Právě jsem se vrátila z Bruselu (A vezu vám kvóty)

30. března 2015, 13:01 - Petr Holec
30. března 2015, 13:01

Věra Jourová, česká eurokomisařka pro spravedlnost a otázky rovnosti pohlaví, což musí být vědecky nejzajímavější portfolio na světě (trochu mi připomíná známou dětskou hru na doktora), se z Bruselu objevila na skok v Praze a hned byla plná podnětných nápadů. Nebo přinejmenším jednoho nápadu: po necelém roce života v srdci EU, jež vás nechá zapomenout na problémy většiny občanů, se rozhodla, že v Česku zavedeme kvóty pro ženy.

A to i přesto, že je dosud odmítaly všechny české vlády a proti je dokonce i její domovská strana ANO, především pak její šéf a vicepremiér Andrej Babiš. Jak navíc vyplývá z průzkumů veřejného mínění, nechtějí ženské kvóty ani Češi: většina lidí si sice přeje více žen na vyšších postech, ne však kvůli úřednickým kvótám. Chceme vpředu vidět skutečně talentované ženy, jež se vypracovaly navzdory nepřízni osudu. Třeba Ornellu Štikovou, její sestru, matku…

Jourová je důkazem, jak na lidi působí Brusel: celý den přemýšlíte, jak ospravedlnit víc než 500 tisíc korun měsíčně, až vás ze špatného pocitu logicky napadne něco, co nikdo nechce. Takže si z toho uděláte euroagendu, jež zaměstná hned celý tým lidí. Nepochybuju o tom, že to Jourová myslí se ženami dobře, stejně jako své jiné nápady myslí dobře i většina eurobyrokratů: prostě upřímně věří, že povinná čtyřicetiprocentní kvóta pro zastoupení žen ve vedení firem povede…

Ke čtyřicetiprocentnímu zastoupení žen ve vedení firem, řekl bych. Samozřejmě ovšem jen na papíře, jak už to bývá. Byznys totiž není politika, jak Jourové, jíž ČSSD vyměnila s ANO za prosazení části svého programu (také určitá kvóta), evidentně uniká; lidé včetně žen se v něm na své posty většinou dostávají, protože něco umějí. Nebo případně spí s někým, kdo něco umí, což je také svého druhu umění.

Kvóty jsou ještě horší než to: kvůli předpisu firmy napíšou do svého vedení 40 procent žen, ve skutečnosti je ale dál povedou ti, jimž to náleží díky jejich nepohlavním schopnostem. Není proto ani překvapivé, že ženské kvóty často odmítají právě úspěšné ženy, které se do vedení firem dostaly nebo je rovnou vlastní. Ostatně ženské kvóty kdysi přivedly do vedení ČSSD i Janu Vaňhovou, bývalou partnerku zastřeleného chomutovského kmotra Romana Housky. Nebyl to krok k lepší budoucnosti.

V případě Jourové ale vůbec nejde pouze o ženské kvóty, ty jsou jen malichernou hloupostí. I navzdory všem nesmyslům EU bych sám sebe stále označil za příznivce spojené Evropy, protože národní romantismus 19. století podle mě patří do 19. století, kdy to bylo v módě. Ostatně k němu patřilo i rusofilství a Rusko dnes není úplně v módě, tedy nevisí-li vám v ložnici portrét Putina. Když ale v televizi vidím naši usměvavou eurokomisařku, jak zcela nezatížená problémy většiny Evropanů vystupuje ze svého mercedesu a sní o ženských kvótách, chápu, proč je dnes EU podobně populární jako Rusko.


Čtěte také:

Věra Jourová: V Komisi mi "jdou" nejlépe ženy

Schodek v čerpání dotací jsme snížili o tři miliardy, chlubila se Jourová

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče