Pomoc pro Babiše odložena. Zatím

03. prosince 2012, 00:00 - Táňa Králová
03. prosince 2012, 00:00

S půjčováním obilí ze strategických rezerv státu se v posledních letech roztrhl pytel. Zrno se přitom vesele vyváží

Čtvrt roku se ministerstvo zemědělství domlouvá se Správou státních hmotných rezerv na mimořádném uvolnění sto tisíc tun obilí. Protože strategické zásoby se tím sníží pod bezpečnostní limit, musí jejich přesypání na trh schválit vláda. Státní zrní má zachránit jihomoravské zemědělce zasažené suchem. V branži je každému jasné, že ve skutečnosti jde hlavně o přihrávku pro Agrofert Andreje Babiše. Něco zřejmě tuší i na vládě.

O výjimečnou výpomoc se agrární ministr Petr Bendl (ODS) odhodlal požádat Nečasův kabinet po časově náročné přípravě. Ministři měli půjčku a prodej státního obilí posvětit minulou středu. Během jednání vlády byl ovšem tento bod jako jediný z programu stažen. Jedním z důvodů mohla být nepřítomnost Bendla, kterého ve Strakově akademii zastupoval první náměstek Vilém Žák.

Kde je zádrhel Plán na dočasné upuštění strategických zásob obilí je přísně utajovaný. Správa státních hmotných rezerv i Bendlovo ministerstvo nechávají dotazy bez odpovědí. Víc prý sdělí až poté, co věc projedná vláda. Ta má přímo ve svých řadách oponenty, kterým se nezdá, jak Správa ochraňující zásoby za čtyřicet miliard korun funguje.

Nejhlasitějším kritikem Správy státních hmotných rezerv je ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS). „Je to instituce, která má dnes několik stovek zaměstnanců a disponuje velkými obraty zboží, navíc netransparentními,“ prohlásil Kuba na adresu Správy v nedávném rozhovoru pro časopis Týden. Organizaci plnou utajených informací a neprůhledných transakcí by chtěl stáhnout pod své ministerstvo, zásadně ji zeštíhlit a ušetřit řádově stovky milionů korun. Kubova kritika ale nebude hlavní příčinou, proč se chystaná obilní operace, která neprošla standardním připomínkovým řízením, minulý týden na vládě zadrhla.

Protože oficiální zdroje mlčí, vycházíme z neoficiálních. Výhrady o čerpání obilí pod minimální limit má údajně nový předseda Správy státních hmotných rezerv Ondrej Páleník. Jako šéf vojenské rozvědky skončil posledního října, nové funkce se ujal 1. listopadu.

Že by nechtěl velet šachům s obilím, dlouhodobě oblíbené hře ve státních rezervách?

Některé pozoruhodné tahy týdeník Euro představil již dříve. Oč se hraje nyní?

Bída, a přece se vyváží „Na základě současného vývoje na tuzemském trhu s obilovinami a kvůli nepříznivému suchu je reálný předpoklad, že dojde k nedostatku obilovin, zejména krmných,“ uvádí předkládací zpráva z ministerstva zemědělství pro vládu. Nedostatek navrhuje řešit snížením minimálního limitu státních rezerv o sto tisíc tun, a to dočasně do konce příštího roku. Jenže s hladem po obilí to na českém trhu není nijak dramatické. Urodilo se ho sice o pětinu méně než v minulém roce, jenže loňská sklizeň byla nadprůměrná (viz Žňová bilance).

Obchodníci přitom počítají, že z letošní úrody šest a půl milionu tun se až třetina odveze za hranice. Do potravin se uplatní zhruba dva miliony tun, pro zvířata postačí kolem dvou a půl milionu tun.

Ještě méně obilí než letos se v České republice sklidilo v roce 2006. Tehdejší úroda se ovšem považovala spíš za průměrnou a přebytečný téměř jeden a půl milionu tun se z republiky ještě vyvezl. Žádné půjčování nebo rozprodej státního obilí nebylo třeba. Tenkrát se ovšem pšenice prodávala za poloviční cenu než dnes, a v tom je hlavní příčina „nedostatku“. Kdo by odolal příležitosti prodat zrno za lukrativní cenu a pak natahovat ruku po levnějším státním?

Hlavně správně koordinovat Ministr Bendl chce obilím od státu pomoci podnikům, které postihl výpadek krmného obilí kvůli suchu. Myslí hlavně na zemědělce z jižní Moravy. Nejhůř dopadli na Hodonínsku, Břeclavsku a Znojemsku, kde největší farmy patří Agrofertu (Euro 35/2012). Babišova firma přitom obsadila na trhu s obilím strategické role. Zejména na Moravě vlastní největší sila, je rozhodujícím nákupčím obilí a dodavatelem krmných směsí. Nejlépe vidí do přísně utajovaných státních hmotných rezerv a jejich chystané uvolnění přímo pomáhá režírovat. Kroměřížský výkup Navos, člen rodiny Agrofert, nejen uchovává obilí pro stát, ale současně též koordinuje skladování zásob po celé Moravě. Navíc ovlivňuje cenu, za kterou Správa zrno na trh pouští.

„Cenu řešíme na poradě s našimi koordinátory. Pak ji konzultujeme s ministerstvem zemědělství a Agrární komorou,“ popisoval ředitel klíčového odboru hmotných rezerv Petr Holoubek v dřívějším rozhovoru pro týdeník Euro postup, jak se určuje cena pro uvolňování státního obilí. Takzvaní koordinátoři prý nejlépe vědí, jaká je situace na trhu. „Nechceme určovat cenu v Praze od stolu. Data ze statistiky jsou opožděná,“ vysvětloval Holoubek.

Jaký je výsledek „zkonzultované“ ceny, za kterou by se měla pšenice, ječmen a kukuřice ke krmení prodávat? Státu bude za tunu stačit 4500 korun, avizovaly ministerstvo a Správa státních hmotných rezerv už na konci října, v předvečer nástupu Páleníkova velení.

Pro srovnání: tuna krmné pšenice se na volném trhu prodává za šest tisíc korun i víc, za ječmen se platí do 5500 korun, cena kukuřice se pohybuje mezi 5,5 až šesti tisíci korunami. Ministerská zpráva pro vládu přitom ujišťuje: „Zásoby obilovin z hmotných rezerv budou zapůjčeny za cenu, za kterou bude v případě nevrácení půjček možné nakoupit obiloviny tak, aby se Správa nevystavila riziku případných ztrát.“ Prasata mizí i v lepších letech Někteří chovatelé z nejpostiženějších okresů řeší nedostatek krmení pro zvířata radikálně – likvidací celých chovů, upozorňuje jihomoravská agrární komora, která chce od státu mimo jiné i finanční kompenzaci tři čtvrtě miliardy korun. Prasata a drůbež, největší konzumenti obilí, ovšem z tohoto kraje mizela i v úrodných letech (viz Úbytek hladových krků). V roce 2003 se v Jihomoravském kraji chovalo 534 tisíc prasat, letos už jen 195 tisíc. Počet drůbeže se za stejnou dobu snížil ze 4,5 na 3,3 milionu kusů. Pro zemědělce je jednodušší rozloučit se s pracnou živočišnou výrobou a pěstovat cenově lukrativní obilí a řepku. Stěžejní dotace jdou ostatně na hektary, nikoli na hlavy zvířat.

Dříve oblíbené půjčování obilí ze státních rezerv ustalo se vstupem Česka do Evropské unie. V posledních letech se ale tato praxe znovu oprašuje. Předloni si se státním obilím pohráli obchodníci s kovy (viz Nedrželi se kovů a prodělali), v minulém roce přesvědčil kolegy ve vládě o nezbytnosti půjček z rezerv tehdejší šéf agrárního resortu Ivan Fuksa (ODS).

Agrární komora předtím rozdávala novinářům seznamy zemědělských podniků připravených likvidovat chovy. Nechyběly mezi nimi výkrmny Agrofertu. O pšenici se hlásili také mlynáři, ale ministerstvo vyšlo vstříc pouze zemědělcům. Nakonec se ukázalo, že velký hlad po krmném obilí tady nebyl. Z možných tří set tisíc tun si zájemci půjčili zhruba čtvrtinu. Nejvíc šlo firmám ze skupiny Agrofert.

Neprůstřelné machinace Jiné státní instituce mohou Správě státních hmotných rezerv závidět. Nepříjemné dotazy snadno odpálkovává odkazem na strategicky důvěrné informace. V režimu utajení projednávala vláda i závěry z poslední prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu. Bez konkrétnějšího nařčení si Bezpečnostní informační služba ve své zprávě za loňský rok rýpla do Správy s výtkou, že je v ní prostor pro zneužívání nouzových zásob ve prospěch soukromých subjektů, respektive vybraných obchodních partnerů.

Žádná sila, která by ukrývala bezpečnostní zásoby obilí, stát nevlastní. Jediná, která mu patřila v ZZN Nový Jičín, posledním podniku kontrolovaném státem, letos odkoupila firma Navos ze skupiny Agrofert. Kolik státního obilí leží nebo by mělo ležet v útrobách privátních skladů, je neveřejná a nedostupná informace. Čím atraktivnější budou ceny pšenice, tím méně jí ve státních rezervách asi skutečně je. Vládou zaštítěné půjčky mohou být dobré i k tomu, že zakryjí možný fyzický deficit strategického zrní. Manko pak definitivně zlegalizuje chystaný prodej za dumpingové ceny. Anebo exšéf vojenské rozvědky rozkryje dosud neprůstřelné machinace?

Nedrželi se kovů a prodělali

Se strategickými zásobami se dají dělat výnosné kšefty. Někdy se ale nevyplatí pouštět se do „neosahaných“ komodit. Přesvědčili se o tom dva dlouhodobí partneři Správy státních hmotných rezerv, firmy Prakov a Koart. Před dvěma lety zabrousili obchodníci s kovy do ječmene – k údivu firem, které se v obilí tradičně pohybují. Jednoduchá transakce se státním ječmenem, o níž tehdy týdeník Euro informoval, měla společnostem Prakov a Koart přinést milionové výnosy. Jak chtěli „podojit“ stát?

Prakov a Koart si předloni na jaře půjčily zrno ze státních rezerv a obratem ruky ho prodaly státu na takzvaný intervenční nákup, což je záchranné lano pro ty, kteří neumějí zobchodovat obilí na volném trhu. Vypůjčené zrní měly obě firmy vrátit po žních, jenže to mezitím prudce podražilo a vrtkavé ceny obilí odvály slibovaný „vejvar“.

Obchod, který vymysleli zmínění obchodníci, je neopakovatelný. Správa státních hmotných rezerv a Státní zemědělský intervenční fond, který výkup přebytečného obilí organizuje, se po mediálním upozornění na podivnou transakci dohodly na tom, že přesypání obilí z jednoho státního pytle do druhého už příště předejdou.

Kšeftům na úkor státu nakonec nejlépe zabránil trh. Díky velké poptávce po obilí jsou jeho ceny v posledních letech natolik lukrativní, že na intervenční nákup nedává nikdo ani kilo zrna.

Firmám Prakov a Koart, které mají slovenské majitele, pomáhal na zdejším obilním poli Milan Lacko. Coby bývalý ředitel podniku ZZN v Lounech přišel do styku se Správou státních hmotných rezerv a měl také dobrý přehled o příležitostech v obchodu s obilím. Lacko vypomáhal také mostecké potravinářské firmě Frona, která si ze strategických zásob státu předloni půjčila patnáct tisíc tun krmného ječmene. A nevrátila. „Vše bude mít zřejmě soudní dohru,“ řekl týdeníku Euro loni na jaře ředitel Holoubek. Čtvrt roku nato skončila Frona v konkurzu a Správa státních hmotných rezerv se s 24milionovou pohledávkou stala největším věřitelem.

Kdo by odolal příležitosti prodat zrno za lukrativní cenu a pak natahovat ruku po levnějším státním?

Graf

Žňová bilance Produkce obilí v České republice (v mil. tun)

Úbytek hladových krků Jak klesaly stavy prasat a drůbeže v Jihomoravském kraji (údaje vždy k 1. dubnu)

O autorovi| Táňa Králová kralova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče