Poctivost má zelený puntík

10. září 2012, 00:00 -
10. září 2012, 00:00

Prodejce potravin vede zákazníky ke kvalitě a věří, že tím vychová i výrobce

Kdybychom měli takovou prodejnu i u nás, slýchává od občasných zákazníků majitel samoobsluhy v Plavech u Tanvaldu Jan Patrman. V obchodě s nápisem Vaše sámoška si zvykli nakupovat chalupáři projíždějící do Krkonoš nebo Jizerských hor. Oporou tržeb jsou ale hlavně místní. Zatímco statistika dodává údaje o pokračujícím propadu maloobchodního obratu a obchodníci naříkají, že lidé šetří hlavně na výdajích za jídlo, sámošky v Plavech, kde žije přes tisíc obyvatel, se to netýká.

„U nás lidé utrácejí víc. Tržby nám průběžně rostou,“ těší Patrmana. Před deseti lety převzal bývalou Jednotu, do které si místní pomalu odvykli chodit. Nový majitel je to znovu naučil a poslední rok své zákazníky navíc vzdělává. Důsledně sleduje, co prodává, a lidem to na cenovkách v regálech jasně sděluje.

Kdo sáhne po sýru, párcích nebo tmavém rohlíku se zeleným puntíkem na visačce, má od majitele sámošky nápovědu, že jde o poctivý výrobek. Tedy že párek je opravdu z masa a rohlík je tmavý, protože je upečený z celozrnné mouky. Ne z obyčejné a obarvený opraženým ječmenem.

Všemocná reklama „Neustále jsme zlevňovali poctivě vyrobené jogurty, které vzhledem k šetrnější výrobě mají kratší trvanlivost. Lidé se při nákupech nechávají ovlivnit reklamou nadnárodních firem o jejich zázračných jogurtech, které jsou přitom často plné škrobů a umělých cukrů. Proto jsem přemýšlel, jak zákazníky informovat o kvalitě,“ vrací se Patrman k počátkům svého mravenčího snažení. Původně chtěl kupujícím usnadnit orientaci tím, že zboží označí barvami jako na semaforu. V potravinářském sortimentu má kolem čtrnácti tisíc položek. Když ale zjistil, že prodejna by se víc červenala, než zelenala, od červeného zamračeného smajlíku na cenovkách ustoupil. Přece jen ho obchod živí.

„Nešvar s všelijakými náhražkami u potravin je závažný, musel bych červeně označit většinu sortimentu. U zákazníků bych tím vyvolal negativní reakci,“ vysvětluje Patrman. Místo výstrahy je pozitivně nalaďuje na tu kvalitnější část sortimentu. Jaká to je? Zelený bod nedostanou výrobky s náhražkami a kontroverzními éčky, kterými si výrobci usnadňují život, snižují náklady a prodlužují trvanlivost. Prodejce pečlivě studuje složení každého výrobku. Dobře ví, že většina spotřebitelů to nedělá, a i kdyby chtěla, miniaturní písmo na obalech mnohdy nerozluští. Při posuzování přídavných látek si obchodník pomáhá informacemi z webu Emulgátory.cz, kde je podrobný popis všech éček včetně seznamu konkrétních potravinářských výrobků. Zahrnuje více než devět tisíc položek, u každé je uveden i výrobce nebo řetězec, pokud se výrobek prodává pod jeho privátní značkou.

Potravináři zpravidla omlouvají použití náhražek, konzervantů, glutamátu či umělých sladidel a barviv tím, že to dělají všichni a že předpisy neporušují, pokud složení uvedou správně na obalu. U dodavatelů zatím Patrman se svým vynálezem nenarazil. Ani se toho nebojí. „Značení bych si obhájil,“ ujišťuje. Dodavatelé by se zřejmě ozvali až tehdy, kdyby jejich zboží ocejchovával červeným smajlíkem. Někdy kvůli změně kvality k horšímu kontaktuje přímo výrobce, málokdy ale dostane uspokojivé vysvětlení.

Zklamala ho třeba letošní změna u ovocného piva Cool Lemon od Staropramenu. „Vloni, kdy tento nápoj úspěšně vstoupil na trh, obsahoval z pohledu možné závadnosti pouze jedno barvivo, které však nebylo příliš rizikové. Zato letošní změnu neprodělala pouze nová a povedená láhev, ale i výrazná změna obsahu.

Pivovar kompletně vyměnil ovocnou složku a ,vylepšil‘ ji o mix kontroverzních umělých sladidel,“ porovnává majitel sámošky. Z letošní konkurence v ovopivech mu z hlediska nebezpečnosti éček vychází nejlépe Gambrinus Limetka & bezinka, což ocenil zelenou značkou. Patrmanovi neuniklo, že složením se polepšila například tyčinka Margot. Výrobce Nestlé z ní vyřadil chemická barviva, zelený puntík si ale stále nezaslouží.

Lokální jako plus „Potravina je primárně výrobek určený pro výživu lidí, ne prostředek k dosažení co nejvyšších zisků,“ míní prodejce. Vadí mu různé šizení či „přikrášlování“ jogurtů, uzenin, pečiva a dalších potravin, kterým se zbytečně zatěžuje lidský organismus. Patrman věří, že když bude vychovávat zákazníky k tomu, aby si ze záplavy zboží různé úrovně uměli vybrat kvalitu, donutí tím potravináře, aby ji také vyráběli. V lokálním měřítku dokazuje, že taková představa není „mimo mísu“.

V chladicím pultu s uzeninami, které obchodu nesou největší tržby, je základem nabídka od tří menších uzenářů z okolí. Lidé si chodí pro šunku od Jaroslava Tomáše ze sousedních Velkých Hamrů a vědí proč. „Z 60 kilogramů masa vyrobíme 80 kilogramů šunky, běžně se sto kilogramů šunky dělá ze 40 kilogramů masa,“ porovnává uzenář Tomáš. Na sto kilogramů své výběrové šunky spotřebuje 90 kilogramů masa a vystačí si i s daleko menší dávkou soli oproti velkovýrobní konkurenci.

„Nutím místní výrobce, aby zlepšovali kvalitu. Do špekáčků vrátili špek, a najednou voní,“ oceňuje Patrman. Tlačenka z Jirkova u Železného Brodu z řeznictví Josefa Drdy stojí dvakrát tolik než z masokombinátu na Vysočině.

„Ale je v ní opravdu maso a lidé ji kupují,“ poznamenává majitel sámošky. Rád vidí, že se dobře prodává také tučný tvaroh z místní mléčné farmy Filoun rodiny Šourkových.

Přestože je s náskokem nejdražší, válcuje ostatní tvarohy z průmyslových mlékáren.

Devalvovaná Klasa Na cenovky má obchodník vlastní systém, který mu pomáhal vyvinout kamarád „ajťák“. „Dnes už máme snad stou verzi systému, jak ho přes rok vylaďujeme k obrazu svému,“ říká Patrman. Co všechno jeho speciální cenovky prozradí? Označuje na nich potraviny pro diabetiky, bezlepkové, bezéčkové, biovýrobky, novinky na trhu, akční zboží, zlevněné a české produkty. Časté dilema, co je ještě české a co už není, řeší podle toho, komu firma patří, respektive kde výrobce odvádí daně. Ale ani když je výrobek od firmy stoprocentně nebo alespoň většinově tuzemské, nemá vlaječku v národních barvách jistou.

„Například u jihočeské firmy Druid neuděluji vlaječku, pokud čočka pochází z Maďarska,“ vysvětluje prodejce. Snaží se nabízet co nejvíc regionálních produktů. O národní značce Klasa, kterou spravuje stát a již podporuje stamiliony korun, majitel sámošky říká, že je devalvovaná. Do jeho kritérií na kvalitu se totiž potraviny s „áčkovou“ Klasou mnohdy nevejdou. l

O autorovi| Táňa Králová • kralova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče