Prevence katastrofální nerovnosti

26. května 2014, 00:00 - ROBERT J. SHILLER
26. května 2014, 00:00

Automatické zvyšování sazeb daně z příjmu u osob s vysokými příjmy je třeba rozprostřít do velmi dlouhého období

Působivá a široce diskutovaná kniha Thomase Pikettyho Capital in the Twenty­First Century (Kapitál v jedenadvacátém století) přitáhla značnou pozornost k problému narůstající ekonomické nerovnosti. Co do nabízených řešení ale silná není. Jak Piketty přiznává, jeho návrh – progresivní globální daň z kapitálu (čili bohatství) – „by vyžadoval velmi vysokou a nesporně nereálnou míru mezinárodní spolupráce“.

Neměli bychom se zaměřovat na rychlá řešení. Skutečně důležitým úkolem tvůrců politik všude na světě je předcházet katastrofám – tedy nejkrajnějším událostem s největšími dopady. A jelikož nerovnost tíhne k pozvolným změnám, případná katastrofa pravděpodobně leží vzdálena desítky let v budoucnosti.

Tato katastrofa – návrat k úrovním nerovnosti, jaké jsme nezaznamenali od začátku dvacátého století – je v Pikettyho knize důkladně vylíčena. Podle jejího scénáře by nepatrná menšina extrémně zbohatla, z větší části ne proto, že by byla chytřejší či pracovitější než všichni ostatní, ale proto, že fundamentální ekonomické síly vrtkavě přerozdělují příjmy.

Ve své knize The New Financial Order: Risk in the 21st Century (Nový finanční řád: Riziko ve 21. století) jsem navrhl, že bychom katastrofě mohli předejít „pojištěním proti nerovnosti“. Navzdory podobnosti v názvu se moje kniha od té Pikettyho velmi liší. Otevřeně hájím inovativní vědecké finančnictví a pojišťovnictví, soukromé i veřejné, ve snaze snižovat nerovnost kvantitativním řízením všech rizik, která k ní přispívají. A na šance svého plánu, jenž má předejít katastrofální nerovnosti, pohlížím s větším optimismem než Piketty na ten svůj.

DAŇOVÝ AUTOMAT Pojištění proti nerovnosti by vyžadovalo, aby vlády zavedly velmi dlouhodobé plány na automatické zvyšování budoucích sazeb daně z příjmu u osob s vysokými příjmy, pokud se nerovnost výrazně zhorší, bez dalších změn v daních. Nazval jsem takové opatření pojištěním proti nerovnosti, protože tento plán řeší rizika předem, tak jako pojistná smlouva. Stejně jako si člověk musí sjednat pojištění proti požáru dřív, než mu vyhoří dům, musíme se vypořádat s rizikem nerovnosti dřív, než se výrazně zhorší a vytvoří mocnou novou třídu zvýhodněných bohatých lidí, kteří své moci využijí k upevnění svých zisků.

Všechny podobné plány vycházejí z předpokladu, že určitý podstatný stupeň nerovnosti je ekonomicky zdravý. Vyhlídky na zbohatnutí zjevně mnoho lidí motivují k usilovné práci. Obrovskou nerovnost však tolerovat nelze.

Samozřejmě, nemáme žádnou záruku, že plán pojištění proti nerovnosti bude vládami skutečně naplněn. Je ale pravděpodobnější, že takové plány uskuteční, budou­li už uzákoněné a nevejdou v účinnost jako revoluční rozchod s dřívější praxí, nýbrž postupně, podle předem známého rozvrhu. Aby bylo zvyšování daní z bohatství skutečně efektivní, muselo by mít globální rozměr; jinak by boháči jednoduše emigrovali do té či oné země, která bude mít nejnižší sazby daně. Nepopulárnost daní z bohatství přitom globální spolupráci brzdí. Finsko daň z bohatství mělo, ale zrušilo ji. Stejně tak Rakousko, Dánsko, Německo, Švédsko a Španělsko.

Zvýšit daně z bohatství v současnosti, jak navrhuje Piketty, by se mnoha lidem zdálo nespravedlivé, protože by se to rovnalo zavedení retroaktivního odvodu z práce vykonané v minulosti s cílem shromáždit bohatství – tedy změně pravidel i výsledku po skončení hry. Starší lidé, kteří pilně pracovali, aby během života shromáždili bohatství, by zaplatili daň ze spořivosti ve prospěch lidí, kteří se ani nepokoušeli si našetřit. Kdyby jim bývalo bylo řečeno, že se blíží daň, snad by tolik nespořili a možná by zaplatili daň z příjmu a zbytek spotřebovali jako všichni ostatní.

ZPĚTNÁ ZMĚNA UŠKODÍ Navíc jakmile by lidé pochopili realitu daně z bohatství podle Pikettyho, bohatí by možná začali mít víc dětí, protože bohatství v podobě dětí zdanit nelze – proto by bylo nejspíš lepší danit příjem a zachovat odpisy za dobročinné příspěvky směřující mimo rodinu.

Pokud mají existovat daně z bohatství, jejich uzákoněním v současnosti a odkladem účinnosti do budoucna – a pouze pro případ, že se nerovnost výrazně zhorší – by se odvrátil dojem, že se pravidla hry mění zpětně po skončení zápasu.

Výhoda zvyšování daní z příjmu spočívá v tom, že mohou vycházet nejen ze současných příjmů, ale i z určitého příjmového průměru za řadu let a že mohou dávat prostor k odpisům investic, tedy že mají některé společné rysy s daněmi z bohatství, aniž by trestaly ty spořivější. Kromě toho dlouhodobý plán zavedený v současnosti do legislativy jedné země či několika zemí by mohl pomoci rozproudit mezinárodní dialog o vhodné budoucí politice vůči nerovnosti dřív, než se projeví skutečný vliv na daňové odvody. To by vytvořilo prostor pro jednotnější daňovou reakci států, a tím omezilo možnost extrémně bohatých lidí uniknout daním změnou sídla.

Pikettyho kniha je neocenitelným příspěvkem k pochopení dynamiky naší současné nerovnosti. Odkrývá vážné riziko, které společnost ohrožuje. Tvůrci politik jsou zodpovědní za realizaci schůdného způsobu, jak se proti němu pojistit.

O autorovi| ROBERT J. SHILLER, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2013 a profesor ekonomie na Yaleově univerzitě Z angličtiny přeložil David Daduč

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče