Pár grafů, nad nimiž se dá přemýšlet

16. října 2014, 12:54 - Miroslav Zámečník
16. října 2014, 12:54

Číst pár set stran Světového ekonomického výhledu (WEO) od Mezinárodního měnového fondu (MMF) je docela heroický výkon, který nelze dost dobře zvládat jinak než po večerech a díky tíži textu jen po malých dávkách. Koho ovšem světová ekonomika zajímá, má to jako povinné čtení, které je navíc volně ke stažení.

Vybírám jenom tři grafy, které krásně ilustrují, co se dělo s majetkovými a dlužnickými poměry domácností, a jak může úvěrový kontrakt a forma zajištění vést k poměrně dramatickým rozdílům mezi eurozónou a Spojenými státy.

Po velkém propadu se čisté jmění amerických domácností opět přibližuje předkrizové úrovni, což zvyšuje ochotu k utrácení, zatímco v Evropě a v Japonsku sice nezaznamenalo za krize propad srovnatelný s USA, ale od té doby v podstatě stagnuje. V poměru k disponibilním příjmům jsou však domácnosti v Japonsku i v eurozóně stále bohatší než v USA. Vysvětlení najdeme v následujícím grafu, a to ve vývoji zadluženosti domácností. Ty se výrazně oddlužily pouze v případě USA, kde byla zadluženost v předvečer finanční krize nejvyšší, ale od té doby nejvýrazněji klesla a dnes se dostala pod úroveň eurozóny.

Velmi to souvisí s konstrukcí hypoték a jejich zajištění. V USA výrazně převládají „non-recourse“ hypotéky, jež jsou zajištěné pouze samotnou nemovitostí a banka nemá nárok na jiné příjmy a majetek dlužníka. Jsou pochopitelně zatíženy vyšší úrokovou sazbou, ale zároveň tato konstrukce znamená, že americké domácnosti se dovedou zbavit hypotečního dluhu relativně snadno – a také to masově dělaly.

Když tržní hodnota nemovitostí klesla pod hodnotu jistiny, Američané prostě odevzdávají klíče zástavnímu věřiteli a vystěhují se, nemovitost propadne zástavnímu věřiteli, ale zároveň klesne zadluženost domácností. Rychlý pád cen nemovitostí se následně promítne do poklesu tržního nájemného. Trh najde svoje dno poměrně velmi rychle a při hloubce amerického kapitálového trhu se také najdou investoři, kteří poklesu cen využívají k nákupům po balících.

Kdo si vzpomene na přelom let 2009/2010, nemůže pominout velmi agresivní tlak americké vlády na rychlou rekapitalizaci bank (náklady programu TARP na rekapitalizaci bank jsou mezitím zpátky s úrokem). V Evropě, kde se hypotečního dluhu domácnosti typicky mohou zbavit jen za cenu osobního úpadku, žádný pokles zadluženosti nenastal – lidé se zoufale snaží splácet, i když jejich zastavená nemovitost má nižší hodnotu než jistina. Jak na tom jsou evropské banky, snad nakonec ukáží dokončované hloubkové prověrky kvality aktiv, nad nimiž teď bdí Evropská centrální banka a dost na tom závisí její důvěryhodnost. V Japonsku je sice vysoká zadluženost, ale ruku v ruce s ní jde vysoká hodnota čistého jmění domácností. Majetek je výrazně větší než USA i v eurozóně, a to přesto, že ceny nemovitostí jsou hluboko pod úrovní dosaženou na přelomu 80. a 90. let.

Impuls pro spotřebitelskou poptávku

Z grafu reálných cen rezidenčních nemovitostí vyplývá, že v USA se za poslední dva roky jejich ceny pozoruhodně vzchopily. A zase: vzhledem k fungování amerického trhu, kde jsou běžné spotřebitelské půjčky zajištěné nemovitostí (tzv. home equity loans, jako druhá zástava v pořadí), znamená oživení cen domů významný impuls pro spotřebitelskou poptávku, protože velká většina lidí bydlí ve vlastním. V Německu, kde je rozšířené nájemní bydlení, se růst cen nemovitostí v posledních letech se promítá do růstu nájemného a spotřebitelskou poptávku (vzhledem k jeho váze ve spotřebitelském koši) spíše tlumí.

Dobré je zaznamenat také zelenou křivku na posledním grafu, která dokumentuje, že cenová korekce na trhu rezidenčního bydlení zdaleka nenastala všude. Třeba v Norsku, Švédsku nebo v Austrálii ceny dále rostly, a nadále drahé je i sousední Rakousko nebo Francie. Britský trh se oklepal a Londýn je dražší než kdy v minulosti, k malé radosti nájemníků nebo těch, kteří si chtějí bydlení teprve pořídit.


Čtěte další Makrooka:

Chudák Jančura, aneb co jsou to marginální náklady

Dobré a špatné zprávy

Tlačit, co se dá

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče