Právo vás musí bavit

21. listopadu, 00:00 - Václav Drchal
21. listopadu, 00:00

Týdeník Euro uspořádal s partnery předních právních firem „kulatý stůl“. Tématem byly tentokrát trendy na trhu s advokátními službami

* Jaký je aktuální stav trhu s advokátními službami a jaký vývoj očekáváte v brzké budoucnosti?

Jaroslav Havel (JH) – Ekonomika je v dobré kondici, a tak je práce v zásadě dost pro všechny. Jako negativní jev pro rozvoj advokátních kanceláří nicméně vnímáme praxi některých velkých finančních skupin, které logicky přetahují nadějné koncipienty, advokáty – nebo dokonce partnery velkých kanceláří – a masivně budují vlastní právní oddělení. Povede to k úbytku transakční práce v advokacii, fluktuaci mladých právníků, zakládání nových kanceláří a dalšímu zlevňování práce advokáta.

Robert Němec (RN) – Je přirozené, že někteří zkušení kolegové odcházejí z advokacie a jdou pracovat přímo pro klienta. Má to však svoje hranice. Některé instituce si myslí, že ušetří peníze, když vybudují obrovské in-house (právní) oddělení. Stát je dnes obrovským zaměstnavatelem právníků a minimálně v těch prvních, učednických letech nabízí právníkům velmi atraktivní podmínky a zároveň na ně má daleko nižší požadavky než naše kanceláře. Já nicméně tento trend považuji za ekonomicky absurdní a myslím, že v budoucnu opět dojde k většímu outsourcingu právních služeb.

David Plch (DP) – My vnímáme silnou segmentaci trhu. Dnešním trendem je, že lokální dobře etablované firmy expandují na globální trh a potřebují mimořádně kvalitní právní služby, protože se najednou u stolu střetávají řekněme s první ligou světové advokacie. To je horní část spektra trhu, na kterou se snažíme zaměřovat my. Pak tu ale je nižší část spektra, ve které dochází ke komoditizaci právních služeb. Je to přirozený proces a nechci o něm mluvit negativně, ostatně všichni to známe z 90. let, kdy jsme zakládali eseróčka. To už samozřejmě nikdo z nás nedělá, ale některé kanceláře, které mají jinak nastavenou strategii a méně investují do kvalitních lidí, v tomto segmentu úspěšně působí.

* Ekonomice, a tedy i advokátům se daří, nicméně někde vzadu v hlavě hlodá pochybnost, jestli se nemůže opakovat krize z roku 2008. Jak se na ni připravit?

DP – Ekonomické cykly jsou přirozenou součástí tržní ekonomiky a myslím, že jediný způsob, jak se na ně připravit, je sledovat, co se děje ve světě na západ od našich hranic. Jestli si vzpomínáte na rok 2008, tak se nejdřív hovořilo o tom, že se nás krize netýká, ale pak svým způsobem přišla i k nám, byť v Česku se týkala jen jednotlivých podniků nebo odvětví, a nikoli celé ekonomiky.

Ladislav Štorek (LŠ) – Existuje taková pravda o právnících, která se ne vždy říká nahlas: ono je v zásadě jedno, jak se daří ekonomice, ale dobří právníci se budou mít dobře vždycky. Důležitá je v každém případě diverzifikace, a žádná z našich kanceláří proto dnes nemá jen jednu praxi. Navíc se ukazuje, že dobří právníci mají vrozenou schopnost adaptability a jsou i v našem věku schopni se naučit něco nového.

RN – S diverzifikací to není tak jednoduché. Na jedné straně opravdu nevypadá moc důvěryhodně, pokud někdo tvrdí, že je specialistou úplně na všechny obory. Každá kancelář má nějaké těžiště a od kanceláře našeho typu nemůže nikdo očekávat, že pokryje celou agendu od trestního až po rodinné právo. Na druhé straně rozumná míra diverzifikace je jednou z možností, jak předcházet dopadům krize. Během krize jsme v určitém období zaznamenali úbytek M&A (fúze a akvizice) práce, kterou jsme dostávali z Anglie nebo USA, což je pro nás velice důležitý a profitabilní segment, ovšem vynahradila nám to domácí práce.

JH – Když přišla první krize, spočívala určitě polovina naší práce v mezinárodních M&A transakcích, takže jsme pocítili, jak to vypadá, když vám z 28 transakcí během měsíce 25 vypadne a v podstatě není co na práci. Nezbylo nám než se adaptovat.

Robert tvrdí, že je neefektivní dělat úplně všechno, my jsme se ale tenkrát naopak rozhodli jít cestou absolutně diverzifikované práce, a to i za cenu, že krátkodobě a střednědobě nebudou naše výnosy tak vysoké. Ovšem z dlouhodobého hlediska to chápeme tak, že jsme ještě mladá kancelář a takovéto uspořádání je pro nás nejbezpečnější.

Stabilita je pro nás naprosto klíčová a za cíl považujeme mírný růst zisků a tržeb.

RN – Naše strategie je konzervativnější. Vidím tak asi šest základních oblastí obchodního práva, ve kterých se snažíme být dlouhodobě opravdu dobří, a snaha o pokrytí úplně celého trhu právních služeb mi nepřipadá rozumná.

LŠ – Opravdu nemyslím, že cílem je pokrýt všechny obory práva, na druhé straně je třeba vidět příležitosti. Každá kancelář musí mít základní portfolio klasických oborů. Máme je všichni a vkládáme do nich převážnou část úsilí, zbytek pak závisí na vhodných lidech. Pokud potkáme vhodného člověka, který má ve svém oboru potenciál a chce nějakou praxi rozvíjet, tak my mu v tom rozhodně bránit nebudeme. U nás jde typicky o obor trestního práva, který jsme začali rozvíjet s příchodem našeho partnera Ladislava Smejkala.

* Dva z vás zastupují velké mezinárodní právní firmy, kdežto jiní dva domácí advokátní kanceláře. Bude český trh s právními službami pro mezinárodní kanceláře nadále zajímavý?

RN – Rozdíl mezi námi, kteří tu sedíme kolem stolu, je ve skutečnosti mnohem menší, než jak to zvenku vypadá. Buď pracujete v mezinárodní kanceláři a pak jste členem nějakého pevného „networku“, nebo pracujete v domácí kanceláři a spolupracujete na bilaterální bázi či v rámci mezinárodních asociací se zahraničními právními firmami, které u nás nemají zastoupení. Tak jako tak je kancelář vždy postavena na dobrých českých právnících, kteří mají zkušenosti z ciziny, jazykové dovednosti a schopnost obsluhovat zahraniční klienty.

LŠ – Podle mě to je předémonizovaná otázka. Pokud máte dobré lidi – a je do značné míry je dno, jestli jde o kancelář domácí, nebo mezinárodní –, pak máte na trhu potenciál. Pokud ne, tak vás ani honosné jméno mezinárodní právní firmy nezachrání.

RN – Faktem je, že všechny mezinárodní kanceláře, které z Česka odešly, si nedokázaly vytvořit silnou lokální pozici a byly závislé jen na práci, kterou dostávaly z ústředí. A když pak ústředí přišlo na to, že je schopné koupit kvalitnější službu od jiné kanceláře než od své pražské pobočky, znamenalo to odchod.

DP – Z hlediska globálního vedení White & Case je dnes region střední a východní Evropy mnohem zajímavější, než byl před pěti či deseti lety. Může za to růst špičkových místních firem. Například před měsícem jsme pro klienta (Avast OE pozn. red.) dokončili akvizici jeho konkurenta (AVG Technologies OE pozn. red.) a náš klient se stal největším globálním hráčem na trhu s antivirovým softwarem. Takové firmy se na našem seznamu dostávají mezi skutečně důležité klienty, a to nejen v Praze, ale i pro naše partnery v Londýně nebo v New Yorku.

JH – Pro nás, domácí právní firmy, je určitou nevýhodou, že musíme mít trochu nižší sazby. Skutečně je to občas tak, že se od nás automaticky očekává o deset až 30 procent nižší cena než třeba v případě White & Case nebo Dentons. Klient sice zásadní rozdíl necítí, ale vnímá, že kolegové z mezinárodních kanceláří se logicky musejí o své příjmy rozdělit se sítí, kdežto nám vše zůstane doma. Takto pragmaticky se na věc dívá zkušený objednatel právních služeb.

DP – Existuje tady mýtus, že podle hodinové sazby se dají poměřovat právní služby. Jenže ono jde také o efektivitu. Je samozřejmě rozdíl, když někdo s nízkou hodinovou sazbou stráví na věci sto hodin a někdo jiný s vyšší hodinovou sazbou, protože už něco takového dělal, zvládne tuto věc za deset hodin. V poslední době se proto objevil trend, kdy se naši klienti více zaměřují na kompletní cenu služby a třeba i diskutují o alternativním účtování pro případ, že by transakce nevyšla.

* Jak je to vlastně s koncipienty a začínajícími advokáty? Obecně si advokáti stěžují, že jich je moc, ale z velkých kanceláří zase slyším, že najít kvalitního mladého právníka je kumšt. Jací vůbec jsou?

LŠ – Fakulty opravdu chrlí velké množství právníků, naštěstí řada z nich pak odchází do politiky.

(Všichni se smějí, Štorek se otáčí na Havla a říká: To nebylo na kolegu Holáska; Jan Holásek, spoluzakladatel a bývalý partner kanceláře Havel, Holásek & Partners v říjnu neúspěšně kandidoval do Senátu

* OE pozn. red.) Ano, i já často hořekuji, že nám chybějí kvalitní právníci, a už z toho začíná být docela klišé: Jó, když my byli mladí, chtěli jsme pracovat, u pohovoru se neptali na benefity a ani nás nenapadlo řešit, zda budeme mít dovolenou a členství v posilovně. Ale vážně, aniž bych chtěl paušalizovat, mám dojem, že mladí právníci mají trochu menší chuť tvrdě pracovat, než měla naše generace. Na druhé straně, když vidím některé mladší kolegy u nás v kanceláři, tak mě často až zarazí, jak hrozně dobří jsou, a říkám si, že v jejich věku bych to, co oni, rozhodně nezvládl. Zatímco nám tenkrát stačila dobrá angličtina, oni mají za sebou zahraniční školy.

DP – Když se podívám na nejmladší generaci u nás v pražské kanceláři, tak si myslím, že jsme nikdy neměli lepší.

RN – To, co říká Láďa, je velká pravda. Právníků je obecně hodně, ovšem těch skutečně kvalitních je málo. My na druhé straně žádný akutní problém s jejich nedostatkem necítíme, protože jsme už dávno pochopili, že se lidé nenabírají tehdy, kdy je třeba, ale systematicky již v průběhu studia. Naprosto ale souhlasím s tím, že došlo ke generační změně a práci a kariéru jako svou hlavní a jedinou prioritu bere jen málokdo.

JH – Pokud dnes člověk chce, může být díky internetu a dostupnosti zdrojů, kvalitnějším právnickým fakultám i studiu v zahraničí mimořádně dobrý. Ovšem těch lidí, kteří skutečně chtějí, je méně než dřív. Velmi se snažíme prezentovat na fakultách a získat ty nejlepší, ale myslím, že jich je dlouhodobě méně, než kanceláře našeho typu potřebují. Cítíme velké pnutí mezi tím, že klient neustále požaduje vyšší kvalitu, vyšší rychlost a osobnější péči, kdežto typický mladý zaměstnanec – pokud tedy dáme stranou skutečná esa – chce méně pracovat a méně se stýkat s klientem mimo pracovní dobu. Už teď je to napnuté a mám za to, že v budoucnu dojde ke střetu.

RN – Dovolím si přidat zkušenost z advokátní komory. Občas zaznívají hlasy, že právníků je moc a že by se měl přístup do advokacie nějakým způsobem ztížit. Od velkých advokátních kanceláří našeho typu ovšem dostanete unisono odpověď: V žádném případě, naopak otevřete advokacii tak, aby do ní zamířili mladí, talentovaní lidé, protože jinak o ty nejlepší advokacie přijde.

* Není ten pokles „pracovní touhy“ logický? Devadesátá léta byla dobou velkých příležitostí a sotvakdo z mladých právníků může dnes čekat, že by ještě před čtyřicítkou mohl vést velkou právní firmu.

RN – To, co říkáte, by byla pravda, pokud by šlo o ryze české specifikum. Naše generace měla samozřejmě rychlejší kariéru a větší šance než čeští právníci o deset let později, ovšem úplně stejný problém dnes řeší kolegové v Londýně i New Yorku. Podle mě jde o generační záležitost.

LŠ – Myslím, že nikdo z nás nešel do advokacie s tím, že se stane šéfem mezinárodní právní firmy. To nás minimálně při prvním pohovoru opravdu nenapadlo. Šli jsme do toho s tím, že chceme dělat práci, která vypadala extrémně zajímavě, a byli jsme pro to ochotni udělat hodně.

DP – Šanci stát se partnerem mají lidé pořád. Posledního mezinárodního partnera – Honzu Lindu – jsme ostatně oznámili minulý týden. Lidé v kancelářích našeho typu vědí, že je něco takového možné a že není nutné čekat do čtyřicítky. Musíte si vybrat lidi, kteří v sobě něco mají a touží něco vybudovat. My se proto hned od začátku snažíme získat takové lidi, aby byli takzvaně „partner material“. Vyprávím rád příběh našeho recepčního – studenta, který v 90. letech seděl s dlouhými vlasy na recepci White & Case a dnes je partnerem naší washingtonské kanceláře. Máme prostě – a to je samozřejmě nadsázka – vysoký standard už při výběru recepčních.

JH – Já se vždy snažím vysvětlit kolegům, že zbohatnout advokacií je ta nejtěžší cesta…

LŠ – Jak se říká – právníci vydělávají hodně, ale umírají chudí…

JH – … když započtete úsilí, které je nutno vložit do vzdělání, budování vztahů a práce v kanceláři, tak určitě nejde o profesi, ve které by člověk zbohatl nejrychleji. Důležité je, aby vás to bavilo.

RN – Dobře je na tom vidět, že nás to všechny velmi bavilo a dál baví. Práce v advokacii je nepochybně dobře placená, ale primárně vás musí právo bavit.

LŠ – Myslím, že nikdo z nás, jak tu dnes sedíme, už práci kvůli penězům nedělá.

Stát je dnes obrovským zaměstnavatelem právníků a minimálně v začátcích jim nabízí velmi atraktivní podmínky. Advokacie musí být otevřená, jinak přijde o nejlepší mladé, talentované lidi.

O autorovi| Václav Drchal • drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče