Pařížská spojka

22. října 2012, 00:00 - Jakub Křešnička
22. října 2012, 00:00

Hlavní město módy se stalo centrem tvorby pro českou designérku Lucii Koldovou. Odtud s firmou DY+LK dobývá Česko i svět

Mohla z ní být úspěšná atletka, v sedmnácti letech se dokonce stala českou mistryní v trojskoku. Stačilo ale pár skoků jiným směrem, aby Lucie Koldová po světě vystavovala světla a nábytek. Že by ale životní cesta designérky žijící a tvořící v Paříži byla dílem řady náhod, odmítá. „Na náhody nevěřím. Myslím, že to tak prostě mělo být,“ uvádí tmavovláska.

Už během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) ji to začalo táhnout k navrhování. „Když jsem dělala židli X Chair, uvědomila jsem si, že se chci věnovat tvorbě nábytku,“ přibližuje. Výrazná židle vyrobená z nerezové oceli, jejíž sedák tvoří kříž přiznané konstrukce, bude Luciinu tvorbu reprezentovat v listopadu v Izraeli na výstavě designu střední a východní Evropy. Osobitý přístup předvedla návrhářka i ve své diplomové práci, kde stvořila soupravu nábytku Home Fitness. Skříň, stůl a netradiční kobereček působí jednoduše a svěže. Skrývají v sobě navíc domácí posilovnu.

„Lucie je podle mě jednou z nejtalentovanějších designérek. Při své tvorbě se snaží objekty posunout někam dál, ať už materiálově, výtvarně nebo způsobem využití. To ukázala i u tohoto nábytku,“ vzpomíná Jiří Macek, kreativní ředitel každoroční výstavy Designblok, kde byla kolekce Home Fitness před třemi lety k vidění. Elegantní žebřiny zabudované do skříně mohou sloužit k protažení i cvičení stejně jako na bok otočený stůl a skládací cvičební podložka. Zajímavý set do moderních interiérů vyrábí a prodává česká firma Process, věnující se především návrhům a produkci nábytku na zakázku.

Cena sestavy Home Fitness je překvapením na vyžádání.

„Diplomová práce má být pro designéra příležitostí se odvázat. Měl by ukázat něco ze sebe, zkoušet nové věci. Zároveň si pořád ještě nemusí dělat až tolik hlavu s tím, jestli a jak se návrh dostane do výroby,“ vysvětluje Koldová. Její design většinou působí prakticky, i když je hravý. Ona sama říká, že má tendenci věnovat se spíše rozjímání o smyslu svého života, než aby se soustředila na to, má-li včas zaplaceny všechny složenky. Možná i díky této vlastnosti si jí všiml jeden z nejznámějších světových designérů, Izraelec Arik Levy.

Kdysi na jeho přednášku v Praze dorazila se zpožděním. Dovnitř se neprobojovala, ale s Levym se potkala později na koktejlu. Padli si do noty a Lucie mu přiblížila své plány na dojednanou stáž v Londýně ve studiu Pearson Lloyd. On ji ale nakonec přesvědčil, aby se vydala na zkušenou do jeho pařížského studia Ldesign.

Uzavřeně otevřená Paříž „Vždycky jsem věděla, že chci po škole odjet do zahraničí. Chtěla jsem získat praxi ve velkém studiu, kde se pracuje na zakázkách pro světové firmy, strukturovaně a se vším všudy, s manažery jednotlivých projektů a podobně. Takto strukturované designové studio se v Česku zatím bohužel najít nedá,“ přibližuje Lucie Koldová svou motivaci. Paříž sice může působit jako přívětivé a romantické město, ve skutečnosti je ale poměrně uzavřená a konzervativní. Ještě jako stážistka si Lucie musela zvykat na jiný styl.

Mimo jiné se naučila, že práci velkých jmen designu vyplňuje kreativita zhruba z 20 procent. Zbytek se dělí mezi obchod, cestování a komunikaci s klienty. V zahraničí má designérka sice větší konkurenci, prostředí je však progresivnější a nabíjí. Pařížská designová scéna je velmi ostře sledována a investovaná energie se Koldové vrací. „Trvá delší dobu, než si člověka připustí k tělu, ale jakmile k vám získají důvěru, je radost s nimi pracovat,“ tvrdí.

I když je leitmotivem Paříže jistá uzavřenost, je na druhou stranu jako světové velkoměsto otevřená různým příležitostem.

Neustále se tam něco děje, často se konají vernisáže a kumuluje se tam obrovské množství potenciálních klientů a agentů. „V Česku toho bohužel tolik není. I v Praze je sice pořád co objevovat, ale ten inspirativní ruch Paříže má prostě větší měřítko. Možná si člověk na to za deset let zvykne a také mu to přijde stejné, ale to se mi zatím nestalo. A kdyby náhodou ano, není problém, abych se sbalila do svých pěti kufrů a jela například do Londýna,“ popisuje mladá designérka.

Hlavní předností Paříže je, že se tam lépe navazují důležité kontakty. Během práce pro Levyho se seznámila s jiným izraelským designérem Danem Yeffetem a v roce 2010 založili vlastní studio DY+LK. Věnují se produktovému designu, ale i návrhům interiérů nebo urbanistickým objektům. Důvtip projevili například v zakázce pro betonářskou společnost Polycon. Dan a Lucie pro ni navrhli venkovní lavičky ve tvaru měkkých polštářů. Vyrobeny jsou z bílého betonu, a tak na první pohled působí opravdu měkce. Prozatím se prototypy stále testují a upravují.

Vypečené muffiny Díla designérského studia DY+LK se pravidelně objevují na výstavách zvučných jmen, jako je pařížská Maison et Objet. Zatím nejúspěšnějším počinem Koldové a jejího kolegy se stala kolekce pokřtěná po buchtičkách – muffinech. Elegantní ručně foukané sklo doplněné podstavcem z dubového dřeva v kolekci osvětlení Muffins se do obchodních galerií neprobojovalo hned. Prý nezapadalo do celkové koncepce. Nakonec zaujalo kurátora ze slavné Gallery S. Bensimon. A muffinů najednou byla plná celá Paříž.

„Vyrábí je česká firma Brokis. To je další vlastnost Lucie, kterou oceňuji. I když tvoří v Paříži, stále má přehled o technologiích a firmách v Česku. A pomáhá jim více se prosadit v zahraničí,“ připomíná Jiří Macek z Designbloku, na jehož letošním ročníku Koldová s Yeffetem představili nejnovější variantu Muffins z opálového skla. Doplnili ji podobně inovovanou řadou lamp Baloons a závěsných svítidel Shadows. „Vždycky se s Danem smějeme, že skončíme jako světelní designéři, i když máme oba daleko blíže k nábytku. Když pro někoho děláme třeba bytové doplňky, chtějí, abychom do toho zařadili i lampu,“ říká Lucie. To je také případ kolekce pro prestižní značku Haymann Editions, pro niž aktuálně navrhují sérii drobného nábytku a doplňků. Představí se na Maison et Objet příští rok v lednu. Stejná výstava ukáže i lampu s korkovou podstavou. Ta vznikla v projektu Glass is Tomorrow, jenž spojil evropské designéry na třech workshopech – ve Francii, Finsku a Česku, aby vytvořili výborně řemeslně zpracované produkty ze skla.

„Mým snem je věnovat se textiliím. Jsme známí především prací s materiály, jako je sklo a dřevo, tak jsou pro nás látky trochu neprobádaným územím. Chystám se ale na práci s plstí, jejím vrstvením a tvarováním, které chci rozpracovat s návrhem pohovky,“ přibližuje nejbližší plány Lucie Koldová.

Když se studiem pracují na zakázkách, objevují se v jejich smlouvách nejčastěji odměny mezi čtyřmi a pěti procenty z výrobní ceny. Aby výdělek klesl například ke třem procentům, muselo by prý jít o prakticky masovou výrobu. Na druhou stranu se v případě limitovaných edic pro různé galerie může objevit odměna třeba i deset procent. „Záleží to na konkrétní zakázce. Když vytváříme produkt či koncept, kterému opravdu věříme, nečekáme na editora a pustíme se do výroby sami. Následně se ukáže, zda nás osloví nějaký zákazník nebo firma, která by produkt chtěla vyrábět. Důležité pro nás je nečekat, co nám spadne do klína, a pracovat na tom, čemu věříme. Máme svou pevnou vizi. Rozhodně si ale nestěžuji, zatím toho moc nepotřebuji,“ prohlašuje Lucie Koldová. Openspace jen s citem Nemá ráda přeplácanost, potřebuje otevřený prostor. Líbí se jí i kanceláře typu openspace. „Musí se to ale dělat s citem. Zvlášť pokud jde o povolání, kde je potřeba kreativita. Prostor by neměl působit jako tovární hala s řadou stolů a počítačů,“ říká. Otevřená kancelář je podle designérky efektivnější, při práci nezdržuje nutnost přecházet mezi místnostmi. Zaměstnanec by ale měl mít možnost přizpůsobit si vlastní, částečně oddělený prostor, což moderní materiály snadno umožňují.

„Během své praxe jsem způsobů uspořádání kanceláří zažila hodně. A to se mi teď hodí. Se studiem chystáme stěhování do větších prostor, kde budeme mít místo i na menší vlastní galerii. Zároveň budeme moci rozšířit počet zaměstnanců a stážistů,“ přibližuje Koldová. Údajně se jim hlásí nejen zájemci z Francie a z Česka, ale i Belgie nebo Británie.

Zatím DY+LK pracují hlavně ve dvojici. Jejich spolupráci charakterizuje kolekce Connection, s níž na sebe v roce 2010 upozornili na pražském Designbloku. Představili tehdy stůl, lustr a policový systém z masivního dřeva. Lustr Strip Light tvořily dřevěné pásky, Stix Table a Stix Shelves zase vynikly samonosnou konstrukcí. Zvlášť pro sestavení polic není třeba jediného šroubku.

Tvorba studia v sobě podobně „samonosně“ spojuje odlišné kultury i povahy. „Hlavně jsme s Danem oba silné a výrazné osobnosti. Sice jsme si časem vypracovali systém, kdy na projektu děláme každý něco jiného, aby to bylo efektivnější, ale zároveň jeden druhého doplňujeme,“ říká Lucie Koldová. Považuje se za velku patriotku a Čechy propaguje, kde může. „Řekla bych, že český design je nejčastěji spojovaný se sklem a kvalitním řemeslným zpracováním. Zdá se mi, že je tu poslední dobou oblíbený zejména artdesign, jenž se prolíná s uměním, mající spíše charakter příběhu. Máme velmi kvalitní designéry i firmy tu mají z mého pohledu velký potenciál. Těch odvážných, které by do designu měly odvahu jít naplno, zároveň to uměly prodat do světa, je prozatím málo. Ale díky bohu za ně. Čím více jich bude, tím bude znovuzrození českého designu rychlejší,“ dodává Koldová.

Lucie Koldová (29) • Vystudovala VŠUP v ateliéru Michala Froňka a Jana Němečka (Olgoj Chorchoj), v roce 2006 absolvovala stáž ve Švédsku. • Po studiu nastoupila v roce 2009 na stáž do studia Ldesign Arika Levyho. • Od roku 2010 spolupracuje s izraelským designérem Danem Yeffetem ve studiu DY+LK, věnují se produktovému designu a konceptuálním scénografiím. • Její práce se objevují na výstavách a veletrzích v Miláně, Tokiu, Paříži, Praze i v dalších městech. • Na svém kontě má řadu ocenění, mimo jiné objev roku 2010 v Czech Grand Design Awards.

O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče