Pomozte, nebo skončíme

28. dubna 2014, 00:00 - Vadim Fojtík
28. dubna 2014, 00:00

PKN Orlen chce od státu, aby vložil do společného holdingu akcie svých strategických firem. V opačném případě hrozí omezením investic v Česku

Prodej státního majoritního podílu v Unipetrolu se s několikaletým odstupem jeví jako špatné rozhodnutí. Stát ztratil kontrolu nad strategickým oborem, kterým zpracování ropy je. A hrozí, že jeho vliv bude v následujících letech ještě klesat.

Majoritní vlastník Unipetrolu, společnost PKN Orlen, totiž tlačí na stát, aby vložil kontrolní balíky akcií státních firem Čepro a Mero do holdingu s Českou rafinérskou (firmu ovládá Unipetrol). Mero kontroluje páteřní síť ropovodů, které vedou Českou republikou, Čepro zase ovládá sklady s pohonnými hmotami, ropou a síť produktovodů a čerpací stanice EuroOil.

Pokud český stát požadavek PKN nevyslyší, hrozí, že firma přestane investovat do ztrátových rafinerií. Polská firma přitom loni zveřejnila svoji novou strategii, podle které hodlá do rozvoje Unipetrolu investovat celkem v letech 2013 a 2017 zhruba devatenáct miliard korun, tedy přibližně 3,8 miliardy ročně. Největší díl investic má přitom směřovat právě do rozvoje petrochemie. Ještě před zveřejněním strategie byli Poláci kritizováni, že Unipetrol „ušetří“ k smrti.

Po roce zase jinak Jak se ale ukazuje, strategie se ani ne po roce opět mění. A tentokrát to nemá s rozvojem petrochemie nic společného. V krajním případě může dojít k tomu, jak již upozorňoval loni v červnu týdeník Euro, že Unipetrol své rafinerie uzavře a benzin i nafta se budou muset do Česka dovážet. O situaci již v minulých dnech jednal ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek s vedením Orlenu. Vznikla dokonce společná pracovní skupina, která hledá řešení vhodné pro obě strany.

Proti většímu propojení PKN Orlen a státních podniků Mero a Čepro je ministr financí Andrej Babiš. „Česká vláda by se neměla vzdávat kontroly nad strategicky důležitou infrastrukturou pro přepravu ropy a ropných produktů,“ řekl agentuře Reuters ministr. Babiš ale současně potvrdil, že i on je ochoten s PKN vyjednávat o nějaké formě spolupráce. „Stát nemůže pomáhat České rafinérské. Ale o určitých dohodách, třeba výměně obchodních aktivit, lze jednat,“ konstatoval Babiš.

Pronajmeme benzinky V úvahu připadá, že by si Unipetrol pronajal síť čerpacích stanic EuroOil. Jejich majitel Čepro stejně již delší čas zvažuje jejich prodej.

Další možností je, že by Čepro pronajalo Unipetrolu své produktovody a sklady. Tady dle některých odborníků ale hrozí reálné nebezpečí, že by se společnost PKN po pronájmu sítě produktovodů Čepra velmi snadno napojila na své rafinerie v Polsku a bez problémů by tímto způsobem mohla zásobovat český trh.

Ne všichni odborníci považují hrozby PKN za velké nebezpečí a současné aktivity komentují spíše jako pokus vytěžit ze situace co možná nejvíce, a když to dobře dopadne, tak i nějakou tu státní podporu. Ostatně dohoda o Dole Paskov je inspirativní. Unipetrol přednedávnem koupil od firmy Shell Overseas Investments její podíl (16,335 procenta) v České rafinérské, aktuálně tak kontroluje 67,6 procenta akcií. Navíc vyjednává s dalším akcionářem, firmou Eni, o odkupu jejího 32,4procentního podílu. „Pokud by chtěl PKN zavřít Českou rafinérskou, asi by nenavyšoval svůj podíl ve firmě, ledaže by přemýšlel o tom, že až získá sto procent firmy, tak se ji pokusí prodat,“ konstatoval dobře informovaný zdroj. Těžko by se ale našel takový nadšenec.

Ztráta z rafinerií Unipetrol sice za letošní první čtvrtletí vydělal 937 milionů korun, v rafinérském segmentu ale vykazuje provozní ztrátu 434 milionů korun. „Rafinerské marže jsou v tomto segmentu pod pětiletým minimem,“ konstatoval šéf Unipetrolu Marek Switajewski. A situace se patrně nezlepší ani v dalších měsících.

Celý sektor, a to nejen v tuzemsku, ale po celé Evropě, prochází několikátý rok po sobě krizí, především kvůli dlouhodobému přebytku rafinerských kapacit. Zařízení uvedená do provozu většinou v sedmdesátých letech minulého století nejsou schopna reagovat na současné požadavky trhu. Převážná část rafinerií byla navíc projektována tak, aby produkovala větší množství benzinu na úkor nafty a dalších produktů.

Jenže poptávka po benzinu stále klesá a dnes jsou jeho prodeje zhruba na dvou třetinách z roku 2000 a propad bude pokračovat, především kvůli nástupu úspornějších motorů, alternativních pohonů a větší oblibě nafty. Poptávka po naftě zatím výrazně vzrostla, avšak na její větší produkci nejsou evropské rafinerie tak dobře uzpůsobeny. Ani tento produkt by ovšem sektor nezachránil. „Při sledování odhadů vývoje spotřeby v rozvinutých evropských státech bohužel již ani u spotřeby motorové nafty nelze očekávat výrazný růstový potenciál,“ již dříve uvedl Jan Zaplatílek z ministerstva průmyslu.

Následky špatně odhadnutého vývoje v petrochemii jsou patrné na celém kontinentu. Podle Evropské unie od roku 2008 ukončilo činnost už patnáct rafinerií, což je zhruba desetina celkových kapacit, dvanáct procent zpracovatelů ropy změnilo majitele a další tři procenta jsou na prodej. Jen ve Francii je osm rafinerií z původních dvanácti dočasně nebo trvale uzavřeno.

V Evropě by měla být v následujících pěti letech utlumena až pětina zpracovatelských kapacit. A mezi velmi ohrožené patří i provozy České rafinérské. Pokud by k uzavření skutečně došlo, znamenalo by to doslova pohromu pro tuzemský chemický průmysl, který je na zpracování ropy navázán. Firmy by musely dovážet surovinu z okolních států, což by výrazně zvýšilo náklady a naopak snížilo konkurenceschopnost. O zaměstnání by přišly desítky tisíc lidí. I z toho důvodu se ministerstva financí a průmyslu budou snažit s PKN uzavřít nějakou dohodu, která by vyhovovala oběma stranám. Najít kompromis ale bude těžké.

PKN navzdory loni zveřejněné investiční strategii zajímá v České republice především provoz sítě čerpacích stanic Benzina.

Dle informací má její rozvoj firemní prioritu číslo jedna. Společnost chce výrazně posílit svoji pozici na tuzemském trhu s pohonnými hmotami, kde již prostřednictvím své firmy Benzina ovládá zhruba čtrnáctiprocentní podíl. A je jedno, zda benzin a nafta budou z Česka, nebo Polska. Navíc je naivní si myslet, že polská firma se státním podílem raději uzavře polské rafinerie než ty v Česku.

Ale zpět k trhu s pohonnými hmotami.

Unipetrol, respektive Benzina plánuje, že svůj podíl na trhu navýší i prostřednictvím akvizic konkurenčních řetězců. Souboj o jeden takový řetězec ale prohrála. Z českého trhu se stáhne italská společnost Eni, která v tuzemsku provozuje síť čerpacích stanic Agip. Tu koupí maďarský petrochemický gigant MOL, který v Česku již vlastní benzinky Pap Oil a Slovnaft. Firma se tak s 273 čerpačkami stane největší konkurencí Benziny. Obě firmy, MOL a Benzina, navíc patrně svedou souboj o tuzemskou síť Shellu, který vážně zvažuje odchod z Česka. Svoji pozici v tuzemsku ale hodlá i posilovat ruský Lukoil.

Zůstat v ČR se po dlouhých úvahách rozhodla i rakouská OMV. Na českém trhu s pohonnými hmotami tak možná brzo dojde k cenové válce, což je dobrá zpráva pro motoristy, ale špatná pro ty, kteří jsou závislí na prodejních maržích.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče