Opičákův konec

02. září 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
02. září 2013, 00:00

Dlouholetý šéf Microsoftu Steve Ballmer do roka odstoupí z funkce. V jakém stavu zanechá softwarového giganta?

Pokud Steve Ballmer v posledních dnech listoval stránkami denního tisku, musel mít neodvratný pocit, že nad jeho hlavou krouží hejna supů. Je to vlastně bezprecedentní situace. Těžko si vzpomenete na jiného v globálním měřítku vysoce postaveného manažera a zároveň jednoho z nejbohatších lidí planety, jehož odchod do důchodu by celý svět vítal hlasitým oddechnutím. Pokud si Steva Ballmera historie vůbec bude pamatovat, potom pouze jako muže, který vykastroval Microsoft.

První prosík „Je to ten nejhorší CEO mezi velkými veřejně obchodovanými americkými společnostmi,“ napsalo nedávno americké vydání týdeníku Forbes. A jiným hlasem nemluví ani tvrdá fakta. Během posledních deseti let, kdy stál Ballmer v čele, se Microsoft změnil z monopolního celospolečenského artiklu v pomalu vyhasínající hvězdu. Dnes už si dovedeme představit svět bez Windows, svět bez Wordu a Excelu. Naše životy jsou spojené v mnohem větší míře s jinými druhy technologií a jinými komunikačními kanály, přičemž Ballmerem řízený Microsoft na těchto nových trzích buďto selhal, nebo se o ně ani nepokoušel.

Otázka je, nakolik je to skutečně Ballmerova vina, a nakolik šlo o nevyhnutelný společenský proces, ve kterém firma podobné architektury uspět ani nemohla. Koneckonců nezapomeňme, že Ballmer není v Microsoftu žádná naplavenina. Pod jeho vlajkou už bojuje

přes 30 let. Krátce po založení samotné firmy jej Bill Gates najal coby svého 30. zaměstnance, a Ballmer se tak stal prvním profesionálním manažerem v historii Microsoftu, do té doby tvořeného pouze technologickými nadšenci a odborníky.

Ballmer nebyl veřejnosti příliš známý, ale v korporátním světě platil v podstatě za dvojku firmy. Jeho trochu bizarní energický styl byl vidět i v několika reklamních spotech, v nichž Ballmer několikrát sám účinkoval (vystupoval dokonce v teleshoppingu na starší verze Windows). S Gatesem ho údajně pojilo pevné přátelství, které vyústilo v jeho jmenování korunním princem společnosti.

V roce 2000 poprvé usedl do křesla, které dvě dekády sledoval z druhé strany stolu, a stal se CEO Microsoftu.

Z počítače do kapsy První roky Ballmerovy vlády nenaznačovaly žádný odklon od dosavadní strategie. Naopak, krátce poté vychází fenomenálně úspěšný operační systém Windows XP, na který ještě dnes řada uživatelů s láskou vzpomíná. Microsoft tehdy dokázal s lehkostí pronikat jak do domácností, tak do kanceláří firem, a dokonce i na profesionální IT pracoviště. Jeho unikátní pozici neměl kdo ohrozit. Všechny ostatní srovnatelné produkty tu byly jen pro úzce vymezený okruh alternativních uživatelů.

Jenže v této době sklízel ještě všechny vavříny Bill Gates, který si ponechal místo strategického plánovače a šéfa vývojářského týmu, a korunní princ média ani akcionáře tak moc nezajímal. Každý úspěch znamenal plusové body pro geniálního otce zakladatele. Některé zdroje velmi vágně naznačují, že právě tady to mezi Ballmerem a Gatesem začalo skřípat, což mělo údajně vyústit až v otevřený konflikt plný emocí. Mezilidské vztahy za zavřenými dveřmi ale nejsou zase tak důležité, protože koloběh událostí v Microsoftu spěl k jednoznačnému konci. V roce 2006 Ballmer definitivně přebral kormidlo za celou korporaci.

Krátce nato, pro Ballmera ve velmi nešťastnou chvíli, vychází Windows Vista, jeden z vůbec nejhůře vnímaných operačních systémů historie. Kromě vcelku zásadních šrámů na vnímání značky ovšem Microsoft žádné zranění neutržil. Uživatelská báze dosáhla výrazně lepších výsledků, než společnost čekala, nakonec okolo 400 milionů lidí. Tři roky nato si Ballmer spravil reputaci s Windows 7, který – jak známo – zůstává naopak v paměti jako jeden z nejvřeleji přijatých produktů firmy.

Jenže to už se začínají objevovat problémy jiného rázu. Jejich společným jmenovatelem je dotykový displej. Chytré telefony zaplavily svět tak rychle, že to nestačili rozdýchat ani samotní zákazníci, natož pak manažeři v Silicon Valley. Microsoft coby všudypřítomný softwarový monopol samozřejmě na tuto technologii myslel. Bill Gates dokonce sám ještě před deseti lety nevěřícím davům vyprávěl, co všechno budeme jednou moci dělat s mobilním telefonem v kapse. Proto do operačních systémů pro smartphone investoval a vznikl Windows Mobile, který měl ještě před pěti lety největší podíl na trhu (cca 42 procent). Ovšem to byl docela jiný trh. Trh bez iPhonu.

Potopená naděje Nesuďme, nakolik je úspěch produktů Apple skutečně výsledkem jejich geniální invenčnosti, nebo spíš jejich geniálního marketingu. Tak či onak, iPhone zaplavil svět, aby ho krátce nato doplnil Android, využívající velmi podobné prvky. Stejná vlna přišla o několik let později s tablety a o Microsoftu nebylo mezitím ani slyšet. Jeho dnešní podíl na poli chytrých telefonů tvoří směšná tři procenta.

Nejde jen o to, že by Ballmerův management zaspal příležitost obsadit nové trhy. Ve skutečnosti nové trhy úplně nahrazují ty staré. Stolní počítač s myší a klávesnicí brzy úplně zmizí nebo se stane produktem určeným pro programátory a jiné profesionály. Každopádně ho nebude mít doma každý kvůli internetu, kalendáři a textovému editoru. Stejně tak korporátní svět se do velké míry obejde bez hučících beden zabírajících zbytečné místo.

Může za něco takového Steve Ballmer?

Magazín Fortune asi před dvěma lety popsal příběh, který se odehrál za zavřenými dveřmi společnosti, na veřejnosti ale způsobil nechápavé kroucení hlavou. Na sklonku roku 2009 dokončili vývojáři v Microsoftu zařízení, které částečně vycházelo z chytrých telefonů, ale mělo v sobě prvky stolního počítače. Hádáte správně, ještě dávno před vydáním slavného iPadu od Applu měli v Microsoftu připravený vlastní tablet. Nazvali ho Courier. „Měli jsme průlomový produkt, který měl skutečný potenciál potěšit naše uživatele,“ uvedla pro Fortune Rebecca Norlanderová, programátorka Microsoftu, která pro firmu již nepracuje.

Rozhodnutí, které před Ballmerem stálo, když mu vývojáři Courier položili na stůl, nebylo jednoduché. On sám si mozků ve své 90tisícové armádě vždy vážil, jak ostatně dokázal na jedné konferenci, kde s fanatickým výrazem ve tváři rapoval slovo „vývojáři“ asi minutu v kuse (video má na YouTube několik milionů zhlédnutí a Ballmer na něm působí jako po konzumaci půl kilogramu kokainu).

Ovšem takový úkrok stranou, jako byl Courier, vyžadoval odvahu. A proto požádal o radu velkého otce zakladatele, Billa Gatese.

Ten údajně při utajené prezentaci projektu dostal alergickou reakci a celý projekt byl smeten ze stolu.

Být cool Tím Ballmer zřejmě udělal největší chybu své profesní kariéry. Na trh s tablety se Microsoft dostal se zpožděním necelých dvou let za konkurencí a tehdy už neměl co nabídnout. Ovšem samotný charakter dilematu, které před Ballmerem tehdy stálo, si zaslouží pozornost.

Hlavní potíž byla v tom, že Courier si půjčoval prvky z drahocenného Windows, ale fungoval na základě samostatného operačního systému. Právě tady leží jádro problému celé firmy, v samém základu jejího fungování a uvažování jejích manažerů.

Firemní kultura Microsoftu je totiž založená na dvou pilířích. Vývoji nových produktů a zároveň paternalistické ochraně těch starých. Obzvlášť Windows tu platí za nedotknutelnou modlu, která nesmí být nikým a ničím znesvěcena. Systém by přitom stále měl být tou starou dobrou platformou vhodnou pro rodinu, pro firmu i programátora. Vidět jsme to mohli i na nejnovější verzi s pořadovým číslem 8, která se tak urputně snaží být cool systémem pro dotykové displeje a zároveň zůstat otevřeným a pro odborníky využitelným prostředím, že ji ve výsledku neocenil téměř nikdo.

Taková doba je pryč. Projevilo se to i na posledních hospodářských výsledcích Microsoftu, kde jasně vidíme, že divize Windows už zdaleka nepřináší takové příjmy (viz graf). Předbíhá ji divize zajišťující řešení pro byznys, pod která spadá hlavně sada Microsoft Office, a divize serverů. Stále větší podíl má také divize zábavy, byť je v konečném důsledku prodělečná. Právě dva posledně jmenované segmenty byznysu společnosti jsou Ballmerovými dětmi a tady je nenáviděnému manažerovi třeba chtě nechtě přiznat nemalý kredit. Největší překážka Byl to totiž právě on, kdo se zasadil o vznik úspěšné hráčské konzole Xbox. Její nejnovější verze se za loňský rok prodalo více než 70 milionů a získává si na stále větší oblibě.

Pro firmu jde o vedlejší produkt, ale celý ekosystém vybudovaný kolem ní slibuje stabilní příjmy. Nemluvě o zmíněných serverech, což je souhrnný název byznysu točícího se kolem internetových exchange serverů a hlavně takzvaného cloud computingu.

Zjednodušeně řečeno, firmy si dnes místo hardwaru se softwarovým řešením raději pronajmou místo na síti, na němž může být umístěný harddisk i s programem, který potřebují. Jde o další technologickou evoluční fázi a Ballmer ji viděl přicházet, proto má Microsoft dnes na tomto poli významný podíl.

Jenže akcionářům a investorům takový dílčí úspěch nestačí. Sledují akcie Applu, které se dnes blíží 500 dolarům za kus, nebo Googlu, který dávno překročil 800 dolarů za akcii, a pak porovnávají. Cena akcií Microsoftu se za posledních deset let nepohnula z pásma 25 až 35 dolarů. Vyplacené dividendy lze jen stěží označit za štědré, spíše naopak.

A teď si vedle toho postavte řadu neúspěšných projektů, jejichž vývoj stál miliardy dolarů. Za poslední roky vydal Microsoft tři miliardy na internetový vyhledávač Bing, který používá jen zanedbatelné množství lidí. Neuvěřitelných šest miliard musela společnost odepsat za akvizici marketingové firmy aQuantive, která zatím mnoho ovoce nepřináší. Dalších 900 milionů odepsala za vývoj a prodej nepříliš populárního tabletu Surface.

„Jeho přítomnost je největší překážkou v růstu akcií Microsoftu,“ prohlásil o Ballmerovi známý investor David Einhorn, jehož hedge fond má v Microsoftu významný podíl. Své udělali i drobní investoři, a dokonce se hovořilo o takzvaném akcionářském aktivismu v souvislosti s firmou ValueAct Capital.

Tento fond na Wall Street pravidelně nakupuje podíly ve firmách, jejichž akcie považuje za podhodnocené, a poté tlačí na výměnu managementu (kéž bychom něco takového měli v Česku, chce se říct). V Microsoftu nedávno nakoupil akcie za dvě miliardy dolarů. A ze své investice plánuje sklidit ovoce.

Vize, nebo hamižnost?

Na tom všem si Steve Ballmer zlomil svůj kariérní vaz a dodejme, že roli hrála i jeho zvláštní povaha. O podivných vystoupeních na předváděcích konferencích, která na YouTube sklízejí spíše rozpaky, už byla řeč. Díky jejich bizarnímu pojetí, které by se snad dalo přirovnat k sektářským rituálům, si vysloužil přezdívku Opičák.

K tomuto charakteristickému rysu přidejme ještě obrovskou tvrdohlavost. Ballmer například konkurenty Apple a Google považuje za „temné firmy“. Když se dozvěděl o tom, že jeden z jeho podřízených přestupuje ke Googlu, podle výpovědi svědků mrštil židlí o stěnu kanceláře a přísahal, že konkurenci rozšlape na kousky. Záchvaty smíchu vzbuzuje ještě dnes jeho výrok na adresu druhého rivala: „Neexistuje žádná šance, že by iPhone získal nějaké podstatné místo na trhu. Žádná.“

Ve firmě ale zanechal i něco dobrého a pro jeho následovníky bude extrémně obtížné na jeho odkazu stavět tak, aby se zároveň vyhnuli jeho chybám. V posledním prohlášení Microsoftu se píše, že je odhodlán transformovat se na firmu „zařízení a služeb“. To by odpovídalo vizi nápodoby modelu, s kterým uspěl Apple. Jenže jakékoli pokusy Ballmerova managementu o něco podobného zatím dopadly katastrofálně. Ať už se o to pokoušel sám, v podobě neúspěšného tabletu Surface či ještě hůř přijatého přehrávače hudby Zune, nebo s partnery, například s telefony Nokia (využívají operační systém Windows Phone).

Bylo by smrtící chybou opustit služby pro byznys a administrativu, kde společnost ještě stále nemá konkurenci. Steve Ballmer udělal mnoho chyb a byl tak trochu šílenec, ale tuto pravdu si plně uvědomoval. Otázkou je, jestli si to uvědomují akcionáři, kteří ho odvolali. Mají dvě možnosti: najít někoho s jasnou koncepcí a vizí Microsoftu coby společnosti 21. století, nebo se snažit hamižně vysávat firmu na dividendách na úkor jejího vývoje. Obojí možné není.

Solidní výsledky

Vývoj společnosti Microsoft od definitivního odstoupení Billa Gatese z vrcholu firmy

Počet zaměstnanců ( v tis.)

2005 61

2006 71

2007 79

2008 91

2009 93

2010 89

2011 90

2012 94

0 20 40 60 80

Tržby (v mld. USD)

39,79

44,28

51,12

60,42

58,44

62,48

69,94

74,3

0 20 40 60

Provozní zisk (v mld. USD)

12,25

12,6

14,07

17,68

14,57

18,76

23,15

23,6

0 5 10 15 20

Na čem dnes Microsoft vydělává?

Příjmy z jednotlivých divizí (v mil. USD)

Divize Tržby Zisk

Windows 19 239 9 504

Server a nástroje 20 281 8 284

(e-mail exchange, cloud computing)

Online řešení 3 201 -1 281

Řešení pro byznys 24 724 16 194

(Microsoft Office)

Zábava a zařízení 10 165 848

(X-Box, Surface, Zune)

Ostatní 239 -6 665

Zdroj: Microsoft

Steve Ballmer udělal mnoho chyb a byl tak trochu šílenec, ale tuto pravdu si plně uvědomoval. Otázkou je, jestli si to uvědomují akcionáři, kteří ho odvolali. Otázka je, nakolik je úpadek Microsoftu skutečně Ballmerova vina, a nakolik šlo o nevyhnutelný společenský proces, ve kterém firma podobné architektury uspět ani nemohla.

O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče