Pionýr upadlé vědy

01. srpna, 00:00 - Jiří Zatloukal
01. srpna, 00:00

Po emigraci pracoval v kamenolomu, nakonec se z učebnice Jana Kmenty učily generace amerických ekonomů i exprezident Václav Klaus

Patřil k nejcitovanějším americkým ekonomům. A měl svým způsobem štěstí. Podílel se na začátcích nového ekonomického oboru – ekonometrie, který vznikal po druhé světové válce především ve Spojených státech, kam pražský rodák Jan Kmenta (3. ledna 1928 – 24. července 2016) odjel studovat z Austrálie a kde nakonec zakotvil natrvalo.

Předcházela tomu ale řada věcí.

Především komunistický převrat v bývalém Československu v roce 1948, po němž se Kmenta jako student statistiky a matematiky v Praze začal s ostatními studenty angažovat v protikomunistických akcích. Na chatě tehdy s kolegy schoval bývalého českého emigranta, který se do země vrátil jako agent. Když jejich chráněnce zatkla Státní bezpečnost, musel Kmenta uprchnout.

Jeho matka sehnala přes katolické známé převaděče, dva mladé Němce, kteří ho vyzvedli v létě 1949 na Šumavě, a poté následovala cesta přes pět uprchlických táborů z Německa do Austrálie. V prosinci 1950 přistál po měsíční cestě spolu s dalšími 1500 uprchlíky v Perthu.

V novém domově prošel několika dělnickými profesemi, pracoval v kamenolomu či v nemocnici, a zatímco jeho kolegové chodili na pláž, studoval večerní univerzitu.

„Měl jsem tip na jednoho profesora původem z Vídně, který mi nabídl místo asistenta.

Zkoušky jsem zvládl snadno, ale když jsem si šel pro razítko na pracovní úřad, úředník se rozčílil, kdo si myslím, že jsem, že prý taková pohodlná místa jsou jen pro Australany, a poslal mě do továrny k lisu na železo. Tehdy jsem Austrálii opravdu nenáviděl,“ vzpomínal později.

Díky úspěšnému angažmá na univerzitách v Sydney a v Novém Jižním Walesu získal v roce 1957 jako jediný australský student stipendium na Stanford University v San Francisku. Dokončil tam doktorát, poprvé se oženil a v roce 1971 vydal učebnici Základy ekonometrie, která se na desetiletí stala povinnou literaturou v oboru. Jeho kariéra strmě stoupala, byl profesorem University of Michigan, získal řadu čestných doktorátů a po sametové revoluci začal příležitostně přednášet také na pražském institutu CERGE-EI.

Jeho oboru však zasadily velkou ránu události z let 2007 a 2008. Série finančních a ekonomických krizí ve Spojených státech se přelila do Evropy a postupně se začalo ukazovat, že za sebejistotou centrálních bankéřů, politiků i ekonomů stála víra ve všemocnost neregulovaného volného trhu a v neomylnost ekonomických modelů rizika. Ty ale po pádu banky Lehman Brothers narazily na své hranice.

„Mám pocit, že ekonometrický aparát se věnuje sám sobě a zapomíná, že jeho hlavním účelem je rozvíjet lidské poznání. Myslím, že je ekonometrie používána špatně,“ bilancoval Kmenta v roce 2010. Tato disciplína se podle něj odtrhla od ekonomické reality, její modely jsou mnohdy špatně specifikované, schopnost předpovídat je někdy mizivá a její vnímání světa je strašně primitivní. Ve výsledku si pak mnoho závěrů empirického výzkumu výslovně odporuje. „Záleží jen, jaké vezmete proměnné, a vycházejí vám rozdílné výsledky,“ uváděl.

Podle Kmenty si jeho věda nyní musí projít podobným procesem, jakým prošlo Česko po pádu komunistického režimu. I tehdy bylo nutno vybudovat nový systém, ve kterém by hospodářství a společnost mohly fungovat.

Ekonom, který žil střídavě v Michiganu, Austrálii a Praze a který zůstal širší veřejnosti ve své vlasti prakticky neznámý, zemřel ve svém rodném městě.

O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče