Privatizační siesta

10. února 2014, 00:00 - Blahoslav Hruška
10. února 2014, 00:00

Prodej řeckého státního majetku krachuje. Investory odrazují nekvalitní projekty i nereálné ceny

Obyvatelé Athén i turisté, kteří do řecké metropole zavítají, jsou zvyklí vídat v ulicích demonstranty všech řemesel.

V Athénách protestují úředníci, dělníci, umělci i novináři a nikdo už ani nesleduje, co vlastně požadují. Koncem minulého roku ale město pod Akropolí zažilo protest, po jehož účastnících se ohlédli snad všichni. Na náměstí Syntagma vyrazily desítky žokejů a lehkým klusem kroužily kolem parlamentu. Nešlo ale o protest spojený s agrární politikou, jak by se snad mohlo zdát.

Státní Helénská jezdecká organizace (ODIE) je financována z výnosů sázkařské kanceláře, kterou provozuje. A přestože Athény již před rokem rozhodly, že monopolní licenci ODIE nabídnou v privatizaci, nic se neděje. Koncem ledna musela vláda licenci, která mezitím již vypršela, sama sobě prodloužit a žokejové stále nevědí, kdo a jak je do budoucna bude financovat.

Obrat ODIE přitom klesl z 260 milionů eur v roce 2009 na pouhých 75 milionů eur za minulý rok. Zájemci o řecké „koníčkaření“ přitom jsou - kromě francouzské Parimutuel urbain (PMU), evropské jedničky v dostihovém sázení, ještě Argentinci. Stejně jako PMU chtějí ovšem do hry vrátit amatérské závody, které kvůli vysokým daním uvaleným v roce 2010 v Řecku prakticky neexistují. Jednání ale stojí. „Stát se zájemci vůbec nekomunikuje,“ postěžoval si šéftrenér řeckých žokejů Giorgos Alibinisis.

kreativní účetnictví Příběh dostihových sázek je obrazem celé řecké privatizace, která byla vyhlášena v červnu 2010 a projektována na deset let.

Přestože letos vstoupila do své druhé třetiny, scénář se stále opakuje - zpočátku lukrativní nabídka se ukáže pro budoucího kupce jako nepřehledná nebo příliš svazující a jednání o podmínkách i ceně se zaseknou.

Z původně naplánovaných výnosů privatizace ve výši 24 miliard eur dorazilo do státní kasy dosud jen 1,18 miliardy. Ještě loni na jaře přitom Athény počítaly s příjmy 2,6 miliardy eur jen za rok 2013. Kreativní úprava čísel je vůbec řeckou specialitou. V roce 2010 Mezinárodní měnový fond (MMF) na základě

řeckých dat odhadl, že privatizace vynese 50 miliard, a to do roku 2015. Podle několikrát upravené prognózy Helénský privatizační fond (HRADF) nyní počítá s 11 miliardami eur do tří let, přičemž realita bude podle mnoha analytiků zhruba poloviční. A to ještě fond do svých tabulek zahrnuje i výnosy z prodeje licencí, které striktně vzato žádnou privatizací nejsou.

Privatizační lapálie mají i svou personální odezvu. HRADF má za poslední rok již třetího šéfa. A loni dokonce trojka (tedy zástupci Evropské komise, MMF a Evropské centrální banky) diplomatickými kanály Athénám vzkázala, že pokud bude liknavost pokračovat, nasadí do HRADF vlastní manažery. Pohled do účetnictví fondu, které se skrývá za lákavou inzercí v evropských médiích, je totiž tristní. Češi hrají prim Jedinou větší transakcí, kterou řecký stát uzavřel, je prodej třetinového kontrolního balíku v sázkové kanceláři OPAP. Za celkem 652 milionů

eur jej loni v říjnu získala česko-řecká investiční skupina Emma Delta, v níž jako většinový podílník působí Jiří Šmejc, někdejší dvojka investiční skupiny PPF. Česká stopa zůstala i v managementu. Novým šéfem loterie se stal bankéř Kamil Ziegler. Ani tady ale vše neprobíhalo hladce. Emma Delta musela svou původní nabídku zvýšit o 30 milionů eur a ponechat řeckému eráru výnosy z dividend. Od podání nabídky po finální podpis pod smlouvou nakonec uběhl celý rok.

Kromě složitého a nepružného dojednávání podmínek má řecká privatizace ještě jeden zádrhel - rozhádanou politickou scénu. Zatímco v případě zmiňované dostihové loterie panuje soulad napříč politickým spektrem a rychlou privatizaci podporuji í odbory, jinde se jednání zaseknou. Bez souhlasu parlamentu přitom velké privatizační ryby neproplují, protože k odstátnění je třeba přijmout ad hoc zákony týkající se konkrétních firem. Hlavní řecká opoziční strana Syriza, která má 71 křesel v 300členném parlamentu, často vládu premiéra Antonise Samarase kritizuje za to, že privatizační výnosy jsou příliš malé. Zpochybňovala proto nejen angažmá Jiřího Šmejce, ale i privatizaci energetické distribuční společnosti ADMIE, která nakonec v lednu prošla o jeden jediný hlas.

Již vzhledem k mezinárodním věřitelům by přitom Řecko potřebovalo ohlásit další velký deal, jako byl ten, na němž se podílel Šmejc.

Loterie OPAP navíc zafungovala nejen výší transakce: společně s někdejším podílníkem PPF se do privatizace zapojil i řecký byznysmen Jorgos Melisanidis, investiční fond KKCG Karla Komárka, italská Lottomatica, slovenští bankéři z J&T Finance a Rusové z ICT Group. Šlo tedy o ukázkové spojení domácího a zahraničního kapitálu - na dlouhou dobu jediné.

S výjimkou společnosti Deutsche Telekom, která má podle listu Ekathimerini zájem o přikoupení další desetiny telekomunikačního koncernu OTE, se žádný další evropský investor letos zcela jistě neobjeví.

Letiště zdarma Výmluvný je příklad privatizace starého athénského letiště Hellinikon, které je stoprocentně provozované státem. Zájem projevila developerská firma London & Regional Properties, ovládaná bratry Richardem a Ianem Livingstonovými, kteří spravují portfolio nemovitostí od Novosibirsku až po Panamu. Ostatní uchazeče mezi velké evropské hráče počítat nelze; ve hře je ještě izraelský Elbit a domácí firma Lamda Development, jež se specializuje na výstavbu nákupních a zábavních center.

Původ kapitálu ovšem není tím hlavním.

Na rozdíl od loterie OPAP, kde existovala „tvrdá“ čísla v podobě obratu a zisku, stojí ekonomické kalkuly prodeje letiště Hellinikon na vodě. Areál je od roku 2001, kdy Athény otevřely letiště nové, prázdný a nevyužitý. Experti tak očekávají, že by smlouva o prodeji mohla být podepsána až v roce 2016. A pokud bude vláda trvat na velkolepém investičním plánu a počítat s až deseti tisíci pracovními místy, je také možné, že nakonec pusté letiště přenechá novému majiteli zadarmo.

„Projekty zkrátka nejsou dobře připravené.

Neexistuje koncepce, nesedí čísla, nejsou k dispozici údaje potvrzující plány a za vším je příliš mnoho ideologie,“ říká Philip Ammerman z londýnské poradenské firmy Navigator Consulting Group.

Prozatím na mrtvém bodě je také prodej státního plynařského gigantu DEPA. Jediný zájemce o koupi podniku, který za rok 2013 vydělal 134 miliony eur, byl ruský Gazprom. Ten však loni v létě svou nabídku, která se pohybovala kolem 800 milionů eur, na poslední chvíli stáhl. Není se čemu divit. Řecko odebírá šedesát procent zemního plynu právě od Gazpromu a pro ruský státní podnik je mnohem výhodnější účtovat Řekům za dodávky než investovat v zemi přímo.

Navíc si Gazprom může diktovat ceny.

Zatímco loni platily země EU v průměru 385 dolarů za tisíc kubických metrů plynu, Řecku účtoval Gazprom 460 dolarů. Rusové totiž Helénskou republiku považují za východní Evropu, a ne za součást EU, která spadá do výhodnější cenové kategorie.

Závod s časem Obdobná je situace se státní železnicí Trainose a firmou Rosco, která spravuje koleje a nádraží. I tady zájem nejprve projevili Rusové a šéf státních železnic (RŽD) Vladimir Jakunin už podle listu Kommersant získal souhlas prezidenta Vladimira Putina. Ekonomicky má vstup na řecký trh smysl. RŽD se angažuje v Srbsku a Řecko by bylo druhou velkou investicí v balkánském regionu.

Žádná závazná nabídka ovšem zatím nepadla.

Zatímco Řekové by privatizaci rádi uspíšili, vyčkávání hraje Rusům do karet. Nejen jim - platí to třeba také o čínském logistickém koncernu Cosco, který by rád do svého portfolia přikoupil další řecké přístavy. Prozatím mohou spoléhat na to, že s každým měsícem cena padá a investoři se do Řecka rozhodně nehrnou.

Helénská republika má tak dvě možnosti.

Buď s politickou podporou EU v zádech přitlačí na případné zájemce a vyjedná ještě důstojnou cenu. Nebo privatizační program uloží k ledu a bude doufat, že až se finanční a kapitálové trhy ustálí, hodnota státních podílů zase vzroste. „Věřitelům bychom měli říct, že je nejprve třeba stabilizovat ekonomiku, a teprve pak privatizovat. Anebo rychle prodat část aktiv, abychom je přesvědčili, že to myslíme vážně, a zbytek privatizovat později,“ nabádá Gikas Hardouvelis, šéfekonom Eurobanky, třetího největšího finančního domu v Řecku.

Je dost možné, že by pak privatizační fond nemusel každý půlrok přepisovat své odhady výnosů, jak to dosud dělá. Jenže z privatizační siesty by se tím stal hluboký spánek. A to země, která za sebou vleče čtvrt bilionu eur závazků vůči věřitelům, potřebuje ze všeho nejméně.

Ticho po Šmejcovi

Reálné privatizační výnosy Řecka bez příjmů z licencí

(roky 2010 až 2013, v mil. eur)

Loterie OPAP (33 %) 622*

Telekomunikace OTE (10 %) 392

Mediální centrum IBC 81

Akcie a pozemky 37

Zahraniční nemovitosti 27

Letadla 16

Celkem 1175

* Dalších 30 mil. eur je splatných v následujících deseti letech.

Zdroj: Hellenic Republic Asset Development Fund (HRADF)

Příliš pomalý výprodej

Energetika Jediným zájemcem o dodavatele plynu DEPA je ruský Gazprom. Distribuční společnost DESFA získají v roce 2015 Ázerbájdžánci. Připravuje se privatizace elektrárenského koncernu DEN a rafinerie Hellenic Petroleum.

Doprava O železniční společnost Trainose a správce kolejí Rosco projevily zájem ruské dráhy. Vybrané úseky dálnic, regionální letiště, maríny a staré athénské letiště Hellinikon jsou bez vážných zájemců. Část přístavu v Pireu provozuje čínské Cosco a vláda zvažuje kompletní prodej.

Služby Prozatím bez výsledku je privatizace vodovodů a kanalizace v Athénách a Soluni.

Telekomunikace O desetinový státní podíl v telekomunikační společnosti OTE má zájem Deutsche Telekom, který v podniku drží již 40 procent.

Nemovitosti Státu patří čtyři lázeňské komplexy s termálními prameny a hotelový řetězec Xenia. Nevyužívané ministerské budovy jsou stále ke koupi. Vil v Římě, Bruselu nebo Londýně se Athény naopak zbavily rychle. Řecko nabízí i několik velkých přímořských pozemků na severu země a na Chalkidiki.

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče