Přinášíme mentální svobodu

22. prosince 2014, 00:00 - Igor Záruba
22. prosince 2014, 00:00

Naše největší přidaná hodnota spočívá především ve vysoké odbornosti a v absolutní nezávislosti, podtrhuje generální ředitel TÜV SÜD Czech

Společnost, v jejímž čele stojí, je specialistou na nezávislé testování, inspekce, certifikace, homologace a vzdělávání. Zní to učeně, ale není to nuda. „Jsem tady už 11. rokem a fakt se nenudím. Pořád je kolem něco nového – nové technologie, noví klienti i nové služby,“ vypočítává Oleg Spružina, generální ředitel firmy TÜV SÜD Czech.

Do portfolia jeho společnosti spadá testování vozidel a jejich komponentů, technické inspekce a certifikace. Činnost firmy zahrnuje v podstatě všechny oblasti, v nichž je důležité zvyšování míry bezpečí. „Zdůrazňuji zvyšování, protože my bezpečí negarantujeme, pouze k němu přispíváme,“ říká Spružina.

* Můžete uvést nějaký příklad?

Jestliže homologujeme automobil, deklarujeme tím, že daný model plní všechny potřebné legislativní předpisy. Ale nemůžeme garantovat, že s tím vozem někdo nenabourá. U certifikací systémů řízení kvality je to trochu jiné: když nemáte certifikovanou firmu, ještě to neznamená, že je váš výrobek nebezpečný. Certifikací řešíte buďto úroveň kvality výrobků, nebo optimalizaci procesů. Případně obojí.

* Kdo jsou vaši hlavní zákazníci?

Nejvíc zákazníků se generuje ve strojírenství, tam máme nejdelší tradici. Jeho součástí je automobilový průmysl. V potravinářství přinášejí některé certifikáty jisté konkurenční výhody. Mezi nové zákazníky patří třeba zpracovatelské řetězce dřevní hmoty. Pro ty je důležité prokázat, že se v průběhu zpracování standardně vytěženého dřeva na výsledný výrobek – třeba papír – nedostane do systému surovina z nelegálně pokáceného dešťového pralesa.

* Jak vypadá navázání kontaktu mezi klientem a vaší společnosti?

V případě, že si chcete pořídit certifikát řízení kvality, musíte začít nastavením základních procesů. Ale takové procesy nemůže nastavovat auditor, protože by byl následný audit fraškou. Proto jsou na trhu poradenské firmy, které klienty na audit připraví. Teprve pak nastoupí naše firma a provede naprosto nezávislý audit. V tom je naše největší přidaná hodnota. Vždycky ale záleží na úrovni a nastavení klienta.

* Proč?

Protože je rozdíl v tom, zda za námi přijde klient, který potřebuje jenom „papír na zeď“, nebo má jasné očekávání, že mu certifikace přinese něco hodnotného. V prvním případě ho krátkozraký přístup brzy doběhne.

* V jakém smyslu?

V dnešní době žijeme v téměř plně regulovaném světě, standardy jsou všude kolem nás. Když jedete autobusem, nepřemýšlíte, jestli má jeho řidič oprávnění k řízení, jestli ví, že má jet po pravé straně silnice, nebo má-li autobus brzdy. Prostě se na to automaticky spoléháte a čtete si noviny. Nevědomky spoléháte na standardy. V opačném případě byste v obavách stál u řidiče autobusu připraven zakročit. A o tom to je. Když je systém řízení kvality dobře zpracován a když firma tímto systémem žije, mají manažeři nebo majitelé volnou kapacitu pro další rozvoj. Tomu říkám mentální svoboda. Naopak ti s papírem na zdi musejí neustále kontrolovat, kam se jejich „autobus“ řítí.

* Jak onu mentální svobodu protlačujete?

Dlouhodobě přesvědčujeme klienty, že kvalitní certifikovaný proces může mít jasnou přidanou hodnotu. V 90. letech se certifikace stala skoro módní záležitostí. Firmy si myslely, že certifikát jim automaticky otevře dveře na další trhy. Auditoři měli poměrně lehkou práci se sháněním zákazníků, všechno běželo samo a nikdo za tím nehledal hlubší myšlenku. To se radikálně změnilo. Boom skončil s krizí v roce 2008 a řada malých a středních podniků začala přemýšlet, jestli ty „papíry“ potřebují. Do toho přišla změna v zákoně o veřejných zakázkách, která povinnost certifikace vyškrtla. Tím došlo k jasnému rozdělení na ty, co se bez řízení kvality obejdou, a na ty, kteří se vydali cestou trvalého zvyšování kvality.

* Kterých je víc? A jak si stojíme v porovnání se zahraničím?

Lokální podmínky hrají určitou roli, ovšem největší rozdíl je v myšlení a mentalitě. Když přišla globální krize, v Německu klientů neubylo, kdežto v Česku vypukla panika, spousta firem začala šetřit. V Německu jsou totiž zvyklí na hospodářské cykly a vědí, že se jim nevyplatí dělat unáhlené závěry a kroky, v době krize spíše investují. Česká nátura je opačná, schovává se do ulity, improvizuje a teprve po čase vystrkuje růžky. V moderní podnikatelské historii nám chybí zkušenost se zápornými cykly. l

O autorovi| Igor Záruba • zaruba@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče