Prorok Lee

30. března 2015, 00:00 - Petr Horký
30. března 2015, 00:00

Otec moderního Singapuru Lee Kuan Yew dokázal, že když lidem dáte bohatství, po demokracii už tolik toužit nebudou

Když se americký deník Wall Street Journal v roce 1999 zeptal největších světových iluminátů, jaký vynález podle nich nejvíce ovlivnil právě končící tisíciletí, odpověď Lee Kuan Yewa, zakladatele městského státu Singapur, mnohé zaskočila.

Nevybral tisk, elektřinu, spalovací motor ani internet. Z jeho pohledu byla nejzásadnějším objevem klimatizace. Před jejím vynálezem byli lidé žijící v tropech znevýhodněni, protože kvůli horku nemohli v práci odvádět tak kvalitní výkon, vysvětlil svoji volbu Lee. Evropským uším to zní na první poslech trochu excentricky. Kdo však pozoruhodný ostrovní stát ležící nedaleko od rovníku navštívil osobně, pochopí, jak to jeho otec zakladatel myslel. Klimatizace ale může sloužit i jako metafora pro pohodlí.

Singapur působí mezi svými trochu chaotickými, divoce se rozvíjejícími asijskými sousedy jako čistá, dobře fungující a skoro až nudná oáza klidu a pořádku. Jeho obyvatelé jsou na svůj stát hrdí. Dobře vědí, že jejich blahobyt není ničím samozřejmým. A vědí také, komu za něj vděčí. Když minulý týden Lee ve věku 91 let zemřel, jeho národ se ponořil do hlubokého smutku.

Anglický gentleman Meziválečný Singapur, ve kterém se Harry Lee Kuan Yew narodil, byl koloniální výspou britského impéria, která z okolního prostředí třetího světa nikterak nevyčnívala.

Kromě rušného přístavu, kde vedle sebe žila pestrá národnostní směsice Číňanů, Malajců, Indů a britských koloniálních úředníků, byla většina ostrova zarostlá bujnou tropickou vegetací. Leeho dědeček byl zámožným obchodníkem, díky čemuž se chlapci i jeho sourozencům dostalo britské výchovy a vzdělání. Harry byl sice etnickým Číňanem, ale hrál kriket, tenis a šachy, jeho prvním jazykem byla angličtina, číst a psát čínsky se naučil až mnohem později. Pravý anglický gentleman se z něj ale stal až v Británii, kde studoval London School of Economics a poté práva na Cambridgi. Po skončení studií pracoval jako právník. Za svého pobytu v Anglii byl však mimo jiné také stoupencem Labour Party, což z dnešního pohledu působí trochu absurdně. Během svého života byl Lee postupně socialistou, nepřítelem komunistů i kritikem západního pokryteckého idealismu, což jen ukazuje, že nebyl žádným politickým ideologem, spíše tvrdým pragmatikem a zastáncem reálné politiky. Ne nadarmo mu někteří přezdívali asijský Kissinger.

Těžko říci, jestli ho myšlenka samostatného Singapuru napadla už v roce 1949, kdy se z Anglie na svůj rodný ostrov vrátil dělat politickou kariéru. Je pravděpodobnější, že ne. Coby předseda People’s Action Party (PAP) se sice ihned stal tvrdým bojovníkem proti britskému kolonialismu a už v roce 1959 také prvním singapurským premiérem (stále v rámci impéria), pevně však věřil, že jeho malý státeček má šanci přežít pouze jako součást Malajsie. Tento jeho sen se mu splnil v roce 1963, kdy se Singapur stal jedním ze svazových států nezávislé republiky Malajsie. Spojení se ale brzy ukázalo jako neudržitelné a trvalo jen dva roky. Malajsijská vláda považovala etnicky převážně čínský ostrov za politickou hrozbu a v roce 1965 ho ze svazu vyloučila. Tehdy jinak tvrdý a nekompromisní Lee Kuan Yew v televizním vysílání musel oznámit nabytí plné samostatnosti, načež se před svým národem rozplakal.

Ze získané nezávislosti neměl žádnou radost. Onemocněl a nemohl spát, vzpomíná ve své autobiografii, a na šest týdnů se stáhl do ústraní. Není se až tak čemu divit: ze dne na den se stal vůdcem malého, etnicky nesourodého státu, kterému chybělo nerostné bohatství, zdroje pitné vody i armáda, jež by ho ochránila před případnými agresory. Navenek ale působil chladně a rozhodně. „O Singapur nemusíte mít starosti. Já i mí kolegové jsme rozumní lidé i ve chvílích smutku. Než se rozhodneme udělat nějaký tah na politické šachovnici, pořádně si rozmyslíme důsledky všech možností,“ vzkázal britskému premiérovi Haroldu Wilsonovi, který vyjádřil obavu o Leeho stav. A pak se dal do práce. Vzestup tygra Po vzoru dobrého asijského hospodáře se začal rozhlížet po světě, co funguje a co by mohl využít a ještě vylepšit. Jedním ze zdrojů inspirace se mu stal Izrael, se kterým měl ledacos společného: také mladý stát na Blízkém východě byl obklopen nepřátelskými sousedy.

Lee věděl, že potřebuje zemi industrializovat, což vzhledem k nedostatku vlastní průmyslové tradice znamenalo přilákat peníze a know-how ze Západu. Lee se tímto uvažováním stal de facto prorokem globalizace.

K tomu, aby investoři do země přišli, bylo ale nejdříve potřeba vytvořit bezpečný právní stát s nízkými daněmi, bez korupce a také bez nezávislých odborů, které by brzdily výrobu. Výsledkem bylo, že vznikl ekonomicky liberální stát s extrémně přísnými zákony – za pašování i malého množství drog nebo vraždu je dodnes trest smrti. Drobné krádeže nebo vandalismus se trestají krvavým zbitím bambusovou tyčí. Lee šel ve svém experimentu tak daleko, že zakázal prodej žvýkaček, aby ulice města nebyly zašpiněné.

Výsledek se dostavil rychle. Kombinace nízkých daní, vymahatelnosti práva a přítomnosti velkého mezinárodního přístavu z mladého státu udělala ideální místo pro výrobu. Singapur se spolu s Jižní Korejí, Hongkongem a Tchaj-wanem stal jedním z asijských tygrů, jejichž ekonomiky rostly dvojciferným tempem. Sedm let po získání nezávislosti byla čtvrtina firem v zahraničním vlastnictví, hlavními investory se staly Japonsko a USA. Vláda se také moudře rozhodla přilákat odborníky ze zahraničí, aby vzdělali místní pracovníky i v jiných oborech než jen v průmyslu. Ještě v 70. letech Singapur vyvážel hlavně textil, oděvy a jednoduchou elektroniku. V 90. letech už se specializoval na výzkum biotechnologií, výrobu letadel nebo léků. Dnes je globálním finančním centrem, turistickou destinací, rájem hazardu i vědeckou laboratoří.

Osvícený diktátor Lee Kuan Yew byl premiérem Singapuru třicet jedna let až do roku 1990, politický vliv si ale udržel až do smrti. Jeho strana ještě nikdy neprohrála volby (nyní zemi vede Leeho syn) a většinou je naopak vyhrávala naprosto drtivě. Ne vždy za to vděčí jen senzačním ekonomickým úspěchům, kterými se může pochlubit. Za Leeho vlády se objevila řada lidí, kteří ho kritizovali za autoritářský styl vedení země. Lee používal na všechny tyto kritiky stejnou zbraň. Ať šlo o opoziční politiky, nebo nepohodlné novináře, premiér je před soudem zažaloval za urážku na cti a pak je nezřídka přivedl až k osobnímu bankrotu. Jak sám přiznal v jednom rozhovoru pro New York Times, někteří oponenti šli do vězení i bez soudu. Volební obvody, kde vyhrála opozice, se zase musely smířit tím, že dostanou z eráru méně peněz. Lee zkrátka nic nenechával náhodě. Tak trochu v duchu konfucianismu věřil tomu, že lid sám nedokáže rozhodnout, co je pro něj nejlepší, ale potřebuje schopného lídra, který to udělá za něj.

Navzdory tvrdému stylu hry však tatíček zakladatel Lee odjakživa přitahoval pozornost ostatních světových vůdců. Do Singapuru se jezdili učit vysocí čínští úředníci, kteří se později stali prezidenty či premiéry. Prvním z nich byl Teng Siao-pching, čínský vůdce, který inspirován Singapurem založil

první speciální ekonomickou zónu v Šen-čenu a který z Číny zdecimované Maovou kulturní revolucí udělal prosperující globální továrnu. Ekonomické zóny inspirované Singapurem se později staly módními také v Indii. Zajímavé je však také to, že čínští lídři v Singapuru zjevně neodpozorovali jenom ekonomické zákonitosti, ale také fakt, že pokud lidem dáte blahobyt, budou ochotni se vzdát části svých svobod.

Myšlení, které Lee reprezentoval, však bylo relevantní i pro západní, demokratické státníky. Třeba Barack Obama Leeho označil za vizionáře, Henry Kissinger úmrtí proroka ze Singapuru okomentoval slovy, že bude světu chybět. Ať si o jeho stylu vládnutí myslíme cokoli, Leemu se musí přiznat, že za pouhý jeden lidský život dokázal ze země třetího světa udělat zemi světa prvního. A nezbývá než se domýšlet, co by se stalo, kdyby člověk s jeho politickým talentem dostal do rukou větší mocnost než jen městský stát.

Singapur za života Lee Kuan Yewa

1959 Premiérem Singapuru

1965 Při televizním projevu po odtržení od Malajsie se rozplakal

1977 Podal první z mnoha žalob za urážku na cti na opozičního politika

1983 Vyvolal kontroverzi, když vyzval vzdělané ženy, aby měly více dětí

1990 Odstupuje z postu premiéra a stává se „seniorním ministrem“

1994 Prohlašuje, že v Singapuru se otevře kasino jen přes jeho mrtvolu

2011 Rezignuje ve vládě ve věku 87 let

2015 Umírá ve věku 91 let

Singapur

1963 Spojením Malajska, Sabahu, Sarawaku a Singapuru vzniká Malajsie

1964 Rasové nepokoje v Singapuru a Malajsii mezi Malajsijci a Číňany

1965 Singapur se odpojuje z malajsijské federace a vstupuje do OSN

1967 Singapur spoluzakládá ASEAN

2004 Syn zakladatele Lee Hsien Loong zvolen premiérem

2005 Zákon o hazardu otevírá dveře prvnímu z velkých kasin

2011 V parlamentních volbách dosáhla PAP nejhoršího výsledku ve svojí historii

Jedním ze zdrojů inspirace se Leemu stal Izrael, se kterým měl Singapur ledacos společného: také mladý stát na Blízkém východě byl obklopen nepřátelskými sousedy.

O autorovi| Petr Horký, horky@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče