Placení za řecký oběd

05. ledna 2015, 00:00 - PAVEL PĺRAL
05. ledna 2015, 00:00

Řešení pro Řeky v mezích tradiční evropské demokracie zřejmě již neexistuje. Čeká je reálný socialismus

Stále se zužujícímu klubu přátel společné evropské měny a další integrace Evropy v zájmu míru a demokracie nezačíná ten rok 2015 právě dobře. Předsilvestrovský rozpad aténského parlamentu a volby načasované již na 25. ledna jsou vzhledem k jejich předpokládatelnému výsledku těžkou ranou mnohaletému snění o Spojených státech evropských a skvělé budoucnosti společné měny – eura.

Není tomu tak proto, že by budoucí vítěz voleb, marxistická strana Syriza, od svého vzniku odmítala euro. Tento postoj se mění a změní, protože strach z devalvace a in? ace je v Řecku velmi silný. O tyto v důsledku drobnosti totiž vůbec nejde. Jde o to, že to byla právě společná měna a společná měnová politika, spolu se záchrannými operacemi eurozóny po roce 2009, které fakticky zlikvidovaly demokratické struktury v Řecku a vytvořily situaci, kdy se o vliv a o moc perou vlastně jen komunisté s fašisty.

Zachování společné měny v Řecku po nástupu ? nanční krize a recese v Evropě si nevyhnutelně vynutilo tvrdá úsporná opatření v zemi, která patří nepochybně k těm, jež utahování opasků snášejí extrémně špatně a účet za roky trvající parazitování na německé měně je pro ně asi stejně splatitelný jako desetimilionová hypotéka pro bezdomáče na Andělu.

Rozhodnutí eurozóny zachovat kolébku evropské civilizace v klubu přitom přišlo hodně draho. Dluhy odpouštěly nejen státy, ale i soukromí investoři. Celková suma pomoci dosáhla výše zhruba odpovídající původnímu řeckému dluhu. Ten je dnes ale pořád vyšší, než byl před šesti lety. Tvrdá ekonomická opatření pak sice navedla zemi k primárnímu přebytku rozpočtu v loňském roce, ale to je dáno jen zcela netržním úročením půjček díky opatřením Evropské centrální banky a o nějakém snižování dluhového břemene nemůže být v nějaké dohledné době vůbec řeč.

Podstatné ovšem je, že sociálně a následně politicky rozvrátila zemi a vyvolala duchy, jejichž zaklínáním se obhájci trvalé evropské integrace ohánějí již téměř šedesát let. Výsledkem jejich aktivit a ničím jiným je skutečnost, že do aténského parlamentu zasedli čistokrevní fašisté a zmíněná Syriza, vedle jejíchž poslanců je česká učitelka dějepisu Marta Semelová pravicovou renegátkou. A v řeckých novinách se stalo běžným zvykem publikovat fotogra? cké koláže, na nichž je demokratická a antikomunistická kancléřka původem z NDR prezentována, jak s Adolfovým knírkem v esesácké uniformě zdraví davy zdviženou pravicí.

Jasně že to naši ani ostatní euro? lové nechtěli.

Samozřejmě chtěli, aby řecký lid sklízel plody společné evropské prosperity. Jenže jednou věcí jsou řeči a tou druhou skutky a reálná pravidla ekonomiky, ale i politiky a principy demokracie.

Řekové postavili svůj hospodářský zázrak po vstupu do eurozóny na svém tradičním kouzlení s účty státu, nízkých úrokových sazbách odpovídajících potřebám německé ekonomiky zcela abstrahujícím od řeckých rizik a nulovém kurzovém riziku, což lákalo zahraniční investory. Navíc ztracená politická suverenita nevyhnutelně vede i k přiměřené ztrátě odpovědnosti národní vlády za osud své země. A tak nikdo, včetně ní, nechtěl slyšet, že žádný oběd není zadarmo. La dolce vita.

Překvapení v roce 2009, kdy investoři zjistili, že existuje nesplacení řeckého státního dluhu, a dokonce i riziko znovuzavedení drachmy, pak neznamenalo nic jiného než vystavení účtu za to, co Řekové reálně spotřebovali na účet jiných Evropanů. Jenže přiznat si to je nadmíru těžké a zcela falešný pocit nespravedlnosti nesnesitelně silný.

Řešení pro Řeky v mezích tradiční evropské demokracie zřejmě již neexistuje. Čeká je reálný socialismus. Můžeme jen doufat, že bude alespoň s lidskou tváří a vzhledem k bídě, která nastane, nebude trvat dlouho.

Pro Evropu východisko samozřejmě existuje. Je jím rychlá redukce eurozóny na země, které mají k sobě tak blízko, že mohou existovat s jednou měnovou politikou. Toto východisko je ovšem za současné politické konstelace jen teoretické. A tak bude pokračovat bezvýchodný boj za euro, ať to stojí, co to stojí. I když tou cenou budou zcela či částečně komunistické či fašizující režimy v některých členských zemích EU.

Mimochodem obdoba Syrizy válcuje tradiční demokratické strany ve Španělsku pod názvem Podemos. A tam budou řádné volby také letos.

O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
8 mýtů o zdravotním pojištění
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Auta
Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry. Překvapením nebude ani jedna
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Hyundai i30 N: Krátké svezení s dalším korejským dítětem Alberta Biermanna
Technologie
Konsolidujte těžbu! Asus vyrobil pro kryptokopy monstrózní desku s 19 sloty PCI Express
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Internet si při zatmění Slunce ulevil. Američané vyšli ven a koukali na oblohu
Asus uvádí monitory s technologií ELMB. Low motion blur konečně i pro LCD s FreeSync
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít