Půjč mi byt

27. července 2015, 00:00 - Petr Weikert
27. července 2015, 00:00

Internet mění pravidla ubytování, pojištění i jízdy taxíkem. Tradiční firmy se tvrdě brání

S trochou nadsázky by se to dalo popsat jako vzpoura tradičního byznysu proti internetu, který boří stovky let zakořeněná pravidla. Řeč je o sdílené ekonomice. Lidé vozí lidi v autech jako taxikáři, spojují se do obdoby tradičních pojišťoven či bank nebo si půjčují navzájem byty místo toho, aby šli do hotelu. Asociace hotelů a restaurací České republiky nyní obesílá dopisem úřady. Chce stopnout rozmach půjčování bytů, který je podle ní postaven na daňových únicích.

Hello, Prague

Jan má byt v pražských Nuslích. Patří mezi ty, které hoteliéři nemají rádi. Nabízí na jednom ze serverů svůj byt zahraničním turistům, když přes léto pracuje v Chorvatsku. Za noc ve svém vybaveném bytě pro dva nocležníky inkasuje kolem patnácti set. „Za měsíc mám kolem patnácti tisíc. Peníze využiji na splátky kolem bytu a něco přidám na fungování v Chorvatsku. Přemýšlel jsem, že byt budu i regulérně pronajímat, ale na takovou částku bych se nedostal,“ popisuje. Díky fungování webů se sdíleným ubytováním se už i on sám podíval do Barcelony nebo Kodaně. Své celé jméno nechce prozradit kvůli úřadům. Jako řada ostatních pronajímatelů ze zisku neplatí žádné odvody ani nemá ubytování jako oficiální živnost.

A toho se týká stížnost, kterou adresovala úřadům Asociace hotelů a restaurací. „Je to šedá ekonomika. Pokud někdo nabízí ubytování, měl by se postarat o bezpečnost hostů, platit daně, poplatky obci. Hotely tohle dělat musejí, a pak je tu někdo, kdo má konkurenční výhodu, protože nic z toho neplní,“ zlobí se šéf asociace Václav Stárek. Nejde podle něj o málo. „Až pětadvacet procent celkového objemu trhu ubytování se pronajímá touto cestou.

Někdy to jsou i celé činžovní domy, které nejsou kolaudovány jako hotely,“ říká Václav Stárek. Přesná čísla k dispozici nejsou. Ze statistik pouze vyplývá, že v hotelech a penzionech se ubytovalo vloni 8,1 milionu turistů z ciziny – většina z nich v Praze – a že průměrný pokoj na noc stojí v hotelu v hlavním městě přibližně dva tisíce korun. Hrubým odhadem přepočteno mohou hotely tratit až stamiliony korun.

Navíc trend očividně sílí. Největší webový portál, kde se potkávají turisté a lidé nabízející pokoje a byty – Airbnb – odhaduje, že ze tří milionů ubytovaných v roce 2012 to dotáhne na jedenapadesát milionů v roce 2018. Vloni službu využilo celosvětově čtrnáct milionů lidí. „My se trendu jako takovému nebráníme. Všichni ale musejí mít stejné podmínky pro podnikání. Stát by se měl soustředit na všechny oblasti, kde unikají daně,“ míní Václav Stárek.

Globál se brání

Co se týče daní, má asociace jistě pravdu.

Soukromí poskytovatelé si ale zaslouží trochu škodolibého držení palců. Svým krokem vracejí hotelům to, co se dělo v centrech měst v devadesátých letech, zejména v Praze. Majitelé domů původní nájemníky vystěhovali a vytlačili veškerý přirozený život pryč. Místo toho přestavovali původní obytné domy na hotely, až z centra vznikl amorfní turistický disneyland.

Jak potvrzuje ze svých zkušeností pronajímatel Jan, lidé k němu chodí vedle příznivé ceny také kvůli tomu, že chtějí poznat přirozenou tvář města a způsob, jak Češi žijí. „Nejčastěji jezdí lidé ve věku kolem třiceti let s batůžky.

Mají úplně jiné preference než klasičtí turisté. Chtějí obyčejné jídlo z marketu, dát si ho do lednice, vyprávějí si se sousedy, z čehož teda dvakrát šťastný nejsem,“ popisuje s úsměvem Jan. Negativní zkušenost s hosty zatím neměl. Snad i díky tomu, že neváhá některé odmítnout.

Milionové výpadky hotelů znamenají i menší poplatky pro obce a nižší odvod daní. Finanční správa o trendech ve sdílené ekonomice ví, má ale dost co dělat i bez nich a kontroly jsou v tomto oboru de facto nulové.

„Osoby nabízející ubytování bez přiznání těchto příjmů ke zdanění jsou poměrně častým jevem. Vnímáme to jako závažný problém. Bohužel na tento počet osob je personální kapacita správců daně nedostačující,“ říká mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová. Inspektoři přesto podle ní několik kontrol v Česku provedli. Výsledkem bylo doměření daně lidem, kteří byty nabízejí.

V Evropě ale existují města, která služby typu Housetrip, 9Flats či Wimdu úplně zatrhla, aby jim výběr místních poplatků za ubytování neunikal. Třeba Berlín takzvané řetězené ubytování zakázal, i kdyby snad jeho poskytovatelé chtěli platit daně. Berlín se zákazem snaží také stlačit ceny nájmů. I díky výdělkům z pronajímání hostům se prý držely vysoko. Ještě v roce 2007 byl metr čtvereční v průměru za 5,50 eura, v době zákazu před dvěma lety to bylo už kolem osmi eur.

Dnes se ukazuje, jak zákaz v praxi funguje.

Ceny nájmů se nesnížily a jen na webu Airbnb se ve městě nabízejí tisíce možností ubytování v soukromí. Podobně je tomu i v Londýně, kde omezení také oficiálně platí. New York má už i první potrestané. Tím úplně prvním byl v květnu 2013 Nigel Warren.

Dostal pokutu 2400 dolarů za to, že na webu Airbnb nabízel svůj byt za sto dolarů za noc. Podle soudu jeho byt v podstatě fungoval jako hotel, aniž Warren odváděl daň.

Naopak domovské město Airbnb – San Francisco – se začalo s trendem smiřovat. Původní zákaz už neplatí, město vybírá hotelové daně a stanovilo maximální délku ubytování na 90 dní. S trendem v ubytování se totiž pojí další fenomén – nelegální přistěhovalci.

V hotelech nebo nájemních bytech si je úřady zkontrolují, ve sdíleném prostoru o sobě žádné informace na oficiální místa nedávají.

Naopak Katalánsko s turisticky atraktivní Barcelonou udělilo vloni Airbnb pokutu 30 tisíc eur, protože poskytuje nabídky neregistrovaných zařízení.

Katalánsko vydalo ještě jeden zákaz směřující na sdílenou ekonomiku. Týká se taxislužby Uber. Řidičům hrozí pokuta šest tisíc eur a odebrání auta.

Když hoří taxík

Právě Uber je dalším projektem obdobného ražení, proti kterému zástupci tradičního byznysu bojují. Žádný taxametr, žádné taxikářské zkoušky a zpravidla žádné daně. Vše funguje přes chytré telefony se zvláštní aplikací a GPS. Platba odchází elektronicky, tedy bez předání hotovosti řidičovi. A ceny jsou samozřejmě řádově nižší než u klasických taxíků.

Poté, co se služba rozjela v sousedním Německu, byla na čas předběžným opatřením soudu zakázána, posléze povolena a nyní je od března znovu nelegální. Za porušení zákazu hrozí firmě pokuta až 250 tisíc eur za každou uskutečněnou jízdu. O zákaz užívání usilovalo sdružení německých taxislužeb Taxi Deutschland. Podle něj Uber představuje nekalou konkurenci pro běžné taxikáře, protože jeho řidiči nemají koncesi pro provozování taxi ani neplatí dražší povinné ručení, které je spojeno s provozováním osobní dopravy.

Firma ale nadále provozuje v zemi služby pomocí profesionálních řidičů limuzín a řidičů taxi s licencí. Na Uber jsou v současné době v Evropě podávány desítky žalob, zákaz si vykoledoval i ve Francii. Tam protesty proti službě provázelo i násilí na ulicích. Rozhořčení taxikáři zapalovali auta a blokovali příjezd na pařížská letiště. Dav musela policie rozhánět slzným plynem.

Americké firmě to ale na atraktivitě neubírá. Funguje od roku 2009 a její tržní hodnota se po loňském zvýšení kapitálu pohybuje kolem 18 miliard dolarů. Firma se brání tím, že jen poskytuje technologie a je prostředníkem mezi řidičem a cestujícím, nikoli regulérní taxislužbou. Uber má ale potíže i v Praze. První řidič dostal pokutu vloni v září. Neměl u sebe písemnou smlouvu na přepravu, kterou české zákony vyžadují, a musel složit padesátitisícovou kauci.

Zdánlivě byrokratická povinnost předem uzavřené smlouvy obsažená v loňské novele zákona o taxislužbě má podle odborníků omezit dřívější praxi, kdy se část provozovatelů schovávala pod označení příležitostná doprava, přestože fakticky podnikali jako klasická taxislužba. To pro ně bylo výhodné zejména v tom, že nemuseli účtovat podle taxametru a platila pro ně i jiná, mnohem mírnější pravidla.

Za porušování podmínek provozování taxislužby hrozí dopravcům pokuta až půl milionu korun a případné odejmutí koncese. Samotným řidičům pak pokuta až 50 tisíc korun a zákaz činnosti na dva roky, upozornilo nedávno ministerstvo dopravy.

I kdyby se ukázalo, že aplikace Uber podmínky zákona nesplňuje, samotnému Uberu podle ministerstva dopravy žádný postih nehrozí. Podle průzkumu, který si před časem nechala zpracovat česká pobočka společnosti T-Mobile, mají Češi o sdílení ekonomiky poměrně velký zájem. Důvodem jsou na jedné straně úspory a na druhé nabídnutí nevyužitých kapacit za úplatu ostatním. Vedle sdílení aut, které už běžně funguje, mají prý Češi chuť na sdílení chat a chalup. Vážně se ale trendu zatím nikdo nechopil.

Ze zahraničí se dá vytušit, jaké novinky do Česka přijdou. Vedle půjčování peněz, které rozbíhá web Zonky pod taktovkou HomeCreditu z rodiny PPF Petra Kellnera, to bude také pojištění. Služba se nyní zavádí v Británii a týká se hlavně pojištění aut. V praxi funguje tak, že skupina pojistníků vytvoří společný finanční základ, a když někdo vznese požadavek na pojistnou událost, dostane ze základu peníze. Do balíku samozřejmě také část peněz pravidelně odvádí a vyplácení má svá pravidla. Vše ale funguje bez velkého aparátu pojišťoven, a platby jsou proto levnější. Pojišťovny vstupují do hry jen tehdy, vznikne-li velká pojistná událost. Komunity u nich bývají kvůli těmto případům samy pojištěny. Podle mluvčí České asociace pojišťoven Jolany Ackermannové není zatím tento druh byznysu v Česku patrný. Velmi pravděpodobně ale brzy přijde doba, kdy proti němu začnou tradiční pojišťovny bojovat. Miliardář Karel Janeček oznámil založení takového startupu před pár dny. l

Až pětadvacet procent celkového objemu trhu ubytování se pronajímá touto cestou. Někdy to jsou i celé činžovní domy, které nejsou kolaudovány jako hotely.

Bydlení v soukromí Počet reálných a očekávaných zákazníků (v milionech)

Do Česka na otočku Struktura národností u jednodenních návštěvníků ČR za rok 2014 (v procentech)

Sousedé a Rusové Struktura národností u hostů ubytovaných v hotelech a penzionech za rok 2014 (v procentech)

25,7 milionu zahraničních návštěvníků přijelo vloni do Česka. Přes třináct milionů cizinců ale v zemi strávilo jen jeden den.

70,5 % byla vloni průměrná obsazenost pražských hotelů. Jde o nejvyšší číslo od roku 2007. Praha podle expertů těží ze slabé koruny a celosvětového oživení ekonomiky.

O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče