Panelákový a legislativní skanzen

21. července 2014, 00:00 - TOMÁŠ MUNZI
21. července 2014, 00:00

Celá ekonomika trpí kvůli centrálnímu plánování v rámci drastické územní a stavební regulace, která se v podstatě neliší od předlistopadových dob

Nedávná aktivita Národního památkového ústavu, který chce protlačit jedno sídliště v Brně na seznam kulturních památek, posouvá naši zemi k dosud nepoznané úrovni ocenění poválečné české architektonické a stavební historie.

Po době českého stavitelského „temna“ charakterizované pestrostí stylů a „sobeckého“ individualismu, jež vrcholilo za první republiky, bylo nutné do územní a stavební regulace vnést skutečný „řád“ a „veřejný zájem“. Na první přelomový moment se „bohužel“ muselo čekat až do období protektorátu, kdy byla vládním nařízením č. 48/1940 Sb.

zřízena plánovací komise pro Prahu a okolí. Budovatelský racionalismus Skutečný „budovatelský“ impulz ale přišel teprve se zákonem č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí. Ten konečně přistřihl soukromým vlastníkům křídla, potřel výstřednou individuální kreativitu feudální a buržoazní minulosti a „zracionalizoval“ rozvoj unifikovanou panelákovou výstavbou. Do dnešních dnů se přitom v jeho pojmovém, myšlenkovém a územněplánovacím odkazu rozhoduje o tom, jak „zločinným“ developerům pořádně zatopit a připomenout jim, že o zdroje je „nutné“ se dělit.

Architektura, územní a stavební rozvoj „musejí“ být přece pod tuhou veřejnou kontrolou a vyjadřovat politickou (z)vůli samospráv. Je tohle ale opravdu recept pro úspěšný národohospodářský rozvoj naší země?

Dnešní neutěšený stav celého stavebnictví a úrovně architektury má být zřejmě dovršen prohlášením panelákového sídliště za kulturní památku, aby tak vznikl další námět pro nějaké absurdní drama. V naší zemi se totiž opravdu jedná o skutečné ekonomické a společenské drama. Celý systém podkopává princip vlastnictví a práva stavět na svém pozemku.

Zvyšuje se nejistota, jelikož nikdo nedokáže odhadnout, jak nákladné bude překonat územní a stavební řízení. Jejich politizace pak nutně znamená ryzí socialistické plánování, které nemá cokoli společného s racionální koordinací využití území a výstavby. Vytváří se umělá vzácnost, která je kapitalizována v podobě politického populismu a „podnikání“, jež z povolení a změn územních plánů dělá běžný „obchod“. Sabotování jakékoli výstavby je téměř profesionální činností. „Vícenáklady“ samozřejmě zaplatí konečný uživatel ve vyšších cenách nemovitostí, v menší kvalitě a v horším umístění výstavby.

V naprostém rozkladu je ale též sektor dopravní infrastruktury. Neexistuje jakákoli hodnotová strategie a účelově se brání vstupu soukromého kapitálu, který by zajistil vyšší dlouhodobou kvalitu a transparentnost. Staví se salámovou metodou v závislosti na krátkodobých rozpočtech, evropských dotacích, bez jakékoli ekonomické racionality a bez vazby na okolní hospodářský prostor.

Celá ekonomika tak trpí v důsledku centrálního plánování v rámci drastické územní a stavební regulace, která se ve svém principu neliší od předlistopadových dob. Stavební sektor je v hlubokém úpadku, a přitom je v bankách přebytek zdrojů.

Problém není v nedostatku veřejných zakázek, ale naopak v tom, že stát a samosprávy svými regulacemi dusí hospodářský rozvoj.

destrukce a kreativita Nežijeme v zemi s panenskou přírodou, kterou je nutné uchovávat pro budoucí generace.

Kdyby takhle uvažovali naši předci, dodneška by nenastala žádná průmyslová revoluce a miliony turistů by nikdy nenavštěvovaly naši zemi. Naopak bychom měli být vděčni předkům za to, že naše bohatství můžeme zvětšovat z úplně jiné úrovně akumulace kapitálu. O to více bychom měli být ale odpovědni vůči budoucím generacím a vlastní kreativitou posouvat rozvoj kupředu.

Je v tomto ohledu skandální, že spojení podnikatel-developer se stalo téměř sprostým slovem. Místo toho je všem předhazováno, že musíme naši planetu chránit před lidskou destrukční činností a mezinárodní obchodní výměnou zvyšujícími uhlíkovou stopu. Výsledkem jsou pak „panenské“ lány solárních panelů, větrníků a řepky olejné.

Ekonomické zákony jsou neúprosné. Čím méně elastická je nabídka dostupných stavebních pozemků, tím větší je náchylnost k růstu nemovitostních bublin v dobách hospodářského rozkvětu a logicky i k drastičtějšímu pádu v době poklesu. Ostatně, ne náhodou byly největší hypoteční bubliny v Americe v rámci jednotlivých států zejména tam, kde mají nejsilnější územní a stavební regulace.

uŽiteČnÁ liBeraliZace

Výrazná územní a stavební liberalizace je v principu i nejlepší možnou sociální politikou.

Kdyby dnešní podmínky regulace existovaly i v 19. století, nemohly by nikdy vzniknout žádné dělnické čtvrti a města by zůstala dodneška v původních středověkých obvodech.

Kdyby existovaly takové územní limity, nemohl by vůbec vzniknout energetický sektor, a tedy ani potřebná průmyslová základna pro moderní civilizační rozvoj.

Kavárenské debaty o nevzhledných železobetonových konstrukcích mají dnes asi takovou relevanci jako dávné „dickensovské“ prozření z toho, že dělníci v dobách průmyslové revoluce se už nechtěli vrátit zpět do „panenského ráje“ hliněných chatrčí, těžké manuální orby a lovu v romantických a průmyslem nepoznamenaných luzích a hájích.

Těžko takhle mohl hovořit někdo, kdo nikdy nepoznal život na hranici naturálního přežívání. Nicméně i dnes v sociálně kritických regionech lidé tvrdě doplácejí na to, jak je nyní třeba sabotována výstavba klíčové infrastruktury. Z oblastí postižených nezaměstnaností se tak lidé nemohou dostat za prací a stejně tak i investice nejdou tam, kde je to potřeba.

Většina památkářů, ekologistů a bohužel i samospráv dělá z naší země doslovný historický skanzen a útočí na základní motor civilizačního růstu – lidskou kreativitu. Skutečnou hodnotu nemovitostí utvářejí lidé, kteří je postavili a užívají, nikoli ony samotné nebo ten, kdo je (ne)povolil z moci úřední. Tento vulgární materialismus je dnes jedním z největších brzd našeho rozvoje.

Doufejme tedy, že například právě probíhající demolice kdysi mocipánského hotelu Praha, který bude nahrazen školou, se stane určitým symbolem toho, co je skutečnou hodnotou a musí být zdrojem bohatství a pokroku naší země. ?

Výrazná územní a stavební liberalizace je v principu i nejlepší možnou sociální politikou.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Policie konečně dovolila hasičům zveřejnit fotky z nehody…
Test ojetiny: Volkswagen Golf VII je skvělý, ale dieselu bychom se vyhnuli
Kvíz na pátek: Poznáte, kterým autům patří tyto interiéry?
Audi S5 Cabriolet se přiblížilo k RS 5. Může za to Hans-Jürgen Abt
Toyota Yaris GRMN zní hodně naštvaně. Na český trh dorazí začátkem příštího roku
Technologie
Aprílová GeForce GTX do USB skutečně existuje. Nvidia omezenou sérii rozdá
Google po letech ustoupil. Nebude číst vaše e-maily kvůli reklamě
Nvidia GeForce GT 1030 – jak se hraje na grafice za 2000 Kč (uživatelská recenze)
Cnews FM: Zneužívá Microsoft monopolní postavení vůči výrobcům antivirů? [podcast]
Je v pořádku, když vám šéf čte e-maily?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít