Princezna za mřížemi

13. dubna 2015, 00:00 - Daniel Deyl
13. dubna 2015, 00:00

Gulnara Karimovová, dcera a někdejší designovaná nástupkyně uzbeckého prezidenta, čeká v domácím vězení na soud za korupci

Věříte-li oficiálním zprávám, je Uzbekistán prima země. Jeho ekonomika, uprostřed regionu sužovaného ruskou krizí, narostla loni o 8,1 procenta a letos očekává znovu pěkných osm procent. Prezident Islam Karimov, ač již oslavil sedmasedmdesáté narozeniny, vyhrál na samém konci března volby se ziskem 90 procent hlasů svých nad jiné oddaných spoluobčanů. Zahraniční investoři jeden po druhém odkládají své výhrady vůči nevábné pověsti Taškentu coby mocenského centra bez respektu k lidským právům.

Jenže – věřte oficiálním zprávám. Hospodářské statistiky jsou nespolehlivé; oficiální statistiky jsou neověřitelné a existuje podezření, že Karimov a jeho lidé si s nimi dělají, co se jim zamane. Navíc jsou zoufale neúplné: podle renomovaného serveru Eurasianet. org je zhruba polovina uzbecké ekonomiky šedá. Západní firmy, které do země přesto přicházejí, načerno vynakládají stamiliony dolarů za samotný přístup na tamní třicetimilionový trh, jen aby později platily de facto výpalné za pouhé přežití v zemi. A uprostřed prezidentského paláce se rozhořívá boj o nástupnictví churavějícího prezidenta; země tak

může přijít o vnitřní stabilitu, jednu z mála výhod, již v očích potenciálních západních investorů má.

Pád z výšin

Západ se o tom dozvěděl nečekaným způsobem: na rozkol ve vládnoucí rodině upozornil osud Gulnary Karimovové, starší prezidentovy dcery. Kultivovaná kráska s několika vysokoškolskými diplomy byla donedávna výkladní tváří režimu; sloužila jako velvyslankyně v Madridu, Moskvě i u OSN, angažovala se v mezinárodní charitě, měla pověst úspěšné podnikatelky, a dokonce prorazila v populární hudbě. Ještě před dvěma lety se o ní mluvilo jako o nejpravděpodobnějším nástupci starého pána.

Dnes je všechno úplně jinak. „Potřebujeme lékařskou pomoc, zacházejí s námi hůř než se psy,“ zní z nahrávky, kterou Karimovová propašovala koncem loňského roku ze svého domu v Taškentu, kde ji police drží v domácím vězení. Nahrávka se dostala do rukou BBC; Karimovová si na ní rusky i anglicky stěžuje na to, že se stala obětí rodinného komplotu, jejž proti ní zosnovaly matka a mladší sestra. Když za ni chtěl v prezidentském paláci orodovat její syn, Islam Karimov mladší, stráže jej za dědečkem ani nepustily.

Co způsobilo, že Gulnara či Guguša, což je její přezdívka z dětství a zároveň hudební pseudonym, tak rychle a razantně upadla v nemilost, dlouho nebylo známo. Ne nadarmo se Uzbekistán dělí s Turkmenistánem o pomyslné druhé místo na žebříčku nejuzavřenějších režimů světa (vedoucí pozici si suverénně drží Severní Korea). Letos však začínají vycházet najevo detaily, a stojí za to.

„Nejnenáviděnější žena“

Vyšetřování švýcarských a švédských úřadů a nezávisle na tom vedené šetření panevropského Projektu zpravodajství o organizovaném zločinu a korupci (OCCRP) odhalily, že Karimovová, jednoduše řečeno, kradla jako straka v netušeně velkorysém měřítku. Angažovala se v leteckém průmyslu, rejdařství, výrobě cementu, módním návrhářství, farmacii a telekomunikacích. Právě na posledně jmenované odvětví se zaměřilo vyšetřování. Telekomunikace byly superlukrativní: měly Karimovové vynést miliardu dolarů, zámek ve Francii, velký byt v Hongkongu a podobné radosti. Kromě toho si získala i pověst „nejnenáviděnější ženy v zemi“, o čemž se však svět dozvěděl až z americké diplomatické depeše, již zveřejnil server WikiLeaks.

V roce 2001 bylo na uzbeckém trhu o necelých třiceti milionech lidí jen zhruba 130 tisíc mobilních telefonů; není divu, že se do Taškentu investoři jen hrnuli. Kromě běžného jednání s úřady však narazili na Gulnaru Karimovovou. Prezidentova dcera, studovaná ekonomka a matematička, sice nezastávala žádnou relevantní funkci, zato uměla dát najevo, že má bezprecedentní přístup do míst, kde se rozhoduje. Stejně dobře uměla dát najevo, že takový přístup není zadarmo.

Podle vyšetřování OCCRP, jehož výsledky se nejprve objevily v norském deníku Klassekampen, švédské Sveriges Television a časopisu Business New Europe, Karimovová v první fází vybírala peníze nejméně od šesti firem, které v Uzbekistánu provozují sítě GSM a služby Wi-Fi a WiMax (zhruba Wi-Fi na dálku). Kdo jí zaplatil, licenci dostal, kdo ne, měl smůlu. Mezi těmi prvními byly i renomované firmy: například finsko-švédský operátor TeliaSonera nebo rusko-norský společný podnik VimpelCom. (Obě firmy kvůli tomu čelí vyšetřování ve Švédsku, v Nizozemsku a Spojených státech.) Chceš licenci? Plať…

Podle dokumentů, které má OCCRP k dispozici, TeliaSonera zaplatila Karimovové 381 milionů dolarů a přislíbila dalších 75 milionů; VimpelCom a jeho mateřskou společnost, ruský Alfa Telecom, stála licence na provozování mobilních sítí GSM 176 milionů; ruská společnost MTS za totéž zaplatila 350 milionů.

Guguša měla používat tři relativně jednoduché postupy: zaprvé požadovala od příchozích firem „investici“ do místní partnerské firmy. Ta buď existovala jen na papíře, nebo vůbec ne. Jindy si nechala královsky zaplatit za lobbistické služby: patnáct milionů za balíček „ochrany“ před pěti regulátory, daňovým inspektorátem, celníky, antimonopolním úřadem, státním telekomunikačním úřadem a ministerstvem vnitra. Komu to připadá moc, nechť ví, že pořízení ochrany před každým úřadem zvlášť by vyšlo na dvojnásobek.

Poslední trik byl obzvlášť vypečený: aby příchozí firmy mohly fungovat, musely založit joint venture, z něhož 26 procent patřilo automaticky Karimovové (aniž by pochopitelně za svůj podíl platila). Smlouvy obsahovaly klauzuli, podle níž příchozí firmy od ní později musely akcie odkoupit za mnohonásobek skutečné ceny.

Všechno začalo ve zmíněném roce 2001, kdy se Karimovová potkala se Shahidem Perozem, šéfem americké firmy International Communications Group, jež v Uzbekistánu provozovala tamního mobilního operátora, Uzdunrobita, společný podnik ICG a uzbecké vlády. Požadavek byl jednoznačný: chci dvacet procent, nebo končíte. Peroz nejprve odmítl. Následující týden mu telekomunikační úřad sebral licenci; Peroz pochopil a nechal převést pětinu akcií firmy na účet společnosti Revi Holdings, již těsně předtím založili Gulnařini lidé v Dubaji. Licence byla jako zázrakem obnovena.

Uzdunrobita pokračovala dál, ale Karimovové se povedl husarský kousek: přesvědčila taškentský fond národního majetku, aby na Revi Holdings převedl 31 procent firmy. Získala tak v operátorovi většinový podíl, aniž to kdo tušil a aniž ona sama musela cokoli investovat. Firma jí dál sloužila jako dojná kráva; v následujících třech letech si nechala několikrát vyplatit stotisícové částky za „konzultační služby“, jak napsal list Financial Times. Nakonec, v červenci 2004, prodala Karimovová 74 procent společnosti ruskému telekomunikačnímu gigantu MTS za 126 milionů dolarů. Podle analytika postsovětského telekomunikačního trhu Jevgenije Golossného, jehož citoval list The Moscow Times, to byl minimálně dvojnásobek reálné ceny. A zbývajících 26 procent (v hodnotě 37,7 milionu dolarů)? Karimovová si smluvně Rusy zavázala, že tento podíl od ní koupí za tři roky za 250 milionů. Smysl by to pro MTS dávalo pouze v případě, že by jeho cena mezitím na trhu stoupla zhruba na sedminásobek, což se pochopitelně nestalo.

Nikdo není čistý

To je jen velmi stručný výčet těch nejtučnějších ryb, které Gulnara K. za dobu svého působení v uzbeckých telekomunikacích nalovila. Dnes čeká na oficiální obvinění, které proti ní uzbecké úřady připravují.

Není jisté, kdy proces začne, a tím méně je jisté, jaká je skutečná podoba příběhu: jestli Gulnařiny excesy prostě přesáhly únosnou mez; jestli během nich šlápla na kuří oko někomu mocnějšímu, než je sama (tedy otci); nebo jestli se vládnoucí rodina vidinou následnického boje rozhádala natolik, že kvůli tomu jednotliví členové riskují mezinárodní skandál a Gulnara na to doplatila jen jaksi mimochodem. Když proti ní loni poprvé veřejně vystoupila její sestra Lola (jež žije s manželem na břehu Ženevského jezera ve vile za 40 milionů dolarů, aby se to nepletlo), napsala Gulnara na Twitteru lakonicky: „Nikdo z nás není čistý.“ Ta věta může znít v uších kdekomu. l

Uzbekistán v ekonomických číslech

Počet obyvatel: 30,2 milionu

HDP (PPP, 2014): 113,8 miliardy dolarů

Ekonomický růst (2014): 8,1 procenta

Průměrný růst za posledních pět let: 8,2 procenta: HDP na hlavu (2014): 3762 dolarů

Nezaměstnanost: 10,8 procenta

Inflace: 11,2 procenta

Přímé zahraniční investice (2014): 1,1 miliardy dolarů

Zdroj: Heritage.com

Gulnara Karimovová (42) 1972 narozena ve Ferganě (Uzbecká SSR) 1991 provdána za Mansura Maqsudiho, naturalizovaného Američana afghánského původu, s nímž má dvě děti 1994 BA z Univerzity v Taškentu (matematika) 1996 MA z Ekonomického ústavu Uzbecké akademie věd (ekonomie) 1998–2000 studium na Harvard University (regionální studia) 2001 Ph. D. z Univerzity světové ekonomie a diplomacie v Taškentu 2006 BA z Taškentské univerzity informačních technologií (telekomunikace) 2007 zakládá Fórum kultury a umění při Radě nadací Uzbekistánu 2008–2010 stálá velvyslankyně Uzbekistánu při OSN 2010–2011 velvyslankyně Uzbekistánu v Madridu 2001–2012 na úplatcích a podvodech v telekomunikacích získala jmění v odhadované hodnotě jedné miliardy dolarů 2014 uvržena de facto do vazby v domácím vězení 2015 očekává začátek korupčního procesu Zdroje: bbc.co,uk, wikipedia.org, Business New Europe

O autorovi| Daniel Deyl, • deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče