Pohled za Junckera

14. července 2014, 00:00 - HOWARD DAVIES
14. července 2014, 00:00

Spory o nového šéfa eurokomise zastiňují mnohem důležitější úkoly, před nimiž EU stojí

Zdá se, že Evropská unie se dokáže soustředit vždy jen na jeden problém. Letos v létě je to otázka, kdo vystřídá Josého Manuela Barrosa ve funkci předsedy Evropské komise. A britský premiér David Cameron se ocitl v roli velitele zadního voje, který se snaží zablokovat jmenování lucemburského arcifederalisty Jeana­Clauda Junckera. Funkce předsedy komise je bezpochyby důležitá. Komise si udržuje monopol na navrhování nové legislativy, na jejíž charakter má předseda silný vliv. Nová legislativa je však pro Evropu v dnešní době svým způsobem luxusem. Namísto úvah o vzrušujících nových směrnicích, například o žádoucích vlastnostech sekaček na trávu prodávaných v EU, musejí vedoucí evropští představitelé dotáhnout do konce tři naléhavé a vzájemně propojené úkoly.

HLAVY V PÍSKU První úkol je politický. V nedávných volbách do Evropského parlamentu podpořila čtvrtina voličů v Británii a ve Francii strany nepřátelské vůči další integraci a odhodlané obnovit Evropu složenou z nezávislých členských států. Středoleví a středopraví federalisté reagovali tím, že našli společné důvody pro zajištění většiny pro Junckera.

To není stabilní výsledek. Obhájci evropského ideálu musejí navázat přímější kontakt s jeho kritiky a formulovat inspirativní vizi, místo aby strkali hlavy do písku a při každé příležitosti opakovali slova „stále těsnější unie“.

Nad euroskeptiky by se jim vyhrávalo snáze, kdyby mohli poukázat na výraznější a trvalejší hospodářské úspěchy. Růst v eurozóně je nadále loudavý – v loňském roce dosáhl 0,7 procenta – a míra nezaměstnanosti ve výši 11,7 procenta je nepřijatelně vysoká.

Tyto průměrné hodnoty jsou samy o sobě skličující, avšak některé části kontinentu jsou v ještě mnohem horším stavu. Nezaměstnanost ve Španělsku pořád převyšuje 25 procent a italská ekonomika od zavedení eura prakticky neroste.

Ekonomické zotavení zpomalují nanční problémy – což je třetí horké téma, které musejí představitelé EU řešit. Jednotný nanční trh se před čtyřmi lety zhroutil a dosud není opravený.

Evropská centrální banka samozřejmě dělá, co je v jejích silách, aby zmenšila rozdíly v nákladech na půjčky mezi suverénními evropskými státy. Velkou část let 2012 a 2013 platily španělská a italská vláda za desetileté peníze 5,5 až sedm procent, zatímco německá sazba nedosahovala ani dvou procent. Dnes je tento rozdíl mnohem nižší. Španělsko a Itálie platí jen asi o 150 základních bodů více než Německo.

ODNÁŠEJÍ TO FIRMY Z pohledu vypadá situace poněkud jinak. Pro malou ze Španělska nebo z Itálie zůstává rozdíl v úrokových sazbách stejně vysoký jako dříve. Nezajištěná půjčka bude stát jihoevropskou o dva procentní body více než srovnatelnou na Rýně, přestože mají podobný úvěrový rating. Do roku 2010 činil tento rozdíl pouhých pár základních bodů. V roce 2011 však raketově vzrostl a od té doby se nesnížil.

Je to závažná konkurenční nevýhoda, která se přičítá k trestu za to, že se tyto státy nacházejí dále od hospodářského těžiště EU.

Bude­li tento stav pokračovat, prohloubí stále patrnější rozdělení Evropy na „majetné“ a „nemajetné“.

Jak může na ? nančním trhu, který má být jednotný a integrovaný, přetrvávat takový rozdíl? Odpověď samozřejmě zní, že eurozóna žádným podobným trhem není, alespoň zatím. Krize důvěry v bankovní sektor EU, která vypukla v roce 2010, dosud nebyla překonána. Evropské banky se stále zdráhají navzájem si půjčovat, zejména přes hranice.

Vznik bankovní unie byl dohodnut s cílem napravit tento problém, přičemž ECB měla stát v popředí jako jediný supervizor všech velkých evropských bank. Trh však vysílá jasné signály, že bankovní unie zatím svůj úkol nesplnila a že v žádném případě není dokončená. Vyvstávají pochybnosti týkající se absence jednotného systému ochrany vkladů, dostupnosti zdrojů na záchranu krachujících institucí a také otázky, zda přístup ECB bude natolik striktní, aby dokázal kovat slabé články, donutit je k rekapitalizaci, a tím obnovit důvěru.

ROZHODUJÍCÍ PODZIM Klíčový test přijde letos na podzim, až ECB zveřejní výsledky svého hodnocení kvality aktiv. Očekávám, že dohlížitelé budou přísní; závisí na tom důvěryhodnost jejich instituce.

Národní dohlížitelé a národní vlády si však zachovávají významnou roli. Budou i oni připraveni jednat poctivě? A co je důležitější: budou ochotni a schopni pomoci raněným bankám, které ještě nepadly, s navýšením kapitálu

Nedávné dluhové problémy italské banky Monte di Siena a dalších ukázaly, že shánění nancí pro peněžní ústavy je drahé. Investorům je třeba nabídnout značné slevy, aby se je podařilo přesvědčit, ať investují vlastní peníze.

Tři problémy, s nimiž se bude Evropa ve druhé polovině tohoto roku potýkat, jsou tedy úzce provázané. EU bude potřebovat nejsilnější vedoucí tým, který dokáže sestavit, aby proplula zrádnými vodami a uvedla v život klíčové nanční reformy. První signály zdaleka nejsou slibné. Na obzoru se rýsuje jen málo nových tváří či myšlenek. Musíme doufat v příjemné překvapení.

O autorovi| HOWARD DAVIES, bývalý předseda britského regula Úřadu ních služeb, viceguvernér Bank of England a ředitel London School of Economics, profesor politologického ústavu Sciences

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče