Pravidla pro provozování lékáren se v Evropě hodně liší

28. července 2014, 00:00 - vysvětluje Korbelář.
28. července 2014, 00:00

S řetězci i proti nim Evropské země často regulují konkurenci mezi lékárnami, stanovují, jak daleko od stávající lékárny může vzniknout nová, kolik poboček může mít jeden vlastník, v některých zemích může být vlastníkem lékárny jedině lékárník. Ve většině zemí Evropské unie se mohou léky dostupné bez receptu (nebo jejich část) prodávat i mimo lékárny. Například v Norsku nebo Švédsku nedávno pravidla uvolnili.

Ve Švédsku prodal stát před několika lety některé lékárny řetězcům, ve městech vznikly nové lékárny s delší pracovní dobou a stát nyní nabízí dotace pro zachování venkovských lékáren. Liberalizovat lékárenský trh musí také Řecko. Podle doporučení Evropské komise ruší veškerá omezení vlastnictví lékáren, stejně jako stávající omezení otevírací doby. Podle tamní lékárnické komory chce EU zničit řecké lékárny, aby je mohly koupit nadnárodní řetězce. O liberalizaci vlastnictví se začíná mluvit i v Německu.

Naopak v Maďarsku jdou po stejné cestě opačným směrem. Vládě se nelíbilo, že zde vlastní lékárny řetězce, a proto vznikl zákon, který nařizuje, že lékárnu bude muset alespoň z 51 procent vlastnit lékárník, který v ní pracuje. Pokud ji nebudou chtít od řetězce koupit, bude mít na nadpoloviční podíl předkupní právo stát.

Na druhé straně se lékárníkům rozšiřují možnosti, jak uplatnit svoje vzdělání. V Německu například mohou radit při léčbě vysokého tlaku, astmatu a jiných chorob. Za půlhodinovou konzultaci s diabetikem dostanou od zdravotní pojišťovny 30 eur. Ve Švédsku lékárníci přímo v lékárnách očkují proti klíšťové encefalitidě. Také v Irsku a Británii dělají lékárníci řadu zpoplatněných služeb.

otevřené moderní laboratoře 25 milionů korun a nepochybují o tom, že se jim do pěti let vrátí. Zákazníků mají dost nejen z vlastních lékáren. Díky centrální laboratoři nemusejí ani malé lékárny odmítat pacienty s recepty na méně obvyklé individuálně vyráběné léky. Na druhé straně se objevují obavy, jestli taková centralizace nepovede k tomu, že lékárníci v malých lékárnách přestanou individuálně zhotovovat léky a přijdou o část svých dovedností.

Sílící ekonomický tlak se může brzy projevit i tak, že z menších měst zmizí lékárny. V absolutních číslech tak sice lékáren s povolením lékového ústavu neustále přibývá, ale nikdo nesleduje, kolik lékáren a kde ukončilo provoz, respektive kde ty nové vznikají. Dostupnost lékáren v menších obcích řetězce nevyřeší.

Chovají se racionálně a kupují či stavějí lékárny jen tam, kde je dostatečný obrat. „Pokud vstupujeme do koupě již existující lékárny, je pro nás klíčové, jaká je pravděpodobnost růstu obratu. Pokud usoudíme, že zvládneme lékárnu provozovat lépe než stávající majitelé, jdeme do toho,“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče