinerii, která je napojená na produktovod, a Čepro by získalo partnera, který zajistí produkt. Z hlediska energetické bezpečnosti bychom uměli nabídnout stejné služby jako Česká rafinérská. Navíc naše investice ve Slovnaftu byly v posledních deseti letech mnohem výraznější než investice v České rafinérské. Vláda si musí uvědomit, co je cílem. Mít energetickou bezpečnost a budoucnost Čepra, nebo upřednostnit vizi, že stát musí vlastnit rafinerii a petrochemii. Pokud je pro stát důležitá tato druhá vize, tak se musí ptát, jaké jsou náklady. A skutečné náklady nejsou spojené jen s fúzí, ale hlavně jsou to i budoucí investice.

* Z toho mi vychází, že byste se raději soustředili na Čepro než na ztrátové rafinerie? Rafinerií je v Evropě obecně nadbytek…

To jsou dvě věci, které spolu až tak nesouvisejí. Jak jsem říkal, pokud budeme mít podíl v rafinerii, chceme, aby hospodařila efektivně. Čepro je úplně samostatná otázka. Pokud budeme akcionáři České rafinérské, bude vždy otázkou, s čím přijde PKN. Každopádně dokud nebude jasné, jaký je záměr Unipetrolu ohledně společného holdingu, měli bychom být součástí jednacích týmů.

* Jednáte na oficiální nebo neformální bázi s ministrem financí Andrejem Babišem?

Nejednáme. Dokud nebyla aktuální otázka obchodu s Agipem, žádné aktivity jsme v této věci nevyvíjeli. Nicméně fakt, že se Unipetrol v posledních týdnech aktivizoval a dal na stůl svůj návrh, mě nutí k tomu, abych kompetentní lidi v Česku seznámil s našimi snahami. Chceme o tom hovořit, máme i nápady a můžeme předložit zajímavé nabídky.

* Přesuňme se na jihovýchod. Společnost MOL stále nevyřešila spor s chorvatskou vládou, která si nárokuje větší slovo ve firmě INA. Existuje šance, že se vztahy v dohledné době urovnají?

Stále běží arbitráže, které podaly jedna i druhá strana. Nicméně v dozorčí radě firmy INA sedíme spolu se zástupci chorvatské vlády a tam je spolupráce bezproblémová. Občas jsou na nějakou věc různé názory, ale vždy se dopracujeme k dohodě. Rozlišoval bych jakýsi obal kolem společnosti INA, který vytvářejí média nebo jednotliví politici svými vyjádřeními, a každodenní plynulou práci. INA je největší chorvatská firma a MOL je největší investor v Chorvatsku. Je tu šance dohodnout se. Ale i kdybychom se dohodnout nedokázali, budeme muset najít nějaký způsob soužití.

* Kromě toho obalu je tu ještě trestní řízení proti šéfovi představenstva MOL Zsoltu Hernádimu, vedené chorvatskými úřady. Dá se za tohoto stavu vůbec dohodnout?

Mohu jen zdůraznit, že firma MOL nebyla součástí žádné korupční aféry. Můj osobní názor je, že celé řízení proti panu Hernádimu je součástí jakéhosi tlaku na nás. A jsem přesvědčen, že ten proces není veden tak, jak by měl být v právním státě.

* Připouštíte možnost prodeje podílu ve společnosti INA? V tomto smyslu se loni na podzim vyjádřilo představenstvo koncernu MOL.

Ano, představenstvo pověřilo výkonný management, aby podnikl kroky k prodeji toho podílu. Současně se ale předpokládalo, že se bude pokračovat v jednáních. Pokud budou pozitivní, tak k prodeji nepřistoupíme. Firmu INA jsme převzali před bankrotem a nyní nemá žádné dluhy a závazky vůči státu. Ale když s námi vláda nebude chtít spolupracovat, budeme hledat investora, který nás vyplatí.

* Ve sporu mezi MOL a chorvatskou vládou se angažoval i zástupce americké administrativy…

Jistě. Je třeba vnímat, co se děje na Ukrajině. Hodně věcí se mění. Největší zájem o odkoupení našeho podílu ve společnosti INA mají ruské firmy. Předpokládám, že to americké orgány vědí.

* Pomohlo nějak, že Chorvatsko loni vstoupilo do Evropské unie a musí se držet v nějakých politických a právních mantinelech?

Má to kladné i záporné efekty. Ty negativní spočívají v tom, že jsou některé věci zneužívány – například evropský zatykač na pana Hernádiho. Hlavně je to ale spor mezi akcionáři, ve kterém se nějaký evropský kontext spíše ztrácí.

* Výsledky firmy MOL se v loňském roce zhoršily. Hodně se na tom podepsalo zastavení těžby v Sýrii kvůli občanské válce. Vedení společnosti prohlásilo, že plánuje nové akvizice. Týká se to těžby, nebo rafinerií?

Naším cílem je výrazně navýšit těžbu. Je to takový celosvětový fenomén, že v zemích bohatých na suroviny bývá politická situace méně stabilní. V Sýrii jsme se dostali do centra válečného konfliktu, což mělo pro firmu INA (syrský podnik pod ni patří – pozn. red.) i MOL silný dopad. Kvůli embargu jsme museli zastavit úspěšnou těžbu a stále ji nemůžeme obnovit. V Kurdistánu přetrvává napětí mezi kurdskou vládou a centrální vládou, pak je tam mnoho dalších problémů. S ohledem na to a také na poslední události na Ukrajině jsme rozhodli, že část investic přesměrujeme do oblastí s nižším politickým rizikem. Nedávno jsme otevřeli kancelář v Aberdeenu poté, co jsme koupili těžební pole a licence v Severním moři od Wintershallu.

* A neuvažujete o prodeji těžební licence v Sýrii?

Ne, to je momentálně neprodejná investice. Války také netrvají věčně, Sýrie se jednou zkonsoliduje a my se k těžbě vrátíme.

* Jak si stojíte v soutěžích na těžbu v Jaderském moři? S nějakou vstřícností chorvatské vlády asi nemůžete počítat…

V současnosti jsou vypsané nějaké tendry, budeme se ucházet.

* Jdete do nich samostatně, nebo ve spojení s nějakou další společností?

Zatím samostatně, ale nevylučujeme ani spolupráci.

* Zvažuje MOL nějaký nový projekt s ČEZ, když plán na výstavbu paroplynové elektrárny skončil u ledu?

Stále máme platné stavební povolení na výstavbu paroplynové elektrárny s kapacitou 850 megawattů v Maďarsku. Předpokládám, že během platnosti tohoto povolení budeme připraveni projekt realizovat, pokud to tržní podmínky dovolí. Momentálně ekonomické podmínky nejsou příznivé. Paroplynové elektrárny, které se postavily, jsou zavřené. Ale situace se mění a máme ještě několik let. Dál běží společný projekt tepelné elektrárny v areálu Slovnaftu. Situace v ČEZ se podstatně změnila s rozhodnutím, že se nebudou stavět další jaderné bloky. Temelín limitoval další investiční aktivity ČEZ. Teď možná budou příznivější podmínky pro obnovení spolupráce.

* Vidíte v energetice nějakou novou oblast, do které investovat? Třeba větrné elektrárny?

Pokud nastanou podmínky, které budou v souladu s našimi investičními projekty, proč ne. Jsou ale různé jiné výzvy. Já už například vnímám čerpací stanice spíš jako prodejní místa. Vždyť jenom na naše pumpy denně přijde 1,2 milionu lidí. Nemusejí kupovat jen benzin a naftu, ale také elektřinu, plyn nebo vyzvednout balíky.

* Co licence na mobilního operátora?

Už máme v Maďarsku vlastní mobilní značku. Je to pilotní projekt, musíme to teprve vyhodnotit.

* ČEZ v minulosti schytal kritiku za způsob, jak prostřednictvím firmy MOL prodal servisní společnost I&C Energo (v současnosti OT Energy Services). Skončila v maďarské skupině Olajterv, kterou ovládá Géza Pap. V této souvislosti se spekulovalo o vašich možných společných zájmech s bývalým šéfem ČEZ Martinem Romanem. Jaký je váš vztah? Máte s Romanem nějaký společný finanční zájem?

Martina Romana samozřejmě osobně znám. Pořádně jsme se seznámili během akvizice akcií MOL. Mnohokrát jsme spolu jednali, navíc jsme oba členy představenstva společnosti MOL. Vážím si ho jako velmi dobrého manažera. Co se týče I&C Energo, vnímám to jako součást nějakého českého boje. Společnost jsme koupili za několikanásobek EBITDA, byla to normální transakční cena. Během našeho působení se firma výrazně měnila a dosáhla lepších ekonomických výsledků než předtím. S tím, jak padl projekt plynových elektráren, se samozřejmě oslabila jeho opodstatněnost. Také v jaderném byznysu nejsme aktivní, a když se firma I&C Energo ucházela o subdodávku pro Temelín, řekli jsme si, že už to není naše portfolio. A tehdy došlo k prodeji Olajtervu.

* Máte vy osobně nějaké projekty s panem Papem?

Ne, nemám.

* Dříve jste se angažoval v politice, byl jste členem širšího vedení Strany maďarské koalice (SMK), v současnosti jste předsedou Slovensko-maďarské obchodní a průmyslové komory. Vztahy obou národů byly tradičně citlivé. Kam je mohou posunout podnikatelé?

Maďarsko-slovenské vztahy jsou ovlivněné existencí maďarské menšiny na Slovensku. Uplynulá léta snad byla o hledání dialogu a řešení. To je jediná cesta k úspěchu. Pokud v tomto regionu nebudeme spolupracovat, přijdeme o další možnosti. Střední Evropa je krásný prostor, stále ale přetrvává mnoho rozdílů v mentalitách. Když jsme začínali projekt s ČEZ, seděli jsme společně lidé z Maďarska, Česka, Slovenska. Uvědomil jsem si, jak je těžké vybudovat tým, který chápe věci stejným způsobem. Trvalo minimálně rok, než jsme se přenesli přes některé záležitosti, třeba i předsudky. A to jsme všichni měli zájem na spolupráci. Úloha hospodářských komor a ekonomů je v tom, aby tyhle psychologické stěny bourali a sjednocovali lidi ku prospěchu společné věci.

Chceme mít takovou pozici, abychom co největší část našich produktů mohli prodat ve vlastní síti. Oszkár Világi (51) Pokud objíždíte Bratislavu po dálničním obchvatu, komíny Slovnaftu asi nepřehlédnete. Rafinerii, která po akvizicích čerpacích stanic Pap Oilu a nedávno také Agipu mateřskou firmou MOL výrazně posílila na českém trhu, šéfuje Oszkár Világi už osmým rokem. Je bezesporu jedním z nejvlivnějších lidí slovenského byznysu. Národnost, a hlavně významný post ve vedení MOL mu dává nezanedbatelný přesah i do Maďarska. Velmi dobře se pohybuje také v českém prostředí. Sám se ostatně rád označuje za Středoevropana. Rozhodující krok v kariéře udělal, když se angažoval v sametové revoluci a v roce 1990 nastoupil do Federálního shromáždění. Z tehdejších známostí může těžit dodnes. Po rozdělení federace si Világi na Slovensku vybudoval pozici vyhledávaného advokáta, kancelář zakládal společně s Erikou Csekesovou, bývalou poradkyní Václava Havla. Stal se členem představenstev banky, mobilního operátora, seděl v dozorčí radě pojišťovny, dosah na politickou scénu si udržoval přes Stranu maďarské koalice. V letech 2003 až 2006 vedl představenstvo správce tratí Železnice SR. Na začátku nového tisíciletí přišla práce pro MOL při akvizici Slovnaftu, která ho postupně vynesla až do čela rafinerie. Od roku 2009 současně vede představenstvo. Milovník potápění a jachtingu expandoval dál a v květnu 2011 se stal členem představenstva MOL. Zasedá také ve výkonné radě koncernu. Navzdory mezinárodnímu přesahu si Világi udržuje pevné pouto se svým rodištěm. Nedávno koupil od íránského majitele prvoligový fotbalový klub DAC Dunajská Streda. Když začne o klubu vyprávět, obraz trochu podmračeného a opatrného právníka se vytrácí a nastupují emoce. „Něco vám řeknu. DAC, to není jenom mužstvo, to je pocit, je to část života občanů toho města. Když celý den prší, stejně přijde sedm osm tisíc lidí. Týden začínáte tím, že proberete, jak DAC v sobotu hrál, a potom až do další soboty debatujete, s kým a jak bude hrát příště,“ vykládá zaujatě ve své kanceláři s černobílými fotografiemi. A povzdychne si, že klub letos musí bojovat o udržení v nejvyšší soutěži. Jako akcionáři České rafinérské bychom nechtěli pokračovat ve ztrátách.

Panonský gigant

MOL je vedle rakouské firmy OMV největší rafinerskou a těžební společností v prostoru bývalé podunajské monarchie. Ropu nebo zemní plyn těží ve třinácti zemích, mimo jiné v Pákistánu nebo v kurdské části Sýrie, kde však produkci zastavila občanská válka. MOL provozuje také čtyři rafinerie a dvě petrochemické továrny, síť skladovacích kapacit, čerpací stanice a přepravuje zemní plyn. V roce 2013 společnost MOL utržila 24,1 miliardy dolarů a vykázala provozní ztrátu 83 milionů dolarů. Největší vliv má ve skupině vláda Viktora Orbána, která kontroluje necelou čtvrtinu akcií. Zhruba sedmiprocentní balík akcií MOL drží několik let také ČEZ. Obě firmy původně plánovaly výstavbu paroplynových elektráren. Koncern už několik let tíží ostré spory s chorvatskou vládou o smlouvu z roku 2009, díky níž firma MOL získala téměř polovinu akcií v rafinerské a těžební společnosti INA. Kvůli údajné korupci při sjednávání kontraktu byl odsouzen bývalý chorvatský premiér Ivo Sanader. Stát nyní ve společnosti INA kontroluje zhruba 45 procent. Chorvatští vyšetřovatelé chtěli k soudu předvolat také předsedu představenstva MOL Zsolta Hernádiho, ten ale jakýkoli podíl na uplácení popírá. Obě strany mezitím vyvolaly arbitrážní řízení, paralelně se však pokračuje také v jednání mezi MOL a chorvatskou vládou.

O autorovi| pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče