Polská (politická) krev

30. června 2014, 00:00 -
30. června 2014, 00:00

Skandál s odposlechy politiků může položit vládu Donalda Tuska – ale dosud není jasné, komu slouží

Pane ministře, kdybyste mě potřeboval, stačí zazvonit, říká uctivý manažer restaurace prominentnímu hostovi. Podnik Sowa i przyjaciele na rohu ulic Jurija Gagarina a Czerniakowské v centru Varšavy není pro každého (za biftek vám naúčtují v přepočtu tisíc korun), ale pro diskrétní návštěvy mocných tohoto světa je jako střižený. Manažer Lukasz N. si je toho dobře vědom. Vodí hosty do salonku, kde lze pochoutky místní kuchyně splachovat šampaňským v dokonalém soukromí. Ani číšníci sem nechodí; vybranou společnost obsluhuje on sám. Aby nerušil, má k dispozici technologickou vymoženost, která vypadá jako ovládač na televizi. „Kdyby bylo cokoli třeba, stačí zmáčknout tady knoflík,“ vysvětloval Lukasz N. německému týdeníku Der Spiegel.

Oním váženým hostem je Radosław Sikorski, polský ministr zahraničí, těžká politická váha evropského kalibru a horký favorit na obsazení křesla de facto ministra zahraničí Evropské unie. Nebo někdo z jeho kabinetních kolegů, guvernér polské centrální banky, šéf největší středoevropské firmy PKN Orlen, ten či onen vlivný podnikatel – přivítání probíhá pokaždé stejně. Rituál s uvítáním, salonkem i „dálkovým ovládačem číšníka“ je neměnný.

Nastražená léčka Nikdo z hostů neměl tušení, že celý poslední rok, od jara 2013 do jara letošního roku, lezl do umně nastražené pasti. Uvnitř nenápadné krabičky ovládače je skryto odposlouchávací zařízení, jež přesně zachytí každé jeho slovo, uloží je na paměťový disk… a poslouží jako mocná politická zbraň. Kdosi - o jeho totožnosti bude řeč později – přesvědčil Lukasze N., aby důvěru svých hostů prodal. Cena? Sto patnáct tisíc zlotých, tedy něco přes tři čtvrtě milionu korun. Lukasz N. nebyl sám. O necelé tři kilometry dále, přes park Královské rybníky, v přízemí paláce Sobańských sídlí další luxusní restaurace Amber Room (degustační menu včetně vína vás vyjde bratru na tři a půl tisíce korun). Tam mělo v téže době probíhat zhruba totéž jako u Sovy a přátel, jen namísto manažera zastal špionskou práci číšník Konrad L. I on dostal svůj podíl.

Tak to alespoň podle polských médií (jako zdroje tohoto textu posloužily především online verze týdeníku Wprost a deníku Gazeta Wyborcza) říkají Lukasz N. i Konrad L.; minulý týden se k tomu oba rychle přiznali. Policie na ně údajně přišla podle hlasu – zařízení byla zapnutá, už když se svými hosty mluvili.

První bomba Někdy začátkem června obdržel nahrávky – na 900 hodin záznamu v syrovém, needitovaném stavu – renomovaný polský týdeník Wprost. Okolnosti dosud nejsou veřejnosti známy, protože jeho novináři v čele se šéfredaktorem Sylwesterem Latkowským svůj zdroj chrání. V sobotu 14. června pak Wprost zveřejnil první nahrávky – a byly to hned velké ryby. Ministr vnitra Bartłomiej Sienkiewicz na nahrávce probírá s guvernérem centrální banky Markem Belkou vyhlídky své strany Občanská platforma v nadcházejících parlamentních volbách. Naznačuje, že by vládní partaj potřebovala od centrální banky – instituce ze zákona apolitické – pomoc v podobě snížení úrokových sazeb. Belka souhlasí, ale klade si podmínky. K nim patří novela zákona o centrální bance a odchod ministra financí Jacka Rostowského (viz box Kdo řekl co).

Odezva byla patřičně impulzivní. Opozice začala vyzývat kabinet Donalda Tuska – mimochodem nejstabilnější postkomunistickou polskou vládu – k demisi. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že 48 procent Poláků si přeje totéž. Opoziční strana Právo a spravedlnost najednou měla ve volebních preferencích sedmiprocentní náskok (32 procent oproti 25 procentům Občanské platformy), ačkoli ještě v předcházejícím měsíci byl poměr sil zcela vyrovnaný. Premiér Tusk musel obhajovat své listopadové rozhodnutí odvolat Rostowského. „S tlakem ze strany centrální banky ani s obsahem jakéhokoli ilegálně zaznamenaného rozhovoru to nemělo nic společného,“ citovala jej Gazeta Wyborcza.

Kontrarozvědka v redakci Mělo být hůř: týdeník Wprost oznámil, že zveřejní další nahrávky. Den poté, ve středu 18. června, navštívili vpodvečer redakci tři dobře oblečení urostlí muži; že jsou z kontrarozvědky ABW a že si jdou pro nahrávky – s odůvodněním, že je chtějí prozkoumat, aby zjistili, kdo je jak pořídil. Šéfredaktor Latkowski řekl, že nikomu žádné nahrávky nedá. Po konzultaci s právníkem Wprostu Jacekem Kondrackým však svolil k setkání se státním zástupcem Josefem Gacekem, jenž byl součástí návštěvy.

Co dohodli, není zcela jasné. Jisté naopak je, že agenti odešli s nepořízenou. Kolem půl deváté večer dorazilo do redakce Wprostu osm jiných mužů; podle prohlášení ministerstva vnitra to byli technici, kteří měli nahrávky zajistit. Šéfredaktor Latkowski však mezitím svolal tiskovou konferenci, na níž celou věc důkladně provětral. „Technici“ se tak prodírali davem novinářů, vrčících kamer, a dokonce policistů, které Latkowski povolal, „aby viděli, jak ABW překračuje svoje pravomoci“, píše sám Wprost. „Bylo proti mně použito fyzické síly, abych vydal svůj laptop,“ oznámil novinářům Latkowski. Hodinu před půlnocí však nejvyšší šéf státních zástupců Andrzej Semeret akci zrušil, „aby ochránil životy a zdraví lidí v redakci“. Jeho lidé odešli znovu s prázdnou. Qui bono?

Následující nahrávky, zveřejněné již minulý týden, nadzvedly nejedno obočí v souvislosti právě s již zmiňovaným Radosławem Sikorským. Míra pozornosti, již si ministr zahraničí vysloužil, přivádí řeč zpět k dosud nezodpovězené otázce – kdo odposlechy nařídil a odevzdal je Wprostu a proč to udělal? Byl terčem právě Sikorski? Chtěl někdo podkopat jeho ambice stát se eurokomisařem? Zdiskreditovat jej kvůli jeho protiruskému postoji na Ukrajině?

Týdeník Wprost se nejprve omezil na vyjádření, že mu nahrávky poskytl „podnikatel bez vztahu k cizím mocnostem“. Následně však restauratér od Sovy a přátel Lukasz N. i jeho kolega z branže Konrad L. shodně vypověděli, že tím, kdo je úkoloval a platil, je polský podnikatel Marek Falenta. Policie ho zatkla, vyslechla a propustila ve středu večer, stejně jako jeho švagra a obchodního partnera Krysztofa Rybku. On sám tvrdí, že se stal obětí politického spiknutí (viz rámeček). Shodou okolností zhruba v téže chvíli hlasoval parlament o důvěře vládě, o což požádal premiér Tusk, aby alespoň částečně sebral vítr z plachet opozici. Minulý týden zvažoval i možnost předčasných voleb. Je však docela dobře možné, že jeho vláda krizi ustojí, lze-li chápat reakci trhů jako jisté vodítko. Koncem minulého týdne stoupala jak varšavská burza, tak hodnota zlotého. A například německý finančník Michael Hasenstab, viceprezident americké investiční megafirmy Franklin Templeton, dokonce zvýšil podíl polských dluhopisů ve svém fondu Templeton Global Bond (drží majetek v hodnotě 38 miliard dolarů) z 10,1 na 11,4 procenta. „Polsko zůstává kotvou středoevropských trhů,“ komentoval suše odposlechovou aféru. Hasenstab je zvyklý mít pravdu a může tomu tak být i teď – jen v polských restauracích je asi třeba mluvit obezřetněji.

„Kdyby bylo něco zapotřebí, pane ministře, stačí zazvonit,“ říká manažer varšavské restaurace Sova a přátelé. Hlavní podezřelý

Minulý týden byl pro polské vyšetřovací orgány podezřelým číslo jedna velkopodnikatel Marek Falenta (39). Loni sedmašedesátý nejbohatší Polák (jeho jmění čítá 145 milionů dolarů) podniká v mnoha oborech od strojírenství po telekomunikace. Drží například podíl ve výši 7,7 procenta v Hawe, výrobci optických kabelů, jehož představenstvo je nabito bývalými politiky a jenž loni v prosinci získal státní zakázku ve výši 136 milionů eur. Nejvíce pozornosti však přitahuje jeho firma Sklady Wegla. Podle časopisu Business New Europe je podezřelá z toho, že na polském trhu prodává laciné ruské uhlí a vydává je za kvalitnější polské. On sám připouští, že nakupuje v Rusku, ale tvrdí, že jeho ceny jsou nižší kvůli tomu, že na polském trhu vládne uhelný kartel. Ten jej prý chce zničit. Letos v květnu se měl na večírku setkat s náměstkem ministra financí Rafałem Baniakem. Ten mu nabídl, že od něho (patrně v zastoupení státu) Sklady Wegla koupí. Falenta odmítl, ale zanedlouho listu Gazeta Wyborcza sám řekl, že „kvůli dluhům, které nadělal můj partner“, se ocitl v situaci, „kdy mě Rusové tlačí ke zdi“. Kontaktoval proto Baniaka, ale ten už svoji nabídku nezopakoval. O týden později byly zveřejněny první nahrávky. Falentova případná motivace pro zveřejnění nahrávek je nejasná. Akcie strojírenské firmy ZWG, jíž vlastní 32 procent, minulý týden ztratily 16 procent své hodnoty; další firma z téže branže Bumech (má v ní 18procentní podíl) přišla o devět procent.

Opoziční strana Právo a spravedlnost požaduje pád vlády Donalda Tuska a 48 procent Poláků si přeje totéž. Je terčem aféry ministr Sikorski? Chtěl někdo podkopat jeho ambice stát se eurokomisařem, například kvůli Ukrajině?

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče