Přítel v kině

27. června, 00:00 - Marie
27. června, 00:00

Kdo by v práci neměl kolegu, který by vzhledem nepřipomínal želízko české reprezentace v desetiboji. Tomu našemu leží u nohou celý offi ce. Bavím se tím, že se vysmívám kolegyním, které v jeho přítomnosti tajou jako nanuk, zatímco mě vůbec nebere. Pravdou sice je, že jsem s ním do té doby nikdy do kontaktu nepřišla – ale koho moje (ne)opodstatněná nenávist na profesionální úrovni zajímá? Mě teda ne.

Děje se to jen mně, nebo i vám? Občas bych si nejradši stoupla ke zdi a mlátila o ní hlavou do momentu, dokud mi nepřijde palubenka do stroje času, který mě za trest doveze do doby, kdy jsem chodila do třetí třídy. Byla to krásná doba, až na to, že jsem měla 100 kilo a jediný člověk, co mě nešikanoval, byla holka, která měla o deset kilo víc než já. Teda do doby, než dvanáct kilo zhubla.

To „občas“ se děje právě teď. Studem si chci vzít home offi ce do konce života a nikdy se už nevracet do práce. Nachytala jsem totiž samu sebe, jak jsem se z permafrostu transformovala na vodovou zmrzlinu v kufru svého auta, které nemám. V kufru auta stojícího někde na rovníku na přímém slunci.

Taju. Zabouchla jsem se do něj.

Šlo to strašně rychle. Semeno lásky ve mně pravděpodobně zasel díky našim ranním rozhovorům na téma moje krásná rtěnka, nejlepší kurzy vaření v Praze, upadající úroveň pařížského fashion weeku, společná touha jet na prohlídku New Yorku po stopách seriálu Sex ve městě a fe-no-me-nál-ní koncert Madonny v Praze v roce 2006.

A mě 24/7 napadá taková zajímá otázka – KDY SE VEZMEME? Samou zamilovaností jsem se dokonce jednou v práci i usmála. Což mě vyděsilo takovým způsobem, až jsem ho v samém šoku pozvala na rande. Přece jen bych s ním chtěla strávit nějaký ten čas, než začnu rozesílat svatební oznámení, shánět svatební šaty v krémové barvě a trénovat si podpis nového příjmení.

Celý večer šel překvapivě skvěle. Měla jsem jeho oblíbenou rtěnku, oprášila jsem poslední řadu Sexu ve městě a nastudovala trendy z kolekce podzim/zima našeho nejoblíbenějšího módního domu.

Ano, všechno šlo skvěle, dokud ho na drink po kině nepřišel vyzvednout jeho přítel.

Výborně, Marie, výborně! Gratuluju.

O autorovi| Marie, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče