Politické loutkohraní

15. října 2012, 00:00 -
15. října 2012, 00:00

Dlouho očekávaný zákon o úřednících schytává kritiku ze všech stran. Dočká se někdy Česko konce politického evergreenu?

Měl to být zákon, který konečně ve státní správě udělá pořádek. Vlajková loď v dosud neúspěšném boji s korupcí. Zákon o státní službě neboli pod novým jménem „zákon o úřednících“. Klíčová norma, s níž počítá česká ústava, kterou po Česku požaduje Evropská unie a jejíž neexistenci kritizují všechny domácí i zahraniční neziskové organizace, byla sice schválená už v roce 2002, od té doby ale politici její účinnost pravidelně odsouvali.

Nečasův kabinet místo aby zákon nechal jednoduše platit, raději ho zrušil s tím, že ho vypracuje znovu. Co slíbil, to splnil. Jeden z nejdůležitějších předpisů za posledních deset let prošel připomínkovým řízením a nyní čeká na Legislativní radě vlády. A jaký je výsledek? Bez jakéhokoli překvapení, v podstatě žádný.

Rozhněvaný Brusel „Ten zákon byl vzat za úplně špatný konec a pro mě je to velké zklamání. Nerespektuje skoro nic, včetně protikorupční strategie a také toho, co po nás chce Evropská unie,“ vysvětluje emotivně Karolína Peake, předsedkyně Legislativní rady vlády. Není jediná, komu zákon v nynější podobě vadí. Když jej ministerstvo vnitra po dlouhém čekání konečně poslalo na vládu, snesly se připomínky ze všech stran včetně ostatních resortů, opozice, odborů a neziskových organizací.

„Potenciálně korupční systém umožňující netransparentní a svévolné udělování odměn, mnohokráte kritizované v řadě médií, zůstává,“ jmenuje jen jednu z mnoha výtek Radim Bureš z české pobočky Transparency International.

Nikomu z kritiků přitom není jasné, jak vlastně mohlo z legislativního svatého grálu vzniknout nechtěné dítě. Na zákoně ministerstvo vnitra pracovalo dva roky a spolupracovalo na něm i s neziskovkami a ostatními resorty.

„Ministerstvo vnitra je jako předkladatel tohoto návrhu přesvědčeno o tom, že zákon tak, jak je zpracován, povede k jednomu z hlavních cílů, kterým je odpolitizování veřejné správy,“ napsal týdeníku Euro mluvčí resortu vnitra Břetislav Oliva s tím, že nyní probíhá vypořádání připomínek, a to může ještě přinést dílčí změny. Karolína Peake, která má ono vypořádání na starost, si ale něco takového neumí představit. Výtky jsou tak vážné, že návrh bude pravděpodobně v nynější podobě smeten ze stolu. „V tuto chvíli je to minimálně na vrácení k přepracování,“ říká.

To je ale hned z několika důvodů problém. Předně, Evropské komisi už s Čechy pomalu dochází trpělivost. Nejde jen o samotný zákon. Naše pozice v EU je v tuto chvíli velmi slabá a mohou za to i nejrůznější kauzy v rámci čerpání bruselských dotací. David Rath, kauza Severozápad, dálnice, to jsou jen vrcholky českého dotačního ledovce. Když komise letos na jaře kompletně zastavila přísun peněz do Česka, jednou z podmínek pro jejich obnovení byla i existence zákona o státní správě, tedy o úřednících. To pochopitelně nebylo možné stihnout, takže česká strana přišla s provizorním řešením – výběr úředníků spravujících evropské fondy v Česku se nyní řídí zvláštními metodickými pokyny. Pro další období čerpání fondů, které započne v lednu 2014, ale taková záplata stačit nebude.

„Já měl k podobě toho zákona mnoho připomínek, ale hlavně jsem upozornil na to, že tady zkrátka musí být zákon upravující poměry ve veřejné správě,“ říká Daniel Braun, první náměstek ministerstva pro místní rozvoj, které je koordinátorem evropských fondů. Jak dodává, zákon rozhodně neřeší to, co EU vadí, fatálním hendikepem by ale bylo to, kdyby nebyl přijat žádný. „Nedovedu vůbec odhadnout, jestli bychom to mohli nějak řešit. Ale byl by skutečně velký, velký problém,“ upozorňuje Braun.

Sto padesát let pozadu Pro uspokojení EU musí zákon rozhodně platit od ledna 2014, jak bylo původně v plánu. Dnes to sice vypadá jako spousta času, zatím ovšem není jasné, jak hlubokými změnami bude muset projít. Podle některých ohlasů by bylo zdaleka nejrozumnější napsat zákon celý znovu. Vzhledem k tomu, že se na něm pracovalo dva roky, to ale nevypadá moc reálně. „V případě vrácení návrhu zákona k přepracování je těžké stanovit, kdy bude nový návrh hotový, respektive připravený k opětovnému projednání vládou. Záleželo by hlavně na hloubce a rozsahu požadovaných změn,“ vysvětluje Břetislav Oliva.

V řešení úřednické otázky ale nejde jen o tuzemské účty s EU. Česko jako jediný stát unie dosud nemá legislativně vyřešené poměry pracovníků ve veřejné správě a na rozsahu korupce je to znát. Například ve Spojených státech něco podobného vyřešili už v roce 1883, kdy vláda po protestech občanů zavedla takzvaný Pendleton Act, který měl úředníky ve státní správě chránit.

A před čím že ti nebozí úředníci potřebují ochranu? Za všechny stačí jeden příklad.

Když před dvěma lety změnilo ministerstvo životního prostředí svého šéfa, na jeho chodbách zavládla panika. Mladý pravicový politik Pavel Drobil se netajil tím, že nemá svobodomyslné aktivisty, kteří přišli do úřadu za Martina Bursíka, zrovna v lásce, a hodlá provést velkou personální čistku. To se také stalo a výsledky jsou zřejmé. Státní fond životního prostředí je jedním z nejproblematičtějších fondů v zemi, obviňovaný nejen z korupčních skandálů, ale také z chyb, nepřesností a nedodržování pravidel.

V Česku to tak zkrátka chodí: přijde nový ministr a nevymění jen své náměstky, ale vybílí celou budovu od základů. Výsledkem je nestabilita a ministerstva plná buď politicky dosazených úředníků, nebo čestných lidí bojících se o svá místa, a proto plnících politické zadání. Stačí se podívat, kde jsou největší problémy s čerpáním evropských fondů. Kromě životního prostředí jde například o dopravu. Netřeba připomínat, jak Vít Bárta halasně ohlašoval personální výměny skrz naskrz svým úřadem. Totéž se stalo ve středočeském krajském úřadu, kde David Rath obsadil všechny pozice svými oblíbenci.

Zúčtujem spolu Jak to potom funguje, je nabíledni. Není asi jednoduché být v kůži úředníka, který pracuje na ministerstvu díky dobrému slovu „svého“ ministra, jenž ho navíc může kdykoliv odvolat a má se starat o veřejné zakázky, do kterých se hlásí sponzoři příslušné strany.

Navíc nemusí jít hned o krádeže a tunelování.

Pokud se na každém důležitém úřadě v Česku jednou za čtyři roky vymění celé osazenstvo, jak moc asi budou takoví úředníci rozumět svojí práci?

Nejde ale jen o korupci. Ostře sledovaná norma by měla řešit i další životně důležité věci, například systém vzdělávání úředníků, způsob jejich odměňování a vypisování výběrových řízení na klíčové pozice. Měli by mít zákaz členství v politických stranách a zákaz podnikání. To všechno bude zřejmě ještě nějakou dobu fungovat jen „na dobré slovo“.

Současný stav, v němž se zákon nachází, ale možná není zas až tak překvapivý. Politikům samozřejmě vyhovuje, když mohou své podřízené vodit jako loutky. Pro snahy o omezení korupce v Česku je však další tvrdou ranou. „V poslední době se zastavila práce na zákoně o financování politických stran, zastavila se také práce na zákonu o obcích a teď se zastavilo toto. Obávám se, že až budeme na konci roku bilancovat plnění protikorupční strategie, dopadneme hodně špatně,“ říká Karolína Peake.

O autorovi| Tomáš Plhoň • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče