Půjdeme si zaběhat

10. srpna 2015, 00:00 - Jitka Jeníková
10. srpna 2015, 00:00

Popularita nejjednoduššího sportu rychle roste. Na něm i při něm se vydělávají velké peníze

» Silueta Hradčan, majestátní kulisa Rudolfina, tóny Smetanovy Vltavy. Tradiční začátek pražského půlmaratonu je silným zážitkem pro všechny zúčastněné. Při pohledu na defi lé tisíců běžců, závodníků i vyloženě hobíků, ale jen trochu cyničtějšího diváka napadne, jestli to není spíš oslava konzumu než óda na sport.

Každý z účastníků zaplatil minimálně tisícovku za startovné, v průměru tři tisíce za oblečení, další tři tisíce za doplňky. Jestliže to vynásobíte 12 500 účastníky Sportisima 1/2Maratonu, valilo se Prahou poslední březnový víkend skoro devět milionů korun. Celkem slušná suma na údajně nejlevnější sport.

Tahle nálepka aktivity, ke které v zásadě nic nepotřebujete, už totiž dávno k běhu nesedí. Běhání je v módě, běhá téměř každý nebo o tom, že běhat bude, alespoň mluví.

Absolvování půlmaratonu či maratonu se blíží sociálnímu statusu a od hlavy až k patě vás na běh oblékne už i obchod s potravinami.

„John Reed, bývalý CEO Citibank, vysvětloval na jedné ze svých přednášek studentům, že finanční krize se nejlépe pozná podle toho, že vám začne tipy na nákup akcií dávat holič. V tu chvíli je třeba mít se na pozoru a nejlépe všechno prodat. Nedávno mi kadeřnice začala z ničeho nic při stříhání vysvětlovat, jak správně běhat, jak je běh skvělý, užitečný a nepřekonatelný,“ směje se ultramaratonec a profesor ekonomie v CERGE Jan Hanousek. „Takže tu máme běžecký boom v plné síle,“ uzavírá.

Víc, Víc, Víc

„Nabídka startovních příležitostí je rok od roku bohatší, ročně vzniká nejméně 50 nových běžeckých závodů a zaniká jich maximálně dvacet,“ psal v článku pro časopis Běhej už v roce 2009 otec československého běhu Ivo Domanský. „Pokud v závodních termínovkách najdeme kolem 800 až 900 běhů mimo dráhu, pak skutečný počet je ještě o deset až 20 procent vyšší,“ dodal. Jak moc roste zájem o běhání, se nejsnáze ilustruje na největším českém závodu, pražském Volkswagen Maratonu. Prvního ročníku se před dvaceti lety zúčastnilo pouhých 958 běžců, dnes má kapacitu desetkrát větší. A v letošním roce je jedním z 1383 běžeckých závodů, kterých jste se mohli a stále ještě můžete zúčastnit.

Maratony a větší běžecké akce představují pro pořadatelskou lokalitu značný ekonomický přínos. Američané ho vyčíslují u největších závodů ve stovkách milionů dolarů, u nás jde o skromnější částky, ale o pořadatelská místa nových dálkových běhů zařazených třeba do série RunCzech rozhodně nouze není.

Často je k závodům přidružený doprovodný program, expo a běhy na kratší tratě, kterých se obvykle účastní doprovod. Běžci neváhají za populárními závody cestovat a užít si vše, co nabízejí, i s celou rodinou.

Kvůli masovosti však potom některé maratony připomínají spíš pouť než závod. „Každý rok fotím maraton na Karlově mostě a i lidé, kteří běží čtyři hodiny, mají foťáky a dělají si selfíčka. Takhle u mě zastavili tři Japonci, strčili mi do ruky foťák, ať je vyfotím. Za pět minut francouzští manželé, ať je vyfotím, a ještě naznačili, aby to bylo i s davem běžících lidí. Nechápu, jak někdo může závodit s foťákem. Když běžíš maraton, tak ho máš běžet co nejlépe, na úrovni osobáku nebo na úrovní momentální maximální výkonnosti. A když máš natrénováno na čtyři hodiny, tak i tempo 5:57 je sakra těžké udržet po celou dobu, natož někde ještě mávat s foťákem,“ pozastavuje se nad novodobým běháním jeden ze „starých“ běžců.

„Když u nás dneska někdo zaběhne maraton pod 2:20, tak je král, přitom před 35 lety běhalo u nás deset lidí kolem 2:14 až 2:16. A to nemluvím o nás hobících. Mnohé maratony už nemají limit šest, ale sedm hodin. Což je sice proto, aby nalákaly více lidí, a tím měly větší byznys, ale zároveň lidem řeknou: Na to máte. Maraton za šest či sedm hodin ale není žádný výkon. I když i za tento čas tě v hospodě poplácají, že jsi borec, že jsi to dal,“ dodává s tím, že by si nepřál být jmenován, protože právě na běžeckých hobících stojí jeho podnikání.

Běhá se všude možně, různě daleko a pod hlavičkami různých sponzorů, od krátkých rychlých tras po rovinatém asfaltu po ultramaratony v horách. Vznikají závody výhradně pro ženy, závodí maminky s kočárky a poprvé se v letošním roce i u nás konal v zahraničí tolik oblíbený The Color Run, kdy na vás během pětikilometrové trasy sypou kilogramy barev.

Přestože popularita vytrvalostního běhu jednoznačně roste, podpora od státu zůstává minimální. Přední český ultramaratonec Daniel Orálek ve své biografii Můj dlouhý běh vzpomíná na atletické roky na sklonku totality: „Za rok jsem splnil kvótu medailí na dvě sezony dopředu… Nafasoval jsem dokonce i boty a teplákovou soupravu, což je dodneška jediná věc, kterou můžu považovat za podporu od státu.“

Že se toho na přístupu svazu během let moc nezměnilo, ilustruje zkušenost reprezentantů na mistrovství světa v trailu v Annecy na konci letošního května: „Abychom vůbec mohli startovat s podmínkou repre jednotného oblečení, nafasovali jsme skladové přebytky, které zde zbyly ještě z doby, kdy partnerem svazu byla Puma. V porovnání s většinou přítomných týmů, které měly opravdu moderní vybavení – dresy, šortky, elasťáky, bundy, trika včetně báglů a dalších drobností, jsme zde byli tak trochu za chudé příbuzné,“ popisuje na blogu České skyrunningové asociace její viceprezident Samuel Straka. Hůř už na tom byli prý jen Poláci, kteří si na bílá tílka museli vlajku a název země namalovat fixou. Zkrátka tím, že budete běhat hodně daleko a hodně rychle, nezbohatnete.

Kdo bohatne a komu se evidentně daří, jsou firmy, jež nabízejí běžecké vybavení.

Jsou to právě ony, kdo z běžeckého boomu těží. Obchodů nabízejících všechno možné, bez čeho se moderní běžec zaručeně neobejde, masivně přibývá. „Největší zájem je logicky o běžecké boty, které jsou jako jediné naprosto nepostradatelnou částí výstroje. Stejně jako roste počet běžců, roste i trh a pro velké množství lidí už se stává nereálným se v současné nabídce vyznat. To je největší motivace k návštěvě běžecké speciálky – nechat si poradit, aby případná investice měla smysl,“ říká zaměstnanec prodejny Triexpert a běžec Vít Kněžínek. „Skladba zákazníků se nijak zásadně nemění, kromě pozvolného nárůstu zájmu o běh mezi lidmi ve středním a pokročilejším věku,“ dodává.

Dostat se k nějakým konkrétnějším číslům o českém trhu se sportovním oblečením je téměř nemožné. Poměrně ilustrativní je však Amerika, odkud se současná módní běžecká vlna přelila do zbytku světa (a se zpožděním dorazila i do Česka). V roce 2011 vyčíslil server Statista.com hodnotu trhu s běžeckým a joggingovým oblečením na 985 milionů dolarů, loni už to bylo 1,1 miliardy a letos odhaduje další nárůst na 1,3 miliardy dolarů. A to je řeč jen o „zbytném“ oblečení.

Běžeckých bot se v roce 2013 v Americe prodalo za víc než tři miliardy dolarů. Potom není divu, že firmy, které vyrábějí sportovní oblečení a hlavně boty, stoupají žebříčkem Forbesu – New Balance je 174. s tržbami (k říjnu 2014) 2,7 miliardy dolarů, Nike 18. při tržní kapitalizaci 86,2 miliardy dolarů, Adidas 83.

s tržní kapitalizací 17,1 miliardy dolarů atd. Ostatně právě značky sportovního a zvláště běžeckého zboží už několik let v řadě doporučují i investiční bankéři. „Jsme na začátku růstového cyklu, protože běhání je sport, který se za posledních pár desítek let rozrůstal rychlostí stepního požáru,“ napsal Business Insider.

Nejzajímavější cílovou skupinou pro výrobce běžeckého vybavení jsou úplní začátečníci.

Samozřejmě si mohou obout plátěnky a vyběhnout, dnešní doba však svádí spíš k tomu, zasednout nejprve k internetu a nastudovat teorii. Ještě před deseti lety byste se po nějakých radách do začátku pídili jen velmi těžko. „Tehdy bylo vlastně hrozně těžké najít něco o tom, jak mají běhat netalentovaní začátečníci,“ vzpomínal na rok 2005 nestor české běžecké blogosféry, ultramaratonec a jaderný fyzik Vladimír Henzl v rozhovoru pro pořad ČT Tempo před dvěma lety.

Dnes je situace jiná. Specializovaných portálů, blogů, diskusních fór a facebookových skupin je snad až moc. I ony zažívají rozkvět. Jedním z nich je BezvaBěh, projekt, který oslavil čtvrté narozeniny v době konání Volkswagen Maratonu. „Rosteme rok od roku více. Letos jsme dosáhli několika rekordů v návštěvnosti,“ pochvaluje si šéfredaktor Rostislav Bažanowski. „BezvaBěh živí pouze reklama a obrat je řádově ve statisících ročně. Nicméně jsem jej čtyři roky dotoval a až letos jsme v plusu,“ dodává. Svého vrcholu zjevně popularita běhání ještě nedosáhla.

Jedny boty nestAČí

Modelový začátečník, kupní běžecká síla, vybavený spoustou (ne)důležitých informací vyrazí do jednoho ze specializovaných obchodů, kde si nechá nejprve analyzovat došlap (cca 500 korun), aby si nevybral špatné boty (od dvou tisíců do 5500 korun). Ty je třeba dle doporučení měnit po cca 800 odběhaných kilometrech. Takže pokud vás běhání začne bavit, počítejte s minimálně dvěma páry na rok – a to se bavíme jenom o jednom druhu bot na jeden typ povrchu.

„Myslím, že se hodně mužů poté, co začnou běhat, změní v ženy. Pozoroval jsem to i na sobě. Než jsem začal běhat, vystačil jsem si se čtyřmi páry bot. Teď mám 12 párů běžeckých bot, mám minimalistické, maximalistické, na silnici, do terénu, novější, starší a na závody,“ vypočítává Jan Hanousek.

Botami to však jen začíná. Je třeba se přece náležitě „funkčně“ obléct. V létě pánům postačí tílko (od 200 do 3500), kraťasy (300 až 4500 korun), ponožky (80 až 1500 korun), spodní prádlo (400 až 1500 korun). Dámy si připlatí ještě za podprsenku (1500 až dva tisíce korun). V zimě bude moderní běžec muset sáhnout do kapsy o to hloub, oč více vrstev si bude pořizovat. I proto slaví takový úspěch firmy jako Tchibo či Lidl, které pravidelně do své nabídky zařazují lacinější či vyloženě levné běžecké vybavení.

Kvalitativně jsou často níž než dražší modely, nicméně je možné vybrat si za málo peněz poměrně solidní muziku. Pak jsou tu všemožné ledvinky, láhve, batohy, hole, čelovky, o hodinkách s GPS, které vám změří vše od srdečního tepu přes vzdálenost po to, jak vysoko zvedáte nohy nebo se vychylujete při běhu (až 14 tisíc), nemluvě.

To vše završí startovné na nějaký pěkný masový závod, protože potřebujete motivaci, abyste u běhání zůstali. Čím větší závod, tím menší obavy, že byste mohli skončit poslední (startovné na desetikilometrovém závodu se může pohybovat od symbolické padesátikoruny po několik set; např. pražský Birell Běh vás na poslední chvíli vyjde na 1100 korun). „Určitě běhá víc lidí než před čtyřmi lety, kdy jsem začínala. Rozběhaly se i některé moje kamarádky, které o tom dříve ani neuvažovaly,“ říká psycholožka Lída F.

A samozřejmě je potřeba to všechno sdílet na internetu s běžeckými přáteli, ať už na Facebooku, nebo na sportovních sociálních sítích, jako je třeba DailyMile.com. „Sociální sítě jsou v tomhle směru úplný mor. Jistě, určité sdílení a podpora řadě lidí chybějí a hledají různé možnosti, jak překonat individualismus a osamění vytrvaleckého běhu. Sociální sítě mají nicméně masivní vliv na módnost běhu. A protože maraton už dnes zdolá skoro každá babka o holi, tak nejlépe přidat nějakou tu Beskydskou sedmičku s hrstí růžových pilulek, aby to nebolelo,“ komentuje sociální rozměr běhu Hanousek.

Popularita běhu šroubuje cenu startovného do absurdních výšek, a to nejen u nás. Oblíbené masové běhy vás vyjdou minimálně na několik set korun. Stejná situace je i ve Spojených státech, kde raketově narůstající ceny startovného vedly ke vzniku běžecké mutace Klubu rváčů, kdy se přes sociální sítě domluví skupina běžců, jež se poté sejde v domluvený čas na domluveném místě a zaběhne si vlastní, „undergroundový“ závod. Bez občerstvovaček, medailí, finisherských igelitek plných letáků, ale také bez startovného.

„Běhání se stalo obětí vlastního úspěchu,“ komentoval v magazínu Esquire situaci Larry DeGaris, vedoucí sportovního marketingového programu na University of Indianapolis. „Je to společenské hnutí, které přerostlo v obchod,“ shrnul. Průměrná cena startovného na 25 nejoblíbenějších amerických maratonech vzrostla podle společnosti RunningUSA oproti roku 2007 o 35 procent na 112 dolarů. V případě půlmaratonů, jejichž obliba masivně vzrostla, se průměrná cena více než zdvojnásobila na 94 dolarů. Za startovné na newyorském maratonu dnes zaplatíte 255 dolarů oproti 80 dolarům v roce 2004.

Protože se mi chce

Na běžecký boom se nabalila i nebývale mohutná vlna literatury: teorie, (auto)biografie, běžecké diáře nebo komiksy. A my si tak můžeme přečíst o tom, jak snadno natrénovat na maraton, jak běhají ženy s nadváhou, původní obyvatelé Mexika, Keňané nebo naši vytrvalci, ať už špičkoví, nebo ti, co běhají pro zábavu. Spolu s potravou ducha začne běžec dříve či později řešit také stravování a potravinové doplňky. Něco na hlad, na žízeň, proti křečím a na urychlení regenerace, gely, tablety, nápoje… Měsíčně se dá za tyhle doplňky utratit bez problémů i pár tisíc. Pro ilustraci, největší český výrobce výživy a potravinových doplňků pro sportovce, společnost Nutrend, vykázala před třemi lety tržby 380 milionů korun. Novější čísla nezveřejnila, ale patrně dál rostou.

O běhání se někdy mluví jako o novém golfu. V navazování kontaktů však už zvládá vytlačovat i obědy a případné drinky. „Je to nejnovější způsob získávání konexí. ‚Zajdeme na skleničku‘ nahradilo ‚Půjdeme si zaběhat‘,“ popisuje Ankush Mendiratta, HR ředitel jedné nadnárodní firmy, v The Economic Times.

I v Česku roste obliba firemních štafet, které se mohou velkých běžeckých podniků pod hlavičkou firmy zúčastnit, vznikají také charitativní projekty, jako je Business Run Motivation.

Ve variaci na teambuilding uspořádá firma alespoň pětikilometrový závod, od Asociace firemních sportů a zdraví nakoupí startovní čísla (200 až 300 korun za kus) s logem akce a firmy a na oplátku dostane hromadný certifikát o uběhnutí. Výtěžek putuje na rozjezd projektu pro handicapované sportovce Sportovní asistent. Z běhání jakožto volnočasové aktivity se stal životní styl, který může být v důsledku finančně náročnější než procházky po greenu.

„Pane, proč běháte? Za co běháte? Běháte za světový mír? Běháte za ženská práva? Podporujete bezdomovce? Za zvířata?“ ptal se novinář běžícího Forresta Gumpa. A ten odpovídal: „Chtělo se mi běhat, zkrátka se mi chtělo.“ Za pár let se ukáže, jestli běh vytlačí nový spinning nebo zumba a jestli z parků opět nevymizejí všichni ti, kteří běhají z jiných důvodů, než že se jim prostě chtělo. l

Zima

Na kolik může vyjít běžecká výbava (v Kč)

Čepice

500

Rukavice

600

Termoprádlo

800

Funkční

bunda

3000

Triko

s dlouhým

rukávem

1000

Elasťáky

(zateplené)

1500

Termoprádlo

800

Zimní

ponožky

600

Boty

2500

Nesmeky

500

Multifunkční

šátek typu

„Buff“

300

Nákrčník

400

Bunda

1000

Spodní

termotriko

1500

Rukavice

500

Termoprádlo

1500

Hole

800

Zimní

elasťáky

1000

Zimní

ponožky

500

Boty

2500

Léto

Na kolik může vyjít běžecká výbava (v Kč)

Čelenka

300

Běžecký

batoh

2500

Podprsenka

900

Držák/

pouzdro

na mobilní

telefon

500

Sukně

na běhání

1400

Tílko

1000

Boty

2500

Sportovní

sluneční

brýle

1500

Kšilt

400

Sluchátka

na sport

500

Tričko/tílko

1000

Bidony

200

Hodinky

s GPS

(sporttester)

5000

Multifunkční

pás na láhve

a další

drobnosti

800

MP3

přehrávač

500

Kraťasy

1000

Funkční

ponožky

300

Kompresní

návleky

1000

Boty

2500

Maraton za šest či sedm hodin není žádný výkon. Ale i za tento čas tě v hospodě poplácají, že jsi borec, že jsi to dal. David Marek šéf finančního poradenství, Deloitte ČR • Začínal jsem běhat z nutnosti, když jsem v zimě nemohl jezdit na kole. Pak mě to začalo bavit. Je to nejúspornější sport, využijete každou minutu. • Běhám většinou večer po práci a jak dovolí rodina. O víkendu, když děti po obědě usnou, táta vyráží běhat. Běhám podle nálady, když se podaří, tak čtyřikrát za týden. • Při přípravě na delší běhy se snažím naběhat 200 kilometrů za měsíc, když méně, tak to doháním rychlostí. • Snažím se běhat, kde to jde. Na dovolenou s sebou balím běhací boty. V Praze nejradši běhám v Šárce. • Nejlepší běžecký výkon byl maraton pod tři hodiny, půlmaraton 1:22.

Z běhání jakožto volnočasové aktivity se stal životní styl, který může být v důsledku finančně náročnější než procházky po greenu. Daniel Harant vedoucí divize Volkswagen osobní vozy, Porsche ČR • V páté třídě jsem chodil do atletické třídy, takže běhám asi od dvanácti let. • Třikrát týdně chodím běhat. O víkendu ráno, přes týden večer. Běhám ve Stromovce, ve Slivenci v lese. Čtyři až osm kilometrů. Nejčastěji se psy. • Přináší mi to pocit lehkosti, smývám ze sebe stres. Tím, že jsem dřív vrcholově sportoval, tak když neběhám, tělo mě bolí. Vlastně tedy musím.

Nedávno mi kadeřnice začala z ničeho nic při stříhání vysvětlovat, jak správně běhat, jak je běh skvělý, užitečný a nepřekonatelný. Stejně jako roste počet běžců, roste i trh a pro velké množství lidí už se stává nereálným se v současné nabídce vyznat.

Michal Heisig obchodní ředitel, Seznam.cz • Běhám asi tři roky. • Když jsem před 12 lety nastoupil do Seznamu, vážil jsem 82 kilogramů, pak jsem dosáhl 107 kilogramů. To už bolí klouby, a když si ráno oblečete košili, jste zpocený. Řekl jsem si dost. Tím impulzem pak byla sázka s klientem, kdo uběhne rychleji půlmaraton v Praze. • Běhám večer až po deváté na páse. Je to pro mě nejpohodlnější. • Běhám dvakrát až třikrát týdně, celkem 100 kilometrů za měsíc. Běhám asi 12 kilometrů za hodinu. • Půlmaraton jsem naposledy běžel za 1:57.

O autorovi| Jitka Jeníková • autorka je spolupracovnicí redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče