Opuštěné kolonády

16. září 2013, 00:00 - Marcela Alföldi Šperkerová
16. září 2013, 00:00

Lázně musejí hledat novou klientelu. V tom jim ale nepomáhá desítky let nepovšimnutá a nekoordinovaná podpora cestovního ruchu

Slovo lázně vždy navozovalo libé pocity. Koupele, masáže, procházky po kolonádách, společenský život, relax. V poslední době ale vzbuzuje spíše negativní konotace. Ministerstvo zdravotnictví loni přiškrtilo křížkové (tedy plně hrazené) pobyty a mnoho lázeňských domů začalo skomírat. Přestože je naprostá většina v soukromých rukou, prudká změna, ač roky diskutovaná, je zaskočila.

Nelze očekávat, že české lázeňství bude navždy žít z rozpočtu zdravotnictví. Nicméně byla by škoda, hlavně pro státní i veřejné rozpočty, kdyby tato tradice zrezla. V řadě regionů jsou balneoprovozy významným zaměstnavatelem.

Ale nejen to, jsou i hezkým krajinotvorným prvkem, městečka s kolonádami jsou úpravná, čistá a leckde i zdrojem alespoň nějakého ruchu.

Strmý pád Přestože měla dle původních odhadů resortu zdravotnictví redukce indikačního seznamu, který určuje, s jakými diagnózami, na jak dlouho a jak často mají pacienti podstoupit lázeňskou léčbu, znamenat zhruba půlmiliardový propad v úhradách od pojišťoven, současná situace dává za pravdu chmurným predikcím představitelů Svazu léčebných lázní (SLL). Ti již loni tvrdili, že příjmy z veřejného zdravotního pojištění se zkrátí o polovinu stavu roku 2011, kdy dosáhly částky kolem tří miliard korun.

Pokles pacientů totiž započal už v loňském roce, přestože nové regule vstoupily v platnost až od října. „Již před změnou řada lidí věděla, že už se do lázní nedostane, a proto byla i médii nabádána k tomu, aby si o lázně řekla ještě předtím, což také řada z nich udělala. Proto data nehodnotíme meziročně, ale srovnáváme třeba dvouleté tříleté období,“ uvedl v médiích prezident SLL Eduard Bláha.

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) loni na komplexní pobyt, kdy veškeré náklady včetně ubytování a stravy hradí pojišťovny, do lázní odjelo přes osmdesát tisíc pacientů. To je o bezmála 18 tisíc lidí méně než v roce předchozím a o více než 26 tisíc lidí méně než v roce 2010. Podobný pokles zaznamenala i mnohem řidší příspěvková péče, u níž pojišťovny zaplatí pouze léčbu. Těchto klientů bylo loni necelých patnáct tisíc.

Letos ale bude pokles ještě strmější, jak ukazují dosavadní trendy. Podle informací VZP loni na hrazený pobyt vyjelo v prvním pololetí 21 560 jejích klientů. Letos jich ale bylo už o třetinu méně, jen necelých patnáct tisíc. Během letošního prvního čtvrtletí klesl počet všech pacientů s komplexní i příspěvkovou léčbou o pětinu. V nákladech je trend ještě patrnější: o jedenatřicet procent na 222 milionů. SLL odhaduje, že proti roku 2011 se letos počet pacientů sníží o pětačtyřicet procent, v počtech přenocování bude ale propad ještě o několik bodů hlubší.

Zmírnit skok Vývoj překvapil i zdravotní pojišťovny, které ještě loni předpokládaly maximálně čtvrtinové úspory za tento typ péče. Nyní mají v příslušné kolonce vyhrazeny peníze, které se však nečerpají. „V oblasti lázeňské péče se řídíme příslušnou vyhláškou. Nicméně jsme si vědomi poklesu. Proto jsme k prodlužování pobytu benevolentnější než v minulých letech,“ uvádí mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Ministerstvo zdravotnictví si prudký pokles vysvětluje zčásti podobně jako představitelé SLL. „Vznikla obava, že lidé už nebudou moci do lázní jezdit, pacienti je proto nežádali a lékaři nepředepisovali. Ale také zřejmě chvíli trvá, než si na nový předpis lékaři zvyknou. Patnáct let předtím trval jeden stereotyp, nyní se musejí pečlivěji hodnotit indikace a ověřovat, zda konkrétní nemoc lázeňský pobyt vyžaduje. Klíčový ale pro nás není parametr, o kolik lázním klesají platby, ale zda nejsou indikováni lidé, kteří přesto nejedou, protože jim nikdo péči nepředepíše. A to se myslím nestává,“ je přesvědčen náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák.

Největší zásahy přitom nezpůsobilo vyřazení některých diagnóz, u nichž medicínský pokrok již eliminoval efekt balneologické péče.

Mnohem větší ranou bylo zkrácení křížkových pobytů o týden a omezení četnosti jejich opakování. Nejčastěji, a to v polovině případů, se do lázní jezdí léčit pohybové diagnózy. „Z těch se každý druhý vracel do lázní rok co rok s diagnózami typu artróz velkých kloubů. V podstatě onemocnění, které se dá řešit buď operačně, anebo konzervativně opakovanými rehabilitacemi.

A těmto pacientům indikační seznam z roku na rok toto právo sebral,“ vysvětlil Bláha. Přičemž rok 2013 nebyl startovním rokem, ale započítávají se pobyty až dva roky nazpět.

Lázně se proto v poslední době stávají horkým diskusním tématem. Snižující se příjmy se pochopitelně odrážejí v propouštění, a Velichovky již dokonce musely vyhlásit bankrot.

O místo již mělo celkem přijít devět procent zaměstnanců balneoprovozů. Vydělají si přitom hluboko pod celostátním průměrem: něco málo přes osmnáct tisíc korun měsíčně. Zdravotnické odbory požadují návrat indikačního seznamu do původní podoby. „Chceme také prosadit, aby pojišťovny mohly lázeňskou péči hradit ze svých preventivních programů,“ navrhují další z cest, jak sektor oživit.

Představitelé lázeňských domů jsou trochu realističtější. Chtějí hlavně odstranit byrokracii a zahájit masovou informační kampaň, na níž by se měly podílet i další segmenty. Požadují také flexibilnější přístup k prodlužování pobytů u pacientů, u nichž je to vhodné, a pravidla o redukci opakovaných pobytů nastavit tak, že letošek bude rokem nula.

„Také chceme, aby se sjednotil výklad u chronických pacientů, a podpořit ambulantní péči v lázních. Výpadek pacientů by nebyl skokový a propad by se zmírnil o deset až patnáct procent,“ doufá viceprezident SLL Martin Plachý.

Resort zdravotnictví se ale na návrhy s nadšením nedívá. Ministr Martin Holcát by raději změny nechal až na svém nástupci po říjnových volbách. „Na indikačním seznamu se pracovalo šest let. Jsem přesvědčen, že na zhodnocení dopadu potřebujeme alespoň dva roky, takže jeho zásadní revizi nedoporučuji. Pokud ale někdo přijde s konkrétní diagnózou a doporučením odborné lékařské společnosti, jsme ochotni se o změně bavit. Takový relevantní příklad ale zatím nemám,“ zdůrazňuje náměstek Polák. Podle něj jsou sice lázně pevnou součástí našeho zdravotnického systému, nicméně v průběhu doby jejich význam zčásti padl na vrub pokroku v medicíně.

Stát je v plusu V Česku existuje sedmatřicet lázeňských míst, v nichž bylo loni v provozu 88 lázeňských zařízení, jež disponují bezmála šestadvaceti tisíci lůžky. Většina z nich je v soukromých rukou, jen zhruba desetina kapacity spadá pod ministerstva zdravotnictví či obrany. A třeboňské koupele patří do rukou města. Loni provozy navštívilo 361 tisíc hostů, kteří na místě strávili celkem 4,7 milionu dní. Většina z nich, přes 260 tisíc, je samoplátců, přičemž převažují zahraniční klienti.

V počtech ošetřovacích dní ale vedou klienti pojišťoven, kteří v lázeňských domech tráví v průměru něco mezi třemi až čtyřmi týdny, zatímco tuzemští hosté na vlastní náklady zde zůstávají sotva týden a cizinci necelé dva. Hosté v lázních utratí průměrně pětadvacet tisíc korun.

Jak odhaduje Analýza lázeňství v ČR, již vytvořila poradenská společnost KPMG, přímé tržby oboru dosáhly v roce 2010 skoro osmi miliard korun, z čehož zdravotní pojišťovny pokryly 3,1 miliardy korun. Včetně multiplikačního efektu v návazných službách to bylo patnáct miliard. „Letos se sníží asi o patnáct procent,“ odhaduje autor analýzy Ondřej Špaček.

Balneoprovozy přitom zajistily v roce 2010 bezmála šestnáct tisíc plných pracovních úvazků s průměrnou hrubou mzdou lehce pod devatenácti tisíci korunami. Zainteresované subjekty mohly těžit z celkového zisku 1,5 miliardy. „Celkový přínos lázeňství pro veřejné rozpočty představoval více než 4,2 miliardy korun a plynul především z DPH, sociálního pojištění a pobytových poplatků,“ uvádí zmíněná analýza. Nejvíce peněz šlo do státního rozpočtu, mezi kraje bylo rozděleno 160 milioreport nů korun a obce inkasovaly necelou miliardu, především z lázeňských poplatků. Celková bilance lázeňství je tedy pro stát kladná.

Šance pro rehabilitace Přestože již více než desetiletí začínají převažovat hosté, kteří si pobyt hradí z vlastních peněz, úbytek křížkových pacientů se daří nahradit jen ztuha. Loni sice rostl počet zahraničních hostů, bylo by ale naivní se domnívat, že jsou spásou pro všechny lázeňské domy. Naprostá většina z nich mířila do západočeského trojúhelníku ohraničeného Karlovými Vary, Mariánskými a Františkovými Lázněmi a do Jáchymova či Teplic. Například společnost Imperial Karlovy Vary se nedávno pochlubila nárůstem tržeb za loňský rok na 590 milionů korun a zisku na devadesát milionů. Ve svých domech přivítala pětadvacet tisíc hostů, z nichž jen 3600 byli tuzemci.

Jak popisuje Martin Plachý na příkladu zařízení, které spoluvlastní, i přes veškerou snahu je reorientace na samoplátce zdlouhavá. „V Mariánských Lázních máme jen pět procent pacientů na pojišťovnu. V Luhačovicích a podobně i ve Velkých Losinách samoplátci tvoří v počtu klientů sedmdesát procent a podle délky pobytu je poměr zhruba vyrovnaný s křížkaři. Ale v Ostrožské Nové Vsi pobyty pacientů na náklady pojišťovny tvoří sedmdesát procent. To není atraktivní lokalita a klient tam nemá co dělat. Soustředit se na zahraniční klientelu je bláhové doporučení,“ upřesňuje.

A podobná situace je i v mnoha dalších, většinou nepříhraničních balneoprovozech, jako jsou například Mšené, Bohdaneč, Bechyně, Vráž, Třeboň, Klimkovice či Darkov. Za jednoho zmizelého křížkaře přitom domy potřebují čtyři samoplátce.

Zdravotní pojišťovny nabízejí pozvolna jistou berličku v poskytování rehabilitační a dlouhodobé péče. VZP například v posledních týdnech nasmlouvala na rehabilitační péči v Janských Lázních 170 dětských a dospěláckých lůžek a v Darkově dalších padesát.

Další pojišťovny se přidávají.

Touto cestou se vydaly například i poděbradské lázně, které mají dlouhodobé zkušenosti s časnou rehabilitací pacientů po kardiochirurgických výkonech. Letos v květnu otevřely nový, nákladem 75 milionů zrekonstruovaný pavilon, v němž chtějí pečovat o lidi po operacích velkých kloubů. „Když se začalo mluvit o změnách v indikačním seznamu, brali jsme to jako jeden z možných pilířů,“ vysvětluje ředitel pro strategii a obchod Martin Kubelka.

Zhruba čtvrtinový výpadek tradičních pacientů se zatím nahradit nepodařilo, protože Poděbradští jsou s novou péčí prozatím na startu. Ředitel ale nepředpokládá, že by se situace mohla vrátit do let 2009 a 2010, kdy byly výdaje pojišťoven na lázeňské pobyty nejvyšší. I do Poděbrad jezdí mnohem více samoplátců. Z celkových šestnácti tisíc hostů je jen čtvrtina křížkařů. V lůžkodnech je to ale zhruba půl na půl.

„Je to hodně o managementu lázní. Již dlouho se vědělo, že tam bude jezdit méně pacientů na dlouhé pobyty. Majitelé buď musejí část provozů uzavřít, anebo najít jinou klientelu.

Také není důvod, proč by nemohli přeměnit část kapacity na následnou, rehabilitační či dlouhodobou péči,“ míní náměstek Polák.

V poněkud dramatičtějším stavu se nacházejí léčebny zaměřené na dětské pacienty.

Nejenže dětí je čím dál méně, ale ubývají i diagnózy, s nimiž se dříve v lázních léčily, například dětská obrna. Na druhou stranu však prudce stoupají jiná dětská onemocnění, především respirační, přesto se čím dál méně dětí zotavuje v léčebnách. „Tato klientela je nejhůře uchopitelná. Bohužel rodiče nejsou ochotni platit za své děti více, než je nezbytné,“ míní Ondřej Špaček. Na situaci včetně změněných podmínek nejvíce doplácejí Janské Lázně, zejména léčebna Vesna. A je jen paradoxní, že spadají pod kuratelu ministerstva zdravotnictví. „Není to úplně dobrá vizitka. Jen se ukazuje, že stát není vždy nejlepším hospodářem,“ uznává Polák. Pro Janské Lázně byl již před patnácti lety připraven privatizační projekt, ale došlo k jeho pozastavení. Jejich osud bude řešit až nová politická reprezentace vzešlá z voleb.

Zase ten obvyklý šlendrián Ondřej Špaček i přes kritické poměry nepředpokládá, že by některá z lázeňských míst z mapy vymizela. „Přežijí více či méně bolestně. Teď je situace špatná, protože končí stabilní, bezproblémový způsob příjmu od pojišťoven. Musejí se s tím ale nějak vyrovnat, někteří obchodně a marketingově dobře, jiní hůře. Předpokládám, že hlavně v regionech, kde by krach provozů mohl vést k zásadnímu růstu nezaměstnanosti a sociálním problémům, by se mohl do situace vložit místní veřejný sektor,“ míní.

Přitom na problémy jsme si zadělali sami. Za první republiky patřilo pro střední a vyšší třídu k bontonu začít se zhruba po čtyřicítce pravidelně regenerovat v lázních. Na vlastní náklady, pochopitelně. „Ale tuto tradici jsme si zbořili sami v šedesátých letech minulého století, kdy jsme z lázní udělali zdravotnická zařízení,“ vysvětluje Špaček.

Češi ročně utratí třicet miliard korun za zahraniční dovolenou. Jistě se nepodaří zachránit všechny tyto peníze, když zemi chybí moře, tropické ostrovy či Alpy, ale část z nich by mohla zůstat doma, z čehož by mohla profitovat i balneologická zařízení. Musejí ale překonat sama sebe. „Mnoho z nich se snaží přitáhnout wellness klientelu již dávno. Ale některé jsou na štíru s kvalitou služeb. Na tom musejí zapracovat,“ zdůrazňuje ekonom z KPMG.

Není totiž výjimkou, že lázeňské domy v podstatě nerozlišují mezi pacientem, který je vlastně vděčný, že dostává pobyt zadarmo, a nevyžaduje vysoký standard doprovodných služeb, a hostem, který jede za své.

Prvořadé je podle Špačka zvýšit standard služeb, vychovat zaměstnance a investovat do marketingu. Zamyslet se nad propagační kampaní, nad produkty, nad sezonností, na co lákat v zimě a na co v létě. Naučit se chovat flexibilně. Zaměřit by se mohly například na nabídku pro sportovce a především na rehabilitační pobyty. Musejí ale nabízet i další alternativní program, vyhledávat doprovodné služby, aby se hosté nenudili.

Je v tom ale zásadní háček. Zemi už desítky let schází ucelená strategie a koordinace cestovního ruchu. „Přitom má jako jedno z mála odvětví schopnost generovat pracovní místa. Jsem přesvědčen, že například zahraničních turistů by k nám mohlo jezdit dvakrát více než dosavadních devět milionů. Nemáme sice moře, ale zase vysokou koncentraci historických památek. Jenže to je otázka připravenosti, marketingové koncepce. O to se ale nikdo nestará,“ zdůrazňuje Martin Plachý.

A nabízí srovnání se sousedním Rakouskem, které cestovní ruch považuje za důležitý zdroj příjmů. Rozvoj lázeňství je pro tamní zemské vlády prioritou. „Není třeba vymýšlet vymyšlené. Stačí se zajet podívat vedle, jak se pracuje s kulturním dědictvím, tradicemi, jak jsou připravené cyklistické či vinné stezky a podobně. U nás se opraví náměstí a hned se to považuje za přínos.

Někdy se podnikatelé neumějí domluvit a poté by měl pozitivní roli sehrát veřejný sektor, svést je ke stolu a občas něco přihrát,“ míní Plachý.

Verbálně lázně podporují všichni - od senátorů přes hejtmany až po obce. Ale skutek utek, fakticky se neděje téměř nic. Část potíží by zřejmě mohl vyřešit připravovaný zákon o cestovním ruchu. „Měl by řešit, jak ho systematicky a strategicky podpořit, celostátně koordinovat, a to nejen ten příjezdový, ale i domácí, aby se v tuzemsku utrácely peníze,“ říká Ondřej Špaček. Vzhledem k politickému zmatku zákon ale zamrzl ve stadiu věcného záměru před schválením vládou. A i když nová norma vznikne, bude hodně záležet na lidech, kteří budou její záměry uvádět v život.

Cizinci přibývají

Počty pacientů v lázních v letech 2008 až 2012

Počet pacientů 2008 2009 2010 2011 2012 Index

2012/2008

Na náklady zdravotního pojištění:

Komplexní péče 101 196 108 025 107 022 98 323 80 424 79,5

Příspěvková péče 15 162 15 111 15 077 17 084 14 848 97,9

Celkem plně na vlastní náklady:

Tuzemci 113 041 111 123 114 957 111 141 106 381 94,1

Cizinci 154 015 143 922 138 810 133 630 158 884 103,2

Celkem 383 414 378 181 375 866 360 178 360 537 94,0

Zdroj: ÚZIS

4,2 miliardy si díky lázním připsal do veřejných rozpočtů stát. Hlavně v podobě DPH a sociálního pojištění

Vedou pohybovky Lázeňská péče v roce 2012 pro dospělé podle indikačních skupin na náklady zdravotního pojištění (počty osob, v %)

Nemoci pohybové 53,9

Nemoci nervové 17,7

Nemoci oběhové 10,2

Netuberkulózní nemoci dýchací soustavy 6,0

Nemoci onkologické 3,3

Ostatní onemocnění 8,9

Zdroj: ÚZIS Loni provozy navštívilo 361 tisíc hostů, kteří na místě strávili celkem 4,7 milionu dní. Většina z nich, přes 260 tisíc, je samoplátců, přičemž převažují zahraniční klienti.

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče