Politika v genech

17. března 2014, 00:00 - TOMÁŠ PERGLER
17. března 2014, 00:00

Disidentské rodiny se stále drží ve vysokých patrech české politiky. Navrch má levice

Mocnou dynastií, jako jsou třeba Kennedyovi, se Česko pochlubit nemůže.

Fenomén rodin svázaných po více než jednu generaci s politikou tu ale nesporně existuje už od 19. století. Připomeňme vůdce staročechů Františka Riegera, který se oženil s dcerou Františka Palackého. Riegerova dcera se zase provdala za jeho „následníka“ Albína Bráfa. Politickou angažovanost zdědil bývalý diplomat a ministr zahraničí Jan Masaryk nebo druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký. Příkladů by se našlo mnoho.

Politické geny se v tuzemsku dědí i v současnosti.

Mnoho nynějších „klanů“ vyšlo z prostředí předlistopadového disentu. Stačí jmenovat členy rodin Petra Uhla, Václava Bendy, Jiřího Dienstbiera staršího nebo bývalého protagonisty pražského jara 1968 Zdeňka Mlynáře. Pokud bychom rozšířili záběr z parlamentní či vládní politiky na občanskou angažovanost, diplomacii a média, můžeme sem přičíst i filozofy Jiřího Němce a Daniela Kroupu a jejich potomky či příbuzné. Z disidentské zkušenosti v příbuzenstvu vzklíčila také kariéra současné ministryně práce Michaely Marksové Tominové (ČSSD), jejíž teta Zdena Tominová byla jednou z mluvčích Charty 77.

Otec kádr Existují i příklady, kdy se politická zkušenost přenášela od předků působících na druhé straně barikády, tedy v komunistické nomenklatuře. Příkladem je ministr zemědělství z Rusnokovy vlády a prezident Potravinářské komory Miroslav Toman, jehož otec byl šéfem téhož resortu pod předsedou vlády ČSSR Lubomírem Štrougalem. Z líhně komunistické diplomacie vyšel bývalý eurokomisař, nyní lídr kandidátky ANO pro letošní volby do Evropského parlamentu Pavel Telička, jehož otec František působil na několika československých velvyslanectvích.

Pokud se časově přehoupneme přes sametovou revoluci, nemůžeme pominout sestry Pajerovy, přesněji studentskou vůdkyni a periodickou aktivistku Moniku MacDonagh-Pajerovou a někdejší místopředsedkyni Strany zelených Kateřinu Jacques. Obě sestry zároveň symbolizují to, jak se jednotlivé rodiny proplétají s jinými nebo přesahují do jiných částí veřejného prostoru, zpravidla showbyznysu. Připomeňme, že Jacques je partnerkou dlouholetého předsedy zelených a Topolánkova místopředsedy vlády Martina Bursíka, který dříve žil s dcerou Jiřího Dienstbiera staršího Monikou. Dcerou MacDonagh-Pajerové je herečka a moderátorka Emma Smetana. Nesmíme zapomenout na ministra obrany Martina Stropnického (ANO), jinak také otce odbojného politika zelených Matěje Stropnického. Jak je všeobecně známo, manželkou Martina Stropnického je herečka Veronika Žilková.

Zakroužkovaný, ale bez výboru Zábavní průmysl ale nechme stranou a podívejme se na to, jaké postavení či vliv mají členové zmíněných rodin v současnosti.

„Myslím, že jméno Benda je pořád, aspoň v části Prahy, dobré jméno,“ řekl v listopadu pro deník Dnes „věčný“ poslanec ODS Marek Benda, když se z nevolitelného místa na kandidátce opět dostal do dolní komory parlamentu. Pravda ovšem je, že s přechodem zdecimovaných občanských demokratů do opozice Bendovo postavení zesláblo. Přišel o šanci znovu vést poslanecký klub a předsednictví mandátového výboru přenechal Miroslavě Němcové. Vede ale Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby. Jednou nohou v politice zůstává jeho bratr Filip Benda, bývalý šéf poradců ministra obrany Alexandra Vondry nebo ředitel kabinetu ministra dopravy Zbyňka Stanjury.

Ve volbách do Evropského parlamentu kandiduje za ODS na 18. místě. V otcových šlépějích částečně kráčel také Patrik Benda, někdejší člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů a senátorský asistent.

Jiná bývalá tvář českého konzervatismu Daniel Kroupa se už deset let do aktivní politiky téměř nezapojuje. Po rozkladu ODA a neúspěšném pokusu o kandidaturu v Evropském parlamentu se zaměřil na akademickou dráhu. Nyní přednáší politologii a filozofii na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Na veřejnosti vystupují spíš jeho synové, investigativní novinář Janek Kroupa a ředitel občanského sdružení Post Bellum a šéf projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa.

V jistém smyslu do výčtu politických rodin patří i rodina exprezidenta Václava Klause, přinejmenším od nástupu jeho manželky Livie na post velvyslankyně na Slovensku. Pokud bychom počítali aktivní vystupování v kampaních, do množiny bychom zahrnuli i nejstaršího syna Václava Klause mladšího (viz například jeho výstup proti Karlu Schwarzenbergovi v loňských prezidentských volbách). Na pravici se dají zařadit i lidé z okruhu velké disidentské rodiny Němcovy, jejíž nynější „hlavou“ je předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Dana Němcová. I když v polistopadové politice, přesněji řečeno v diplomacii působila jen dcera Markéta Fialková (bývalá velvyslankyně v Albánii, zemřela v roce 2011) a zeť Martin Palouš (bývalý náměstek ministra zahraničí a velvyslanec v USA a při OSN v New Yorku).

Třetí generace Naopak „levicové“ rodiny si za poslední roky citelně polepšily. Na první místo asi patří Jiří Dienstbier mladší, jenž se z provinčního pražského zastupitele vyhoupl v březnu 2011 do nejužšího vedení ČSSD a po úmrtí otce vyhrál v jeho senátorském obvodu na Kladně. Na nízkou oblíbenost u části straníků doplatil při loňské obměně předsednictva, čtvrté místo v loňské prezidentské volbě lze ale hodnotit jako úspěch. Po posledních volbách se dokázal udržet mezi kandidáty do vlády a od ledna je ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. K politice už začíná přičichávat také ministrův dvacetiletý syn Jiří Dienstbier nejmladší, který je členem Mladých sociálních demokratů. K aktivním patří i čtvrtá manželka Jiřího Dienstbiera staršího Jiřina Dienstbierová, předsedkyně Rady pro mezinárodní vztahy nebo zástupkyně platformy Vraťte nám stát. V loňských volbách do Poslanecké sněmovny kandidovala za hnutí Změna Táni Fischerové.

Pokud bychom ale měřili politický vliv počtem veřejně aktivních členů rodiny, bezesporu by zvítězili Uhlovi. Na pomyslném žebříčku vede Anna Šabatová, kterou poslanci v únoru zvolili veřejnou ochránkyní práv. Připomeňme, že Šabatová je dcerou bývalého brněnského komunistického funkcionáře, pozdějšího reformního komunisty a signatáře Charty 77 Jaroslava Šabapolitika ty. Manželem Šabatové je někdejší disident s nálepkou revolučního marxisty Petr Uhl, který se v minulých letech věnoval hlavně komentování na stránkách deníku Právo.

Navzdory vážným zdravotním problémům vydal před loňskými Vánocemi autobiografickou knihu rozhovorů. Třetí generaci v politice reprezentuje hlavně mladší syn Michal Uhl (ročník 1985).

„Svého dědečka i rodičů si velmi vážím. Vyrostl jsem v sociálně-kulturním prostředí, které mě definovalo. Vždycky se u nás hodně debatovalo, třeba při jídle, kladl se také důraz na multikulturní vzdělání,“ vysvětluje svoje pohnutky pro politickou dráhu. Hlavní úvazek má jako placený zastupitel za zelené v pražském druhém obvodě, kde má na starost noviny městské části. Kromě toho přednáší na Fakultě sociálních věd UK (vystudoval genderová studia a sociologii) a píše recenze komiksů. Nejvíce na sebe ale upozornil po svém zvolení do rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kde se spolu s dalšími novými radními zasadil o loňské sesazení Daniela Hermana z čela této instituce. Část pracovníků mu také vyčítá, že se snaží navést ústav ke smířlivějšímu postoji ke komunistickému režimu. V letošních komunálních volbách chce znovu kandidovat do zastupitelstva Prahy 2 za zelené jako nezávislý kandidát (ze strany musel vystoupit kvůli členství v radě ÚSTR).

SOcIální eSkadra Spíše do prostředí jakéhosi intelektuálního podhoubí mladé české levice lze zařadit Michalovu sestru Sašu Uhlovou, vystudovanou romistku a novinářku internetového Deníku Referendum. Právní rozměr zastupuje bratr Pavel Uhl, advokát v kanceláři Rychetský, Hlaváček, Krampera. Naposledy o sobě dal výrazně vědět před rokem, když sepsal žalobu senátorů na prezidenta Václava Klause pro velezradu, s níž ale před Ústavním soudem nepochodil.

Právě Uhlovi reprezentují politický proud, který je blízký Dienstbierovi nebo Tominové a do značné míry také premiéru Bohuslavu Sobotkovi. Silný důraz na vymáhání sociálních práv, feminismus nebo podpora homosexuálních párů stavějí tuto skupinu do pozice jakýchsi ideologických vůdců západoevropského střihu, kteří se v tuzemské levici postupně prosazují na úkor „tradicionalistů“, zosobněných prezidentem Milošem Zemanem.

V následujících měsících se projeví síla jejich vlivu. První na řadě bude volba ředitele ÚSTR, která je plánovaná na duben. ?

Politika, byznys a média

Přehled disidentských rodin, jejichž členové působili v politice.

JAROSLAV ŠABATA (1927-2012) bývalý funkcionář KSČ, po roce 1969 vyloučen z KSČ, otec Anny Šabatové PETR UHL (1941) levicový politik a novinář, bývalý signatář Charty 77, manžel Šabatové ANNA ŠABATOVÁ (1951) signatářka Charty 77 a aktivistka v oblasti lidských práv, 2001 až 2007 zástupkyně ombudsmana, letos v únoru zvolena ombudsmankou, když porazila Stanislava Křečka (ČSSD) MICHAL UHL (1985) zastupitel Prahy 2, člen rady ÚSTR PAVEL UHL (1975) advokát a politolog ALEXANDRA UHLOVÁ (1977) romistka a redaktorka Deníku Referendum JIŘÍ DIENSTBIER STARŠÍ (1937-2011) disident, ministr zahraničí, senátor JIŘÍ DIENSTBIER MLADŠÍ (1969) ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu JIŘINA DIENSTBIEROVÁ (1955) předsedkyně Rady pro mezinárodní vztahy VÁCLAV BENDA (1946-1999) politik a bývalý ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu MAREK BENDA (1968) poslanec ODS FILIP BENDA (1976) bývalý šéf poradců ministra obrany Vondry PATRIK BENDA (1974) bývalý člen rady ÚSTR ZDENĚK MLYNÁŘ (1930-1997 ) v roce 1968 ve vedení KSČ, později signatář Charty 77 RITA KLÍMOVÁ (1931-1999) ekonomka a diplomatka, se Z. Mlynářem měla syna Vladimíra a dceru Milenu VLADIMÍR MLYNÁŘ (1966) novinář a politik, nyní manažer v PPF MILENA BARTLOVÁ, ROZ.

MLYNÁŘOVÁ (1958) profesorka dějin umění DANIEL KROUPA (1949) Filozof a disident, po roce 1989 ve vedení ODA MIKULÁŠ KROUPA (1975) ředitel nevládní organizace Post Bellum JANEK KROUPA (1974) novinář, v současnosti v Českém rozhlase DANA NĚMCOVÁ (1934) psycholožka a disidentka MARKÉTA FIALKOVÁ, ROZ. NĚMCOVÁ (1956-2011) diplomatka ONDŘEJ NĚMEC (1960) fotograf MEJLA HLAVSA (1951-2001) zeť, hudebník (Plastic People) MARTIN PALOUŠ (1950) zeť, diplomat

O autorovi| TOMÁŠ PERGLER • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče