Pro úspěch v zahraničí musí být pořádek doma

11. března 2013, 00:00 - Jakub Křešnička
11. března 2013, 00:00

I malé a střední české firmy si najdou místo na globálním trhu. Nemusejí být nadnárodním gigantem, míní ministr průmyslu Martin Kuba

Když se člověk zeptá, jak oživit českou ekonomiku, odpověď většinou přijde po dlouhém přemýšlení. Stejnou otázku nastolilo i setkání Euro Business Breakfast pořádané v pražské restauraci Mlýnec, ale rozhodně se rozjímavě nemlčelo. Asi není překvapením, že se diskuse mezi podnikateli a manažery s ministrem průmyslu a obchodu stočila ke zdůraznění konkurenceschopnosti českých firem a podpoře exportu.

„Nejsme Spojené státy americké, kde je podíl exportu na ekonomice okolo sedmnácti procent, Česká republika se domácí spotřebou podobným způsobem neuživí,“ uvedl ministr průmyslu Martin Kuba.

Zároveň zmínil, že se díky proexportní strategii podařilo vývoz za rok 2012 dostat na rekordní úroveň, přičemž zaměření na prioritní země pomohlo snížit závislost exportu na Evropské unii o zhruba 2,5 procenta.

„České firmy se asi nikdy nestanou giganty typu Siemens, ale jsou schopné najít si místo na globálním trhu a slavit úspěchy s tržbami v miliardách korun,“ dodal povzbudivě Kuba na setkání, jehož partnery byly společnosti ČEZ, Ernst & Young a LeasePlan.

Zvrátit poměry Jedna z firem, které se něco podobného podařilo, je i výrobce designového osvětlení Lasvit, který s mottem „přeměňovat sklo v zážitky ze světla“ za šest let své historie pronikl opravdu do celého světa. Z úspěšných projektů lze jmenovat například instalaci Wave v hotelu Hyatt Capital Gate v Abú Zabí v hodnotě přibližně 20 milionů korun.

„Takřka po všech kontinentech se pořád pohybuje zhruba 50 konstruktérů, kteří instalují naše unikátní stěny a svítidla. Pod krédem bohemian perfection také ukazujeme, jak silnou má Česko stránku v kreativitě technické i designové,“ představil svou společnost další řečník a šéf Lasvitu Leon Jakimič.

Podle něj je pro úspěch na mezinárodních trzích důležité, aby firma měla vlastní obchodní zástupce, kteří nadšení pro firmu a její produkty na zájemce přenesou daleko lépe než najaté agentury. Mezi potřebnou podporu pro podnikatele zařadil i možnost pojištění úvěrování u EGAP, s kterou právě Lasvit jedná kvůli projektu v Pekingu se světovou architektkou Zahou Hadid.

Úspěch se podle Jakimiče nedostaví, pokud firmy neinvestují do inovací. To Lasvit dělá například i s pomocí Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTS), jenž vyvíjí zařízení i pro jiné průmyslové oblasti.

„Pro zvýšení spolupráce výzkumu a průmyslu se výborně hodil i dotační program ministerstva průmyslu TIP na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje, který jsme také využili. To je potřebný druh podpory, která tu ale obecně chybí,“ uvedl vedoucí obchodního oddělení VÚTS Jiří Václavík.

V podobném duchu se nesly i návrhy Jakimiče a ministra průmyslu. Líbilo by se jim, kdyby se zvrátily poměry podpory vědy, z níž jde zhruba 70 procent na základní a 30 procent na aplikovaný výzkum. První jmenovaný je sice také důležitý, ale aplikovaný výzkum by si prý zasloužil větší pozornost.

„Investice se v ekonomice musejí vyplatit.

Základní výzkum na daních nevrací tolik jako aplikovaný, který firmy umějí převést do praxe,“ vysvětlil ministr Kuba.

Ostré lokty doma i venku Zajímavými postřehy nešetřil ani Jiří Hlavatý, dlouholetý generální ředitel a zároveň majitel textilky Juta, jejíž tržby se pohybují okolo šesti miliard a která vyváží zhruba 80 procent produkce.

„Než se vydáme vyvážet na zahraniční trhy, měli bychom si v první řadě udělat pořádek na českém trhu. Konkurence musí být, ale zároveň by měly tuzemské firmy mít větší podíl na domácím hřišti,“ prohlásil Hlavatý a na několika případech ukázal, jak si různé státy umějí chránit své zájmy.

Jen certifikace výrobku pro zahraniční trh může českou firmu vyjít na několik milionů korun. Pokud už navíc pro daný produkt existuje domácí výrobce, dělají střediska a úřady všechno pro to, aby vstup zahraniční konkurence oddálily.

Českým podnikatelům by ale podle Hlavatého nejvíce prospělo, kdyby se podařilo snížit náklady na podnikání, které u nás patří k nejvyšším v Evropě. Při výčtu se může začít u výdajů na energie a skončit u bankovních poplatků.

„Chce-li vláda ulevit tím, že ulehčí podnikům se spotřebou vyšší než 20 gigawatthodin, s omezením na odběrné místo to pomůže málokomu. Našich čtrnáct továren má spotřebu přes 80 gigawatthodin, ale jen dvě z nich se blíží osmnácti,“ upozornil Hlavatý.

Sám se přitom při úsporách ve firmě snaží jít příkladem. Nemá ani ředitele, ani sekretářku - výdaje na takové „vymoženosti“ pak nepotřebují ani ředitelé jednotlivých „fabrik“.

Podobných příkladů se sice z Poslanecké sněmovny nejspíš nedočkáme, přesto by však naši zákonodárci něco pro zlepšení malých a středních podniků udělat mohli. Podle ohlasů z publika by snad největším přínosem byla stabilita systému, koordinace ministerstev. Politici by pak mohli mít jasno v novelách tak, aby jako na konci loňského roku firmy nečekaly na novou výši DPH jako na novoroční překvapení.

O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče