Proč vítězí pan Čuanpu

21. března, 00:00 - LUBOMÍR HEGER
21. března, 00:00

KOMENTÁŘ Je lepší žít jeden den jako Trump než sto let jako ovce OE cituje magnát Mussoliniho

Vítězství Donalda Trumpa v republikánských primárkách se pomalu stává realitou a nic na tom nemění fakt, že se s tím většina planety ještě nesrovnala a považuje zprávy o triumfálním tažení magnáta („trump“ je v angličtině jen jiný výraz pro triumf) za hloupý vtip. Po posledním vítězství na Floridě se nad „panem Čuanpu“, jak se Donaldovi říká v Pekingu, pozastavil i čínský stranický list Global Times, aby na jeho příkladu ilustroval škodlivost demokracie při výběru vůdce národa a varoval masy, že podobným způsobem byli kdysi do čela svých zemí zvoleni také Hitler a Mussolini.

Čínští soudruzi bohužel ťali do živého OE není to ani měsíc, co se Donald při obvyklém nočním zuřivém tweetování nechal unést myšlenkou jakéhosi @ilduce2016 a přeposlal všem jeho tweet ve znění, že je lepší žít jeden den jako lev než sto let jako ovce. Šlo pochopitelně o citát z knihy italského vůdce (il Duce) Benita Mussoliniho, o němž si pár vtipálku usmyslelo, že by se Donaldovi mohl líbit. Jenže reagovat na Trumpa legrací už přestává být adekvátní, protože jeho tažení prostě také přestává být legrace.

PROTI NEWTONOVÝM ZÁKONŮM

Trump vzdoruje Newtonovým zákonům amerického volebního klání a vyhrává zdánlivě bez logiky. V Alabamě pro něj hlasují konzervativci s nízkým příjmem, v Massachusetts umírnění republikáni s příjmy nad 100 tisíc dolarů. V Tennessee republikáni bez vzdělání a v Nevadě polovina lidí s vysokoškolským titulem. V Georgii evangelíci a v New Hampshire bezvěrci. Ve Virginii sedláci a v Nevadě městské obyvatelstvo. Trumpovi padá do klína jeden stát za druhým (z těch důležitých mu zatím unikl jen Texas), aniž by na jeden hlas v průměru vynaložil více než dva dolary, zatímco jeho soupeři často dávají na kampaň mnohonásobek.

Vypadá to, že Trump už nemusí na své voliče vůbec mířit, sklízí hlasy jako kombajn přezrálé obilí. Je to vůbec možné? Jak to ten seladon, jehož masitá ústa bez ustání metají nějaké vulgarity (mám malé ruce, ale to ostatní malé není, na to vemte jed), vlastně dělá? Když se veleještěr Trump rozesměje do kamery, úzkostlivější televizní divák se přikrčí na pohovce, ve stejné chvíli však jeho soused i s rodinou hází Trumpovi svůj hlas. Vysvětlení existuje a není vůbec povzbudivé.

NICE TO EAT YOU

Tolik věcí zní poslední dobou jako hloupý vtip OE volby v Polsku, na Slovensku, preference v Rusku, preference u nás OE až si našinec nějak neumí představit, že by se tentýž jev mohl týkat též Ameriky. Jenže je to tak, tamní sociologové identifikovali a prozkoumali rozsáhlou voličskou skupinu, které pracovně říkají autoritáři.

Hlasy této skupiny by podle autorů knihy Autoritářství a polarizace v americké politice sklidil za vhodných podmínek prakticky kdokoli, takže Trump není zlo samo o sobě, ale pouze symptom doby. Autoritáři si prostě za „časů cholery“ vybírají vůdce podle svého gusta OE jednoduchého, mocného a trestajícího. Horším poselstvím sociologů Hetheringtona a Weilera je, že i umírnění voliči začnou hlasovat autoritářsky, pokud jsou dostatečně vystrašení.

„Donald by mohl být jen prvním z Trumpů v moderní americké politice,“ varují. Trump mezitím sleduje voličskou základnu svým typickým hladovým pohledem: Nice to eat you.

O autorovi| LUBOMÍR HEGER * heger@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče