Poslední rok „postaru“

02. ledna 2013, 00:00 - Monika Novotná
02. ledna 2013, 00:00

Začal rok 2013, poslední rok před velkým třeskem v občanském a obchodním právu

Od Nového roku 2014 by měl nabýt účinnosti, kromě jiného, nový občanský zákoník i nový zákon o obchodních korporacích.

Na galavečeru Právnické firmy roku 2012 v závěru loňského roku si ministr Blažek povzdychl nad tím, jak na chaosu, který zavládne v občanském právu, vydělají advokátní kanceláře. Naším přáním rekodifikace nebyla, chtělo by se opáčit. Věřím, že to pan ministr nemyslel zcela vážně a jen si tak píchnul do vlastních řad – vždyť sám je advokát. Ale vypuštěné slovo stejně jako vystřelený šíp nelze vrátit zpátky. A tak se jen bojím, jak se tento drobný bonmot ujme a začne postupně růst a nabývat obřích rozměrů. A jak budou advokáti, koneckonců podle většiny takzvaných lidových médií hlavní strůjci nespravedlností v tomto státě, obviněni, že nová právní úprava vznikla z jejich podnětu a jen pro jejich výdělek.

Na druhé straně si musíme poctivě přiznat, že nové předpisy, především nový civilní kodex, vnesou do jakž takž ustálených vod české judikaturní praxe hodně nového a nevyzkoušeného – a jestli to bude čerstvý vítr, nebo spíš ničivé tornádo, si musíme počkat.

Celý nový občanský zákoník stojí na dvou základních principech – smluvní svobodě a schopnosti soudce rozhodnout spravedlivě. A velmi nerada přiznávám, že s oběma může být v praxi větší či menší problém.

O jaké problémy jde Smluvní svobodu považuji za základ demokratického práva. Stát by skutečně neměl občanům ukládat, jak se mají ve svých občanskoprávních vztazích chovat, v míře větší, než je nezbytně nutná k ochraně veřejného zájmu, a měl by poskytovat právní ochranu těm, kteří své povinnosti plní, proti těm, kteří je porušují. V tomto směru lze s ideou nového kodexu souhlasit, ale – vždy je nějaké ale – v praxi to bude narážet na neustále se rozšiřující snahu státu (zejména pod taktovkou Evropské unie) chránit občany před nimi samotnými.

Na jedné straně tak máme nový občanský zákoník pro svobodné, svobodně se rozhodující a odpovědné (odpovědnost přejímající) občany, na druhé straně chráníme „malé a slabé“ proti jejich vlastnímu nezodpovědnému chování. Jistěže nikdo nesmí zneužívat své síly k tomu, aby šikanoval jiné, žádnému zneužití práva se ochrana poskytovat nemůže (a také neposkytuje). Ale usilovnost, s jakou se evropské předpisy věnují ochraně spotřebitele nebo třeba regulaci významné tržní síly, vytváří nebezpečnou představu, že právní prostředí, které vyžaduje nutnou míru obezřetnosti každého z nás, je vlastně zbytečné a že stát musí toto prostředí regulovat tak, aby obezřetnost a odpovědnost nebyly nutné.

O komické povinnosti balit koblihy se popsalo poměrně dost novinového papíru, ale jen málokdo ze spotřebitelů tuší, že informační nášivky na oblečení ve všech evropských jazycích, připomínající někdy trhací blok, jsou (kromě toho, že jsou nepříjemné a každý je z oblečení odstraní okamžitě po zakoupení) vyvolány právním předpisem, jehož porušení je sankcionováno.

To je jen jeden drobný příklad. Již autoři nového zákoníku upozorňovali například na nekoncepční zařazení úpravy spotřebitelského úvěru do nového kodexu – ten je totiž upraven evropskými předpisy a každá změna těchto předpisů s sebou přinese nutnou novelizaci základního civilního předpisu, který by měl zůstat stabilní alespoň několik desetiletí. Kazuistická evropská úprava je samozřejmě i v protikladu k co možná nejvíce zobecňující úpravě občanskoprávní – i s tím se bude muset náš zákonodárce postupně vyrovnávat.

Judikáty nejsou samospasitelné Druhou kapitolou je očekávané dotváření občanského zákoníku rozhodovací praxí. Jednoznačně vítám to, že budou soudci nuceni do rozhodnutí konkrétního případu vnést více svého vlastního uvážení a rozhodovat podle principů spravedlnosti. Mám však obavu, že toto vlastní uvážení velmi brzy sklouzne do snahy soudů najít judikát, který by byl použitelný na daný konkrétní případ, jako je tomu již několik let.

Nový občanský zákoník výslovně ukládá soudům rozhodovat podle principů spravedlnosti, ale současně i s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi. Napsané je to správně – principy spravedlnosti musejí být na prvním místě, ustálená judikatura je jen něco, k čemu se přihlíží.

Nejsme angloamerický systém založený na precedentech, máme psané právo a od něj se musí odvíjet i soudní rozhodnutí. Jde o to, aby se popsané zásady v praxi neotočily obráceně – a spravedlnost nepřišla ke slovu jen tehdy, pokud nebude žádný aplikovatelný judikát. Proto české justici, českým advokátům i všem občanům přeji na cestě k právu podle nového civilního kodexu i ostatních nových předpisů, které nás v příštím roce čekají, hodně přemýšlivých soudců, jimž bude záležet na tom, aby jejich rozhodnutí byla spravedlivá, užitečná a v souladu nejen s literou, ale též duchem zákona. l

O autorovi| Monika Novotná, advokátka a partner Rödl & Partner

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče