Příliš drahá velmocenská nostalgie

10. února 2014, 00:00 - Miroslav Zámečník
10. února 2014, 00:00

Udržet Ukrajinu v ruské mocenské sféře bude velmi drahé a mezitím přeroste Putinovi přes hlavu Čína

Ukrajina je pro Rusko mimořádně důležitá; nebo přinejmenším v očích ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina. Říká se, že „Rusko bez Ukrajiny je velká země, ale Rusko s Ukrajinou je impérium“.

Bez Ukrajinců tedy kremelský vládce nemůže naplnit svůj sen o nápravě „největší geopolitické katastrofy minulého století“ - jak Putin vnímá rozpad Sovětského svazu. Proto nasadil a jistě dál bude nasazovat všechny páky, aby ji jako „nejkrásnější dceru“ přetáhl do „Euroasijského svazu“. I když kvůli tomu proevropsky laděná půlka země už několik týdnů mrzne na barikádách.

Historický a strategický význam Ukrajiny pro Rusko je vcelku nezpochybnitelný. Zkusme se na to však podívat z ekonomické perspektivy.

Ukrajina je sice obrovská rozlohou, zásobami kvalitní a dosud málo intenzivně využívané půdy (třetina světové černozemě), navíc má zásoby uhlí (asi tři procenta světových zásob), železné rudy (tři procenta světové produkce) a dalších surovin (gallia, rutilu, manganu, uranu atd.), jenže v paritě kupní síly je na tom skoro stejně jako Česko. Ukrajinský podíl na světovém HDP je o pouhých šest setin procenta vyšší než ten český (0,39 procenta oproti 0,33 procenta). Se 45,4 milionu obyvatel je to lidnatá země, ale její demografické vyhlídky jsou doslova hrozivé - od roku 1992 se počet obyvatel země snížil o šest a půl milionu. Je na tom tedy ještě hůř než Rusko, jehož prekérní demografická situace je všeobecně známá.

Spojíte-li Ukrajinu s Ruskem, dostanete impérium definované rozlohou, polohou, a snad i surovinově, ale nikoli ekonomickou silou. I kdyby Rusko s Ukrajinou vytvořily jediný ekonomický celek (o čemž nemůže být ani řeč - Rusové nenabízejí fiskální unii), vznikne sice trh se 190 miliony obyvatel, ale o celkovém výkonu podstatně nižším, než má samotné Německo.

Navíc „nejkrásnější dcera“ je lidově řečeno švorc. Nejde o poměr zadluženosti veřejného sektoru v poměru k HDP (ten je na nějakých 40 procent), ale o jeho časovou strukturu a skutečnost, že ukrajinský veřejný sektor produkuje trvalé deficity. Ve skutečnosti Rusové koncem loňského roku jenom odvrátili okamžité zhroucení ukrajinské ekonomiky.

Putin byl ve svém strategickém gambitu ochoten utrácet ruské devizové rezervy na nákup ukrajinských eurobondů za 15 miliard dolarů, snížil ceny za dodávky plynu a odboural jako hlavní obchodní partner překážky ukrajinskému vývozu. To jistě pomůže zlepšit ukrajinský cash flow, nicméně ukrajinský dluh má stále rating na úrovni Jamajky, Egypta nebo Argentiny (všichni CCC plus u S&P). Ukrajina má nyní o stupeň horší rating než Zambie, ale ta má aspoň stabilní výhled. Rusko si tedy kupuje vliv, ale s ním i obrovskou spoustu balastu.

Kdo by o ni stál?

Co je schopna a hlavně ochotna položit na oltář „proevropské Ukrajiny“ Evropská unie?

Proti ruským 141 milionům může postavit půl miliardu obyvatel, navíc má skoro dvojnásobný HDP v paritě kupní síly na obyvatele.

Unie je proti Rusku ekonomicky nesrovnatelně silnější - její výkon je asi tak 6,5násobný.

Kdyby byla EU federálním státem s tomu odpovídajícími atributy včetně armády, který navíc udržuje spojenecké vztahy s USA, vypadalo by vedle ní Rusko mnohem menší a slabší než dnes.

Jinak řečeno, pokud by Evropa s velkým „E“ chtěla splnit strategické zadání „vstřebat Ukrajinu“, jejíž ekonomika papírově není o moc větší než ta česká a jejíž vládní dluh v eurech je mnohem nižší než řecký, měla by to být celkem brnkačka. Ale Putin může být v klidu, nic takového nehrozí. Evropská unie prostě nemá „imperiální myšlení“ v genetické výbavě, je unavena svými nezdary a vnitřními problémy a s výjimkou Polska nemá žádná velká členská země na Ukrajině valný zájem. Všichni počítají, kolik by to stálo a jaké jsou dopady.

Čistí financiéři Unie (jako Německo, Francie, Itálie, Británie, Nizozemci a celá Skandinávie) obracejí oči v sloup při pomyšlení na to, jak drahé by plné začlenění Ukrajiny bylo. Čistí příjemci (Řecko, Portugalsko, většina nových členských zemí) zase mají obavy, že by na Ukrajině skončila většina transferů z unijní kasy. Co čert nechtěl, Ukrajina je už teď velkým zemědělským producentem, a mohla by být zemědělskou jedničkou v celé Unii. Přičlenit ji znamená totálně překopat zemědělskou politiku. (Z toho zase mají nepříjemné mrazení třeba Francouzi, ale ani nám nebude vynoření nového většího ekvivalentu polského zemědělství po chuti.)

Co víc, Ukrajina je oproti unijnímu průměru velice chudá země. V průměru je tak chudá, jako jsou ty nejchudší regiony v Bulharsku a Rumunsku, pouze s tím rozdílem, že by byla mnohem „obtížnější“, protože je mnohem větší. Ukrajina se sice celkem rychle vylidňuje, ale pořád je Ukrajinců přes 45 milionů, takže by s přehledem spolykali velkou část kohezních fondů, „staré“ členské země by z nich musely vypadnout úplně. Komu tohle nestačí, pak si představí potenciální migrační toky… A dál, otevřená investicím a bezpečnější z hlediska investorů by Ukrajina způsobila odliv pracovních příležitostí s nízkou přidanou hodnotou z Česka a dalších nových členských zemí dále na východ. Zlepšení infrastruktury by to jenom urychlilo, jakkoli je v celoevropském zájmu.

Čína, nikoli Evropa Bude na tom Evropa lépe s Ukrajinou než bez ní? V první řadě to ale předpokládá dohodu s Ruskem na ekonomicko-politických vazbách, které znamenají nejen volný tok zboží a kapitálu, ale hlavně ujištění, že Rusko nemá v EU, která je silně zaangažována na Ukrajině (nešlo by o plné členství, ale společný hospodářský prostor) absolutně žádného nepřítele. Právě naopak, Rusku, které nebude muset dotovat Ukrajinu, zbudou peníze na Sibiř a Dálný východ. Protože od Bajkalu na východ až k Pacifiku bude třeba každého ruského rublu, aby Čína nepřerostla svému sousedovi přes hlavu.

Rusko jako mocnost sahající od Kaliningradu po Vladivostok musí vnímat, že jeho HDP je dnes asi pětinou HDP Číny, a musí vědět, že tento nepoměr bude dál narůstat.

Stačí se podívat na hustotu osídlení na ruském Dálném východě a v sousedních čínských provinciích Chej-lung-ťiang a Ťi-lin a protáhnout si růstový diferenciál o nějakých padesát let. Představa, že s pár miliony lidí na pár milionech kilometrů čtverečních (počet obyvatel ruského Dálného východu se za posledních patnáct let snížil o 14 procent na dnešních šest milionů), bez pořádné infrastruktury a adekvátního ekonomického rozvoje budou Číňané brát Rusy vážně, je nerealistická. Rusko si bude muset vybrat. Ekonomicky zdaleka nemá na všechno, a udržet „pod sebou“ Ukrajinu, aniž by ji dokázalo plně ekonomicky saturovat, politicky zklidnit a „osvobodit“ zejména mladé lidi od pošilhávání po Evropě, nevypadá jako sázka na správného koně.

Není nic horšího než utápět peníze na špatné straně impéria.

Ukrajina je sice obrovská rozlohou, zásobami kvalitní a dosud málo intenzivně využívané půdy, navíc má zásoby uhlí, železné rudy a dalších surovin, jenže i v paritě kupní síly je její ekonomika jen o málo větší než Česko. V průměru je Ukrajina tak chudá, jako jsou ty nejchudší regiony v Bulharsku a Rumunsku, pouze s tím rozdílem, že by byla mnohem „obtížnější“, protože je mnohem větší.

O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče