Poslední český uhlobaron

14. října 2013, 00:00 - VADÍM FOJTÍK
14. října 2013, 00:00

Finančník dohodl uhelný smír s elektrárenskou společností ČEZ, teď má zálusk na teplárny

Doufat, že se Pavla Tykače podaří vystrnadit z českého byznysu, je stejně naivní jako věřit, že vyhubíte mravence v mrakodrapu. „Začnete v podzemních garážích a pokračujete směrem vzhůru jedno patro po druhém. Když jste v polovině, už jsou zase v garážích,“ komentoval v roce 2006 informaci o vstupu Tykače do Mostecké uhelné společnosti (MUS, dnes Czech Coal) služebně starší bankéř, který si nepřál zveřejnit své jméno. Jeden z nejbohatších a nejvlivnějších českých podnikatelů je prostě kontroverzní osoba.

POČÍTAČE, AKCIE, BANKY Pavel Tykač se narodil v roce 1964 v Čelákovicích. Nepříliš výrazný student nejprve dokončil místní gymnázium, aby o několik let později úspěšně zvládl i studium na Českém vysokém učení technickém. Po ukončení vysokoškolského studia nastoupil do společnosti TOS Čelákovice. Práci ve fabrice si sem tam zpestřoval pingpongovým zápasem za místní TJ Spartak. Nebýt revolučního roku 1989, Tykačův životní příběh by byl patrně stejně nudný jako život desítek jeho tehdejších spolupracovníků z TOS. Ráno do fabriky, po skončení šichty rychle zaopatřit děti a každou středu nebo úterý do haly s pálkou na trénink. Ostatně Tykač čelákovický klub dle informací týdeníku Euro stále finančně podporuje.

Po listopadu 1989 se však stal život Pavla Tykače podstatně zajímavějším. V roce 1990 rozjel v té době populární a výnosný byznys – dovoz a prodej výpočetní techniky. Spolu se svým otcem a několika přáteli založil společnost Vikomt, jejíž tržby se zhruba do dvou let od založení vyšplhaly k miliardě korun. Tykač posléze svůj podíl ve Vikomtu prodal, údajně za několik set milionů korun, jež obratem protočil při spekulacích s akciemi.

Tehdy mimo jiné kapitálově vstoupil do Regiobanky Hradec Králové. Ve firmě působil rok jako předseda představenstva a posléze podíl prodal Investiční a poštovní bance (IPB). IPB tehdy měla ve svém portfoliu služeb oproti konkurenci díru – nenabízela hypotéky – a tak hledala v Česku subjekt, s jehož pomocí by se do oboru mohla vrhnout.

Proto byla ochotna zaplatit vysokou cenu: za Regiobanku údajně dostal Tykač od IPB až 350 milionů korun. Získané prostředky použil k rozjezdu skupiny Motoinvest, již ovládl v roce 1994 prostřednictvím své společnosti Tara.

DALŠÍ STANICE MOST Tykač se svými partnery plánoval, že z Motoinvestu vytvoří silnou skupinu. Jeho cílem bylo shromáždit co největší balík akcií fondů a podniků, jež v té době ovládaly především banky vlastněné státem. Boj s bankami byl však nad síly Motoinvestu. Firma po sobě na tuzemském trhu zanechala jen řadu padlých menších ? nančních ústavů.

Po neúspěchu s Motoinvestem se Tykač stáhl do ústraní. Jeho jméno postupně zmizelo z předních stránek časopisů a ekonomických rubrik. Miliardář v roce 1998 prohlásil v rozhovoru, který tisku výjimečně poskytl, že jeho největší ambicí je mít klid a nic nedělat. Část tuzemských manažerů i tohle prohlášení brala jako důkaz, že se z dravého finančníka stal bohatý důchodce, který již nikoho v tuzemském byznysu neohrozí.

O to větší údiv vyvolala v roce 2006 informace, že Pavel Tykač koupil zhruba za deset miliard korun poloviční podíl v těžební firmě Mostecká uhelná. Do roku 2010 se Tykačovi podařilo ovládnout sto procent akcií MUS. Část podílu ovšem přenechal svému parťákovi z bývalého Motoinvestu Janu Dienstlovi.

Ovládnutí těžební firmy vyšlo Tykače zhruba na dvacet miliard korun, celkovou sumu uhradil v hotovosti, aniž by si někde musel půjčovat. „Změna je v tom, že mě byznys obecně přestal bavit. Už dávno. A hledal jsem, do čeho dát peníze, aby to bylo velké a stabilní. Chtěl jsem dobře uložit peníze.

Teď se chci dobře postarat o budoucnost Czech Coalu. Vůbec aktivně nevyhledávám další obchody, spíše se mnoha aktivit zbavuji. Nevidím svoji osobní realizaci v byznysu,“ komentoval Tykač v rozhovoru pro média počátkem letošního roku své pohnutky, které jej vedly ke vstupu do těžařského byznysu.

Na ovládnutí MUS se Tykač nicméně připravoval několik let. Úspěšně obchodoval s akciemi elektrárenské společnosti ČEZ, v jeden okamžik dokonce ovládal zhruba osm procent firmy, investoval do měnových operací, skupoval nemovitosti, statky, lesy a zemědělskou půdu. To vše mu údajně pomohlo zhodnotit majetek až o čtyřicet miliard korun.

I z toho důvodu si nemusel na nákup těžební firmy půjčovat.

ENERGETICKÁ VÁLKA A MÍR Se společností Czech Coal v zádech se z Pavla Tykače stala jedna z nejvlivnějších osob v české energetice. Firmě Czech Coal za jeho vlády už několikrát notně rozčeřila dění na tuzemském trhu. Začala své odběratele tvrdě tlačit do kouta hrozbou ukončení či neprodloužení stávajících kontraktů v případě, že nekývnou na výrazné navýšení cen dodávaného uhlí. Jako jeden z podpůrných argumentů sloužila hrozba o budoucím nedostatku hnědého uhlí na českém trhu. Tedy kdo zaváhá, nebude mít čím topit.

Jak se však později ukázalo, nátlak na teplárny byl jen lehkou dělostřeleckou průpravou před mnohem vážnějšími konflikty. Bitva se přenesla v roce 2007 i do dalších částí tuzemské energetiky a pokračovala několikaletou válkou s firmou ČEZ. Czech Coal vypověděl energetické firmě smlouvu o budoucích dodávkách hnědého uhlí pro elektrárny Počerady a Chvaletice. ČEZ za to u soudu žádal miliardové odškodnění, Czech Coal po energetické firmě zase vyšší ceny hnědého uhlí a v roce 2009 na elektrárenský gigant poštval kontrolory z Bruselu.

Pavel Tykač během války přišel s několika řešeními sporu, mimo jiné nabízel čtyřicetiprocentní podíl v Czech Coalu. ČEZ by ale taková transakce vyšla zhruba na dvacet miliard korun. I z toho důvodu někteří lidé z vedení ČEZ komentovali Tykačovy nabídky jako pokus o loupež za bílého dne. Tím překvapivější bylo letos v březnu společné prohlášení společností ČEZ a Czech Coal, že se dohodly na ukončení sporů a na dlouhodobých dodávkách uhlí pro elektrárnu Počerady.

Smlouva, která je podle odborníků výhodná pro obě strany, zajistila pro Czech Coal stabilní odbyt hnědého uhlí za relativně rozumné ceny. ČEZ má zase stabilní přísun paliva pro nejmodernější z firemních elektráren. Součástí dohody je mimo jiné možnost, že by Czech Coal mohl v budoucnu za předem daných podmínek koupit elektrárnu Počerady.

Kdo by si myslel, že uzavření smlouvy navodilo mezi vedením ČEZ a Tykačem idylické vztahy, ten by se mýlil. „Dohodnout jsme se museli, minimálně z naší strany však stále trvá velká nedůvěra v pana Tykače,“ komentoval transakci zdroj z vedení elektrárenské firmy. Podobně zní i prohlášení šéfa ČEZ Daniela Beneše, podle něhož je to jedna z nejrobustnějších a nejlépe zajištěných smluv, které kdy podepisoval. Dokument údajně obsahuje velké finanční sankce pro případ, že by se Tykač pokusil z kontraktu dodatečně vycouvat.

KOMU BUDE TEPLO?

Jaké jsou další plány Pavla Tykače? Minimálně několik následujících let se bude velká část jeho podnikatelských aktivit točit kolem uhlí a energetiky. Podle informací z trhu se Czech Coal porozhlíží po případných akvizicích v teplárenství. V roce 2016 začnou totiž platit přísnější emisní limity pro teplárny a ne každý investor si může dovolit investovat takové prostředky, aby jeho provozovna přísnější limity splnila. Na trhu tak bude ke koupi dostatek zajímavých projektů za „rozumnou“ cenu. Někteří konkurenti na energetickém trhu jsou přesvědčeni, že se Tykač připravuje na expanzi do českého teplárenství prostřednictvím svého dlouholetého obchodního parťáka Jana Dienstla. Toho ostatně byznysově reinkarnoval, když mu Tykačova uhelná firma Czech Coal prodala Lom ČSA a pomohla uspět v tendru ČEZ na prodej elektrárny Chvaletice. I když mluvit o prodeji není tak zcela správné, jak podotýkají některé zdroje týdeníku Euro. Tykač údajně stále kontroluje dění v ČSA i ve Chvaleticích a Dienstlovi na obchod půjčil ze svého. S ohledem na rozpadající se OKD je opravdu posledním žijícím českým uhlobaronem.

O autorovi| VADÍM FOJTÍK, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče