Poslední trumf

11. března 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
11. března 2013, 00:00

V nejdelší české arbitráži se bude na konci března zřejmě rozhodovat o jmenování třetího rozhodce přezkumného senátu

Když se řekne Diag Human, mozek jakoby instinktivně zavelí „stop“. Tenhle příběh už dávno není jen o údajném poškození jedné firmy v dopise bývalého ministra zdravotnictví Martina Bojara. Skoro každý, kdo pootevře pomyslné dveře k této zdánlivě nekonečné, nepřehledné, ale také potenciálně nejdražší české kauze, je zase rychle zavře. Mnohého odradí už předmět sporu, obchodování s krevní plazmou. Ti otrlejší se pak většinou nedokážou vyhrabat z informační laviny, která v sobě nese jednak nesmírně komplikovanou historii rozhodčích řízení, ale také spoustu vedlejších, byť podstatných příběhů, postav a souvislostí. A pokud se někdo hodně vytrvalý nakonec přece jen vyprostí, zůstane mu věčná pochybnost, jestli si jednotlivé kapitoly plné právních úskoků interpretoval správně a nenechal se zmást komunikační ofenzivou jedné či druhé strany.

Revize verdiktu Raději zapomenout? Hezká představa pro toho, kdo si rád šetří čas a paměť na něco příjemnějšího. Tahle kauza ale Čechům zapomenout nedovolí, vždycky se znova vynoří a udeří na prvních stránkách. Třeba jako předloni, když rakouské úřady zabavily tři umělecká díla z českých galerií. A nemusíme čekat dlouho. Vrchní soud v Praze bude s největší pravděpodobností už 27. března rozhodovat o jmenování třetího rozhodce přezkumného senátu, který má zrevidovat verdikt předchozích rozhodců z roku 2008 o tom, že firmě česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy patří více než osm miliard korun na odškodném (suma je k dnešku mnohem vyšší po započítání úroků). Jak už jsme informovali v minulém čísle (Euro 10/2013), třetím rozhodcem by se měl stát ekonom Jiří Schwarz. Stát si od jeho jmenování slibuje klíčový posun ke zvrácení arbitráže na svoji stranu. Všichni rozhodci by totiž „kopali“ za Česko.

Běžná praxe v rozhodčím řízení velí, že každá strana si určí po jednom rozhodci a ti pak společně vyberou předsedajícího arbitra, v případě Diagu se to ale, jak jinak, pořádně zamotalo. Společnost nejdříve jmenovala svého rozhodce, ten ale po necelých dvou letech odstoupil a k dosazení náhradníka se firma už nedostala - jmenování si vzaly do rukou soudy. Vedle právníka Milana Kindla, jehož nominoval stát (ještě před propuknutím aféry na plzeňských právech, kde sehrál hlavní roli), se tak předsedajícím rozhodcem stal šéf Hospodářské komory Petr Kužel, rovněž navržený za Českou republiku.

Byť se Diag snažil Kuželovo jmenování všemožně zpochybnit, včetně podnětů k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu, loni na podzim jej Vrchní soud v Praze pravomocně dosadil do rozhodčího senátu. Stejná soudkyně Vrchního soudu, která odklepla v říjnu Kužela, bude rozhodovat také o jmenování docenta Národohospodářské fakulty a člena vládního poradního sboru NERV. Neoficiálně se mluví o tom, že přezkumný nález by pak mohl být na světě hodně rychle. „Může to být třeba do čtvrt nebo do půl roku,“ říká jeden z právníků ve službách státu, který nechtěl být jmenován.

Nepochybuje o tom, že výrok bude pro republiku mnohem příznivější než před necelými pěti lety. Konečně bude vyřízeno a Diag odtáhne bez peněz… Příliš mnoho náhod Jenže tenhle plán má několik vážných ale.

Především jsou tu nevyvrácená podezření z vazby minimálně dvou rozhodců na bývalé vedlejší účastníky sporu. Česká televize odvysílala už v roce 2010 reportáž, podle níž Kindlova advokátní kancelář spolupracovala se zástupcem společnosti Dumfries Holding. Tato firma, sídlící v Karibiku, se přitom domáhala uznání části nároků za žalující stranu. Pohledávku koupila od bývalého právníka Diag Human Jiřího Oršuly, který tvrdí, že mu patří 30 procent z náhrady škody pro Diag.

Problém ale vyvstal také s další firmou, které Oršula prodal jinou část své pohledávky. Švýcarská společnost Towit Machinery Trading, jež má úzké vazby na vítkovický strojírenský holding Jana Světlíka, založila v Ostravě Nadaci Machinery Fund. V její správní radě seděl v letech 2007 až 2010 také Jiří Schwarz. Stát, natož Kindl nebo Schwarz ale jakoukoli podjatost nepřipouštějí.

Ani předsedající rozhodce Kužel ale nevyšel bez poskvrny, tedy aspoň mediální. Podle bývalého disidenta Jana Urbana, který s Diag Human spolupracuje, si měl předseda Hospodářské komory v minulosti říci o „dotace“ za to, že se rozhodci přikloní na stranu státu.

Urban se odvolává na údajné poznámky zesnulého ministra financí Eduarda Janoty ze schůzky, které se v únoru 2010 účastnil mimo jiné tehdejší premiér Jan Fischer. Dohodu měl mít pod taktovkou dlouholetý náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr (ODS). Jiný dokument zase podle Urbana prokazoval, že se náměstek Šnajdr s Kuželem tajně domlouval a získával od něj důvěrné informace o vedení sporu. Zcela prokazatelné je, že Kužel na přelomu let 2009 a 2010 „vpustil“ firmy Towit a Dumfries do řízení, když jim odsouhlasil statut vedlejších účastníků. Za pár měsíců spolu s druhým rozhodcem Kindlem nároky offshorových společností odmítl. Podivné kroky rozhodců a vládních úředníků začala prošetřovat protikorupční policie, tehdejší vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula ale řízení po prvních výsleších zastavil.

Zmatený profesor Nebylo to první a nejspíš ani poslední trestní řízení v kauze. Ještě nedávno se policisté činili při prověřování aktivit firmy Diag Human. Jak týdeník Euro zjistil, protikorupční jednotka koncem února odložila trestní řízení, při kterém rok a půl zkoumala podezření, že Diag dosáhl exekuce zmíněných uměleckých předmětů v Rakousku porušením zákona.

Připomeňme stručně, co se vlastně v roce 2011 stalo. Diag Human tehdy oznámil, že kvůli neférovému přístupu české justice kauzu přenáší do zahraničí a pokusí se uplatnit nález z roku 2008 formou exekucí majetku České republiky. Právníci státu sice o hrozbě věděli, v květnu ale přesto přišel šok. Jeden z okresních vídeňských soudů nechal zabavit obraz malíře Emila Filly Dvě ženy, obraz Vincence Beneše Tanečnice a bronzovou plastiku sochaře Otto Gutfreunda Objetí. Česko se odvolalo, nakonec v listopadu dosáhlo zrušení exekuce a velvyslanectví ve Vídni nechalo umělecká díla rychle dopravit zpět. Tuzemské galerie se nicméně dodnes bojí půjčovat exponáty ze svých sbírek do zahraničí. Diag totiž vyrukoval s podobnými návrhy proti ČR také v dalších zemích.

Mezitím už se ale v Čechách rozběhlo trestní řízení. Popud k němu dal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který se obrátil na protikorupční policii s trestním oznámením na neznámého pachatele. Advokát Diag Human Jan Kalvoda proti trestnímu řízení opakovaně protestoval u Nejvyššího státního zastupitelství. Dodnes se pozastavuje hlavně nad tím, že ho policisté chtěli vyslýchat jako právního zástupce strany, která je v civilním sporu se státem, a chce kvůli tomu podat trestní oznámení na policisty a státní zástupce. Středem pozornosti policistů byl dopis právníka Květoslava Růžičky, bývalého předsedy rozhodčího senátu, který v roce 2008 přisoudil Diagu miliardy na odškodném. Kontroverzní listina vznikla na popud Kalvody, který požádal Růžičku o stanovisko k žádosti státu o přezkum uvedeného nálezu. Expert na mezinárodní arbitráže sice ve strukturovaném dopise formálně popřel, že by věc hodnotil z pozice bývalého rozhodce, současně se ale výslovně přiklonil k názoru Diagu, že žádost státu byla procesně vadná, a tudíž neúčinná (podrobněji viz Kdo měl podat žádost). Kalvoda potom nechal tento Růžičkův názor předložit vídeňskému soudu, jenž se posléze usnesl, že rozhodčí nález z roku 2008 je vykonatelný a souhlasil s exekucí.

Růžička se vzápětí dostal pod silný tlak. Začal tvrdit, že zmíněnou listinu vůbec nepodepsal. Rakouský znalec ale pravost jeho podpisu potvrdil a se stejným závěrem údajně dopadla i grafologická expertiza zadaná českou policií. Pak Růžička řekl, že Diag od něj vylákal podpis lstí. Ani tahle varianta se ale nezdá věrohodná, protože údajně existují záznamy mailové korespondence, ve které se Kalvoda a Růžička domlouvají na sepsání a předání dokumentu. Právník Diagu chtěl po Růžičkovi omluvu, a loni proto vyvolal smírčí řízení před advokátní komorou. Profesor se mu ale vyhnul tím, že se nechal vyškrtnout ze seznamu advokátů.

Tato podkauza nabyla na pikantnosti ještě tím, že Růžička v době sepsání zmíněného dopisu vedl právnickou fakultu v Plzni, když po „nucené správě“ exministra Jiřího Pospíšila ve volbách děkana překvapivě porazil favorizovaného Karla Eliáše. Během roku 2011 potom Růžička dvakrát záhadně na několik dnů zmizel a byl pohřešován. Podruhé se to stalo za vydatné pozornosti médií v listopadu. Po pár dnech ho našli více než stovku kilometrů od jeho pražského bydliště, v lese u Varnsdorfu. Jak se tam dostal, Růžička nikdy na veřejnosti nevysvětlil. Spekulace, že ho kdosi „povozil“ kvůli zmíněnému dopisu, se nepodařilo rozptýlit. Po záhadném výletu bývalý předseda rozhodčího senátu odstoupil z funkce děkana. Dnes Růžička přednáší obchodní právo v Plzni nebo na pražské právnické fakultě. Policie ho neobvinila a případ v únoru odložila. „Prověřováním jsme nezjistili, že se ve věci jedná o podezření z trestného činu, a tak byl případ v minulých dnech odložen,“ řekl týdeníku Euro Jaroslav Ibehej, mluvčí Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Týdeník Euro oslovil Růžičku, aby se k případu vyjádřil. Profesor ale nechtěl svoji roli jakkoli komentovat. Na opakované dotazy nereagovala ani dozorující státní zástupkyně Jana Jahodová. Budou další exekuce?

Kalvoda říká, že ho peripetie kolem dopisu utvrdily v přesvědčení, že česká justice jde ve sporu na ruku vládě, a potvrzuje, že firma bude pokračovat ve válce s Českem přes zahraniční soudy. Opírá se o text mezinárodní úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, takzvané Newyorské úmluvy.

Předběžné skóre ale vyznívá spíše v jeho neprospěch. Aspoň měřeno soudními poplatky. Před rakouskou justicí Česko předběžně vyhrálo a zabavené obrazy se už dávno předtím dostaly zpátky, teď se čeká na výsledek dalšího dovolání Diagu k nejvyššímu soudu. Obavy měla česká strana ze žaloby ve Spojených státech, Diag ale návrh stáhl poté, co vyšlo najevo obvinění předsedy představenstva Diag Human SE Michaela Balboy z finančních machinací.

Dílčí úspěch Diag zaznamenal ve Švýcarsku, kde mu soud vyčlenil část již obstavených miliardových účtů bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti. Vše ale bude záležet na výsledku samotného procesu s privatizéry dolů, který se nejspíš protáhne do několika let. Pravomocné rozhodnutí, které nepovolilo exekuci, padlo ve Francii. Kalvoda oznámil, že Diag podá kasační stížnost. Největší pozornost ministerstva zdravotnictví, které Česko zastupuje v zahraničních sporech, se upíná k soudnímu líčení v Británii. Avizované zmrazování účtů pro převody státních dluhopisů vystrašilo bankéře ze City, které museli čeští zástupci vícekrát uklidňovat na videokonferencích. Účty českého státu pak Diag skutečně zasáhl v Lucembursku, podle ministerstva zdravotnictví to ale proces financování tuzemského dluhu neovlivnilo.

Třetí vzadu Pokud se na rozvětvený spor podíváme čistě z právního pohledu, s většími šancemi vstupuje do nejbližších měsíců stát. Očekávané jmenování Schwarze a zatím jakžtakž uhraná partie v zahraničí by ale neměly jeho zástupce svádět k bezbřehému optimismu. Jak už se několikrát stalo, ze stínu hlavní linie sporu může nečekaně vystoupit další událost, informace, nebo dokonce nový hráč, který umí zavařit oběma soupeřům. Podle informací týdeníku Euro by mohl partií znovu zamíchat bývalý právní zástupce Diagu Jiří Oršula. Kalvodův předchůdce se s Josefem Šťávou rozešel už před více než deseti lety, dodnes se ale necítí za služby pro klienta spravedlivě odměněn.

Oršula dokázal zamotat hlavu už rozhodcům minulého senátu, které bombardoval svými podněty o převzetí 30 procent pohledávky Diagu vůči státu. Šťávova firma sice jeho nároky nikdy neuznala a na její stranu se přiklonily i soudy, Oršulovi se přesto podařilo dosáhnout, že byl v rozhodčím řízení několik let veden jako vedlejší účastník, byť rozhodci jeho nároky nakonec neuznali a nepřiznali mu žádnou kompenzaci.

V posledních týdnech o sobě dává vědět v kampani Věcí veřejných proti zvýhodňování videoloterijních terminálů. O své strategii v kauze Diag ale mluvit nechce. V jeho prospěch hovoří například písemné vyjádření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových z konce roku 2009, podle kterého má právo na doručení konečného rozhodčího nálezu a na podání žádosti o jeho přezkoumání.

„Jestliže nebude jednáno s JUDr. Jiřím Oršulou jako s vedlejším účastníkem, bude toto rozhodčí řízení zatíženo vážnou procesní vadou, neboť v takovém případě by byla vedlejšímu účastníkovi odňata možnost jednat před přezkumným rozhodčím senátem,“ uvedla tehdy Sylva Mašínová z odboru právních služeb Úřadu v dopise rozhodcům. Oršula se může opřít také o rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského dubna, podle něhož chybějící souhlas dozorčí rady nezakládá neplatnost či neúčinnost sjednané smlouvy. Diag Human přitom v minulosti zpochybňoval Oršulův nárok právě s odkazem na to, že dozorčí rada firmy neodsouhlasila smlouvu o předání 30 procent z pohledávky.

Kdo měl podat žádost Diag tvrdí, že rozhodčí nález v jeho prospěch z roku 2008 může být vykonatelný, protože stát chybně požádal o přezkumné řízení. Jádrem této argumentace je, že žádost podal tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Miloslav Vaněk. Z občanského soudního řádu i ze zákona o zmíněném úřadu ovšem vyplývá, že stát měl zastupovat pověřený zaměstnanec Úřadu, nikoli ale jeho ředitel, nebo dokonce ministr. Právě tento výklad Diag využíval po rozšíření sporu o exekuční návrhy v zahraničí. A převzal ho i někdejší předsedající rozhodce Květoslav Růžička, když ho Diag v roce 2011 požádal o stanovisko. „Pokud ve věci žádosti o přezkoumání nálezu procesně jednal ministr zdravotnictví, jde tedy o jednání neúčinné a totéž platí pro jednání generálního ředitele,“ uvedl Růžička. Ministerstvo zdravotnictví se ale brání, že žádost s podpisy Julínka a Vaňka je pouze jednou z mutací, kterými si chtěl stát pojistit uznání tohoto návrhu. Obával se prý obstrukcí Diagu. „Byly poslány celkem čtyři žádosti ve dvou variantách,“ řekl týdeníku Euro David Kotris. Podle Kotrise navíc existují nejméně tři různé odborné výklady, kdo má za stát v obdobných případech vystupovat. Sám se opírá o závěry Nejvyššího soudu, který před čtyřmi lety uznal plynulý přechod této kompetence z jednoho státního úřadu na jiný. „Zahájí-li jakákoli organizační složka České republiky řízení, je toto řízení zahájené řádně, byť se ukáže, že v řízení má za stát jednat složka jiná,“ vysvětluje právní řečí. Advokát Diagu Jan Kalvoda ale tyto závěry popírá. Faktem nicméně je, že rozhodčí nález z roku 2008 stále nemá doložku právní moci, což je standardní podmínka pro účinnost verdiktu. Nekonečný příběh

1991 Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Předběžně dohodlo přijetí nabídky dánské firmy Novo Nordisk a společnosti Diag Human (do roku 1993 Conneco). Ve výběrovém řízení firmy ale neobstály.

9. 3. 1992 Ministr zdravotnictví Martin Bojar sdělil firmě Novo Nordisk, že nevyhrála, protože se spojila s podezřelou firmou Conneco.

1995 Diag Human začal s vyčíslováním škod. Za ušlý zisk požadoval 500 milionů korun. Později částku měnil, dolů i nahoru. V roce 2003 už odhadl obchodní ztrátu na dvě miliardy plus úroky.

1996 Ministr zdravotnictví Jan Stráský (ODS) se rozhoduje pro smírčí řízení s Diag Human a podepisuje rozhodčí smlouvu.

1997 Rozhodčí soud ve složení Josef Kunášek (předseda), Monika Pauknerová (za Diag) a Zdeněk Rusek (za stát) vydává mezitímní rozhodčí nález. Uznává nárok Diag Human, ale nezabývá se výší škody. Ministr financí Ivan Pilip žádá Stráského, aby jednal o smíru, ten se ale rozhoduje pro přezkumné rozhodčí řízení.

1998 Přezkumný senát potvrdil rozhodnutí z roku 1997. Diag Human znovu nabídl smír, požadoval 50 milionů a akcie společnosti Sevac, jež měla být národním zpracovatelem krevní plazmy. Ministerstvo návrh odmítlo a ministryně Zuzana Roithová podává žalobu na neplatnost rozhodčí smlouvy. Soud v roce 2000 žalobu zamítl.

2002 Rozhodčí soud ve stejném složení jako v roce 1997 vydává částečný rozhodčí nález, který uložil ČR zaplatit 326,6 milionu korun. Ve stejném roce nález přezkoumal jiný senát a ten vstoupil v platnost. Vláda Vladimíra Špidly v lednu 2003 rozhodla, že tuto částku zaplatí z vládní rozpočtové rezervy.

2003 Ministryně zdravotnictví Marie Součková (ČSSD) vyhlásila tvrdý postup vůči nárokům Diagu. Zastupováním státu pověřila advokáta Zdeňka Nováčka, kterému ve smlouvě určila odměnu deset milionů korun bez ohledu na výsledek sporu. Později kvůli tomu byla Součková trestně stíhána, od soudu ale nakonec odešla bez trestu. 2004 Od ministerstva zdravotnictví přebírá zastupování v kauze Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

2005 Sněmovní vyšetřovací komise vyhlásila, že řešení sporu v rozhodčím řízení bylo pro Českou republiku chybné rozhodnutí.

2006 Policie prověřovala okolnosti prohrané arbitráže. Případ nakonec odložila, protože nezjistila, že by někdo při rozhodčím řízení uváděl nepravdivé údaje nebo se snažil ovlivňovat svědky.

2007 Vláda souhlasila s dohodou ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) s právními zástupci firmy o zrušení mlčenlivosti. Právník Jiří Oršula oznamuje ministerstvu financí, že vlastní část pohledávky Diag Human vůči státu. Ministr Miroslav Kalousek jeho nároky odmítá.

2008 Konečný rozhodčí nález vydal senát s novým předsedou. Josefa Kunáška, který odstoupil, nahradil Květoslav Růžička. Česká republika měla podle nálezu zaplatit osm miliard korun, spolu s úroky.

2010 V reakci na televizní reportáže o propojení offshorových firem na rozhodce Milana Kindla a Petra Kužela odchází z přezkumného odvolacího senátu Damiano Della Ca, zástupce Diagu. Stát prosazuje jmenování nového rozhodce soudem.

2011 Josef Šťáva oznamuje prodej Diagu, později se ale potvrdí, že je stále rozhodujícím mužem ve vedení. Firma tvrdí, že přesouvá své aktivity mimo ČR. Začínají pokusy o exekuce českého majetku v zahraničí. Rakouské úřady zabavují obrazy Emila Filly a Vincence Beneše a bronzovou plastiku Otto Gutfreunda. Po pár týdnech soud exekuci zrušil, umělecká díla se ale mohla vrátit do ČR až za několik měsíců po rozhodnutí odvolacího soudu.

2012 Vrchní soud v Praze potvrzuje jmenování Petra Kužela rozhodcem. Diag neuspěl s exekučními návrhy u soudů v Rakousku a ve Francii.

Verdikt předchozích rozhodců z roku 2008 říká, že firmě česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy patří více než osm miliard korun na odškodném.

O autorovi| Tomáš Pergler * pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče