Osudové koleno

09. prosince 2013, 00:00 - Pavel Páral
09. prosince 2013, 00:00

Klíčové pro sestavování vlády je v ústavě zakotvené sousloví „vybírá premiér“. Bohuslav Sobotka, ať se mu to líbí nebo ne, premiérem jmenován není

Jakkoli se zdá, že dohoda o nové koaliční vládě je na spadnutí, může být okamžik, kdy Bohuslav Sobotka vstoupí jako pátý sociální demokrat do Strakovy akademie hlavním vchodem, ještě docela v nedohlednu. A nakonec tím pátým sociálním demokratem pořád může být ještě někdo jiný. On totiž ten první v řadě nyní sedí na Hradě a má své představy o tom, jak by ta vláda měla vypadat. Nic mu přitom nevadí idiotské ústavní zvyklosti. Jednou je přímo zvoleným prezidentem, tak si bude dělat, co chce, i kdyby mu začali říkat Fidel.

Miloš Zeman sice prohrál v tom trapném Haškově pokusu o puč, ale nebyl to on, kdo udělal chybu a ztrapnil se. Pořád umí dělat politiku nejlíp ze všech, kdo stojí momentálně na hřišti. Kauza kolem Lubomíra Zaorálka toužícího po teplém křesle v Černínském paláci to dokazuje nad jiné názorně. Ne že by bylo třeba prahnout po tom, aby se ministrem zahraničí stal nejhujerštější ze všech eurohujerů, který začne hýkat nadšením i v případě, že bruselští úředníci rozhodnou, že české pivo je možné vařit jen z francouzského vína. Ale Sobotka má bezesporu pravdu, když říká, že ministry si vybírá premiér a prezident je pouze jmenuje. Kdyby si vybral – podle přání hradního pána – Hynka Kmoníčka, tak by nad zahraniční politikou vláda úplně ztratila kontrolu, ačkoli je za ni odpovědná.

Zemanovy hrátky s Brožíkem, kterého Havel nejmenoval do čela NKÚ, nelze brát vážně. Brožík byl tak nějak chycen za ruku, lumpík, při ne zcela korektních činnostech.

Zao-ce-tung, jak zlé jazyky výřečnému socialistovi říkají, má jen nesnesitelné řeči ve sněmovně, a to není nic podezřelého. Jeho nástupu do funkce by tak nemělo nic bránit a Zeman by neměl mít šanci ho blokovat.

Jenže podstatné je ono spojení „vybírá premiér“. A Bohuslav Sobotka, ať se mu to líbí nebo ne, premiérem jmenován není. Oficiálním zdůvodněním bylo rozbité kolínko mocnářovo. Je jen pověřen sestavováním vlády a je na mocnářovi, kdy bude kolínko ve stavu schopném absolvovat náročnou jmenovací proceduru. Navíc jednání jsou složitá, táhnou se, chvilku zlobí Babiš, chvilku lidovci, pak Bělobrádek odjede do USA na školení, a jmenovat premiéra lze přece až tehdy, kdy je dostatečně jasné, že za ním stojí nadpoloviční většina poslanců.

A tohle může trvat ještě pěkně dlouho. Zeman přitom vládne bez vyhraných voleb a o legitimitu tohoto vládnutí se pranic nestará.

Rozhodně nemá v úmyslu vyklízet exekutivu dříve, než z dobyté pozice vytěží maximum a ústup před hranice ústavy bude skutečně nevyhnutelný.

Z tohoto pohledu je pozoruhodná Zemanova vstřícnost vůči Andreji Babišovi. Doby, kdy Zemanova vláda privatizovala Babišovi Unipetrol, a ten na premiéra udělal dlouhý nos, protože se nedočkal své obvyklé slevy, jsou zřejmě zapomenuty. Na lustrace nedbejme, jsou stejně přežitkem, zní z Hradu. A z Průhonic se ozývá, že prezident může ministra vetovat, když se mu nelíbí.

To vztahy s lidovci takto vřelé nejsou a to také nemusí být bez politických motivů. Sobotka lidovce potřebuje, ale trestuhodně je zanedbává, k jednání o vládě je přibírá víceméně okrajově a nabídka postů i záruk pro nejmenší vládní stranu je evidentně neakceptovatelná.

Zdá se, že zrovna zde se předsedovi ČSSD trochu vloudila chybička. Když vidí sbližování Babiše se Zemanem, potřebuje přece alespoň v lidovcích hledat oporu pro politicky tak jako tak velmi křehké povolební uspořádání. Zeman chyby nedělá. Sobotka bude muset ustoupit a je docela dobře možné, že si prezident do Černína dosadí svého člověka, protože Sobotka tu hru neuhraje.

Pak, i kdyby nakonec současný předseda ČSSD slepil nějakou nepevnou bárku, pojede na ní vstříc stranickému sjezdu, kde bude muset obhájit, že to, co dělá, dobře dělá.

S touto koalicí, která stejně bude napůl se Zemanem a napůl proti němu, se mu to bude obhajovat velmi těžko. Sebevědomí nabyté po porážce Haškova křídla bude dávno pryč a nový zdroj úspěchů v nedohlednu.

A tak nás asi ani tentokrát nečeká období bez politických krizí s jasným vládním kurzem na celé čtyři roky. A čert ví, zda se zase brzy nedočkáme nějaké další Rusnokovy vlády.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče