Pravá moravská hruškovice z Chile

12. května 2014, 00:00 - Tomáš Nídr
12. května 2014, 00:00

Výrobce tradičních českých kořalek už pět let destiluje přímo v Chile, a dokonce zřizuje vlastní sady

Na pracovním stole třicátníka Petra Marka trůní hruška. Není to ukázkový kousek. Právě naopak: je svraštělá, zakrnělá, prostě nehezká. „Ale je první z našeho loni založeného sadu,“ vysvětluje hrdě netradiční výzdobu kanceláře Petr Marek, který v Chile zajišťuje pro vizovickou firmu Rudolf Jelínek ovoce pro pálení co nejlepší hruškovice. „Před několika lety jsme na zkoušku vykoupili hrušky odrůdy Williams z Argentiny, které byly původně určeny pro konzumaci, ale kvůli zdržení v přístavu přezrály. Výsledek po destilaci byl vynikající,“ popisuje Marek příčinu Jelínkovy expanze do zámoří. Danému druhu se totiž v Evropě tolik nedaří, takže se destilérka musela poohlédnout jinde a nejlepší kvalitu našla v Latinské Americe.

Podnik, který si zakládá na tom, že kvalitu má po celou dobu výroby pod kontrolou, se dlouhodobě nemohl spoléhat na dovoz tamních hrušek či hruškového destilátu. Chtěl být přímo u zdroje. „Rozhodovali jsme se mezi Argentinou a Chile. To sice produkuje výrazně méně ovoce a náklady na zpracování jsou vyšší než u souseda, ale nakonec pro něj rozhodla vyšší ekonomická a politická stabilita a také to, že má s Českem dohodu o ochraně investic,“ říká tento rodák z Nezdenic na Uherskobrodsku s tím, že jedinou českou přímou investicí v zemi je prozatím aktivita jeho zaměstnavatele. Exotické chutě Jelínka nelákají Za prvních pět let chilské operace firma, která nese jméno syna svého zakladatele, do své dcery vložila více než 1,5 milionu eur. Nejdříve koupila již existující destilérku 30 kilometrů od města Chillán ve střední části země, soustavně ji vylepšuje a před necelým rokem rozšířila majetek o 140 hektarů sadů. V nich do budoucna chtějí pěstovat polovinu ze sedmi milionů kilogramů hrušek, které potřebují pro svou produkci, k níž už vizovická společnost jiné než chilské plody nepoužívá.

„Více pozemků už nechceme, protože pěstovat si sto procent zásob není rozumné. V případě neúrody bychom museli od sadů, chladíren či překupníků ovoce vykupovat mnohem dráže, než když máme nastavené dlouhodobé kontrakty,“ vysvětluje Marek strategii.

A co takhle zabrousit k exotičtějším druhům a začít destilovat mangovici, marakujovici nebo ananasovici? „Samozřejmě, destilovat lze každé ovoce, jelikož obsahuje cukr. Ale ne vždycky je výsledek pitelný. Navíc Rudolf Jelínek vyrábí tradiční moravské destiláty, mezi které se dá takové mango těžko začlenit,“ odmítá novinářské inovace Marek, kterého na druhé straně planety doprovází jeho česká partnerka.

Poznamenává však, že chilské švestky už na slivovici vyzkoušeli, ale jejich výkup není potřeba, protože v Evropě (především v Srbsku a Bulharsku) je tohoto ovoce dostatečné množství. Ani se zpracováním chilských jablek, meruněk a třešní pro další typické kořalky ve Vizovicích se nepočítá.

„Hlavní sezonu výkupu máme pět měsíců od konce ledna do konce června. Tehdy tu pracujeme ve dvanácti lidech. Jinak tu stačí devět osob. Další tři pečují o nově založené sady,“ vyčísluje počet zaměstnanců.

Jako vedoucí musí více hlídat plnění úkolů podřízenými, než je obvyklé v Česku. „Zadat práci a myslet si, že tím pádem je splněna, tady nelze,“ směje se Marek s tím, že nahrazení našimi pracovníky nepřipadá v úvahu.

„Jsme chilská firma, i když s českým kapitálem, a tak je správné zaměstnávat místní,“ dodává Marek, který ze svého tříletého kontraktu v zahraničí odkroutil třetinu.

Do destilérky, která zvládne zpracovat 120 tisíc kilo hrušek denně, se nicméně snaží zavést evropské způsoby práce. Jako příklad uvádí vysoké kovové nádrže, ve kterých se namačkané ovoce kvasí. Dříve při jejich čištění zaměstnanci riskantně přeskakovali z jednoho tanku na druhý, nyní mezi nimi mohou pohodlně procházet po lávkách se zábradlím.

Ve Vizovicích pracoval v návštěvnickém centru a teď se těší na jeho vybudování i tady. Chillán, který leží v turisticky nepříliš přitažlivé části země, by tak získal novou atrakci, v níž by lidé mohli sledovat výrobu hruškovice od začátku až do konce. Pro letošek však plány musel odložit, protože Chile zpřísnilo ekologické zákony, takže podnik před marketingovým počinem musel dát přednost čističce vody.

Chilané hruškovici zatím nepijí Ač se produkty firmy Rudolf Jelínek, která byla ve Vizovicích pod jiným jménem založena v roce 1891 Zikmundem Jelínkem a kterou po letech zestátnění v privatizaci získali do rukou čeští podnikatelé (nyní ji z 60 procent ovládá Pavel Dvořáček), pijí především na území bývalého Československa a v okolních státech, chtěla by společnost přes Chile začít expanzi se svými pálenkami po Jižní Americe.

„Když už tu jsme, musíme se snažit, aby se investice zhodnocovala po všech stránkách,“ říká Marek s tím, že výsledky prodeje v místním obchodním řetězci prozatím nejsou strhující. Chilané jsou zvyklí na své pisco (kořalka z hroznů), ze kterého dělají různé koktejly. Pokud už sáhnou po jiném tvrdém alkoholu, je to většinou whisky, případně kvalitní vodka nebo karibský rum. Hruškovice podle moravského receptu tu má těžkou startovní pozici. Byť je vyrobená z chilského ovoce. l

Podnik, který si zakládá na tom, že kvalitu má po celou dobu výroby pod kontrolou, se dlouhodobě nemohl spoléhat na dovoz chilských hrušek či destilátu.

O autorovi| Tomáš Nídr • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče