Přiškrcený byznys

15. dubna 2013, 00:00 - Petra Pelantová
15. dubna 2013, 00:00

Zásadní změna stanov České golfové federace ohrozila existenci desítek golfových klubů

Golfoví bafuňáři míří k soudu. Loni v listopadu totiž Česká golfová federace (ČGF), která sdružuje všechny kluby působící v Česku, odhlasovala spornou změnu svých stanov. Nová verze rozdělila golfové kluby coby členy této asociace do dvou skupin. První parta měla ve federaci hlasovací právo a platila za své golfisty nižší příspěvky než druhá skupina. Ta se ocitla bez hlasovacího práva a s dvojnásobnými poplatky. Kritéria, dle kterých se tyto dvě skupiny rozdělovaly, se stala terčem tvrdé kritiky. Začala právní bitva, která se letos začátkem roku přesunula k soudu. Existence České golfové federace byla vážně ohrožena a vzhledem k tomu, že golf se stal olympijským sportem, může mít Česko potíže i na mezinárodním poli.

JEDEN KLUB, JEDNO HŘIŠTĚ

V České republice je 55 tisíc registrovaných golfistů, kteří by měli zpozornět, neboť hádky mezi bafuňáři a jednotlivými kluby mohou mít dopad i na hráče. Například v tom, že už tak vysoké poplatky, které hráči musejí platit svým klubům za členství, by mohly podražit. Jen pro pořádek – kdo chce v Česku hrát golf, musí nejprve být členem nějakého klubu, anebo být v evidenci Centrálního mimoklubového registru (CMR). Každý klub zase musí být členem ČGF a platit této federaci příspěvky za své hráče. A hráči zase platí klubům. Rozhodně nejde o málo peněz. Pokud by každý golfista v Česku platil klubu, kde je členem, deset tisíc korun ročně, šlo by o balík přesahující půl miliardy korun. Poplatek deset tisíc korun za roční členství přitom není vůbec nadsazený.

Zatímco loni touto dobou se golfovým klubem mohlo stát prakticky jakékoli občanské sdružení, které má alespoň tři členy a je registrováno u ministerstva vnitra, od loňského listopadu se na zájemce o členství v ČGF sesypalo hned několik přísných požadavků. Zjednodušeně lze říct, že každý klub má mít jedno hřiště, vlastní anebo pronajaté, alespoň padesát členů a musí vysílat minimálně jedno golfové družstvo složené ze svých členů do nějaké celostátní soutěže.

Kdo pravidla nesplní, klubem se nestane.

Musí se spokojit s označením přidružený klub, na hlasovací právo, díky kterému je možné rozhodovat například o tom, jak se utratí peníze ve společném rozpočtu ČGF, může zapomenout. A k tomu platí dvojnásobné příspěvky za své členy. Původně šlo o 300 korun ročně za každého člena, nově přidružené kluby platí za člena šest stovek, minimálně však dvacet tisíc korun.

Největší potíž byla zejména v tom, že popsané parametry musely splnit i subjekty, které už ČGF jako kluby přijala, čemuž právníci říkají retroaktivita. Takže 42 subjektů přestalo být golfovým klubem. Přišly o hlasovací práva v ČGF a zdvojnásobily se jim platby za členy. Osm odvážných se obrátilo na soud. Některé kluby si stěžovaly na ministerstvu vnitra.

ZMĚŇTE TO, NEBO ZMĚNÍME VÁS

Vzhledem k tomu, že ČGF je občanské sdružení, ministerstvo vnitra muselo ze zákona nové stanovy zaregistrovat. Vnitro tvrdí, že některé z podmínek jsou nepřiměřeně omezující. Do stanov se dostala i formulace, která znamenala, že federace může své členy – tedy kterýkoli golfový klub – vyloučit bez udání důvodu. To resort vnitra označil za nepřípustné.

Je to v rozporu s Listinou základních práv a svobod, říká dopis ministerstva vnitra adresovaný ČGF, který má týdeník Euro k dispozici. Úřad nařídil federaci do 60 dnů nápravu. Jinak by federace zanikla, neboť úřad by nové stanovy nezaregistroval. Tuto hrozbu se ČGF podařilo odvrátit letos v březnu. Ovšem jen dočasně. Ke kauze se vyjádřil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Antimonopolní úřad sice připustil, že kluby mohou platit různé výše členských příspěvků, ovšem kritéria, dle kterých se toto posoudí, označil za „nedůvodná, nepřiměřená a omezující“. Stanovisko ÚOHS sice není pro ČGF závazné, nicméně soud by mohl jeho názor brát jako vážný důkaz.

Žaloba na ČGF, jejímž cílem je zneplatnit listopadovou konferenci, která stanovy změnila, leží u Obvodního soudu pro Prahu 5.

A pokud by soud prohlásil listopadovou konferenci za neplatnou, nikdo neví, co by následovalo. Zřejmě by neplatilo každé další rozhodnutí, které od té doby golfoví bafuňáři na základě těchto změn udělali, včetně volby nového vedení federace letos v březnu.

A zrušení federace by se tak opět mohlo dostat do hry.

„Zatím nevíme, kdy bude nařízeno jednání.

Žalobu ale nestáhneme, dokud se nedohodneme na nových stanovách,“ prohlásil advokát Lukáš Trojan z kanceláře KŠD Legal, která kluby zastupuje a patří k předním expertům na sportovní právo v Česku. „Nemáme problém s tím, aby kluby musely splňovat podmínku určitého počtu členů anebo musely vysílat své hráče do soutěží. Ale rozdělovat je na základě majetku, tedy zda klub má, nebo nemá hřiště, je diskriminační. Žádný sportovní svaz nevylučuje své členy anebo nekrátí jejich práva jenom kvůli tomu, že nemají své vlastní sportovní zařízení, kde by mohli sport provozovat,“ namítá Trojan. Ostatně za pravdu mu dává i vyjádření Českého olympijského výboru (ČOV), jehož je Česká golfová federace členem. Šéf ČOV Jiří Kejval v reakci na nové stanovy upozorňuje na základní princip olympismu, který vylučuje jakoukoli diskriminaci.

KLUB, NEBO SLEVOMAT?

V Česku se mezi kluby strhl boj o golfisty. V současné době je v České republice 173 členů golfové federace, z nichž 121 má status golfového klubu, zbytek jsou přidružené kluby. V průměru se tedy každý klub dělí o zhruba 320 golfistů, což je zoufale málo. Zvláště pokud se klub musí ještě starat o nějaké hřiště. Navíc ne všichni registrovaní golfisté skutečně hrají. Dle ČGF je zhruba třetina z pětapadesáti tisíc registrovaných hráčů neaktivní. Například v Německu vychází jeden klub na tisíc golfistů.

Během posledních let proto začaly vznikat kluby bez hřiště, které se ale dohodly s majiteli hřišť a nabízejí svým členům hru tam. Všestranně výhodná dohoda. Golfová hra na vybraném hřišti se od těchto „virtuálních“ klubů dala sehnat i za třetinovou cenu, než kdyby hráč na toto hřiště přišel jako cizí. Některé kluby s vlastním hřištěm se proti tomu začaly bouřit. Přitom právě mnoho klubů vlastnících či ovládajících nějaké hřiště s těmi virtuálními čile spolupracuje, neboť na základě popsané dohody nechávají hrát členy cizího klubu na svém hřišti levněji, než vycházejí jejich ceníkové poplatky za jednu hru. Důvodem je fakt, že prodají velké množství těchto fee virtuálním klubům už před sezonou. Je to pro ně jistý příjem.

Byť v přepočtu na jedno hrací fee se nejedná o žádné terno.

Hrát třeba osmnáct jamek na Karlštejně stojí od 1350 korun do tří tisíc korun v závislosti na tom, který den jde golfista, který není členem tamního klubu, hrát. Pokud ale má členství jinde – například s označením Club ducha sportovního (CDS), může ho hřiště na Karlštejně vyjít zhruba na polovinu. Podobně je na tom další z virtuálních klubů – Český golfový klub (ČGK). Za roční členství ve výši dvaadvacet tisíc korun lze hrát až desetkrát měsíčně, a to i na špičkových hřištích, mezi která patří Konopiště, Karlštejn, Ypsilon, Kunětická hora či Poděbrady. Při předpokladu, že v Česku lze na venkovním hřišti hrát šest měsíců v roce, vyjde jedna hra od ČGK na necelých čtyři sta korun.

Zda se tedy nové stanovy staly výsledkem tlaku klubů s vlastním hřištěm, které přicházely o hráče, neboť jejich roční poplatky byly příliš vysoké, a navíc vázaly hráče jen na jedno hřiště, není jasné.

ODKLÁNĚLI PENÍZE

Návrh nových stanov ČGF sepsala pětičlenná komise pro přípravu stanov. „Nové stanovy jsou požadavkem členské základny a veškeré záležitosti v nich jsou obrazem většinového názoru v České golfové federaci,“ říká Karel Čelikovský, jeden ze členů komise. Nové stanovy se připravovaly už od roku 2011, neboť jak upozorňuje Čelikovský, ty staré byly platné od roku 1994 a už neodpovídaly potřebám federace vzhledem například k tomu, jak narostl počet golfistů. „Nové stanovy ČGF motivují členské subjekty k tomu, aby spoluvytvářely podmínky pro rozvoj tohoto sportu směrem k co nejvyššímu počtu spoluobčanů,“ zdůrazňuje Čelikovský a pokračuje: „Vlivem nedokonalé dřívější podoby stanov našli někteří podnikavci – nikoliv podnikatelé – možnost, jak prostřednictvím členství v ČGF z českého golfu peníze,odklánět‘ namísto toho, aby golfový sport jako takový rozvíjeli. Nové stanovy v tomto směru reagují na tento nežádoucí posun. A to je právě to jediné, co těmto,kritikům‘ vadí.“

Federace si letos v březnu zvolila jako nového šéfa Zdeňka Kodejše, který do té doby vykonával ve federaci funkci viceprezidenta. Kodejš si uvědomuje vážnost situace a hodlá celý spor urovnat. „To, co odsouhlasila podzimní konference, tomu rozhodně nepředcházela konstruktivní diskuse. A to, co následovalo, věřím, že z toho jsme se poučili. Nebude to jednoduchá diskuse, každý na to má odlišný pohled a svým způsobem oprávněný,“ říká Kodejš. „Budeme kluby nutit k nějaké sportovní činnosti. Aby to nebyl slevomat, který něco přeprodává. Ať z toho mají byznys, ale pak to nebude klub, který by měl vychovávat sportovce,“ dodává. Do podzimu chce s kluby dohodnout kompletně nové stanovy.

Kodejš byl zvolen prezidentem ČGF jen mírnou většinou. Celá volba totiž dostala pikantní politický nádech, neboť jeho soupeřem byl velmi exponovaný politik a poslanec ODS Pavel Suchánek. Právě Suchánek přitom pověsti golfu v minulosti příliš nepomohl. Nechal se totiž nachytat, jak platí golfový výlet do Dubaje pro sebe a někdejší šéfy státních firem ČEZ a České dráhy. Novináři z toho udělali velkou kauzu a pověst golfu opět utrpěla velkou ránu. Někteří majitelé klubů ale Suchánka hájí, neboť prý dokáže pro český golf sehnat peníze. „Mrzí mě, že jsem nevyhrál, chtěl jsem pro golf v Česku něco udělat, zapojit více mladé lidi a více se soustředit na rozvoj tohoto sportu v Česku,“ říká nyní Suchánek, který má pověst vášnivého golfisty. Navíc je prezidentem klubu s oficiálním názvem Golf Club Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Právě tento klub patří mezi subjekty, které přišly kvůli podzimní konferenci o svá práva. Suchánek však tvrdí, že s tím nemá problém.

NESPOKOJENI JSOU VŠICHNI

Týdeník Euro oslovil několik klubů. S hřištěm i bez něj. Nějakou formu výhrad přitom měli všichni. „Nesouhlasím s tím, aby nové stanovy působily retroaktivně, tedy aby se vylučovaly již přijaté kluby,“ tvrdí spolumajitel a místopředseda představenstva Golf & Country Club Hodkovičky Jaroslav Javornický. Problém, který nyní ČGF řeší, způsobil podle něj systém, jakým se v minulosti přijímaly nové kluby. „Bylo to tak měkce nastavené, že za klub prohlásili i ty subjekty, které prokazatelně nesměřovaly ke sportu,“ popisuje Javornický a zároveň kritizuje fakt, že golfoví funkcionáři se hádají o stanovách namísto toho, aby se věnovali rozvoji tohoto sportu. „Česká golfová federace měla velké plány, ale aby se opravdu něco udělalo a golf nebyl vnímán jako elitářský sport nebo jako byznys, to se zatím nestalo,“ myslí si Javornický.

Podobný názor má také Michael Fridrich, šéf již zmíněného Clubu ducha sportovního, jednoho z virtuálních klubů. Na rozdíl od skupiny subjektů, která přišla o status klubu, se podařilo tomuto uskupení sestupu ubránit.

Pronajal si devítijamkové hřiště. Nové stanovy kritizuje. „Nemá to nic společného se sportem. Je to o tom, kdo má větší majetek,“ naráží na pravidlo „co klub to hřiště“. „Pro rozvoj golfového sportu toho děláme mnohem víc než mnohé velké kluby s vlastním hřištěm,“ zdůrazňuje. CDS totiž pravidelně vysílá své členy do soutěží, stejně jako Hodkovičky vychovává dětské golfisty a snaží se golf zpřístupnit co nejvíce lidem. Ročně pořádá dvacet turnajů pro začátečníky.

Poškozeným klubem se kvůli novým stanovám stal i Golfový klub zdravotně a tělesně postižených. „Přišli jsme o hlasovací právo v České golfové federaci, přitom ročně do jejího rozpočtu platíme dvacet tisíc korun,“ říká Marie Nováková, prezidentka Golfového klubu zdravotně a tělesně postižených. „O změně se diskutovalo dlouho. Kluby to sice mohly připomínkovat, ale některé to udělaly na poslední chvíli, pozdě anebo vůbec,“ říká.

INVESTICE DO GOLFU?

Nesmysl Ke klubům s největším počtem hráčů patří pražský Golf Club Hostivař. V současné době má kolem čtyř tisíc členů. Stejnojmenné hřiště, na kterém působí, tak plně vytěžuje a s virtuálními kluby nespolupracuje. Stejně jako například hřiště Albatross, kde působí stejnojmenný golfový klub a které lze označit za jedno z nejkvalitnějších hřišť u nás. Hřiště si přitom drží hned několik prvenství. Může se chlubit tím, že bylo postaveno bez jakýchkoli dotací, což u hřišť srovnatelné kvality je spíše výjimka. Ostatně tučné dotace, které dosahovaly desítek a v některých případech i stovek milionů korun, poškodily spolu s mnohdy podivnou a neprůhlednou provázaností na politické struktury pověst golfu asi nejvíce.

Investice do golfového hřiště přitom není žádná výhra. Počáteční finanční injekce dosahuje i stovek milionů korun. Jenom náklady na údržbu se mnohdy pohybují v řádech desítek milionů korun ročně. I z toho pohledu je požadavek, aby každý klub měl své hřiště anebo byl výhradním nájemcem cizího hřiště, absurdní. V Česku je téměř sto hřišť a výrazně přesahují možnosti českých golfistů, za čímž lze hledat právě dotace. Postavit golfové hřiště si totiž může dovolit málokdo. Ne každý totiž vlastní firmu připravenou investovat miliardy korun jako Jiří Šimáně, který ze svého postavil Albatross.

MEZI ČERVENÝMI A ČERNÝMI

Velký počet hřišť v kombinaci s ekonomickou krizí dostává řadu majitelů golfových resortů do velkých finančních ztrát. Jiří Šimáně tvrdí, že jeho hřiště je v zisku od svého otevření. Poslední zveřejněná účetní závěrka firmy BT Golf, která Albatross provozuje, potvrzuje, že v roce 2010 byl resort v zisku. Předešlý rok ale skončil v červených číslech, což Šimáně vysvětluje tím, že ještě nebylo otevřeno. „Hospodaření se ziskem je obtížné, ale možné,“ říká. V roce 2009 se do zisku ve výši necelé dva miliony korun dostalo i Konopiště, o rok později už ale spadlo do červených čísel, jak ukazuje poslední zveřejněná účetní závěrka. „Projevily se tam investice, kdy jsme zdvojnásobili ubytovací kapacitu a vybudovali wellness,“ vysvětluje Jiří Palát, šéf Golf Resortu Konopiště. Jenom golfem se hřiště mohou do zisku dostat jen těžko, tvrdí Palát. „Soustředíme se na golfisty s přidanou hodnotou. To znamená, že tu přespí, nají se u nás, přivezou sem rodinu, jdou do wellness centra,“ popisuje Palát, který je členem Asociace majitelů golfových hřišť. Palát tvrdí, že z patnácti tisíc cizinců, kteří přijedou do Česka a chtějí hrát golf, jich zhruba sedm tisíc jede hrát právě na Konopiště, což je další cesta, jak pomoci zisku.

Výdělky hřišť v jednotlivých zemích sledovala i poradenská společnost KPMG.

V roce 2011 patřila Česká republika do skupiny zemí, kde jen devětadvacet procent hřišť bylo ziskových, šestatřicet procent hřišť na nule a zbytek ve ztrátě, tvrdí studie KPMG. Šlo o průměr států, kam analytici zahrnuli i Maďarsko, Slovensko, Rusko, Slovinsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Ze zkoumaných zemí dopadla tato parta vůbec nejhůře. Vůbec nejlépe dopadla Velká Británie s Irskem, kde je 70 procent hřišť v zisku. A v zemích Beneluxu to je dokonce třiasedmdesát procent. „Stejně jako každá normálně fungující firma by i hřiště mělo fungovat za účelem zisku,“ domnívá se Palát.

„Něco jiného je, pokud si někdo pořídí hřiště jako chatu či jako důkaz svého bohatství a je mu jedno, že je ztrátové, protože zisky má jinde.“ Na adresu hádek okolo stanov ČGF říká jasně: „Federace by se hlavně měla víc starat o sport,“ dodává.

0,5 mld. korun

Suma, kterou získají golfové kluby v Česku, jestliže každý golfista v ČR zaplatí za své hrací členství v klubu ročně 10 tisíc korun

17,6 mil. korun

Suma, kterou vybrala Česká golfová federace od golfových klubů za jejich členy v roce 2012

Graf

Výdělky golfových hřišť

Kolik procent hřišť v daném regionu je v zisku, kolik ve ztrátě a kolik na nule

Česká golfová republika

Počty golfistů, klubů a znormovaných hřišť (1990–2012)

Počet golfistů

Počet klubů

Počet znormovaných hřišť

Zdroj: ČGF

Volba nového vedení golfové federace dostala pikantní politický nádech, neboť kandidoval poslanec za ODS Pavel Suchánek. Investice do golfového hřiště není žádná výhra. Počáteční finanční injekce dosahuje i stovek milionů korun.

O autorovi| Petra Pelantová, pelantova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče