Půjde prezident Hollande pod gilotinu?

06. května 2013, 00:00 - Josef Brož
06. května 2013, 00:00

Neschopnost socialistické vlády zastavit ekonomický úpadek země může vyústit v sociální explozi. Nepokoje očekává přes 80 procent dělníků

Stav politické nedůvěry, jíž prochází v těchto týdnech socialistická vláda Francie v čele s prezidentem Françoisem Hollandem, má téměř revoluční povahu.

V půli května přitom Hollande završí první rok v úřadě.

Roční bilance vykazuje na první pohled výrazně negativní výsledky. Podle průzkumu agentury Ifop je s prezidentem spokojeno pouze 21 procent Francouzů, 75 procent je s ním nespokojeno, z čehož 46 procent je dokonce velmi nespokojených. To překonává nejen bilanci Hollandeho předchůdce v úřadu Nicolase Sarkozyho, ale jde i nad rámec tohoto srovnání.

Ticho před bouří Roste sociální a politické napětí. Mnozí dokonce tvrdí, že nynější krize je srovnatelná s květnem 1968, kdy v ulicích vypukly první studentské bouře. „Klima je výbušné,“ míní Nathalie Kosciusková-Morizetová, bývalá ministryně a mluvčí Sarkozyho. „Tohle špatně skončí, máme informace o hnutích radikálů a ostrých odborářů, kteří se chystají všechno rozmlátit.“ A prezidentská bilance může být vhodnou záminkou.

Titulky francouzských týdeníků jdou s trochou nadsázky ještě dál: „Jsme v roce 1789?“ ptá se týdeník Le Point. Stav společnosti někteří komentátoři srovnávají s výbušností roku 1793 a závěrem francouzské revoluce, jež skončila v krvi na popravištích, pro mnohé pod gilotinou. „Ať už to budeme nazývat krizí režimu, či nikoli, ve vzduchu je cítit cosi výbušného,“ popsal náladu ve společnosti vlivný komentátor Franz-Olivier Giesbert, šéfredaktor týdeníku Le Point.

Zdánlivě radikální názory mají reálný základ.

V kontextu napětí uplynulých dnů, kdy v v ulicích francouzských měst docházelo k násilnostem kvůli hlasování o homosexuálních sňatcích, se sedm z deseti Francouzů bojí, co se ještě může stát. Jistě, dosud to nemá povahu radikální vzpoury, jakou země zažila v několika vlnách před před pár lety, ale na 70 procent Francouzů se podle agentury Ifop domnívá, že v následujícíh měsících může dojít k „sociální explozi“.

U některých skupin lze dokonce sledovat růst radikalismu. Dělníci si například to, žedojde k sociální explozi, myslí z 81 procent – oproti loňsku se to domnívá o deset procent více z nich. Skončí prezident Hollande pod gilotinou?

Všechny základní ingredience, zdá se, tady jsou: morální otřes ze „státní lži“ posílil nedůvěru v elity a jejich schopnosti vyřešit ekonomické potíže. Když v listopadu loňského roku napsal britský týdeník The Economist o Francii, že je to „tikající bomba v srdci Evropy“, ozvaly se nesouhlasné hlasy a trochu nervózní smích. Dnes už se nesměje nikdo.

Aféra Jérôma Cahuzaca, bývalého ministra rozpočtu, který se počátkem dubna přiznal, že ohledně svého tajného konta ve Švýcarsku lhal prezidentovi i parlamentu, může být jenom špičkou ledovce. Nic by ale nebylo tak výbušného na tomto přiznání, kdyby to nebyl právě ministr Cahuzac, jenž měl být zodpovědný za stav rozpočtu a kontroly v daňových rájích.

Stav rozpadu François Hollande se za jediný rok stal mluvčím krizí zasaženého jihu Evropy. Jeho představa ekonomického růstu se však zásadně liší od představ německé kancléřky Angely Merkelové, jež trvá na radikálních úsporách.

Jak se ve Francii vyrovnat s armádou nezaměstnaných, snížením koupěschopnosti obyvatelstva, ale především s konkurenceschopností, nebo spíše jejím nedostatkem na evropské úrovni? Tolik kritizované zdanění bohatých (75 procent příjmů během tří let pro milionáře) učinilo z Francie zemi, kde se „bohatým bere a chudým dává“.

Přesto se Hollande koncem března pokusil upozornit na některé kroky, které hodlá v ekonomické oblasti učinit, zejména prodloužení délky důchodového spoření a úpravu zdanění rodinných dávek. A zjednodušení administrativy. To ovšem bude vyžadovat těžká jednání s odbory.

„Vím, jak vážná situace je. Povinností prezidenta je držet kurz a vidět za současnou nepohodu. Říká se tomu vytrvalost,“ prohlásil Hollande před týdnem.

Ekonomický analytik Nicolas Baverez se však domnívá, že Francie ztrácí pozice téměř všude. „Francie se stala předmětem výsměchu a pohrdání v celém světě. Vyjma intervence v Mali, jež zůstala oceněníhodným vojenským úspěchem, zůstává napospas nedohlédnutelnému konci krize, jež má přesné politické dopady,“ tvrdí Bavarez. Intervenci v Mali oceňuje 64 procent Francouzů.

Hollande zdědil Francii od Sarkozyho ve stavu deprese, nyní ji ale dostal do stavu celkového rozpadu, míní Baverez. Již několikrát se Hollande nechal slyšet, že zvrácení křivky nezaměstnanosti a nastartování růstu nebude tak brzo, jak myslel. Počet nezaměstnaných v březnu dosáhl rekordních 3,22 milionu, a za rok Hollandovy vlády narostl na 11,5 procenta.

O autorovi| Josef Brož • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče