Pískání na vlastní nebezpečí: zákonná ochrana whistleblowerů má zpoždění

Jan Novotný, Euro 02. ledna, 06:44
02. ledna, 06:44

Václav Štětka ještě před několika dny pracoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Silvestra ale zřejmě příliš radostně neoslavil. Vědec, který do Prahy přišel před třemi lety z Oxfordu, se totiž pomalu připravuje na návštěvu pracovního úřadu.

Před několika měsíci Štětka upozornil na vyvádění veřejných peněz na vědu prostřednictvím neetických publikací některých zaměstnanců fakulty. O kauze týdeník Euro informoval v minulých týdnech. Na podzim vedení Štětkova domovského institutu rozhodlo, že mu od začátku ledna neprodlouží pracovní smlouvu. Odborník na politickou komunikaci nemá na prodloužení kontraktu žádný právní nárok, a tak mu nezbývá nic jiného než se srovnat s tím, že ho na fakultě nechtějí.

Přitom Štětka svým tažením proti článkům v takzvaných predátorských časopisech financovaných ze státního rozpočtu už prokazatelně zabránil nezanedbatelným výdajům. Tím, že přinutil Karlovu univerzitu k důslednější kontrole financování publikací, může nakonec jeho upozornění ušetřit státu miliony. A také urychlit nezbytnou reformu hodnocení vědy.

Přesto si Štětka musí hledat novou práci. Na Fakultě sociálních věd UK přišel o většinový vědecký úvazek a zbytek, který mu plyne z výzkumného grantu, ho neuživí. „Neproběhlo ani žádné jednání o možnostech prodloužení smlouvy. Škola si mě tu evidentně nepřeje,“ tvrdí Štětka.

Zranitelní whistlebloweři

Když své peripetie převyprávěl právníkům z české pobočky nevládní protikorupční organizace Transparency International, ti okamžitě zbystřili. „Vypadalo to jako případ, který by mohl splňovat kritéria whistleblowingu,“ říká právnička Transparency International Sylvie Kloboučková. Potíž je v tom, že whistleblowing není dodnes v žádném zákoně komplexně definován.

Od července platí nařízení vlády, které se ale týká jen oznamovatelů protiprávních jednání ve státní správě. Navíc je chrání pouze proti postižení či znevýhodnění v důsledku tohoto oznámení. V praxi se však spojení oznámení a postihu těžko dokazuje a zaměstnavatel může zaměstnance snadno propustit kvůli zástupnému důvodu.

Kdo je whistleblower
Pojem vznikl z anglického blow the whistle, což v překladu znamená „zapískat na píšťalku“. V přeneseném slova smyslu se tím myslí varování, že dochází k nepravostem. Do češtiny se výraz nejčastěji překládá jako „oznamovatel“. Jde o člověka, který upozorní na závažné protiprávní jednání, jež poškozuje veřejný zájem. Nejčastěji jde o korupci.

Speciální zákon o whistleblowingu už se ve vládě a parlamentu připravuje déle než tři roky. Bez výsledku. Od jara nepravidelně zasedá komise pro přípravu věcného záměru, která je v gesci ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Ale zatím nejsou jasné ani varianty případné normy. Doplácejí na to zaměstnanci i další lidé, kteří se snaží poukázat na závadné jednání svých kolegů nebo nadřízených v rozporu s veřejným zájmem. Doplácí na to i Václav Štětka z Fakulty sociálních věd (FSV).

Příliš drahý výzkum

Právníci z Transparency International proto alespoň požádali dopisem o vysvětlení celé situace děkana fakulty Jakuba Končelíka. Podle jeho názoru nebyla pracovní smlouva Štětkovi prodloužena nikoli kvůli oznámení nepravostí, ale kvůli tomu, že zjednodušeně řečeno bere hodně peněz a odvádí málo práce. Proto je s ním i s jeho výzkumnou skupinou PolCoRe fakulta nespokojena.

Na rozdíl od svých kolegů jsem nedostal žádnou nabídku na prodloužení smlouvy

„Pětičlenný tým Václava Štětky spotřebovával v prvních dvou letech svého působení 60 procent celkových prostředků na vědu institutu, který má 40 zaměstnanců,“ uvádí například děkan Jakub Končelík v reakci na dopis Transparency International. Korespondenci má týdeník Euro k dispozici. Ředitelka Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV Alice Němcová Tejkalová, která Štětkovi smlouvu odmítla prodloužit, navíc upozorňuje na to, že výsledky výzkumné skupiny nesplnily původní očekávání.

To Štětka i jeho spolupracovníci odmítají. Je třeba doplnit, že Václav Štětka a jeho kolegové ve svém boji proti neetickému publikování upozornili i na problematické články Tejkalové a údajně liknavý postoj děkana Končelíka k řešení celé kauzy. „Snaží se poukazovat na podmínky mé bývalé smlouvy a na finanční situaci institutu k ospravedlnění mého vynuceného odchodu. To je ale účelový argument. Důležité je, že jsem nedostal žádnou nabídku na prodloužení smlouvy na rozdíl od svých kolegů,“ namítá Štětka.

Vedení institutu mu ani nenabídlo, aby se zúčastnil výběrového řízení na dvě místa akademických pracovníků, které institut aktuálně hledá. Proto se rozhodl přihlásit sám.

Ochrana pro všechny

Štětkův případ velmi přesně ukazuje hlavní nedostatky současných zákonů. Nový zákon o whistleblowingu by měl podle představ členů přípravné komise dopadat na všechny zaměstnance i na privátní sféru. Neměl by se omezovat pouze na oznámení protiprávních činů, ale obecněji na veškerá závadná jednání.

Status whistleblowera by dotyčný získal přímo ze zákona. Po získání statusu by mohl využít podobné ochrany, jaká dnes brání proti svévolné výpovědi členy orgánů odborových organizací. Souhlas s ukončením pracovní smlouvy by tedy musely dát například odbory. O sporech týkajících se statusu whistleblowera a jeho ochrany by rozhodoval soud. Oznámení by whistleblower mohl učinit jak interně svým nadřízeným, tak i externě orgánům činným v trestním řízení nebo třeba i médiím. Členové komise počítají s tím, že by došlo k úplnému obrácení důkazního břemena. Nyní se whistlebloweři musejí většinou sami bránit útokům zaměstnavatelů a obhajovat své vlastní kroky. Napříště to má být právě zaměstnavatel, který by měl přesvědčivě zdůvodnit ukončení pracovního poměru s whistleblowerem. Pokud to nezvládne, nemohl by proti zaměstnanci činit jakékoli pracovněprávní kroky.

Odměna za pískání

„Podstatou změny musí být taková právní regulace, podle které by oznamovatel trestného činu na pracovišti nemohl být jakkoli postihován, zejména ukončením pracovního či služebního poměru,“ míní jeden z nejznámějších českých whistleblowerů, náměstek ministra financí za KDU-ČSL Ondřej Závodský. Právě on vyjednal zmínku o regulaci whistleblowingu do vládních dokumentů.

Jenže Štětkův případ je specifický ještě z jiného důvodu. Končí mu totiž pracovní smlouva na dobu určitou. Novou smlouvu si tak nemůže na zaměstnavateli vynucovat. Podle advokáta a člena katedry pracovního práva pražské právnické fakulty Jakuba Morávka, který je členem přípravné komise k zákonu, většinou whistlebloweři v zaměstnání kvůli narušeným vztahům zůstat nemohou ani nechtějí. Je proto potřeba v zákoně vyřešit důstojný odchod oznamovatelů. „Ten by mohl zahrnovat například odstupné v případě, že se potvrdí závažnost oznámení,“ tvrdí další člen přípravné komise Petr Leyer, vedoucí právní poradny Transparency International.

Ondřej Závodský mluví rovnou o odměně pro whistleblowera podle slovenského vzoru. Pracovněprávní expert Jakub Morávek míní, že by však nový zákon rozhodně neměl vybízet k bezdůvodnému udávání a využívání nové úpravy k vlastnímu obohacení. V normě musejí být zakotveny sankce v případě, že se whistleblowerovo oznámení nepotvrdí a poškodí zaměstnavatele.

Návrh alternativ legislativního řešení měl být původně připraven do konce letošního roku. Nový zákon o whistleblowingu má však zpoždění. Přípravná komise už se nesešla několik týdnů a celý harmonogram se posunul. „Vzhledem ke složitosti problematiky jsme posunuli termín na duben příštího roku,“ uvádí vedoucí oddělení boje s korupcí Úřadu vlády Dalibor Fadrný. Vláda by mohla dostat návrh zákona k projednání přibližně za rok. Zda se podaří novou normu schválit ještě v tomto volebním období, tak vůbec není jisté.

Nejznámější čeští whistlebloweři
Libor Michálek
Senátor a bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí stál za koncem politické kariéry exministra životního prostředí za ODS Pavla Drobila. Drobil ho pak z místa ředitele odvolal poté, co Michálek upozornil na snahu o manipulaci výběrovými řízeními a ministr se ho neúspěšně snažil podplatit místem náměstka.
Ondřej Závodský
Náměstek ministra financí pro majetek státu a bývalý právník Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra, kde opakovaně upozorňoval na různě podezřelé smlouvy, a proto byl v roce 2010 sesazen do pozice řadového referenta. Důkazy předal ministru vnitra ČR Radku Johnovi, ale odpovědi se nedočkal. Neuspěl ani na Policii ČR.
Lukáš Wagenknecht
Bývalý první náměstek ministra financí. Odhalil miliardové nesrovnalosti v Regionálním operačním programu Severozápad nebo problematické zakázky v ústecké Krajské zdravotní. Po svém odvolání z funkce Babišova náměstka poukázal na smlouvy Radmily Kleslové vysávající peníze z ČEZ či pražských městských společností.

Čtěte také:

Predátorská vydavatelství útočí. Vysávají český rozpočet na vědu

Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky

Musíte si přečíst

Vlaková přeprava ropy v USA stojí. Byl to omyl

Bitcoiny nejsou peníze, rozhodl americký soud

Česko bude mít svůj 24hodinový závod

Mládek chce OKD půjčit 700 milionů

Česko přijme deset uprchlíků. Na základě kvót přijdou…

Návrat tisícileté tradice. V Británii oživují těžbu…

Eva Liba: Snapchat nepochopí nikdo nad 30 let
Nejrychleji rostoucí sociální síť světa Snapchat sází jen na mladé, pro starší je extrémně nepřístupná. Microsoft ani Google to nedotáhli tak daleko, říká v pořadu Euro TV Eva Liba, social media manager společnosti Coca-Cola.
Zhlédnout další videa