Potvrzený informátor

09. června 2014, 00:00 - Jan Hrbáček
09. června 2014, 00:00

Nové dokumenty z archivů StB vyvracejí tvrzení, že svazek agenta Bureše někdo zfalšoval. Zprávy od Babiše estébáci ověřili

Přestože Andrej Babiš tvrdí, že se Státní bezpečností (StB) nikdy vědomě nespolupracoval, historické dokumenty prokazují opak. Tentokrát jde o svazek s krycím názvem Nosič, který Babišův řídící důstojník kapitán František Hákač založil poté, co mu Babiš poskytl informace o uplácení svých nadřízených. Dokument nejen jako další v řadě potvrzuje Babišovu spolupráci s StB, ale zásadním způsobem znevěrohodňuje nedávné svědectví Hákače u bratislavského soudu, před nímž se Babiš snaží od vědomé spolupráce s komunistickou tajnou policií očistit.

Týdeník Euro už na výpověď agenta s krycím jménem Bureš z prosince 1984 o podplácení v podniku zahraničního obchodu Petrimex, kde Babiš pracoval, upozornil (Euro 5, 10, 15, 16/2014). Dokument, který na ni navazuje, potvrzuje silné pouto Babiše k StB; informace, které agent Bureš svému řídícímu důstojníkovi o uplácení manažerů poskytl, se potvrdily.

SvĚdek bez PaMĚti Z dokumentů v objektovém svazku Chemapol vyplynulo, že se Babiš zapojil do akce proti manažerovi vídeňské firmy Chemanol Alfredu Hicklovi, která zprostředkovávala veškerý obchod Chemapolu a Petrimexu v Rakousku. Babiš nahlásil uplácení manažerů zahraničními videorekordéry.

Hickl jich měl pořídit hned několik, kus za šest tisíc tuzexových korun. (Na černém trhu se takzvaný bon prodával minimálně za pět korun. V roce 1984 přitom činila průměrná měsíční mzda 2875 korun.) Kapitán František Hákač vyhodnotil informace svého agenta jako pravdivé. „Poznatky jsou získané seriózním pramenem,“ uvedl doslova. Na jejich základě pak StB založila svazek s krycím jménem Nosič, aby je prověřila. „Jmenovaný uskutečňuje neobjasněné styky na pracovníky Petrimexu a jako zástupce rakouského Chemanolu se je snaží uplácet formou hodnotných darů,“ napsal Hákač při zakládání svazku Nosič. Babišovy informace se při prověrce potvrdily. „Ke jmenovanému bylo získáno vícero poznatků takovéhoto charakteru. Byly využity k prověrce pracovníků Petrimexu v příslušných spisech a svazcích. Vzhledem k tomu, že Hickl odešel do důchodu, už do Petrimexu nedojíždí a byl vystřídán jiným zástupcem, navrhuji svazek Nosič uložit do archivu,“ napsal 6. června 1987 Hákač při uzavírání spisu.

Byl to přitom František Hákač, který letos v dubnu u bratislavského soudu uvedl, » že Andreje Babiše vůbec nezná. A že trpí výpadkem paměti. „Neznám jej osobně. Vzhledem k tomu, že jsem měl dvě mozkové příhody, mnoho věcí jsem zapomněl. Na zmiňované období si nevzpomínám,“ prohlásil. Během výpovědi také nepotvrdil pravost svého podpisu na dokumentech StB, které mu byly předloženy, a odmítl se podrobit grafologické expertize.

Zjištění týdeníku Euro ovšem Hákačovu výpověď zásadním způsobem zpochybňují.

Hodinky a barevná televize Státní bezpečnost se díky Babišovu hlášení zajímala i o samotného majitele vídeňského Chemanolu Ericha Hermanna Davida. David byl estébáky vyslechnut ještě před Babišovým hlášením, koncem listopadu 1984. Poté se vyděsil a odmítal do Československé republiky vycestovat.

„David Hicklovi řekl, že do ČSSR nepřijede nejméně rok a nezúčastní se ani tradiční vánoční akce, která se každoročně uskutečňuje a v průběhu které firma obdarovává pracovníky Petrimexu a Chemapolu hodnotnými dary,“ stojí v archivních materiálech. V této souvislosti Hickl také Babišovi sdělil, že mají zakoupeno několik videorekordérů v Tuzexu v Bratislavě, ale bojí se je vyzvednout, protože se obávají trestního postihu. „Hickl se vyjádřil o československých občanech, funkcionářích podniků zahraničního obchodu, že jsou hloupí, že na takové věci skáčí, a požadují takové úplatky. Konkrétně se pramenu odmítl vyjádřit, kdo úplatky požaduje a pro koho byly tyto hodnotné přístroje zakoupené,“ zaznamenal kapitán Hákač do protokolu.

Šéf Chemanolu David měl podle archivních materiálů ze slovenského Ústavu paměti národa předávat hodnotné dary generálnímu řediteli Slovchemie Jánu Matisovi (místo hodinek k šedesátinám si přál barevnou televizi – pozn. red.). Generálnímu řediteli Chemapolu Zdeňku Mojžíškovi pak věnoval k témuž jubileu zlaté hodinky s věnováním. O dalších darech odmítl při výslechu mluvit. David ze spárů StB nakonec vyklouzl také díky dobrým vztahům s tehdejším obchodním radou na velvyslanectví v Rakousku Přemyslem Štrougalem – bratrem tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala.

Andrej Babiš na otázky týdeníku Euro k daným zjištěním odmítl reagovat. Mluvčí jeho hnutí ANO Lucie Kubovičová uvedla, že na otázky ohledně svazku Nosič odpovídat nebude. „Záleží na panu předsedovi, jestli se vám vyjádří,“ dodala.

Ve svém oficiálním životopise Babiš uvádí, že příslušníci StB pracovali hlavně systémem pozvání na kafe a zjišťování informací, jestli náhodou někdo nebere provize od dodavatelů. „Poprvé jsem zjistil, že i jiná StB existuje, v roce 1980, kdy mi můj šéf zavolal a řekl, že mně budou volat nějací policisté z,februárky‘ a něco chtějí ohledně syrských fosfátů,“ vzpomíná Babiš. „V úvodu rozhovoru mi příslušný pracovník StB oznámil, že ví o emigrantech, které máme v rodině, což mě šokovalo.

Vůbec jsem netušil, jak neekonomická StB funguje a jak může všechno vědět. Kromě analýzy a důvodů, proč syrské fosfáty nevozíme, padaly otázky týkající se mého šéfa, jeho soukromí a dalších věcí, což jsem svému šéfovi samozřejmě řekl,“ tvrdí Babiš.

Podle badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Radka Schovánka archivní záznam o pravdivosti Babišových zpravodajských poznatků vyvrací argument, který často zaznívá u bratislavského soudu – že si František Hákač celou záležitost vymyslel.

„Pokus Babišova advokáta, že Hákač chtěl krýt skutečný zdroj, ředitele Tuzexu v Bratislavě, který už zemřel, je nesmyslný. Hákač by ten zdroj kryl sám před sebou, protože na agenturním záznamu je pouze číslo a krycí jméno. Nikdo by ten zdroj, podle toho, do kterých svazků byl ten agenturní záznam založen, nemohl identifikovat. On jediný věděl, kdo je tím spolupracovníkem,“ tvrdí Schovánek.

Důležité je, že se dalším šetřením Babišovy informace potvrdily. „O spolupráci Andreje Babiše s StB nepochybuji a je zcela zjevná,“ pokračuje Schovánek. Každý podle něj mohl předpokládat, že vzhledem ke své pracovní pozici v kontaktu s tajnou policií je.

Další stání v Babišově případu u bratislavského soudu je naplánováno na 26. června. l

Z archivů StB

Šumanovy matné vzpomínky

20. října 1982 se v jednom z konspiračních bytů Státní bezpečnosti v Bratislavě sešli tehdejší nadporučík Július Šuman a zaměstnanec Petrimexu Mikuláš Rakovský. Byt měl v evidenci tajné policie krycí jméno Chata a nacházel se v Kašmírské ulici číslo 23 ve čtvrti Trnávka. Rozhovor se točil kolem hodnocení pracovníka 31. oddělení Petrimexu Andreje Babiše. Rakovský bral otázky na kolegu jako samozřejmost, tou dobu už byl třetím rokem agentem ekonomické kontrarozvědky StB a podobných hlášení absolvoval víc. Babiše celkem pochválil. „Uvedl, že se jedná o mladého a ambiciózního pracovníka. Je hodnocený jako snaživý a schopný pracovník, má však menší praktické zkušenosti z komerční práce,“ zapsal ještě týž den nadporučík Šuman do takzvaného agenturního záznamu. Rakovský, evidovaný u StB pod krycím jménem Kosek, také potvrdil, že Babiš se „v praxi drží hospodářské politiky KSČ a je oddaný našemu zřízení“, aktivně pracuje v Socialistickém svazu mládeže a má uspořádané rodinné poměry. „Poznatek bude využitý ve spisu Bureš jako informativní a prověrkový,“ zapsal Šuman v závěru agenturního záznamu. Dokument pak kromě něj podepsal také přímý nadřízený Rastislav Mátray. Jeden výtisk putoval do spisu vedeného na Babiše, druhý zařadili do svazku Rakovského. A právě ve druhém případě se záznam dochoval a je přístupný v archivu slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), který dokument předložil soudu jako jeden z důkazů ve sporu s Andrejem Babišem. Proč si StB Babiše takto proklepávala? Jediným smysluplným důvodem bylo chystané naverbování

mezi tajné spolupracovníky neboli agenty. Podle záznamů v Babišově spise si kontrarozvědka sehnala ještě několik dalších hodnocení od jiných agentů. Byl to obvyklý postup. Státní bezpečnost evidovala Babiše už od listopadu 1980 jako takzvaného důvěrníka. V této kategorii nemusel dotyčný o spolupráci vědět, respektive nemusel nutně tušit, že se baví s příslušníkem StB. V případě agenta šlo ale o vědomou spolupráci, která se podle předpisů musela stvrdit podpisem. Ke zverbování Babiše mělo dojít 11. listopadu 1982 ve vinárně U obuvníka v centru Bratislavy. Kromě Šumana se ho podle dochované zprávy o získání ke spolupráci zúčastnil také kapitán Mátray. Babiš podle zápisu bez problémů podepsal. Mimo jiné také souhlasil s tím, že bude ve styku s tajnými dál používat krycí jméno Bureš. Nyní Babiš vědomou spolupráci s StB popírá a prostřednictvím žaloby na ÚPN se domáhá výmazu svého jména z veřejného seznamu agentů. Jeho verzi podpořil u soudu i Šuman. Tvrdil, že se s Babišem nesetkával a zápis o získání ke spolupráci podepsal až z donucení, když na něj tlačil Mátray i šéf celé ekonomické kontrarozvědky v Bratislavě Milan Greguš. Verze podaná Šumanem se zdála původně těžko vyvratitelná, protože Mátray ani Greguš už nežijí. Záznam ze schůzky v konspiračním bytě Chata ale jeho slova zpochybňuje. Přinejmenším svědčí o tom, že se Šuman na „verbovku“ Babiše cíleně připravoval a sbíral o něm informace. l Tomáš Pergler • pergler@mf.cz Archivní záznam o pravdivosti Babišových zpravodajských poznatků vyvrací argument, který často zaznívá u bratislavského soudu – že si František Hákač celou záležitost vymyslel.

O autorovi| Jan Hrbáček • hrbacek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče