Placení za řecký oběd

05. ledna 2015, 00:00 - PAVEL PĺRAL
05. ledna 2015, 00:00

Řešení pro Řeky v mezích tradiční evropské demokracie zřejmě již neexistuje. Čeká je reálný socialismus

Stále se zužujícímu klubu přátel společné evropské měny a další integrace Evropy v zájmu míru a demokracie nezačíná ten rok 2015 právě dobře. Předsilvestrovský rozpad aténského parlamentu a volby načasované již na 25. ledna jsou vzhledem k jejich předpokládatelnému výsledku těžkou ranou mnohaletému snění o Spojených státech evropských a skvělé budoucnosti společné měny – eura.

Není tomu tak proto, že by budoucí vítěz voleb, marxistická strana Syriza, od svého vzniku odmítala euro. Tento postoj se mění a změní, protože strach z devalvace a in? ace je v Řecku velmi silný. O tyto v důsledku drobnosti totiž vůbec nejde. Jde o to, že to byla právě společná měna a společná měnová politika, spolu se záchrannými operacemi eurozóny po roce 2009, které fakticky zlikvidovaly demokratické struktury v Řecku a vytvořily situaci, kdy se o vliv a o moc perou vlastně jen komunisté s fašisty.

Zachování společné měny v Řecku po nástupu ? nanční krize a recese v Evropě si nevyhnutelně vynutilo tvrdá úsporná opatření v zemi, která patří nepochybně k těm, jež utahování opasků snášejí extrémně špatně a účet za roky trvající parazitování na německé měně je pro ně asi stejně splatitelný jako desetimilionová hypotéka pro bezdomáče na Andělu.

Rozhodnutí eurozóny zachovat kolébku evropské civilizace v klubu přitom přišlo hodně draho. Dluhy odpouštěly nejen státy, ale i soukromí investoři. Celková suma pomoci dosáhla výše zhruba odpovídající původnímu řeckému dluhu. Ten je dnes ale pořád vyšší, než byl před šesti lety. Tvrdá ekonomická opatření pak sice navedla zemi k primárnímu přebytku rozpočtu v loňském roce, ale to je dáno jen zcela netržním úročením půjček díky opatřením Evropské centrální banky a o nějakém snižování dluhového břemene nemůže být v nějaké dohledné době vůbec řeč.

Podstatné ovšem je, že sociálně a následně politicky rozvrátila zemi a vyvolala duchy, jejichž zaklínáním se obhájci trvalé evropské integrace ohánějí již téměř šedesát let. Výsledkem jejich aktivit a ničím jiným je skutečnost, že do aténského parlamentu zasedli čistokrevní fašisté a zmíněná Syriza, vedle jejíchž poslanců je česká učitelka dějepisu Marta Semelová pravicovou renegátkou. A v řeckých novinách se stalo běžným zvykem publikovat fotogra? cké koláže, na nichž je demokratická a antikomunistická kancléřka původem z NDR prezentována, jak s Adolfovým knírkem v esesácké uniformě zdraví davy zdviženou pravicí.

Jasně že to naši ani ostatní euro? lové nechtěli.

Samozřejmě chtěli, aby řecký lid sklízel plody společné evropské prosperity. Jenže jednou věcí jsou řeči a tou druhou skutky a reálná pravidla ekonomiky, ale i politiky a principy demokracie.

Řekové postavili svůj hospodářský zázrak po vstupu do eurozóny na svém tradičním kouzlení s účty státu, nízkých úrokových sazbách odpovídajících potřebám německé ekonomiky zcela abstrahujícím od řeckých rizik a nulovém kurzovém riziku, což lákalo zahraniční investory. Navíc ztracená politická suverenita nevyhnutelně vede i k přiměřené ztrátě odpovědnosti národní vlády za osud své země. A tak nikdo, včetně ní, nechtěl slyšet, že žádný oběd není zadarmo. La dolce vita.

Překvapení v roce 2009, kdy investoři zjistili, že existuje nesplacení řeckého státního dluhu, a dokonce i riziko znovuzavedení drachmy, pak neznamenalo nic jiného než vystavení účtu za to, co Řekové reálně spotřebovali na účet jiných Evropanů. Jenže přiznat si to je nadmíru těžké a zcela falešný pocit nespravedlnosti nesnesitelně silný.

Řešení pro Řeky v mezích tradiční evropské demokracie zřejmě již neexistuje. Čeká je reálný socialismus. Můžeme jen doufat, že bude alespoň s lidskou tváří a vzhledem k bídě, která nastane, nebude trvat dlouho.

Pro Evropu východisko samozřejmě existuje. Je jím rychlá redukce eurozóny na země, které mají k sobě tak blízko, že mohou existovat s jednou měnovou politikou. Toto východisko je ovšem za současné politické konstelace jen teoretické. A tak bude pokračovat bezvýchodný boj za euro, ať to stojí, co to stojí. I když tou cenou budou zcela či částečně komunistické či fašizující režimy v některých členských zemích EU.

Mimochodem obdoba Syrizy válcuje tradiční demokratické strany ve Španělsku pod názvem Podemos. A tam budou řádné volby také letos.

O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

Finance
Hypotéky jsou více regulované a dražší, přesto zájem o ně roste
Co je třeba mít při silniční kontrole u sebe, abyste nedostali pokutu?
6 tipů, jak co nejlevněji vyměnit peníze v zahraničí na dovolené
Kde všude můžete v Česku prohlásit: „Zaplatím to bitcoinem“
ČNB reguluje výši hypoték. Kolik mohou banky půjčovat v zahraničí?
Auta
Pět lákavých ojetin, které vás ale nechají někde stát
Opel začal přijímat objednávky na Insignii Country Tourer a Exclusive. Český trh si ještě počká
BMW X5 M a X6 M přicházejí v absolutně černé edici Black Fire
Lada ukázala sériovou Vestu SW a Vestu Cross. Nová kombi vypadají opravdu dobře
Mapy.cz potkala největší změna za 10 let. Takhle teď vypadají
Technologie
Další grafiky s čipy Vega: Radeon Pro WX 9100 a možná první nález Vegy 11 s HBM2
Google News po letech v novém. Zpřehledňuje orientaci v obsahu členěním do karet
Microsoft uvolnil dávku oprav pro Windows, které se někteří smí vyhnout
Další kousek skládačky. Amazon spustil český Markeplace
Mapy.cz potkala největší změna za 10 let. Takhle teď vypadají
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít