Publikuj, nebo zhyň

14. prosince 2015, 00:00 - (zam)
14. prosince 2015, 00:00

Predátorské časopisy a vydavatelé nejsou úplně nový fenomén, ale teď se s nimi doslova roztrhl pytel. Podle Jeffreyho Bealla, uznávané autority v oboru, vzrostl počet vydavatelů, kteří lákají k publikaci vědeckých prací autory, aby jim vzápětí vystavili mastný účet, z osmnácti v roce 2011 na letošních 693. Názvy časopisů vypadají na první pohled seriózně, stejně jako vydavatelé.

Co třeba International Association of Computer Science and Information Technology (IACSIT Press) nebo eJournals of Academic Research and Reviews (eJARR), který vydává například eJournal of Biological Sciences? Výzvy k publikování přistanou v e-mailové schránce kohokoli, kdo kdy na akademické půdě při příležitosti nějaké konference cokoli přednášel. Co je na věci pozoruhodné, je skutečnost, že podobným titulům málokterý akademik z vyspělých zemí naletí. Jeden ani nemusí být vědec, ale prostě jen méně naivní člověk, který je zvyklý na existenci spamu všeho druhu a nebere vážně vše, co mu kdo pošle.

Na solidních akademických pracovištích, kde existuje peer review a odborné práce jsou hodnoceny panelem expertů působících v oboru, bezcenné dílo ostatně neprojde přísně nastaveným filtrem. Druhá a nikoli nepodstatná věc je, že jednou publikovaný článek v nějakém predátorském časopise už podruhé v solidním odborném periodiku neumístíte. Náklady obětované příležitosti jsou tak u solidního „paperu“ obrovské. Jinak řečeno, u lidí, jejichž výzkum je na určité úrovni, existuje silný motiv publikovat výsledek často dlouhotrvající vědecké činnosti v médiu, které požívá dobré pověsti a jemuž se věci znalí lidé nebudou vysmívat.

Kdyby měl člověk platit třeba jen dvě stě dolarů za to, aby se v mezinárodní komunitě ztrapnil, místo aby dosáhl respektu, dělalo by to mizivé procento populace.

Ohromný nárůst periodik i vydavatelů však svědčí o tom, že trh ve skutečnosti existuje, nemůže být nijak malý a musí plnit nějakou ekonomickou funkci. Tou funkcí je vykazování publikační činnosti, na němž závisí finanční prospěch autora, ale i jeho zaměstnavatele v případě, že peníze jsou přerozdělovány prostřednictvím nějakého kafemlejnku na základě „cinklé metriky“. Přesně jako v tangu – i tady musejí být na tanec dva.

Není divu, že používání zmanipulovatelných autopilotů pro rozdělování peněz ve vědecky vyspělých zemích se nepřipouští a přihlíží se k periodickému hodnocení nezávislých expertů (již zmíněné peer review). Je to sice také variace na téma agenta a principála, které známe třeba z řízení podniků, ale za předpokladu, že hodnotitel je skutečná kapacita a není ekonomicky nijak zainteresován na výsledku hodnocení, je to přece jen systém, který se brání podvodům účinněji.

To, že počet predátorských titulů zatím utěšeně roste a existují již i specialisté na výrobu falešných impakt faktorů, které pak přebírají predátorské časopisy, aby lákaly hejly či vychytralé manipulátory, dokazuje, že poptávka po klamání nijak neklesá.

l

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče