Příliš domácí Home Kitchen

22. září 2014, 00:00 - Petr Holec
22. září 2014, 00:00

Ani domácí kuchyně nemá být fádní a nudná Hned úvodem dlužím principiální doznání: ohledně restaurací pocházím ze staré školy, klidně jí říkejme i politicky nekorektní. Takže do restaurace obvykle chodím proto, aby někdo (nejlépe kuchař) jiný vařil pro mě, a ne abych si tam vařil sám, jak dnes inzerují některé podniky.

Také se u stolu nerad tlačím s neznámými lidmi jako na hromadné sedačce v metru, protože k těsnějšímu fyzickému kontaktu si partnery radši vybírám sám. Intimita s neznámými lidmi podle mě patří do specializovaných klubů s jasným ceníkem.

Taky je mi úplně jedno, jestli šéfkuchař nakupuje bio, lokální, fairtradové, farmářské nebo bůhvíjaké suroviny a taky jestli osobně zná své dodavatele i jejich kuřata, protože já mu u jídla také nevyprávím, jak moc osobně znám svou sekretářku nebo recepční ve firmě. A stále populárnější recept „jako od babičky“, snad nejhorší PR fráze v historii gastronomie, pro mě automaticky znamená odchod.

V restauraci mě jednoduše zajímá jediné: aby mi jídlo chutnalo a taky abych neměl hned po zaplacení pocit, že jsem si to samé mohl doma uvařit sám, jen levněji.

Takže bych neměl chodit do Home Kitchen. „Přáli jsme si vše připravovat v naší kuchyni. Znát naše dodavatele a jejich suroviny. U nás si můžete vyzkoušet vařit v reálném provozu za naší asistence. Pozvěte své přátele, aby vás poznali, jak dosud nemohli,“ zve podnik do svých dvou restaurací v Jungmannově ulici a v holešovické Marině. Ano, je fakt skvělé vědět, že v restauraci vaří v kuchyni.

Jako doma Přesto jsem do Home Kitchen šel, a nejen z profesní povinnosti. V holešovické restauraci jsem předtím koupil domácí chleba, protože bydlím za rohem; je sice dražší než v lepší francouzské pekárně La Gare v centru, není ale vůbec špatný a celkem dlouho i vydrží. Navíc moderní design interiéru zve dovnitř: prostornému a vzdušnému prostoru s prosklenými stěnami, přírodní dřevěnou podlahou i masivními stoly, lampami spuštěnými ze stropu a regály s vínem i dalšími restauračními proprietami dominuje dlouhý stůl pro dvanáct lidí a otevřená rohová kuchyň. Domácí atmosféru dotváří i nevtíravý elektronický jazz.

Jenže právě v tom tkví i problém. Krátce po usednutí si totiž uvědomíte, že se tu jako doma cítíte až moc: restaurace nebezpečně připomíná módní koncept propojeného obýváku/jídelny/kuchyně, který zná spousta lidí z domova. Proč tedy za tím samým chodit do restaurace, a ještě za to platit? Pak vás Home Kitchen musí ohromit skvělým jídlem, vínem i servisem. Koncept přitom není komplikovaný: stálé týdenní menu plus jedno denní jídlo k obědu a k večeři. Klasický jídelní lístek tu neznají; kompletní nabídku celý den vystavují i s popisem a cenami na jednom stole. Pokud chcete, vysvětlí vám jídla velmi pozorný a milý personál, jinak si ale můžete rovnou objednat. Pro lidičky V Home Kitchen nedělají haute cuisine a ani si na ni nehrají. V nabídce mají saláty (často hlavně s kozím sýrem), polévky, koláče a taky teplé jídlo. V den mé večerní návštěvy měli v Holešovicích kuřecí stehna se zázvorem na thajský (řekněme prostě asijský) způsob s jasmínovou rýží a hovězí kuličky s pečeným bramborem a borůvkovosmetanovým dipem, oboje za 180 korun. Je pravda, že ve většině tuzemských restaurací je lepší vyvarovat se jakýchkoli překvapení, protože právě fantazie kuchařů bývá největším zlem. V podniku jako Home Kitchen ale menší překvapení přece jen uvítáte, protože zdejší nabídka vypadá dost fádně a nudně. Odborně se podobným jídlům s kukuřicí, brokolicí a borůvkami říká „lidičkovské“; jsou stoprocentně zdravé, bio, fair, farmářské i lokální, bohužel ale často postrádají chuť.

Objednal jsem kuře i masové kuličky a taky červené víno. S tím v Home Kitchen problém nemají, přinejmenším s nabídkou: z červených rozlévají tři italská včetně Rosso di Montalcino za 75 korun. Problém nastane po nalití vína: v restauraci plné bylinek, kde si můžete koupit i čerstvé ovoce a zeleninu, se rozmohly mušky, jež se rozhodly utopit svůj marný jepičí život právě v mé sklence. Číšnice sice po mém upozornění nabídla novou sklenku, podstatu problému to ale neodstraní. „Budeme to muset nějak vyřešit,“ slibuje číšnice.

Kuřetem zde nešetří, velkoryse podávají tři stehna a taky dost rýže. Jídlo navíc dobře i chutná; maso je pěkně udělané a šťavnaté – u chuťově méně výrazného kuřete asi to nejdůležitější, a stejně tak i rýže. Se zázvorem také nikdy nic nezkazíte, jde o jednu z nejspolehlivějších a taky nejlepších ingrediencí. Masové kuličky jsou bohužel opakem kuřete: chuťově bezvýrazné a tuhé. A nezachrání je ani borůvkový dip, jediný element slibující překvapení. S masem a sladkými bramborami se zoufale tluče, a navíc na talíři i nevábně vypadá. Světle fialová barva na tmavém masu působí dost strašidelně.

Nedomácí klaustrofobie Home Kitchen v Jungmannově ulici není úplně restaurace. Jde totiž o tak útlý prostor, že na záchod musíte přes kuchyň. Je-li holešovická pobočka Home Kitchen příjemně prostorná, pak v Jungmannově ulici zažijete klaustrofobii. V době oběda sem neustále přicházejí lidé a u dvou stolů hledají mezi hosty mezeru, kam by se natlačili na rychlý oběd. Navíc zde mají stoly, jejichž velikost si někdo může vyložit jako prostor pro šest lidí, což je nebezpečný koncept; zaprvé málokdo chce sedět v presu uprostřed. Zadruhé si tam nejradši sedají prostorově výraznější jedinci, kteří vás tím okamžitě vyženou.

Menu obou restaurací není stejné, dost se ale podobá. Koláče, cizrna, kuře. Na Novém Městě jsem zkusil kuřecí prsa s brokolicovokukuřičnými plackami za 180 korun a nebyla to výhra; maso vysušené a bez chuti, jíž samozřejmě vůbec nepomůžou placky; kukuřice i brokolice jsou ingredience, které samy potřebují dochutit a zvýraznit, a ne aby dodávaly chuť nevýraznému kuřecímu masu. Jestli je dnes módní jídlo necítit, tak patřím ke staromilcům. Aspoň že italské růžové víno vládlo správnou chutí, takže jsem si spravil chuť dvěma sklenkami.

Bohužel až moc chuti v ústech způsobilo espreso. Číšnice nabídla espreso z italské nebo keňské kávy, která je obecně kyselejší.

Ani keňská kyselost by ovšem neměla být příliš výrazná, jakou mi dopřála má africká fairtradová káva za 45 korun, což mi nepřijde úplně fér: proč platit prémiovou cenu za nijak výjimečný zážitek? Po diskusi s obsluhou jsem zkusil i italskou kávu, a i ta byla nakyslá. Otázkou zůstává, zda se tuto bolest velké většiny českých restaurací a kaváren vůbec někdy podaří vyléčit.

Závěrečné hodnocení Home Kitchen není jednoznačné. Pokud neustále vyhledáváte společnost, přitahují vás přeplněná bistra a spokojíte se s obyčejným, ale poctivým jídlem, pak je pro vás provozovna v Jungmannově ulici dobrá volba. Home Kitchen v Holešovicích je o poznání vzdušnější, ale denní nabídka jídel by mohla být odvážnější. Pokud jste konzervativní povahy, které v restauraci vyhledávají soukromí, oběma podnikům se raději vyhněte. l

hodnocení příjemný interiér v Holešovicích slušná nabídka rozlévaných vín možnost koupit si večer domů čerstvý kvalitní chleba stísněný prostor na Novém Městě fádní jídla mušky v restauraci v Holešovicích HOME KITCHEN Nové Město a Holešovice Jungmannova 8, 120 00 Praha 2 tel.: 734 714 227 Otevírací doba Po–Pá 7.30–21.00, So 8.00–15.00 Jankovcova 14a, 170 00 Praha 7 tel.: 605 263 812 Otevírací doba Po–Pá 7.30–22.00, So–Ne 8.00–22.00 e-mail: info@homekitchen.cz www.homekitchen.cz Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku • Spaghetti s rajčaty, mozzarellou a bazalkou • 180 Kč • Zapečený camembert s brusinkami a míchaným listovým salátem • 130 Kč • Zeleninový krém s pečeným lilkem • 90 Kč • Minestrone • 90 Kč • Slepičí vývar • 90 Kč • Konfitované krůtí stehno se zeleninovými placičkami a pórkovým chutnay • 180 Kč • Kynuté knedlíky s tvarohem a meruňkami • 95 Kč • Grilovaná vepřová krkovice s cibulovým chutnay a couscous salátem • 180 Kč Výběr z vinného lístku • Casale Del Giglio Satrico Lazio bianco IGT (Itálie) • 450 Kč • Negro Angelo E Figli Langhe Favorita DOC (Itálie) • 490 Kč • Farnese Don Camillo Sangiovese IGT (Itálie) • 450 Kč • Feudi Di San Marzano Malvasia Nera Salento „SUD“ IGT (Itálie) • 450 Kč

Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče